SVĚTELNÁ   KNIHOVNA

STAŽENÍ  KNIHY

PŘEDCHOZÍ  ČÁST  SDĚLENÍ  2271 - 2400  KNIHY  "ROZHOVORY IX."   ZDE ...

2401. Tajemná dvířka.                        (Přijala Zdenka N.)                                                2000.

Místo: Praha.

TAJEMNÁ DVÍŘKA

„Láska,

to jsou tajuplná dvířka

do srdce,

která se otevírají

zevnitř,

tichem a pokorou.

Je to

povídání si s Bohem.

Horké slzy

Touhy po Lásce

očistí duši tak

jako déšť smyje prach

z chrámových oken.

Množství deště

je přímo úměrné

k síle navršeného prachu,

nikoli k velikosti oken.

Pak dovnitř samo

zazáří SVĚTLO …“

2402. Vůně lásky.                               (Přijala Zdenka N.)                                                2000.

Místo: Praha.

VŮNĚ LÁSKY

„Pohled na jídlo je jako pohled do budoucnosti; nemůžeš vědět, jak chutná, dokud je neokusíš, ale pak může být už pozdě.

Tak je to i s Láskou.

Láska má tisíce vůní a podob, ale jeden Pramen.

Pod žárem Lásky pukají ledy na povrchu srdce zrovna tak, jako v žáru Slunce tají ledové kry na zamrzlé řece.

Láska dává vláhu rozpukané zemi, smíření se smrtí, odpočinek unaveným myslím, ztišení.

Jsem hostem na této krásné Zemi pouhých padesát let. Nedělám nic zvláštního, pouze chodím s očima otevřenýma a se srdcem dokořán.

Láska je skála, prosáklá stříbrnými žílami soucítění …“

2403. Jak málo stačí.                          (Přijala Zdenka N.)                                                2000.

Místo: Praha.

JAK MÁLO STAČÍ

„Jak málo stačí ke štěstí mi, vím –

když vidím smát se šťastně malé děti,

kvetoucí růže, jejich rudé květy,

tak všechny dary světa oželím.

Plaché mám srdce, rozumím si s ním;

ač mezi lidmi, přec jsem stále sama,

jakoby propast byla mezi náma;

jen se svým srdcem se nikdy nenudím.

Růže ti kvete, já ti zpívat smím;

nad vůní slov se modrý opar zvedá.

Ach, vůně Lásky vyzpívat se nedá –

když Ticho volá, já mu rozumím.“

2404. Soucit.                                     (Přijala Zdenka N.)                                                 2000.

Místo: Praha.

SOUCIT

Zdá se, že soucit, to silné pouto v mezilidských vztazích, se stává zapomenutým pojmem, jako ohleduplnost, zdvořilost, tolerance, nenásilnost, umírněnost … Kolik válek a zbytečného krveprolití musí lidstvo ještě zažít, aby se v člověku probudil opravdový soucit ?

Soucit je božský dar a kráčí ruku v ruce s Láskou. Má mnohem větší hloubku, než bolest a smutek. Je projevem lidskosti. Soucit s přírodou – neničit životy stromům; soucit se zvířaty – nebýt příčinou jejich zabíjení. Zcela se ztotožňuji s míněním Schopenhauera, který říká: „Je omylem se domnívat, že náš vztah ke zvířatům nemá mít morální aspekty, nebo že ke zvířatům nemáme žádné závazky. To dokazuje neotesanost a barbarství. Soucit ke zvířatům je tak silně svázán s dobrotou charakteru, že je možné tvrdit, že kdo je krutý ke zvířatům, ten nemůže být dobrým člověkem“. A také si velice vážím poselství Milana Kundery: „Skutečná morální zkouška lidstva, zkouška, jež je základem všeho ostatního, je právě vztah k těm, kteří jsou odkázáni na naši milost, ke zvířatům. Na tomto poli lidstvo utrpělo úplnou porážku, tak velikou, že všechny ostatní pramení z ní.“

Soucit s lidskými bytostmi, bojujícími o záchranu holých životů při živelných katastrof, soucit s opuštěnými dětmi, vypadlými ptáčaty z hnízda, hladovějícími psy, které jejich majitel zanechal na pustém místě na pospas osudu, soucit se strádajícími dušemi osamělých, nemocných, starých lidí, s nenasytnou hrabivostí tohoto světa, nesmyslností politických ambicí, které mají hluboké kořeny v násilí a touze vládnout, soucit s nepoučitelnou lidskou myslí, ovládanou představou peněz jako jediným zdrojem štěstí a radosti …

2405. Pochopení.                               (Přijala Zdenka N.)                                                2000.

Místo: Praha.

POCHOPENÍ

Láska je hluboké pochopení. Není nutné, aby se lidé znali dlouho, když se chtějí chápat. Mnohdy se znají několik let, žijí spolu celý život – a míjejí se. Ze strachu z osamělosti jsou v kontaktu, ze zvyku, z prospěchu, ale jejich láska je mělká, mrtvá. Znám spoustu takových lidí a vidím je bídu lidských vztahů. Proto jsem ráda sama. Samota je pro muže snadnější, ale pro ženu je velice těžká. Ano. Žena má potřebu se o někoho starat, o někoho pečovat. Je to přirozené. Já nechci své ideály utopit v šedi zvyku. Pro mne je samota branou do říše poezie. Mohu všechnu energii své lásky, celou svou bytost, duši i srdce, vložit do básní, pečovat a starat se o své knihy, přelít se do nich, zrcadlit se v nich – a tak to má být. Pokud člověk dělá něco s polovičním srdcem, nemá to valnou cenu.

Má duše se probudila působením Světla, magnetického záření lásky a básně jsou úrodou z tohoto jejího doteku. Aby jí člověk porozuměl, musí k ní být vnímavý, neboť je velice křehká a citlivě reaguje na hrubost různých vlivů z okolí.

Kéž úroda květů ve všech tvarech, barvách, vůních a niancích, jež dala náhle mému životu nový směr, nový smysl, naplnění, radost a opatrně mne pozvedá do jiného uvědomění, kde se stává pravdou pouze to, co zůstává očím skryto: Ona neviditelná realita všeho reálného – Láska a Krása – by nebyla marná, kéž by se tento dar pro mne stal pochopením sebe samé, což je jediná cesta k osvobození …“

2406. Někdy je to jen malý rým.         (Přijala Zdenka N.)                                                2000.

Místo: Praha.

NĚKDY JE TO JEN MALÝ RÝM

„Někdy je to jen malý rým

pro radost, aneb malá slovní hříčka.

Z pramínku vzniká jindy malá říčka;

plamenem stálým nehořím.

Píši hned, co mne napadá,

jako když náhle rozvíjí se růže

a její vůně nemusí i může

Potěšit dřív, než uvadá !

Nevnímá vůbec krásu svou -

je tady proto, že chce vůni dávat.

To je ta LÁSKA, záhada všech záhad.

Z potůčku sílí, až řeknou

stává se; náhle povodeň

přichází s jarem, v řece tají ledy;

když dělám všechno, jako naposledy,

rozhoří se jak pochodeň –

tak vzniká a hned zaniká

v duši mé báseň. Já to takto cítím.

Na cestu sama sobě básní svítím.

Když srdce ve mně naříká,

neb když je zjihlé Láskou, plné štěstí,

tak verš jak pramen cestu ven si klestí –

na světlo boží pospíchá.

A neví, zda-li techniku má správnou,

mé srdce. Ti však, kdo si na dno sáhnou,

přemýšlí jinak. Vidí vše

tak, jako dítě – poprvé !“

2407. Nedělejte předčasné závěry.      (Přijal Goethe)                                              

NEDĚLEJTE PŘEDČASNÉ ZÁVĚRY

„Vy lidé nedovedete o ničem mluvit, aniž byste hned nerozhodovali:

To je šílené, to je rozumné, to je dobré, to je špatné. A proč ?

Zkoumali jste již až do detailu motivy nějakého činu ?

Víte, co jej způsobilo a proč je nevyhnutelný ?

Kdybyste to věděli, nesoudili byste tak rychle …“

2408. Otevřenost.                              (Přijala Zdenka N.)                                                 2000.

Místo: Praha.

OTEVŘENOST

„Láska

je především otevřenost.

Kolem sebe vidím a slyším

nepřejícnost,

sobeckost,

závist, nenávist,

necitlivost, předpojatost,

lhostejnost, ostouzení,

pomluvy -

nikomu tato podstatná jména

jistě nejsou neznámá.

Ve třetím tisíciletí

po narození Krista,

v této konvenční,

násilné,

konzumní společnosti,

vyznačující se stagnací

a dekadencí všech estetických

a duchovních hodnot,

maskující se

za povrchní okázalost

snobismu

jsem šťastná,

že jsem poznala

trochu víc

a mohla se napít citu

z čisté studánky,

nezkalené

neosobními módními frázemi.

Proč tak málo lidí dnes

nechce hledět dál,

než na kraj těla ?

Z lhostejnosti … ?“

2409. Vnitřní skutečnost.                    (Přijala Zdenka N.)                                                2000.

Místo: Praha.

VNITŘNÍ SKUTEČNOST

„Láska se nedá

pochopit ze slov,

ale dá se zažít

vnitřně.

A tuto vnitřní skutečnost

je možno rozeznat

pouze při velkém

sebeodevzdání,

ztišení,

důvěře.

Potom člověk zůstane

sám se sebou

a inspirace,

která se tiše přenesla

do jeho vlastní

duše

si hledá svou vlastní

cestu;

a nejsou nutné peníze

na tuto cestu k Lásce.

Musí se osvobodit

od jakéhokoliv vlivu

a zůstat otevřený,

vnitřně tichý.

Pak uslyší sám sebe –

svou vlastní duši.

Cítí se velmi, velmi sám.

