SVĚTELNÁ KNIHOVNA
STAŽENÍ KNIHY| SVĚTELNÁ KNIHOVNA |
STAŽENÍ KNIHY |
 PŘEDCHOZÍ ČÁST SDĚLENÍ 1301 - 1371 KNIHY "ROZHOVORY V." ZDE ... |
1372. Další dopis prezidentovi ČR. (Napsal Martin P.) 20.12.2000.
Místo: Praha.
Vážený pane prezidente,
Píši Vám proto, jelikož již nemohu jen nečinně přihlížet tomu, jaké nepravosti se díky penězům činí nejen v tomto státě, ale i ve světě. Chtěl bych se připojit k výzvě pana Ing. Ivo A. Bendy ohledně zrušení peněz. Zrušením peněz se můžeme dostat z těchto komplikací, které se nyní vyskytují kolem nás, jako jsou drogy, loupežná přepadení, úplatky, zjednodušeně řečeno – kriminalita spojená s penězi, ale i spousta dalších věcí, které s penězi souvisí. Také vím, že k „likvidaci většiny těchto problémů“ se nabízí ještě jedna metoda, která zdánlivě vypadá velice přijatelně, a ke které se zatím úspěšně postupuje, a tou metodou je zavedení mikročipů, který bude mít každý jednotlivec na sobě, což se bude jevit velice pohodlně, umožní nám spoustu možností, jako zavedení elektronických peněz (tím se zdánlivě odbourají některé problémy výše uvedené, ale způsobí se tím ještě horší, o kterých se nám zatím ani nezdá), nahrazení všech identifikačních dokumentů, ale hlavně umožní plnou kontrolu každého jednotlivce na této planetě. Bližší informace najdete na přiloženém letáku, ale hlavně na adrese www.universe-people.cz „Projekt L.U.C.I.D.“.
Vím, že jste ve velmi obtížné situaci, avšak vy máte jako prezident jedinečnou možnost s tím něco učinit pro dobro této malé země a jejich obyvatel. Však nabídka osobního kontaktu s Vesmírnými lidmi stále platí, tak toto zkuste využít, dokud je ještě čas (pokud jste tak již neučinil). Je to těžká volba, ale vždyť nemáte prakticky co ztratit. Ostatně stačí jen kontaktovat pana Ing. Ivo A. Bendu a dohodnout se s ním.
Žít bez peněz, svobodně, v klidu, míru a lásce, nebýt nikým a ničím ovládán je podle mého názoru to, oč bychom měli nyní všichni usilovat.
Přeji Vám hodně zdraví, pěkné svátky, co nejvíce lásky a správných rozhodnutí ve Vašem životě.
S láskou
Martin P.
Posláno 20.12.2000.
Poznámka zpracovatele z 17.4.2001:
Dosud pan prezident ČR Václav Havel NEVYUŽIL příležitost se osobně setkat s našimi vesmírnými přáteli, která trvá od května roku 2000.
Ano, jsem rád, že jsi se se mnou takto spojil, a že se těšíš na naše setkání v Ostravě. Máš velkou touhu, aby jsi se s námi setkal i fyzicky, ale ne za každou cenu, jak vím. Letošní rok bude pro toto vhodný, už proto, že jsi vytvořil rozhodující zázemí a informační báze zde v zemích českých, ale i pro planetu Zemi – v angličtině. Je to výborná práce, která se ti podařila a musím ti sdělit s radostí, že nikdo takto zodpovědně nenaložil s našimi informacemi z hlediska šíření dalším lidem, jako ty. Ano, máš radost, že se stále více lidí seznamuje s našimi informacemi, ano, je to nezvratný proces změny vědomí u některých z nich a současně to signalizuje závěrečnou fázi eliminace negativního stavu zde, na planetě Zemi.