Zaplaví ho veliká

duchovní osamělost;

málokdo ho chápe …“

2410. Harmonie.                                (Přijala Zdenka N.)                                                2000.

Místo: Praha.

HARMONIE

„Harmonie je nejpřesvědčivějším stupněm dosažení Lásky na cestě k poznání. Nedá se ničím měřit, pouze vám je v přítomnosti láskyplného člověka dobře, cítíte se najednou lépe – jeho přítomnost je hřejivá. Podobně, jako květina vydává vůni, aniž by si ji uvědomovala, šíří kolem sebe laskavý člověk svou nezachytitelnou atmosféru, vůni dobra. A toto dobro je vyznáním a zrcadlením pravdy, která sama o sobě je mlčením. On si jí, stejně jako květina, není vědom. Jeho přítomnost náhle v nás probouzí, osvětluje a oživuje i latentní, nevědomé, dobré stránky našeho charakteru, nesobecká gesta.

A protože by bez Slunce nebylo ani stínu, i Světlo Lásky v nás odhaluje konflikty, způsobené chtivostí a závistí. To jsou stinné a vulgární stránky lidského myšlení.

Jsou i tací, kteří se obklopují lidmi v určitém postavení, podle jejich představ lidí, kteří předstihují jiné smrtelníky svým vlivem a mocí. Vyhřívají se na výsluní těchto „přátel“. Malichernost, marnivost, šosáctví, maloměšťáctví, domýšlivá důležitost neplodných byrokratů, povrchnost myšlenek a omezení pojmů na „mé“ a „tvé“ – to vše na Lásku působí odpudivě. Nemá ráda afektovanost, strojenost, pokrytectví, samolibost.

Proto se obracím do nitra a prosím o vedení, neboť mnohokrát jsem již zabloudila v prachu cest. Snažím se udržovat harmonii a tak kráčím po světě jako provazochodec po vysutém laně, neboť mne každé vychýlení bolí a mohlo by způsobit pád …“

2411. Jsem.                                        (Přijala Zdenka N.)                                                2000.

Místo: Praha.

JSEM

„Co podob mám,

jež od dětství se mění.

Moc lidí znám –

přec žiji v osamění

svůj krátký sen

a často písně skládám.

Jsem, jaká jsem.

I smutek někdy zvládám,

když ticho stěn

já večer doma slýchám.

Jsem jednou z žen,

Už nikam nepospíchám.

Dnes dcera jsem

a zítra sestra, matka,

však jedno jen

je jisté – to, že zkrátka

JSEM.

Někdy víc

a jindy méně ztrácím -

nemám nic.

Vždy tobě všechno vracím.

Jsi víc než host.

Tys, Lásko má, mým žitím.

Tvou přítomnost

však

NIKDY

nezachytím.“

2412. Světlo.                                      (Přijala Zdenka N.)                                                2000.

Místo: Praha.

SVĚTLO

„Podstata nás všech

je stejná;

i Slunce svítí

na všechno stvořené

stejně.

Bez světla Slunce,

bez jeho energie,

by nebyl život na Zemi možný.

Když hvězda,

zvaná Slunce,

je tak nepatrná

v solárním systému,

který je zase nepatrným

smítkem prachu

v Galaxii, Mléčné dráhy -

kdo jsem já,

abych mohla toto

mystérium pochopit ?

Tento princip dokonalosti,

mikrokosmos,

máme i v sobě.

Tím vzniká naše příbuzenství

s nekonečnem.

I moje štěstí leží

ve mně samé

a nemá místo v hlavách

jiných lidí.

Vzdát se LÁSCE

znamená nejprve se vzdát

svých starých

myšlenkových útvarů,

svých stereotypů,

svých naprogramování,

komplexů a názorů.

Potom ke mně mohou proniknout

její hřejivé paprsky,

její SVĚTLO …“

2411. Svobodný dar.                          (Přijala Zdenka N.)                                                2000.

Místo: Praha.

SVOBODNÝ DAR

„Láska není ztráta svobody, naopak – je plodem, nebo produktem svobody, je svobodným darem.

A pokud se v manželství, které je doloženo podepsáním smlouvy změnilo v korporaci, není to vina Lásky, ale sobeckého myšlení, pudu vlastnictví. Myslím si, že Láska v člověku vyvolává potřebu tvořit, podněcuje fantazii a obohacuje jeho duchovní svět. Prohlubuje vnímání, přináší schopnost radovat se z věcí, které dříve člověk nevnímal.

Lásce stačí k radosti tak málo – úsměv, letmý dotek, vlídné slovo, vědomí o existenci milované bytosti.

Láska přináší citlivost, oživení, ale také vnitřní změnu vnímání okolí, solidaritu a péči, vycházející ze soucitu. Přináší pochopení, že jsme součástí přírody a tudíž jejím ustavičným plundrováním, sobeckým rabováním a indiferentním postojem k ní – ubližujeme sobě a podřezáváme větev sami pod sebou.

Učme se dávat přednost radosti z bytí před štěstím z hromadění věcí, altruismu před sobectvím, nezávislosti před vlastněním čehokoli, plnosti samoty před prázdným konzumním životem, slušnosti a toleranci před bezohledností, skromnosti před hrabivostí, trpělivosti před neuváženou zlobou, tichu před záplavou plytkých slov a reklamních sloganů.

PODSTATA DARU spočívá v tom, že se NEDÁ KOUPIT. A v tom je jeho největší cena …“

2412. Miluji básníky.                          (Přijala Zdenka N.)                                                2000.

Místo: Praha.

MILUJI BÁSNÍKY

„Miluji básníky !  Je zvláštní jejich svět.

Dovedou citem svým mou duši rozechvět.

Rozpráví se stromy a znají písně řek,

učí se slyšet les i ptákům rozumět …

a Světlo nádherné vždy vyzařuje z nich.

Je básník zasněný, když v inspiraci ztich

můj přítel. Rozumím mu bez zbytečných slov,

Když svůj cit přenáší do písní svých a strof.

Miluji básníky !  Jim nablízku chci žít;

dovedu řadou z nich se v duchu obklopit.

Po nich tu zůstala jen vůně z jejich vět –

bez ní by šedý byl a nudný tento svět …“

2413. Hlas.                                         (Přijala Zdenka N.)                                                2000.

Místo: Praha.

HLAS

„Dříve, než-li odejdu, chci stromům,

jezerům a řekám Lásku dát,

modlitby své větru pošeptat,

dešti, který nerozumí slovům …

Tápu bílá v černých klávesách

vzpomínek. Jak rozladěný klavír

zněly dávných lásek pazvuky.

A když beru tužku do ruky –

uvězním je, kladouc je na papír.

Láska hřeje. Kdo si na ni sáh,

Nepozná už rozchody a bázeň

ze samot. Je tichý, cítí vděk !

Budí se v něm velká síla řek,

Osamění promění se v báseň;

ta se stává šatem duše mojí,

poutem, které zem a nebe spojí.

A Bůh, který sídlí v každém z nás,

pozvedá v ní neslyšně svůj hlas …“

2414. Šepot věčného mlčení.             (Přijala Zdenka N.)                                                 2000.

Místo: Praha.

ŠEPOT VĚČNÉHO MLČENÍ

„Člověče, nespi. Slyšíš mě ?

Já jsem tvá tichá duše.

Hledej mne s Láskou, upřímně,

netvař se slepě, hluše.

Probouzím jeden vzácný cit,

nad jehož krásu není –

Lásku. Jen zkus se zastavit.

Božský dar probuzení

čeká na tebe v úkrytu

kousek od srdce tvého

věčně. Je plný soucitu.

Proč mysl plná pocitů

drží se ega svého ?

Nad tento svět tě povznáším –

Bůh je můj věčný pramen !

Jsem duše, na Zem přináším

v paprsku Lásky pramen.

Amen.“

2415. Duch.                                      (Přijala Zdenka N.)                                                 2000.

Místo: Praha.

DUCH

„Já hledám toho, jež se dívá

po světě zrakem očí mých;

kdo plný Lásky písně zpívá,

na pomoc hvězdy z nebe vzývá

opuštěn v nocích tesklivých,

když luna bledá září z nebe;

kráčejíc cestou trnitou –

já hledám zkrátka sama sebe,

hluboko v sobě ukrytou …“

2416. Mám ráda.                              (Přijala Zdenka N.)                                                 2000.

Místo: Praha.

MÁM RÁDA

„Mám ráda vůni pokosené trávy

a noc, když zvolna sklání hlavu den

tu tmavou krásku s pletí barvy kávy,

jež střeží něžně jak matka můj sen,

mám ráda cesty splývající s nebem

za obzor – hádám, čím mne překvapí;

mám ráda Domov, jež mi voní chlebem

a vůni z krbu, když se zatápí,

mám ráda hvězdy, měsíční zář bledou

červánky ranní na květech

a písně všech řek, které k moři vedou,

bezelstnou duši miluji v dětech,

mám ráda hudbu, ptáky zpívající,

čarovně krásné barvy podzimu

a z tichých stromů listy padající,

ze sněhu bílou, třpytivou peřinu,

mám ráda Světlo, jež provází Lásku,

hřejivá světla v horských chalupách,

moc ráda chodím v dešti na procházku,

mám ráda lesy, květy na lukách,

mám ráda chvíle, když se čas zastaví

v modlitbě vroucí tichem, smířením;

mám ráda stáří, které tělo znaví.

Miluji Boha, je se mnou, já s Ním.

Tvá prostá krása dokáže mne dojmout –

ve slovech skrytá je jen básněmi.

Však celou Krásu kéž bych mohla pojmout,

která i Múzu moji oněmí …“

2417. Okna k božství.                        (Přijala Zdenka N.)                                                 2000.

Místo: Praha.

OKNA K BOŽSTVÍ

„Dívám se oknem krásou rámovaným,

vyhlížím vzhůru oknem bez rámů –

za modrým nebem duhou malovaným

otvíráš jiné okno – k neznámu.

Mé okno k Tobě láska otevřela

půvabem, vůní všech přírodních krás –

pozvedla moji duši z mého těla

do říše Ticha, neznající čas.

Je tolik oken k Tobě, tolik dveří;

prošla jsem pouze několika z nich.

malá či velká – na tom nezáleží,

na východ, sever, západ nebo jih -

všechna jsou stejná, pouze mění rámy,

dle představ lidských myslí mění se

v ráje či pekla. Však Bůh je vždy s námi;

nesmíš však zůstat sedět na římse … !“

2418. Třpyt vzdušného prostoru.       (Přijala Zdenka N.)                                                  2000.

Místo: Praha.

TŘPYT VZDUŠNÉHO PROSTORU

„V modři nebeské – bezbřehým ostrovem,

světlem v nehostinném oceánu žití,

v kleci času jsi zářivým prostorem,

tichým prostranstvím jsi hvězd, jež zlatě svítí -

koncentrické jsou s mým srdcem horoucím.

Stromem rozechvěle šumivým jsem v lese.

V hebké modři být nehlučně plynoucím

bílým oblakem, jež jako dým se vznese

vzhůru k výšinám, k půvabné záři hvězd …

jak strom nepoddajné vzdorovité větve

zvedám ruce své, jak pták se toužím vznést –

ve Tvé náruči být sama sobě SVĚTLEM.“

2419. Na tobě záleží.                        (Přijala Zdenka N.)                                                  2000.

Místo: Praha.

NA TOBĚ ZÁLEŽÍ

„Láska tě navštíví tak, jako vzácný host;

v tom světě pochmurném nikdy jí není dost.

Jak hvězda zazáří, stává se stálicí,

pokud jí otevřeš své srdce toužící.

Protáhne se dovnitř uzounkou skulinkou –

je slabým zábleskem, je jiskrou malinkou;

NA TOBĚ ZÁLEŽÍ, zda-li se rozhoří

v plamen, jež přesáhne nejvyšší pohoří.“

2420. Od chvíle.                                (Přijala Zdenka N.)                                                 2000.

Místo: Praha.

OD CHVÍLE

„Od chvíle, kdy jsem Tebe našla v sobě,

stalo se tělo mé Tvým chrámem, Pane;

navždycky patří srdce mé jen Tobě,

i moje verše, s vroucností Ti psané.

Od chvíle, kdy jsem zaslechla Tvůj šepot

věčného ticha – v mlčení Tě slyším;

svým Světlem Lásky vyprostil‘s mne z Temnot,

s Tvým mírem v sobě kráčím k světům vyšším.

Svou pečeť na všem, čeho se dotýkám

necháváš, Pane, neboť jsi mou paží;

dívat se na svět zrakem tvým mne blaží –

jen Tebou tančím, směji se a dýchám …“

2421. Monada.                                  (Přijala Zdenka N.)                                                 2000.

Místo: Praha.

MONADA

„Těsné je pro duši tělo,

jež pro stromy nevidí les.

Však srdce by povznést se chtělo –

tak k oblakům zvedám své čelo

a můj Duch se pojednou vznes

nad hlučící lavinu davu,

do ráje, z nějž vyhnán kdys byl

pro touhy své z božského stavu,

když pyšně si postavil svoji hlavu

a o slávě pozemské snil.

Však bez ohně nebývá kouře –

mne do očí štípe ten dým.

Vždy parný den provází bouře -

tak padám tu z bláta do louže;

JEN LÁSKA JE DOMOVEM MÝM …“

2422. Když láska ke mně hovoří.        (Přijala Zdenka N.)                                                 2000.

Místo: Praha.

KDYŽ LÁSKA KE MNĚ HOVOŘÍ

„Když láska ke mně hovoří,

v mém srdci se hned rozhoří

tak neodbytná touha chtít

ji do slok, veršů zachytit,

že ztrácím pojem o čase

a ruka moje zvedá se –

chtíc v prostých slovech najít rým;

jak rybář sítě rozhodím

pod plytký povrch, do hlubin

a čekám. V duši ano stín,

bez pochybnosti. Náhle vím,

jak odkrýt cestu k prameni –

a jsou to její vibrace,

ten sladký cit, inspirace …“

2423. Přítomnost.                              (Přijala Zdenka N.)                                                 2000.

Místo: Praha.

PŘÍTOMNOST

„Přítomnost Tvou nelze poznat smysly,

lze ji pouze srdcem vytušit –

je jak čerstvý vánek, jako svit

sluneční. Je tichým mírem v mysli.

Oprostíš ego od všech přání,

které očím tvým nabízí svět –

rozkvete v tvém srdci jeden květ,

krásný, jako dětské pousmání.

Čím těžší ti zkoušku život chystá,

tím větší je tvoje prozření –

že jsme byli k LÁSCE stvořeni.

K Bohu zpět se vrací duše čistá …“

2424. Kde láska voní.                        (Přijala Zdenka N.)                                                 2000.

Místo: Praha.

KDE LÁSKA VONÍ

„Podej mi ruku svou, a nemysli už na nic.

Kolik je předsudků, kolik na světě hranic !

pojď, půjdem do polí, kde klíčí v zemi zrno

a květin na lukách tam kvete kolem plno

a stromy mlčící na břehu řeky stojí –

tam matka příroda tě s jedním bytím spojí.

Za láskou ztracenou po světě bloudí davy

do všech stran světových. Až námaha je znaví,

na mezi usednou, kde LÁSKA VONÍ hlínou,

pak tiše se stromy a s květinami splynou –

bez lidských předsudků, bez zákazů a hranic.

Podej mi ruku svou a nemysli už na nic …“

2425. Mystéria.                                 (Přijala Zdenka N.)                                                 2000.

Místo: Praha.

MYSTÉRIA

„O svůj vnitřní jas se dělím s papírem

v alchymii slov zde psaných na bílém

listě. Zápalný jak jiskra zdá se mi –

jasem Ducha žár chci vznítit básněmi.

Přeskočí-li z nich náboj jiskrný

z mého srdce k vám – je zázrak mistrný

síly Ducha. neb jen ona Síla ví,

kde má zaklepat, a kde ji čekají.

Slepým očím zrak navrací její jas,

němým ústům Duch daruje vroucí hlas.

Duše silou svou mé srdce pozvedla –

v básních ukrytá mě k Bohu dovedla…“

2426. Domovem mým je srdce.         (Přijala Zdenka N.)                                                 2000.

Místo: Praha.

DOMOVEM MÝM JE SRDCE

„Ne, nemám Domov nikde ve světě;

je uvnitř těla Domov můj. V mém srdci.

Já hostem jsem na modré planetě

jen pár chvil; však tělo musím svléci.

Až na poslední pouť se vydám svou –

jak těsný šat. Jak mohla bych s ním vzlétnout ?

Než předstoupím před bránu nebeskou,

tak ze všech hříchů svých se toužím svléknout.

Své odměny a pocty dává svět,

jež slibují nám nesmrtelnost, slávu,

na něž by mohl rozum naletět.

Však duše dává přednost míru, blahu,

před klamem sladkých lichotek. Jsou jed.

Do srdce Láskou Bůh mne vede ZPĚT … !“

2427. Rozepsaná kniha.                   (Přijala Zdenka N.)                                                   2000.

Místo: Praha.

ROZEPSANÁ KNIHA

„Rozepsaná kniha s otevřeným koncem

je má Láska k tobě. Nedokončená

píseň mého srdce. Kdo zazvoní zvoncem

na konci příběhu ?  Je mi určena

osudem ta moje samota i touha ?

Pouze tvůrčí silou změnil se můj svět

Z VNĚJŠÍHO NA VNITŘNÍ.  Představivost pouhá

naplnila smyslem život můj. Jak květ,

který voní v horách stejně jako v městě –

ve svém nitru nosím všude úsměv svůj.

Mé oči jsou světlem zářivým na cestě

zpět do MÉHO SRDCE, kde je DOMOV MŮJ …“

2428. Modlitba k Tichu hvězd.         (Přijala Zdenka N.)                                                   2000.

Místo: Praha.

MODLITBA K TICHU HVĚZD

„Pane, já srdce své Ti dávám

a dechem Tvým se toužím stát.

S modlitbou usínám i vstávám,

nenechávej mne, prosím, spát

v nevědomosti náměsíčné.

Láskou svou, Pane, všemocnou

probuď mou duši, a vyslyš mne –

už touhou zdám se nemocnou.

Osviť mou mysl, smilování

s mou duší měj – je zmatená.

Pokládám Ti ji v odevzdání

na hvězdný práh – tak znavená …

Soucit mi projev nekonečný,

v hlubinách nech mne rozplynout

vesmírných. Pane, Ty jsi věčný

pramen můj – nech mne spočinout

v náruči hvězdné, osvícené

LÁSKOU, po které hladoví

srdce, ze všech slov přesycené.

Chce slyšet hlas Tvůj medový,

jež Tichem hvězd mi odpoví …“

2429. Snažit se žít.                               (Přijal Honza V.)                     4.7. a 25.6. a 18.9. 2002.

Místo: Praha.

SNAŽIT SE ŽÍT

„Snažit se v bdělosti žít,

ale hlavně v otupělosti nechtít umírat.

Před bolestí oči, ba ani srdce nezavírat,

a umět si sám slzu z tváře utírat.

Z cizího krajíce jako ta hloupá slepice neujídat.

A za vše být vděčný.

A i přes různé útrapy mít ten život stále stejně rád.

A hezky smát se umí jenom ten člověk, který je upřímný a srdečný.

Ten, který se umí dívat lidem zpříma do očí.

Ten, který umí dobro od zla ROZEZNAT.

A to, co je správné na této Zemi zasévat.