Ano, také informace “Nového zjevení” případným zájemcům osvětluje, jaký je smysl zdejšího pseudotvoření pseudotvůrců a, tvorby našeho milovaného Stvořitele Prvotního, který dovolil tuto pseudotvorbu za zřejmým účelem, aby se zobrazilo a vyjevilo, jak vypadá taková pseudotvorba bez Stvořitele Prvotního a Jeho (Jejích) duchovních principů. Ano, máš z těchto poučení velkou radost, také jinde ve Stvoření se bytosti poučují na tom všem a ve světle těchto informací.
Nyní v květnu to bude rok, co jsme nabídli vašemu prezidentovi ČR Václavu Havlovi a též prezidentu SR – Rudolfu Šusterovi osobní setkání s námi, Vesmírnými lidmi Sil světla. Dosud tuto nabídku nevyužili, ačkoliv o ní přemýšlejí a radili se také mezi sebou o této významné záležitosti. Jak bylo již dříve v “Rozhovorech” uvedeno, uskutečnila se již v uplynulých 51 letech osobní setkání s vládami USA, SSSR, Anglie, Francie, Itálie, Španělska, kde jsme nabízeli naši spolupráci na konkrétních projektech a cílově přidružení planty Země do Kosmické konfederace planet, kde je nyní členy přibližně 2 miliony civilizací a 3 miliony civilizací je volně přidruženo. Statut přidružení znamená, že tyto civilizace usilují a směřují ke členství, ale zatím nesplňují všechny parametry členství.
Jak již bylo uvedeno, oslovené vlády planety Země tuto nabídku zvažovaly, ale nerozhodly se pro akceptování podmínek přidruženého členství Kosmické konfederace planet, neboť jsou v rozporu s jejich sobeckými zájmy kořistit na úkor druhého. Tak se tedy stalo, že především USA a SSSR uzavřely již v 70. letech smlouvy s jinými – negativními entitami z jiných planet a spolupracují na vlastních projektech, pochopitelně odlišných od námi nabízených projektů.
Proto nyní oslovujeme vlády menších zemí zde na planetě Zemi, abychom tak vyčerpali všechny možnosti, které se zde nabízejí. Jakmile tyto nabídky budou uskutečněny a časové možnosti vyčerpány, pak dojde k dalšímu rozvíjení kontaktů těch, které jsou již nyní realizovány. Tedy my, Vesmírní lidé se nyní kontaktujeme asi s 200 miliony lidí vaší planety Země a při převibrování planety Země (možná varianta) převibrují do 5. dimenze všichni ti lidé, kteří si k tomuto vytvořili předpoklady svým KAŽDODENNÍM ŽIVOTEM. Životem, zdůrazňuji, nikoliv kariérou, výsledky v zaměstnání či prázdnými líbivými řečmi, ale VLASTNÍM ŽIVOTEM, který SJEDNOCOVALI V RÁMCI POZEMSKÝCH MOŽNOSTÍ S DUCHOVNÍMI PRINCIPY STVOŘITELE PRVOTNÍHO VŠEHO A VŠECH. Tito lidé se již přibližně posledních 10 let intenzivně vědomě či nevědomě připravují na postup do vyšší – 5. dimenze planety Země – převibrování. Postoupí ti lidé, kteří si splní své duchovní poslání a ti, kteří myjí dále pokračovat v jiném prostoru nežli je 3. a 4. dimenze planety Země. Ano, nyní se objevuje zákonité pokračování toho, co se vyvíjí u vlád největších zemí této planety Země – tedy směřování k těm druhým vesmírným entitám, které prokazatelně zavrhují a pošlapávají duchovní principy Stvořitel Prvotního všeho a všech a námi tolik milovaného. V „Novém zjevení“ (www.universe-people.cz) je dostatečně rozpracován a vysvětlen tzv. 2. příchod pseudotvůrců na planetu Zemi. Jsou to tedy ty bytosti, které aktivovaly negativní stav v zóně vymístění, a které postupují v rozporu se Stvořitelem prvotním všeho a všech, s Jeho duchovními principy a s Jeho dovolením.