A pak zalévat.

A tam, kde je to zapotřebí, třeba s chudým podělit se o ten kus chleba

a tak láska není žádná věda.

Ale na toho, kdo ji v srdci nemá

si prázdnota a neštěstí ustavičně sedá.

Proto kdo chce život smyslem naplnit,

ten ať stále hledá,

a ani velkou bolestí

ať odradit se nedá.

No a ten, kdo nalezne,

ve svém srdci už nikdy nezmrzne.

------

Snažit se hezky žít,

a nejenom přežívat.

Milovat.

A potom špatném se tolik nedívat.

Po neživých věcech netoužit.

Mít v duši sluníčko a klid.

Život si tím prodloužit.

Mezi šedivý dav se neskrývat,

ale raději těm druhým lidem pomáhat.

A přitom z vesela si zazpívat.

Tak trošku v tom dobrém vyčnívat.

Mít život rád.

------

Snažit se žít,

ale neumírat

a naučit se každou bolavou slzu z tváře utírat.

A za vše být vděčný

a mít život stejně rád.

A když něčemu doopravdy věříš,

tak to nikdy nevzdát.“

2430. Tvář němá.                                (Přijal Honza V.)                                                  2002.

Místo: Praha.

TVÁŘ NĚMÁ

„Nechtěj po člověku to, co on sám zatím ve svém srdci nemá;

vždyť lásku, radost, věrnost, pozornost a odevzdanost

ti nakonec může dopřát jen ta tvář němá.

Ta se ze života stále raduje,

pokud jí člověk sám neubližuje,

ta problém nemá,

protože je stále na pohlazení a milé slovo připravená.

Čeká.

Ta se lásky nikdy neleká.

Ale zato dospělý člověk, ten se všeho krásného leká.

Není na lásku připravený,

často bývá rozezlený a tím životem unavený,

že prý už je zklamaný a opatrný.“

2431. Co je dobré.                              (Přijal Honza V.)                                             3.6.2002.

Místo: Praha.

CO JE DOBRÉ

„Někoho, a to kohokoliv za cokoliv nenávidět,

znamená nežít.

A proto je dobré si zlobu ve svém srdci střežit.

Druhému umět odpustit

a jeho slabost pochopit,

unáhlené hlouposti netropit,

aby měla tvoje duše mír a klid.

A k tomu by se měl člověk dopracovat,

to aby pak nemusel svůj život

v zlobě a v nenávisti zatracovat.“

2432. Můj Ty Bože.                              (Přijal Honza V.)                                           29.5.2002.

Místo: Praha.

MŮJ TY BOŽE

„Můj Ty Bože dobrotivý,

prosím, dej, ať se mi tenhle svět už nikdy nezprotiví.

Ať ho můžu mít rád,

něco dobrého mu dát

a nejen od něj brát.“

2433. Jako netopýr.                             (Přijal Honza V.)                                           28.5.2002.

Místo: Praha.

JAKO NETOPÝR

„Když si člověk pro život konečně najde svůj cíl,

tak má v duši pokoj a mír.

To už bezhlavě nelítá jako vyplašený netopýr

a tím pádem mu na život zbývá dost sil.

Kéž by každý člověk ve svém nitru alespoň občas spokojený byl.

A tolik po věcech netoužil.“

2434. Ale jak mám žít ?                       (Přijal Honza V.)                                           18.6.2002.

Místo: Praha.

(Pro řešení problému je prvním krokem, nikoli posledním, jeho uvědomění, ROZPOZNÁNÍ RPOBLÉMU, nastolení otázky problému – pozn. zpracovatele.)

ALE JAK MÁM ŽÍT ?

„Ale jak mám žít sám se sebou v souladu,

když ze své slabosti zatím tupým, necítícím stádem jdu.

Na porážku jdu.

Ale jsem dost pozadu.

Nemám náladu,

žiju jak ta většina,

to ten život pěkně začíná.

Jak se má duše neklidná a chaotická

z nemocí tohoto světa léčit má ?

Když ta lidská většina

ve svých srdcích umírá ?“

2435. Naděje.                                     (Přijal Honza V.)                                           22.4.2002.

Místo: Ikea, Praha.

NADĚJE

„Je to ale, krása,

když vyprahlé srdce potká LÁSKU.

V tom úžasu zaplesá, zajásá,

jakoby se otevřela Nebesa,

a rozpomene si na KRÁSU.

Uvnitř zahřeje to,

toť pravé zlato.

Srdce potkalo lásku

a tak opět nad smrtí vyhrálo sázku,

a je tomu tak, že bez naděje,

se nic krásného neuděje.

Proto stále mějme naději,

vždyť bez ní se už lidé ničemu ani nezasmějí.“

2436. Láska ?                                      (Přijal Honza V.)                                                   2002.

Místo: Praha.

LÁSKA ?

„Láska ?

To je umění slevit ze svýho

a taky udělat něco dobrýho pro toho druhýho.

Jinak to není skutečná láska.

Ale jenom sobecká, neupřímná maska.

Ale k lásce se člověk celý život vychovává:

A když miluje, tak už na nic nenadává.

Radost a pohodu druhým dává.

NO TO JE SLÁVA !“

2437. O štěstí.                                     (Přijal Honza V.)                                           16.8.2002.

Místo: Praha.

O ŠTĚSTÍ

„Člověk v tu chvíli,

kdy přestane tolik vnímat

jenom sám sebe a své potřeby

a začne se také zajímat

O SRDCE TĚCH DRUHÝCH LIDÍ,

tak hned je mu líp.

Líp je mu hned.

Jeho srdce roztálo jako na sluníčku led.

A proto je důležité,

Aby si člověk nejprve prožil to špatné,

ale pak i to šťastné.

To aby přál všem lidem jen to krásné,

protože v kráse člověk nad bohatstvím života užasne.

2438. Láska.                                        (Přijal Honza V.)                                             3.7.2002.

Místo: Letná, Praha.

LÁSKA

„Láska je souznění,

které zase jenom láska ocení.

A je to taky soulad

když je člověk Božím

štěstím plně nasycený,

a to tak,

že jeho srdce nemá po ničem ostatním hlad.

A ten, kdo s pochopením a s odpuštěním otálí,

tomu se ta láska oddálí.

A děje se mu pravý opak.

----

A že se ti to nelíbí ?

A že ti nic nechybí ?

Proč jsi teda smutný ?

Copak ?“

2439. O lásce a samotě.                      (Přijal Honza V.)                                                   2002.

Místo: Letná, Praha.

O LÁSCE A SAMOTĚ

„Láska je všechno to, co jsme schopni udělat

pro toho druhého člověka.

A láska je taky to, když se za to vůbec nic nečeká.

A ten, kdo před láskou utíká,

zůstává sám a opuštěný, do samoty srdce zamyká.

Ale to není řešení,

to pak není ani ze života těšení,

když tu nikdo blízký není.

S kým se o svůj život podělíš ?

Zešílíš, když svůj názor nezměníš.“

2440. Řešení.                                      (Přijal Honza V.)                                           11.6.2002.

Místo: Letná, Praha.

ŘEŠENÍ

„Problémy jsou od toho, aby se řešily.

A pak se lidé znovu ze života těšili.

Problémy nejsou od toho,

aby se před nimi utíkalo,

to by bylo hodně málo,

to by se lidé života děsili,

ani to sluníčko by je svojí láskou nezahřálo.

Ale oni by o tom ani nevěděli,

protože se sami za sebe rozhodovat neuměli.

2441. Pravda bolí.                               (Přijal Honza V.)                                           21.6.2002.

Místo: Praha.

PRAVDA BOLÍ

„Neměl by jsi na nikoho být nedůtklivý,

za to, že je na tebe přísný, pravdivý, ale spravedlivý.

Pravda bolí, to já také vím.

ale jedině jejím poznáním se ti krátí stín.

A tak ti, co žijí v pravdě,

vypadají dobře, vesele a zdravě.

Stále jsem otevřený novým pravdám.

A to co platilo před časem,

nemusí už pro mě platit dnes.

Proto zabedněnost a vztek

ve svém srdci nemám.

Před léty tu byla jenom mýtina

a dnes tu začíná růst krásný les.

A vše na tom světě

se stále mění,

ale jenom člověk bez srdce

nikdy spokojený není.

Žije jako vzteklý pes,

který ustavičně ze strachu štěká,

a tím pádem nic na pokoji nenechá.

Místo klidu a lásky šíří kolem sebe chaos,

nepohodu a samý děs.

Chudák, vlastním strachem naštvaný pes.“

2442. O srdci.                                      (Přijal Honza V.)                                           17.6.2002.

Místo: Praha.

O SRDCI

„Kdybys těm slabším lidem pomáhal a víc myslel taky na ostatní,

nebyl by jsi ve svém srdci tolik nešťastný.

Byl by jsi šťastný,

člověk pro mnohé krásný.“

2443. Kde jsi ?                                    (Přijal Honza V.)                                                   2002.

Místo: Praha.

KDE JSI ?

„Ať jsi kde jsi,

buď vždycky svůj

a nehraj si na to, co zrovna nejsi.

Já jsem někdo lepší.

Mám postavení vyšší.

Héč a jsem krásnější a bystřejší.

A já jsem zase na svou chudobu pyšný

a osud bližního mi není nikterak lhostejný.

Ale s tou pýchou to máme stejný.

Oba dva si na něco hrají,

ale zatím moudrost v srdcích nemají.

Možná jednou, až dozrají,

tak té neupřímné hry nechají.

A proto vzájemnou radost ze sebe nemají.

Uvidíme, co se bude dít,

až se příště potkají.

Doufejme, že si něco hezkého a dobrého

mezi sebou předají.

Vždyť ti upřímní se rádi vítají !“

2444. Mít rád.                                     (Přijal Honza V.)                                             3.6.2002.