2. příchod pseudotvůrců na planetu Zemi (PO převibrování planety Země a části obyvatel do 5. dimenze) bude znamenat završení závěrečné fáze eliminace negativního stavu. Je tomu tak proto, neboť jejich osobní fyzická účast bez omezení Stvořitelem Prvotním na planetě Zemi způsobí PLNOST NEGATIVNÍHO STAVU (něco daleko horšího, než byla zla a útrapy za II. světové války u vás, což je také z jejich dílny) a vzápětí pak ZÁNIK všech těchto negativních struktur v celé zóně vymístění.
Tímto milý Ivo napomáháš k závěrečné eliminaci negativního stavu a zobrazují se a odhalují se praktiky negativního stavu na planetě Zemi za pomocí vašich světelných informací, ale i tvého pozitivního myšlení a jednání. Každý, kdo chce, může k tomuto procesu přispět dle své vůle svojí měrou svým láskyplným životem a plněním si svého duchovního poslání. Ano milý Ivo, takto se celý proces urychluje a díky tomu se přibližují ty události, které jsem uvedl výše.
Každý člověk se každodenně rozhoduje dle své svobodné vůle co chce reprezentovat a pro koho tedy pracovat. Jsou zde 2 hlavní působící protikladné síly:
(1)
(2)
Pseudotvůrci (s dovolením Prvotního Stvořitele všeho a všech).
Neexistuje ani jeden cm3, kde by ve Stvoření a v zóně vymístění nepřevažovala síla Stvořitele Prvotního všeho a všech nebo pseudotvůrců. NIKDO NEMŮŽE BÝT NĚKDE MEZI, KAŽDÝ SE ÚČASTNÍ TĚCHTO UDÁLOSTÍ POD VEDENÍM ČI OVLÁDÁNÍ, JEDNÉ Z TĚCHTO SIL.
Je nesmírně důležité, aby si lidé uvědomili důsledky SVÉHO počínání, neboť ve Stvoření i v zóně vymístění platí ZÁKON SETBY A SKLIZNĚ: CO ZASEJEŠ – TO TAKÉ SKLIDÍŠ.
Miluji tě milý Ivo a posílám ti společně s dalšími bratry a sestrami proudy lásky. Toto sdělení ti s láskou v srdci předal Aštar, velitel Velké vesmírné flotily.“
Děkuji ti drahý Aštare a Tobě Stvořiteli Prvotní všeho a všech. Ivo.
Ano, jsem rád, že jsi se se mnou takto spojil, a že stále pracuješ pro Stvořitele našeho milovaného. Máme všichni bratři a sestry velkou radost, že jste uspořádali tak hezké a poučné setkání v Ostravě, kterého se účastnilo 70 lidí. Ano, opět otevřelo oči mnohým z nich a dále se lidé dovídají nové informace ohledně vás, ale i jejich situace.
Ano, situace na planetě Zemi je narůstajícím přechodem do plnosti negativního stavu, tedy dále většina lidí svými myšlenkami přitahuje Temné síly a sami realizují negativní stav. Existuje nepoměrně menší část lidí, která má velkou touhu a snahu na sobě pracovat v pozitivním smyslu, a z těchto lidí se vytváří základ společnosti Nové Země, která vznikne po převibrování těchto lidí ze 3. do 5. dimenze bytí. Ano, termín převibrování se BLÍŽÍ a my zde na lodích již známe jména VĚTŠINY z těch, kteří se tohoto postupu zúčastní. Ještě k nim přibudou někteří, kteří se nyní snaží vymanit z negativního stavu a těmto lidem je také všemožně pomáháno Silami světla.
Pokládal jsi si otázku, co bylo popudem k tomu, aby se lidská společnost v posledních 100 – 300 (a zvláště posledních 50) letech zcela změnila, rozšířila a ztechnizovala. Ano, je to zajímavá otázka, když si uvědomíme, že na Zemi nikdy takový typ společnosti neexistoval včetně početnosti jejich obyvatel (6,3 miliardy v roce 2001). Je to tak, jak si dáváš informace do souvislostí z „Nového zjevení“. Je to totiž blížící se poslední fáze eliminace negativního stavu a s ní 2. příchod pseudotvůrců na planetu Zemi se zahájením plnosti negativního stavu. Jak je v „Novém zjevení“ uvedeno (viz www.universe-people.cz), v plnosti negativního stavu se plně a příkladně zobrazí odpověď na otázku, jaké je to tvořit život bez spolupráce se Stvořitelem prvotním všeho a všech a bez dodržování Jeho hlavních duchovních principů – Zákon lásky k Němu (Ní), ostatním ve Stvoření a lásky k sobě samotnému.