Místo: Praha.

MÍT RÁD

„Klidně můžeš bejt

důležitej, nafoukanej a přezíravej,

ale uvědom si, že nejsi právě ve svým srdci zdravej.

A tak ho za tu pýchu pokárej.

Ty, ty, ty srdce mý,

sobecký, nehezký a lakomý,

jestli budeš stále nafoukaný,

život se mi v krásnější nezmění.

Chtělo by jsi se hlavně smát.

Ale neumíš mít lidi i s chybami rád.“

2445. Slečna pyšná.                            (Přijal Honza V.)                                           18.8.2002.

Místo: Praha.

SLEČNA PYŠNÁ

„To, co bývá milé,

bývá také rozpustilé.

A to, co se rozpouští,

různých hloupostí se dopouští.

A tak někteří lidé zneužívají svých předností,

hlavně pro své možnosti,

ovšem že občas narazí,

až je v duši zamrazí.

A možná i zamrzí,

když svým chováním tvrdě naráží.

Inu člověk má SVÍTIT JAKO SLUNÍČKO,

a tím rozpouštět v srdcích ledové námrazy.

A tím se nic nezkazí.

Jsem hezká, zdravá, veselá, milá

a jde ze mě životní síla.

A všichni mě mají rádi.

Jenom tenhle, kterýho mám tolik ráda,

mě nesvádí.

Ani prstem o mě nezavadí.

Slečna sličná, ale pyšná.“

2446. Nitro.                                         (Přijal Honza V.)                                                  2002.

Místo: Praha.

NITRO

„Člověk neprobádá všechny hlubiny svého nitra,

natož aby věděl, co bude zítra.

A proto žij každý den přítomností,

naplňuj ho do sytosti,

abys neměl svojí vinou jenom chudé dny,

plné beznaděje a černé tmy.

Vždyť zítra tady už taky nemusíš být,

a tak pro co chtěl bys žít.

Pro minulost nebo pro budoucnost ?

Ať je to jak chce v životě těžké,

mysli stále na věčnost.

Tak ať v tvém životě dominuje SRDEČNOST

 a né netečnost.“

2447. Otrok.                                        (Přijal Honza V.)                                                  2002.

Místo: Praha.

OTROK

„Ten, kdo o velké množství hmotných věcí pečuje,

tak ten se už vůbec ze života neraduje.

Je ustaraný těmi všemi věcmi,

jako věrný otrok utýraný.

Mrtvé hmotě otročí

a tak má vážné a ustarané obočí.

A do toho radostného dětského světa

už hned tak nevkročí.

Ale vyschnout může i ten,

kdo se do něčeno, co mu nesluší, namočí.

Člověk bez Boha za sebe neručí.“

2448. Vyčůraný pták.                            (Přijal Honza V.)                                          29.8.2002.

Místo: Praha.

VYČŮRANÝ PTÁK

„Nejsi přeci takový ubožák,

abys se nechal od ostatních lidí obsluhovat.

Nebuď takový vyčůraný pták,

vždyť ty sám měl by jsi těm ještě slabším

a nemohoucnějším lidem pomáhat.

A že ty ze všech nejvíc potřebuješ cizí pomoc ?

A nemyslíš si, že máš nějakou divnou, sobeckou nemoc ?

Já jsem takovej nemohoucí, ubohej chcípáček.

Dones mi do postele kakao a karlovarskej loupáček.

Hele miláčku, má to ale malej háček.

Samostatnost uznávám.

Udělej si proto tu snídani sám.

A na co tě vlastně mám ?“

2449. Hravost.                                    (Přijal Honza V.)                                            29.8.2002.

Místo: Praha.

HRAVOST

„Ten, kdo od Boha dostává dar hravosti,

má v životě velký možnosti.

A proto je dobré tento dar neustále rozvíjet,

Nad životem neplakat,

nemučit se a nekvílet.

Přestože život není lehký výlet.

Ale kdo si hraje nezlobí

a s úsměvem si svou tvář ozdobí.

A ten, kdo si moc hrát neumí

a myslí si, že všemu rozumí

a všechno zná a všude byl,

je stejnej omezenec, který hlavně po lásce netoužil,

svazuje a zatemňuje ho všechno jeho vědomí.

A to není o hravosti ani o pravdivosti,

natož potom o radosti,

proto ani rozmanitě žít neumí.

----

Pojď si se mnou hrát.

Nemůžu, musím o svůj život bojovat.

Trápit se, pracovat a studovat.

No to ti zrovna nezávidím,

já zas jinak ten svět vidím.

Já zas to chci někam dotáhnout.

Nebuď ale bloud.

Nenech svoji duši zcela zahynout.“

2450. O lásce a o Stvoření.                 (Přijala Helena N.)                                           5.7.2005.

Místo: Zlín.

O LÁSCE A O STVOŘENÍ

„O lásce a o Stvoření,

které si na této Zemi nejvíce cením

ze svého srdce chtěl bych jim dát

to vše, čím bych je jen mohl obklopit

a s radostí se stále na ně jen dívat

a milovat a žehnat jim

jen lásku, štěstí a mír v srdci

i kdykoliv budou stát na rozcestí

a pochybovat o tom, co je a co není,

když jejich mysl jim brání něco pochopit.

Od rozcestí půjdou dále

se svou vírou a důvěrou

a budou si přát splnit

jen ty nejkrásnější cíle,

které ve svém srdci budou mít.

Poznají svět,

takový, jaký opravdu není,

když každý mluví o lidském utrpení

nářku a bolesti

a strachu a slabosti,

které mění

lidské bytosti v oběti bez odpuštění.

S láskou chci ve svém srdci věčně žít

a lehký let ptáků na jejich křídlech zakusit,

když s krásou a nádherou se dívám do oblak

a pociťuji přítomnost Boží ve všech kolem

a mé srdce buší na poplach:

MILOVAT je nejkrásnější, nad to není,

tím vzdáváme i vděčnost svému Stvořiteli,

vždyť i On všechny má nás tolik rád.

Na křídlech vážky

když paprsky Slunce se zatřpytí

a vše pak krásné se zdá býti kolem,

když šneci na svou dlouhou pouť vyrazí

a kapky rosy odráží se o každý další list

a síla červánků, které svou barvu mění

a duha v přítomném okamžiku,

která spojení se Zemí a Nebem značí,

stačí jen se rozhlédnout

a brzy najdeš ten svůj cíl,

to spojení, které nikdy nekončí

a vždy přetrvává dále,

Boha uvnitř svého srdce,

Který tě nikdy neopustí

a s radostí a láskou chce být a žít s tebou dál.

S láskou všem mým milovaným

Stvořitel Prvotní všeho a všech.“

2451. Slunce září.                              (Přijala Helena N.)                                            5.7.2005.

Místo: Zlín.

SLUNCE ZÁŘÍ

„Slunce září na obloze

a nikde žádný mrak,

já potřebuji ti říkat pořád

jak moc mám tě rád.

Jak Slunce, září úsměv na tvé tváři

A v mé mysli vzpomínky plynou

jen na tu chvíli jedinou,

kdy mohu být s tebou.

Šeřík rozkvetl v máji,

když pod stromy tam v dáli

dvě krásné bytosti stály

a slíbily si věrnost, kterou neporuší.

V jejich srdcích byl jen žár,

který se popsat nedá

a jejich srdce zářivá,

která se opět shledala

po dlouhé cestě životem

vytvořila opět jeden cíl

MILOVAT SE NAVZÁJEM

a ve svém životě ze všech sil

usilovat o záchranu planety Země.

Ať mír je provází po této Zemi

A láskou ozařují všechny kolem

A jejich slova ať zůstanou

navždy uchována:

LÁSKA ZMĚNÍ SVĚT

A LÁSKA JE TA BRÁNA,

KTERÁ JE OTEVŘENÁ DO NEBES.

S láskou v srdci můžeme

vytvořit své přání

a výsledek se dostaví

na křídlech vážky

nebo jako inspirace,

která tě požene vpřed

za tvou láskou velikou

nebo jako luční motýl,

který létá tam a zpět

a jeho krása,

která je tak přirozená

naznačí ti odpověď,

která se v jeho dokonalosti skrývá.

Když na každé tváři

úsměv se rozzáří

a Slunce se odráží od této záře,

pak paprsek jasu, který se třpytí

dokáže zázraky vytvořit.

S láskou všem milovaným

Stvořitel Prvotní všeho a všech.“

2452. O lásce a vyznání.                    (Přijala Helena N.)                                          22.7.2005.

Místo: Zlín.

O LÁSCE A VYZNÁNÍ

„O lásce a vyznání dalo by se říct,

že zůstávají skryty uvnitř a nestojí nic,

jen odvahu a mír v duši tvé.

Tak jako kamínek na tvé dlani,

který můžeš uchopit a vzít jej do kapsy sebou,

tak je to i s láskou mezi mnou a tebou.

Za ranního úsvitu každé pondělí,

kdy týden začíná a končí nedělí,

tak i já měním svou lásku k tobě

od krásného přátelství v této době

v nekonečnou lásku bezpodmínečnou,

která zůstane v mém srdci

a opojí mě blažeností věčnou

a také skutečností,

že on je i všude kolem

v každém stvoření,

které si lásky cení,

ale i tam, kde ještě není

vyjádřena navenek pro ostatní,

kteří potřebují ujištění,

že lásky jsou schopni

a milovat je jejich přirozeností.

S láskou toto předal vám

Orton (Pán Ježíš Kristus), který miluje vás.“

2453. Tenkrát před léty (740).          (Přijal Ivo A. Benda.)          20:39-21:01 hodin. 1.8.2005.

Místo: Martin.

TENKRÁT PŘED LÉTY

„V šedesátých létech,

když jsem vstoupil do scény,

lidé jinak žili,

než dnes v třetím tisíciletí.