Můžeš si milý Ivo nyní plně uvědomit, jak krátkozrací jsou lidé z planety země při svých aktivitách – vždyť všechny jejich řídící struktury poslušně provádějí záměry pseudotvůrců s ještírky a jinými ze strany Sil temna. Proto tedy se lidé na vlastní kůži (ti, co si to vyberou) poučí, jaké je toto pseudotvoření a budou pak po závěrečné eliminaci negativního stavu moci konvertovat zpět domů – do pozitivního stavu pravého Stvoření. Před plností negativního stavu se tedy připravují veškeré podmínky, které mohou tuto plnost umožnit. Taková je pravda o této planetě Zemi a přesto stále se snažíme pomáhat těmto lidem k pozitivnímu obratu a posíláme jim proudy lásky. Již 51 let se snažíme nabídnout vládám řady zemí naši pomoc a spolupráci. Uvidíme, kteří lidé si zvolí pozitivní a negativní stav a hlavně odpověď na tu důležitou otázku.
Milý Ivo, všichni zde na lodích ti posíláme proudy lásky a děkujeme za pomoc, kterou jsi poskytl Stvořiteli našemu milovanému. Toto sdělení ti s láskou v srdci předal Aštar, velitel Velké vesmírné flotily.“
„A nyní se přidávám já, Ptaah, velitel vesmírné flotily z Plejád. Ano, také já jsem rád, že jsi se se mnou takto spojil, a že stále se snažíš s láskou pracovat pro Stvořitele našeho milovaného.
Ano, situace na planetě Zemi se dále vyvíjí směrem k plnosti negativního stavu, i když naše nabídky pomoci a spolupráce vám, pozemšťanům, stále platí. Ano, budeme velmi zvědavi, jak lidé planety Země budou v případě volby zobrazovat odpověď na výše uvedenou otázku o pseudotvoření bez duchovních zákonů Stvořitele našeho milovaného (popření jeho Zákonů Lásky).
Ano, také jsme všichni zde rádi, že stále mnoho lidí s námi navazuje spojení a rozvíjí se přátelské vztahy mezi těmito lidmi a námi, Vesmírnými přáteli.
Ano, dále ti chci sdělit milý Ivo, že to ohromné množství e-mailů, které jste odeslali, již má své ovoce a další lidé tak, jako ostatní, se seznamují s našimi informacemi a také navazují s námi spojení (jak v ČR a SR, tak i v USA, kam byly poslány). Ano, je výborné, že se takto snažíte a nenecháte se zviklat druhou stranou.
Toto sdělení ti s láskou v srdci předal Ptaah, velitel Vesmírné flotily z Plejád a k tomu se přidávají další bratři a sestry z našich lodí tady všude nad vámi.“
Děkuji vám drazí přátelé, také já vám posílám proudy lásky s Stvořiteli Prvotnímu všeho a všech. Ivo.
Pro ty, kteří potřebují konkrétnější informace z oblasti informatiky, mohu odkázat na budování centrálního řídícího systému lidí – viz „Projekt L.U.C.I.D.“ na www.universe-people.cz a dále další budování internetového (bezdrátového) systému na Zemi – viz modre.stranky.cz a spolupráce s negativními entitami z Vesmíru v USA v tomto projektu – viz www.sweb.cz/wingmakers anebo en. www.wingmakers.com a toto také staženo na www.universe-people.cz .
Místo: Okolí Loun.
Lidé milí,
prosím využijte tohoto daru Stvořitele našeho milovaného
vám ku pomoci v té době. Obraz tento, nechť vede vás
ve vaší volbě, kam směřují vaše srdce a touhy.