Především měli blízko

k sobě při akcích

společenských i zábavných

všude u bydlišť a rekreací.

Méně si záviděli

a častěji se navštěvovali,

více srdečnosti měli

než dnes, kdy faleš vítězí.

Tehdy méně peněz a věcí bylo

písně lidé si pěli,

v médiích stále znělo

o lásce – tisíce písní.

Příroda čistá byla

bez chemické zátěže,

chemie v plenkách byla

a lidé nevěděli, co to je.

Bylo menší ovládání

pozemského lidstva,

láska se tehdy rozvíjela,

po válce si jí mnozí vážili.

Existovalo budovatelské nadšení,

kdy práce se dávala celku,

dnes nic takového není,

lidé si hrabou na svém písku.

V šedesátých létech

plno vrabců bylo,

dnes jich v našich městech

zcela markantně ubylo.

Také další zvířátka

byla v hojném počtu,

já přírodu v dětství pozoroval

a dnes je decimována, varuju !

Tehdy silnice prázdné byly,

málo aut, hluku, zranění,

dnes přeplněné a hlučné

se díky materializmu staly.

Tehdy si děti kolem domů hrály,

bylo jich hodně a jak se smály !

Dnes je kolem domů pusto,

málo dětí a u ovládačů našly místo.

Jen se lidé vzpamatujte

KAM se nyní směřujete,

Lidé se mění velice

a to k horšímu, VARUJEME !

S láskou v srdci předal všem

Aštar Šeran, co je ti věrným přítelem.“

Děkuji ti drahý Aštare,

já s láskou předám báseň všem.

2454. Ten, kdo tomu nevěří (741).    (Přijal Ivo A. Benda.)         21:04-21:16 hodin. 1.8.2005.

Místo: Martin.

TEN, KDO TOMU NEVĚŘÍ

„Když se den probouzí,

na této planetě Zemi,

lidé z postelí vstávají

a najíždějí na programy.

Připravené před několika lety

v Temných světech těmi,

co zla pečou dlouhé věky,

ale i jejich čas se krátí.

Dnešní lidé netuší,

že někdo jim to připravil,

zážitky a nahrané životy,

tys to dávno objevil.

Tahle loutková scéna,

dílo pseudotvůrčí,

nikde jinde obdobu nemá,

je zde, na planetě Zemi.

Ten, kdo tomu nevěří,

ohmatá si na vlastní kůži,

zakusí příděl představ temných,

aby konečně jednou pochopil.

Protože se každý diví

co se to děje na Zemi,

má pozemšťan otázky,

které záhady pokouší.

Vlnami přec ovládá

rádia, TV, mobily,

internet, čili -

bezdrátové přenosy.

Stejně jsou tak ovládána

těla lidí, jako loutka,

velmi jemné systémy

vibračních energií.

Duch a duše v pouzdře,

jak se tam ocitli ?

Negativní stav přijali

a v pasti tak uvízli.

Pokud obrat zvolíš,

realizaci změny provádíš,

pak se díky tomu probudíš

v novém duchovním rozpoložení.

Pozitivní stav to je,

co láska v životě umí,

dávat celku a soucítění

s planetou, přírodou a lidmi všemi.

Ten je klíčem k vysvobození

z loutkového království,

této scény prapodivné

na planetě Zemi.

S láskou v srdci předal všem

Aštar Šeran, co je ti věrným přítelem.“

Děkuji ti drahý Aštare,

já s láskou předám báseň všem.

2455. Jenom (742).                         (Přijal Ivo A. Benda.)           21:32-21:44 hodin. 3.8.2005.

Místo: Martin.

JENOM

„Jedno z nejnebezpečnějších

slov v mluvě vaší,

které nejvíce vkládají

ještěři – ovládači.

Vkládání probíhá do vět

lidem ve vyšší fázi vývoje,

ve druhé půlce spirály

lidské duchovní cesty.

Dejte si pozor na JENOM,

IZOLUJE A SEPARUJE,

výhradní pozici nastavuje

a tak negativně zkroutí info.

Toto slovo vloženo do pravdivé věty

ZVRÁTÍ značně význam její

a vyhrazuje jakési omezení,

která tam vložili ovládači.

Taktéž jiná slova mají

nebezpečnou funkci

u narušení komunikací

duchovně vyspělých lidí.

Patří tam slovo VŽDYCKY,

také výraz separátní,

také slovo VÝHRADNÍ,

které evokuje OPUŠTĚNÍ.

Mějte oči otevřené

a pozorujte ovládání,

které s lidmi hýbe

a srdce zavřít má za cíl.

Vkládání těchto výrazů

do vět pravých obsahů

způsobuje PŘEKROUCENÍ

Pravého obsahu věty.

S láskou v srdci předal všem

Aštar Šeran, co je ti věrným přítelem.“

Děkuji ti drahý Aštare,

já s láskou předám báseň všem.

2456. Duchovní rozpoložení (743).  (Přijal Ivo A. Benda.)               6:12-6:30 hodin. 4.8.2005.

Místo: Martin.

DUCHOVNÍ ROZPOLOŽENÍ

„Každá bytost ve Stvoření

má své přesné duchovní rozpoložení

vyjadřuje pozici a dynamiku

své specifické duchovní cesty.

Pozice na duchovní cestě

má čtyři parametry,

které vyjadřují pohyb a směr

a taktéž určité setrvání.

Když bytost PŘIJÍMÁ VÍCE Lásku Boží,

Jeho Pravdu, Moudrost, Dobro a Inteligenci,

pak kráčí k němu BLÍŽ

a VÝCHODEM toto značí.

Andělé ve svém srdci

Stvořitele jako Slunce vidí,

jas tohoto Slunce sílí

stejně jako u vás na Zemi.

Když bytost PŘIJÍMÁ MÉNĚ Lásku Boží,

Jeho Pravdu, Moudrost, Dobro a Inteligenci,

pak OD Stvořitele se VZDALUJE

a ZÁPADEM to značí.

U Andělů v Nebi toto se jeví

jako slábnutí jasu Slunce ve svém srdci,

jsou z toho poněkud smutní,

ale to patří k jejich vývoji.

Když se RŮST PŘIJÍMÁNÍ ZASTAVÍ,

duchovní pozice je STABILNÍ,

růst ani pokles nečiní,

SEVEREM toto značí.

Pakliže se POKLES PŘIJÍMÁNÍ ZASTAVÍ,

duchovní pozice je STABILNÍ,

pokles ani růst nečiní,

JIHEM toto značí.

Nejde tedy o světové strany,

ale připodobnění funkce přijímání,

podobně jako vaše planeta

vzhledem k jejímu Slunci.

Toto platí i u lidí

s rozdílem úplného nevědomí,

lidé se taktéž duchovně vyvíjí,

ale Stvořitele v srdci nevidí.

Tyhle pojmy jsou užity

v knihách Swedenborgových,

pomocí nich se osvětlí

mnoho dalších věcí.

Vzdělávejte se milí,

máte na to podmínky,

jsou vám uzpůsobeny

STVOŘITELEM milovaným.

S láskou v srdci předal všem

Aštar Šeran, co je ti věrným přítelem.“

Děkuji ti drahý Aštare,

já s láskou předám báseň všem.

Poznámka zpracovatele Ivo A. Bendy:

Nejvíce se s nimi setkáte v knihách NEBE A PEKLO a PŘÍBĚHY Z DUCHOVNÍHO SVĚTA (výtahy z 8 jiných původních knih).

2457. Zápas o lásku (744).             (Přijal Ivo A. Benda.)               8:33-8:46 hodin. 4.8.2005.

Místo: Martin.

ZÁPAS O LÁSKU

„V těchto dnes vrcholí

zápas o lásku, milí

na této planetě Zemi,

Temno proti Světlu, drazí.

Máte plno UDÁLOSTÍ

a další se zde objeví,

takové, co nikdy nebyly,

technoparty je jen jedna z nich.

Centrální média srší

prolhanými jedy,

v rukou pseudotvůrců ničí

a ovládají lidské vědomí.

Vysoké Tatry u vás

jsou dalším takovým zobrazením,

nejcennější park po vichřici a požáru

jako po atomovém výbuchu se jeví.

Na spáleniště – apokalypsu

rekreanti s úžasem hledí,

loutky se po svém otročení

opravdu krásně „zrekreují“.

Šílené loutky tancují

jak je v peklech naprogramovali,

jejich stav duchovní

se stále k horšímu mění.

Stále VĚTŠÍ OVLADATELNOST,

to je jejich cíl,

pseudotvůrci dokončují Babylon,

až se jednou zhroutí.

Mezi touto melou svítí

SLUNÍČKA, co prokoukla ovládání,

nenechají si SRDCE vyměnit

za kalkulačku, jak Landa upozornil.

Všude po světě události jsou,

zemětřesení, záplavy, vichřice a výbuchy,

lidstvo si kope jámu svou

a propadá se do Temnoty.

Neustálé výkyvy počasí

na denním pořádku sílí,

jde o očistné procesy

od hrubovibračních energií.

Nejprve horko třicet osm ve stínu,

a pak velký ZVRAT za pár dní,

dvanáct stupňů s dešti, krupobitím, bouřemi a tornády

ulhaná média: „To je normální“.

Ministr „kultury“ Dostál

na rakovinu umírá a jde dál

do Temnot, odkud vyškolen vstal

a pekelnou kulturu zde budoval.

To jsou ti, co ničí

Pravý život na Zemi,

pak je MÉDIA vychválí

a bezduché loutky dle toho cvičí.

Jen vyciťujte srdcem milí

JAKÉ změny u vás sílí,

čipové šílenství už kvílí

Pravou duchovnost vám vzít !

S láskou v srdci předal všem

Aštar Šeran, co je ti věrným přítelem.“

Děkuji ti drahý Aštare,

já s láskou předám báseň všem.

Poznámka zpracovatele:

Můžete posílat lidé milí,

do MÉDIÍ,

do VLÁDY,

Klausovi

a Paroubkovi.

Oni si to zaslouží.

2458. Mnohoúrovňová bytost (745).  (Přijal Ivo A. Benda.)             8:51-9:07 hodin. 4.8.2005.

Místo: Martin.

MNOHOÚROVŇOVÁ BYTOST

„Člověk má řadu těl

 vědomí spokojených více či méně

do víceúrovňové bytosti,

kde fyzické tělo je poslední.

Nejdůležitější je DUCH

od Stvořitele stvořený

a napájen LÁSKOU, PRAVDOU, INTELIGENCÍ

je nejvědomější a věčný.

Dalším tělem je DUŠE,

od Ducha vedená správně,

ona zpracovává otázky od Ducha

a odpovědi fyzického těla.

Pak máte řadu TĚL MENTÁLNÍCH,

které dle různých úkolů se člení

na jednotky vědomé v komunikaci,

Duchem a duší jsou vedeny.

Jako poslední se jeví

FYZICKÉ TĚLO PŘÍRODNÍ,

má specifickou vlastnost

v něm se vždy odpovědi zobrazí.

Takto dochází k vývoji

směrem k Prvotnímu Stvořiteli,

Duch takto zvyšuje poznání

vaše nejvnitřnější JÁ – jste vy.

V případě stavu negativního

je omezeno jejich spojení,

zvláště poslední – fyzické tělo

loutkuje dle míry ovládání.

Pseudotvůrci z pekel mají

Zde takovou scénu loutek

od Ducha a duše dočasně odpojených,

aby získali svůj kradený majetek.

Ducha a duši naložili

do pouzder, co upředli

z negativních energií

oklamaných nositelů jejich.

Ten, kdo se řídí SRDCEM

a nepoužívá plány,

kalkulačku si s ním neplete

a sám se stává SVOBODNÝ.

V jeho životě se vždy projeví

zvolené pozitivní volby,

nemá potom problémy

a je prakticky zdravý.

Tak se prosím zamyslete

nad svojí duchovní pozicí,

chopte se PRÁCE SVĚTELNÉ,

kterou se dostanete z jámy.

S láskou v srdci předal všem

Aštar Šeran, co je ti věrným přítelem.“

Děkuji ti drahý Aštare,

já s láskou předám báseň všem.

2459. Ovládání dětí rodiči (746).       (Přijal Ivo A. Benda.)             8:51-9:07 hodin. 4.8.2005.

Místo: Martin.

OVLÁDÁNÍ DĚTÍ RODIČI

„Jeden z mnoha druhů ovládání

je ovládání dětí rodiči,

některými, co si to zvolí

a ničí tak život jejich.

Maximálně zvyšují závislost dětí

na rodiči, který je rafinovaný,

nechce být osamocen

kdyby děti z hnízda vylétly.

Pomocí peněz a majetků

především ovládání probíhá,

k tomu pomluvy partnerů

jejich dospělých potomků.

Původní dětská závislost na rodiči

citová i materiální - je důkladně zneužitá,

mladý člověk ničehož netuší,

jak je tvrdě v ovládání.

Jde o nevědomé procesy

všech účastníků scény,

dálkově ovládaných vlnami

pseudotvůrci z Temnoty.

Rafinovanější programy

jsou ty o „dávání“,

či o vnuceném podnikání,

kde potomek nevydělá nic.

Pak je ještě závislejší

po letech rodič mu tvrdí,

že bez něj by nebyl nic

avšak sám chudý jak kostelní myš.

Jsou to zkoušky duchovní

jak věříš Prvotnímu Stvořiteli,

skrze srdce duchovní,

si rodiče své vycítíš.

Je toho hodně, co zde běží

miliony modifikací ovládání,

pavoučích sítí ošklivých

vydávaných za lásku a dobro lidmi !

Šílený prapodivný svět

se na Zemi odvíjí,

především pavučiny vidíme

a v nich uvíznuté loutky.

Taktéž banky sítě rozhazují

nízkými úroky oběti chytají

a pak ve výkyvech životních

je strašlivě ovládají.

Přes tři miliony domácností,

deset milionů lidí chycených

v Německu se ve strachu potácí

nad velkou existenční propastí !

Tohle vám tu chystají

v Čechách, na Moravě a Slovensku,

šílené propracované otroctví

a strach existenční.

S láskou v srdci předal všem

Aštar Šeran, co je ti věrným přítelem.“

Děkuji ti drahý Aštare,

já s láskou předám báseň všem.

2460. Zásoby jídla a pití ?                   (Přijala Helena K.)              7:00-7:25 hodin. 31.7.2005.

Místo: Česká Lípa.

Sdělení přijala Helena Sluníčková, ZEMĚ SLUNÍČEK, 5. dimenze planety Země.

„Aštar Šeran, velitel Velké vesmírné flotily.“

Milý Aštare, můžeš mi prosím tě sdělit něco bližšího k tomu, co přijala Janička o tom, že má dělat na jeden měsíc zásoby jídla, pití a všeho ?

„Milá Helenko, víš sama nejlépe, že to tak NENÍ. My žádné zásoby neschvalujeme, ani nic takového nikomu nesdělujeme. Dělat jakékoliv zásoby není vhodné a je proti duchovním a kosmickým pravidlům.“

Janička říkala, že je to výjimečný situace pro ty, kteří tady zůstanou na druhou vlnu evakuace.

„Helenko, Janička měla už dávno otevřít „Lásku a dobrotu“, to jste spolu přijímali a to platí stále, to je pomoc pro lidi teď. Máme se zabývat věcmi, které jsou TEĎ ATKUÁLNÍ, a to co přijde, s tím NEKALKULOVAT, to si PÁN JEŽÍŠ KRISTUS sám rozhoduje, On to ví nejlépe, ani my to nevíme. Služba a práce pro lidi je co nejvíce lidí správně informovat, to je to, co někteří správně děláte, chodit v tričkách s webem  www.vesmirni-lide.cz  a visačkou mezi lidi, mezi co nejvíce lidí, házet do schránek info – letáčky a obrázky, komunikovat osobně s lidmi, kteří mají zájem. To je příprava na evakuaci a další vlny. My nikoho nehodnotíme, jestli to dělá nebo ne. SÁM SE KAŽDÝ POZDĚJI OHODNOTÍ, CO SLÍBIL STVOŘITELI, A CO A JAK SPLNIL. Záleží na každém z vás, JAK JSTE SE NA TYTO DNI PŘIPRAVILI VIBRAČNĚ, a ten, kdo toto dělá s láskou a předává správné pravdivé informace lidem o duchovním životě, pravdách a pravé lásce, ten má správně naladěné vibrace. Každý se může kdykoliv změnit !  Nedělejte předčasné závěry a nekalkulujte – to je negativní !  Vyciťujte srdcem a s Pravou lásku pracujte pro PÁNA JEŽÍŠE KRISTA (to je pro lidi a pro sebe). Kdo toto činí, je na správné cestě a koná správné kroky pro službu bližním a sobě, tudíž i celé planetě Zemi. Všechno ostatní dění, které je přehnané a nepodstatné, nepřináší užitek lidem, planetě Zemi ani nikomu jinému. Dělat zásoby ČEHOKOLIV nepřináší užitek nikomu, o tom se pak každý přesvědčí na vlastním prožitku. Dělat zásoby čehokoliv je NEDŮVĚRA V PÁNA ZEŽÍŠE KRISTA A TAKY SAMA V SEBE. Nikdo tady není víc, než kdokoliv jiný. Nikdo není vyvolený nad nikým. VŠICHNI JSTE SI ROVNI. PÁN JEŽÍŠ KRISTUS miluje všechny stejně tak, jako i my vás všechny stejně milujeme a neděláme rozdíly mezi nikým.“

Aštárku, já ti moc děkuji za vysvětlení. Předám to s láskou Janičce.

„ještě Helenko k tomu připiš, příběh z Bible, když Mojžíš vedl lidi na poušti a neměli žádné zásoby ničeho. Bůh, Stvořitel je živil manou z Nebe a vodou ze skály, a vše záleželo jen na jejich VÍŘE. Toto se stále opakuje jen v jiných podmínkách, ale podstata je vždy stejná. Jakou mají věřící lidé skutečnou víru, a na těchto podmínkách s vše ukáže. Žádné výjimečné situace pro jedince nejsou, je to stále o víře. „Lidé mají víru, když mají vše k životu“ – tak si to oni myslí, ale když jim něco z toho CHYBÍ, tak se PROKÁŽE, JAKOU SKUTEČNOU VÍRU MAJÍ. K čemu přilnou, jestli k materiálním věcem, které pominou, nebo k DUCHOVNÍMU VĚČNÉMU ŽIVOTU.“

Děkuji ti Aštárku, mám velkou radost, že jsi nám to vysvětlil, s láskou stále ve spojení Helena Sluníčková.

„Helenko Sluníčková, děkuji ti za písemnou komunikaci pro lidi, s láskou za všechny Vesmírné Přátele, stále ve spojení, Aštar Šeran, velitel Velké vesmírné flotily.“

To je týká i akce diamantová voda.

2461. Kostelní myš (747).                (Přijal Ivo A. Benda.)              6:38-6:51 hodin. 7.8.2005.

Místo: Martin.

KOSTELNÍ MYŠ

„Existuje takové rčení

u vás v českých zemích,

že ten, kdo je bez věcí,

jak kostelní myš je chudý.

Ale to je také řečeno,

že ten, kdo zpívá srdcem svým

dávno už dnes pochopil,

že je to jen stav DOČASNÝ.

Takové testovací období,

kdy Stvořitel testuje jej dle víry

jak Mu věří a život si určí

sám dle životní VÍRY.