Při pohledu na něj požádejte Pána Ježíše Krista,
nechť povede vás svou Zlatou branou milosti a lásky
k sobě domů, do světa, kam vy všichni děti Světla patříte.
Váš sen a vaše cesta jsou naplněny. Návrat domů
Se blíží a náruč našeho Pána Ježíše Krista je otevřena
A připravena vás přijmout mí milí bratři a sestry.
S láskou váš bratr Orton.
Obraz tento je velký dar a pomoc vám.
Znázorňuje vše, co nyní se odehrává zde na Zemi,
kolem vás i v celém Stvoření. Vaše cesta se blíží
ke svému konci a my vaši bratři a sestry světelní
vám pomáháme, jak jen je možné při tomto procesu.
Proto vám byl seslán od Pána Ježíše Krista
i tento obraz přes našeho bratra světelného zde na Zemi.
Používejte ho ke svým meditacím, vciťte se do procesu,
který zobrazuje a tento vás povede po vaší cestě návratu
k Otci našemu, Pánu Ježíši Kristu.
Toto ti s láskou předal Ptaah.
Místo: Okolí Loun.
Lásky a Moudrosti Pána Ježíše Krista
Skrze kterou proudí Milost a Láska pro pomoc
Planetě Zemi, školicí planetě pozitivního
tak i negativního stavu.
SPASENÍ a ELIMINACÍ.
Přijmout toto poznání a Nové zjevení
Pána Ježíše Krista – Absolutní vědomí
a život jako jediný ZDROJ a ze Svobodné vůle
se rozhodnout (co nevolit),
můžeme projít zlatou branou středem Pána Ježíše Krista.
Tím si určíme pozici, postoj a vztah vůči
Nové přirozenosti pána Ježíše Krista.
Sebeuvědomění a přijetí je Začátek
Duchovní transformace.
Příprava ke změnám s planetou Zemí
(přechod z D3 do D5).
ANO na POMOC a k přípravě ke změnám v tomto
Procesu a Převibrování je i od MÝCH PŘÁTEL z VESMÍRU
bratří a sester SVĚTELNÝCH.
LIDSTVU
RADOSTI .
Poznámka zpracovatele:
2 obrazy jsou k dispozici na internetu www.universe-people.cz a www.universe-people.com na úvodní stránce a mezi barevnými obrázky – č. 283 a 284.
1377. Na jeviště života na planetě Nula se promítá směsice rozličných elementů. 4.11.1993.
Výtah z knihy „Korolaria Nového zjevení Pána Ježíše Krista“, str. 125 – 136, Doplnění 17.
Dne 4. listopadu 1993 a několik dní před tím se během mého niterného stavu odehrávala následující diskuse mezi mnou a Pánem Ježíšem Kristem za přítomnosti všech členů pozitivního stavu se mnou spojených, jakož i všech členů mé pravé duchovní rodiny. Předmět diskuse byl mnohoúrovňový. Týkal se obsahu a idejí vyjádřených v Doplňku 15. Byl jsem Pánem Ježíšem Kristem zpraven, abych sdílel tento rozhovor se všemi z vás, kteří ze svobodné vůle a volby požádali, aby byli zahrnuti mezi ty, kdo budou dostávat doplnění novými údaji. Účel tohoto sdílení je dvojí. Jedním je, abyste dostali do povědomí to, co vyvstalo v procesu diskuse. Tímto účelem je, aby se vám objasnily a snad dostaly do pozornosti nějaké nové informace, které nebyly doposud k dispozici, které jsou ale nyní vhodné ke zjevení. Druhým účelem je vaše vlastní intuitivní ověření, prověření a potvrzení z vašeho vlastního niterného stavu - pravdivosti a autentičnosti těchto informací. Takže jde o toto:
„V procesu tvého mnohonásobného probírání Doplňku 15 ti přišlo na mysl několik otázek, jakož i pochyb, Petře. Hlavní zájem, který jsi vyjádřil, měl vztah ke sdělení, že každý, celkem vzato každý, je tu na planetě Nula na základě dohody mezi ním a Pánem Ježíšem Kristem. Takže když někdo kupříkladu svolil k tomu, že na planetě Nula zobrazí povahu, chování a životní styl vraha, nemá jiné východisko než být vrahem či nepopiratelným zločincem. Jak by v tomto případě mohla u kteréhokoli jedince vyvstat záležitost zavržení, odsouzení, spravedlnosti, odpovědnosti a skládání účtů ?