Síly Temna v tu dobu nesmějí

mu poskytovat nic z věcí,

aby ten prožitek chudé myši

byl naprosto dokonalý.

Víra ve Stvořitele je klíčem

jak se s láskou zachází,

máš na srdci rčení:

CO VYŠLEŠ, TO SE TI VRÁTÍ.“

Materiální zabezpečení

nezajistí život pozitivní

ze strany Sil temna se jeví

jako ovládací programy.

Po tomto životě lidé drazí

tisíce dalších máte k dispozici,

ale kde a v jakých podmínkách,

to si volíte sami.

Ovládací program kostelní myši

proti zkoušce na víru působí,

člověk tak se zaručeně vyvíjí

a pocítí vše na vlastní kůži.

Ty víš dobře Ivo milý,

že vše dočasu se jeví,

rozhodující je vlastní rozpoložení

niterné – v duchovním srdci.

S láskou v srdci předal všem

Aštar Šeran, co je ti věrným přítelem.“

Děkuji ti drahý Aštare,

já s láskou předám báseň všem.

2461. Proudy vody se valí (748).      (Přijal Ivo A. Benda.)              6:52-7:05 hodin. 7.8.2005.

Místo: Martin.

PROUDY VODY SE VALÍ

„Proudy vody se valí,

aby hrubé vibrace čistily

myšlenek lidských negativních,

kterými lidé vše zaplavují.

Jemnovibrační očista

je opakující se událostí,

planeta Země se chystá

na větší očistné procesy.

Takto se vám dýchá líp,

kéž by bylo poučení

chovat se jinak vůči Zemi

a ke všem svým bližním.

Ne bojovat o energie,

kterých je všude dostatek,

ale dávat jinému, co potřebuje

jako pomoc ke změně stavu vědomí.

Nechte si projít srdcem svým

tyto očistné události,

které se stále zvětšují

dle množství hrubých vibrací.

Ten, kdo ví, jak se chovat

v lásce a harmonii dávat,

má v životě štěstí a klid

nic jej nemusí překvapit.

Ti lidé, co srdce zavřeli

a za kalkulačku jej vyměnili,

tito se jednou dočkají

velmi nemilého překvapení.

Není žádné síly,

která by v tom hromadění

nesmyslných věcí

mohla nadále vítězit !

Skladiště věcí lidských

poklesem kontinentu pod moře se uloží,

přestanou ovládat lidi,

oni do Temných světů - otrokáren se přemístí.

Nebeské národy toto znají,

vlastní zážitky taktéž mají,

vidí jinde tyto události

na jiných planetách – očišťování.

Proto lidé drazí

neřiďte se věcmi,

jsou to hmotové ovládače

životů přepestrých vašich.

Vztahy lidí určují

stav vaší mysli

zda je negativní

či zářící otočená k Nebi.

S láskou v srdci předal všem

Aštar Šeran, co je ti věrným přítelem.“

Děkuji ti drahý Aštare,

já s láskou předám báseň všem.

2462. Nedávejte si programy ! (749).  (Přijal Ivo A. Benda.)            7:33-7:48 hodin. 7.8.2005.

Místo: Martin.

NEDÁVEJTE SI PROGRAMY !

„Mnozí lidé si myslí,

že jakékoliv dávání

je pozitivní a pomocí

pro lidi v jejich situaci.

Avšak to je omyl převeliký

takto si myslit,

že cokoliv, co dáte,

je vždy to nejlepší.

Ve světě vašem je mnoho věcí

činností, které ovládají lidi,

nemohou žít život jiný,

než ten, naprogramovaný.

Někdy proto dávání

je když ODEBERETE VĚCI,

které člověka zaměstnávají

a uvalují na něj otroctví.

Dávání je také,

když VYSVOBODÍTE Z PRÁCE,

o které si myslil,

jak správně žije, avšak otročil.

Dali jste člověku PROSTOR,

bez krámů, které byly součástí

z Temných světů propracovaných

ovládacích programů.

Také vysvobození z práce,

která jej jak otroka ničí,

dali jste místo LÁSCE,

kterou může projevovat bližním.

VŠEHO S MÍROU je další rčení,

které hloubku má, milí,

to platí i o PRÁCI,

na kterou jste si tak zvykli.

Do otrokáren míříte,

pokud nic nezměníte,

věřte nám prosím, drazí

dávní bratři a sestry.

Tam nic již za to nedostanete,

jen pláč, bolest a utrpení,

ponižování, které znáte

se tam neustále opakují.

Temné světy nejsou to,

co vám ve filmech ukazují,

jsou to nástroje ovládací,

pseudoreklamy, aby vás tam dostali.

Milovat se učte,

jeden druhého objevujte,

nesvazujte se navzájem

do nepěkných vězení.

Život Pravý je jiný,

než si myslíte z knih,

žádné knihy nepopíší

to, co se děje v Nebi.

Jedině vlastní změnou

dveře k vysvobození otevřete,

pak uvidíte to nadělení

krok za krokem vyciťujte naše vedení.

S láskou v srdci předal všem

Aštar Šeran, co je ti věrným přítelem.“

Děkuji ti drahý Aštare,

já s láskou předám báseň všem.

2463. Budujete otrokárny ! (750).    (Přijal Ivo A. Benda.)               7:50-8:02 hodin. 7.8.2005.

Místo: Martin.

BUDUJETE OTRKÁRNY !

„Že jste si toho nevšimli ?

Jak se život váš mění,

na nic čas nemáte,

a neustále utahaní.

To vám ekonomové připravili

efektivní ovládání,

racionální využití pracovní síly

jak citrón vás vysávají.

Nepovažují vás za lidi,

ale za otroky – jednotky co produkují,

přesně nadiktovanou práci,

co nikdo nepochopí.

Vězte, že jste v pasti,

kterou jste si sami zvolili,

naletěli jste na ovládání

a srdce své tak zavřeli.

Počítače dnes řídí

životy vaše stále víc,

ne jen ty mimozemské z Temnoty

ale i ty, co už máte na Zemi.

My jsme vám je nedali,

nepřejeme vám otroctví,

z Temných světů vám je upekli

pseudotvůrci vychytralí.

JE TO PAST – VARUJEME !

OTROKÁRNY SI TAK BUDUJETE !

V domnění, že vše je správně,

sami na sobě změny provádíte.

Takové, o nichž netušíte

ničehož nic, jsou ROZSÁHLÉ,

vaše bytost - struktura se mění

v LOUTKU - NEGATIVNÍ.

V nebi nikdo neotročí,

nikoho to nenapadne,

každý si zde zpívá v harmonii

písně srdce známé.

Je to kontrast převeliký,

jaké jste si zvolili životy,

pokud si myslíte, že musíte otročit,

pak víru ve Stvořitele jste zahodili.

„Peníze z Nebe nepadají“,

je ovládacím programem který

vnucuje vám energii,

že vše z Temnot pochází.

Tato zvrácenost se jeví

v každodenním plahočení,

vašem marném podnikání,

v programu v peklech utkaným.

S láskou v srdci předal všem

Aštar Šeran, co je ti věrným přítelem.“

Děkuji ti drahý Aštare,

já s láskou předám báseň všem.

2464. Jeruzalém (751).                    (Přijal Ivo A. Benda.)               8:26-8:44 hodin. 7.8.2005.

Místo: Martin.

JERUZALÉM

„Pravé duchovní principy

uchované v srdci duchovním,

podstata života Stvořitele

je náš JERUZALÉM.

Jde o pravdy prastaré

neměnné po věky,

kterými lze popsati

život čistý v Nebi.

Jak žít kvalitní život,

aby ŽIVOTEM byl,

to máte vepsané v SRDCI,

vlastník je STVOŘITEL PRVOTNÍ.

Jeruzalém značí

Duchovní Pravdy,

dle kterých lze kráčet

ve štěstí a lásce ke Stvořiteli.

Jde o poznání,

které je v NOVÉM ZJEVENÍ

PÁNA JEŽÍŠE KRISTA,

které dnes předal ti.

Otevíráním srdce

Jeruzalém objevíš,

jde o ZÁKONY ŽITÍ

jež jsou vepsané v hrudi.

Současný svět je iluze

ztroskotaná Babylonie

pseudotvůrců z Temnot,

co vám vnutili pseudoživot.

Zákony života jsou OPAČNÉ,

čisté vztahy lidmi chráněné

před zkažením a zničením

srdcem stále otevřeným.

Nový Jeruzalém je život na Zemi

kde takto žijí lidé čistí,

není jich mnoho, vážení,

avšak stále další se přidávají.

Nejde o organizaci žádnou, jak si někdo myslí,

ani o město v Izraeli, milí,

tam však Ježíš vkládal mezi lidi

Pravdy Života na Zemi.

Jeruzalém tedy je

duchovní učení v životě,

o Duchu, jež podstatou je

každého, kdo na Zemi žije.

V lásce a štěstí jsou ti,

kteří Jeruzalém objevili,

dnes, na této Zemi

a milovat pravdu a dobro umějí.

S láskou v srdci předal všem

Aštar Šeran, co je ti věrným přítelem.“

Děkuji ti drahý Aštare,

já s láskou předám báseň všem.

2465. Vy, jež milujeme.              (Z filmu Nebe nad Berlínem.)

VY, JEŽ MILUJEME

„Vy, vy, jež milujeme,

vy nás nevidíte,

vy nás neslyšíte.

Tušíte nás kdesi v dálce,

a přece jsme nablízku.

My jsme poslové,

nesoucí blízkost těm, kteří jsou v dáli.

My jsme poslové,

nesoucí Světlo těm, kteří jsou v Temnotě.

My jsme poslové,

nesoucí slovo těm, kteří se ptají.

My jsme POSLOVÉ.“

2466. Kontakt navázán (752).          (Přijal Ivo A. Benda.)           13:46-13:54 hodin. 7.8.2005.