Než se tato otázka zodpoví k tvé spokojenosti, jakož i ke spokojenosti několika jiných vyznavačů a čtenářů Nového zjevení a jeho doplňků, kteří ti, Petře, vyjádřili podobné starosti, ať se vám zjeví, jakož i připomene následující:
Jak víš, a bylo to uvedeno mnohokrát před tím, je planeta Nula jevištěm, na kterém se provádí experiment v negativním stavu. Tato situace spolu s okolnostmi na planetě Nula určují, komu a jakému druhu jsoucen je dovoleno se zúčastnit tohoto experimentu a žít na této planetě. Co musíš pochopit, a je to něco nové, Petře, je to, že se na jeviště života na planetě Nula promítá směsice rozličných elementů včetně kontrolní skupiny. Tyto elementy lze definovat následovně:
(1)
Všichni agenti pozitivního stavu, kteří se na základě dohody s Pánem Ježíšem Kristem dobrovolně účastní tohoto experimentu v každé jednotlivé době v průběhu celé historie této planety, byli pověřeni rozličnými rolemi, identitami a životními styly, které by mohly uvést příklad překlenovacích schopností či mechanismů - chcete-li to tak nazvat - u někoho, kdo je niterně pozitivní, ale musí fungovat a působit uprostřed negativního stavu. Ale nejen to, kde se vystavuje i nebezpečí, že se na své cestě ztratí a nakazí se životním stylem negativního stavu - tedy se stane negativním.
(2)
Všichni vlastní lidští tvorové, kteří souhlasili - dle ideje souhlasu před svým aktuálním fyzickým zrozením, aby se stali typickými lidskými tvory, mají za účel uvést příklad svého prazvláštního životního stylu, který není ani stavu pozitivního, ani negativního, ale je vystaven oběma a směřuje oběma cestami v závislosti na niterné inklinaci každého jednotlivého lidského tvora. Co musíte ohledně vlastních lidských tvorů pochopit, je to, že jejich souhlas, aby se stali lidmi, určuje zvláštní životní styl, který má charakter otevřeného konce. Rozdíl mezi vlastními lidskými tvory a například agenty pozitivního stavu, kteří sem přicházejí s velmi specifickou plnou mocí, rolí a přirozeností, spočívá ve faktu, že vlastní lidští tvorové mají trojí obvod ve svém obrazném počítačovém čipu. Dá se tedy říci, že vystavením se jak pozitivnímu, tak negativnímu stavu se lidem poskytuje svobodná možnost se připojit na kteroukoli stranu, nebo, jak je tomu v některých případech, uvést příklad obou sklonů v rámci téhož jednotlivce. Řečeno jako paradox: Lidští tvorové se mohou podivným způsobem stát jak pozitivními, tak negativními zároveň.
Aby byl experiment platný, spolehlivý a schopný pojmout všechny elementy odpovědi na existenciální otázku o životě bez Boha a Jeho/Jejího pozitivního stavu, či s falešným bohem a falešnými duchovními principy, bylo nutné dovolit fabrikaci typických lidských tvorů, kteří by mohli v sobě projevovat všechna tři směřování najednou. Takže mezi vlastními lidskými tvory lze pojímat existenci těch, kteří projevují sklon především k pozitivnímu, či negativnímu stavu, ale taky těch, kdo projevují stejnou náklonnost k oběma stavům. Musíte pochopit, že u typických lidských tvorů byl jejich obrazný počítačový čip přeprogramován trojím způsobem. Takže každý lidský tvor má ve svých genech zakódovány všechny tři alternativy. Jakmile se nějaký lidský tvor objeví na planetě Nula, je vystaven různým situacím téměř náhodným způsobem, což umožňuje vyvolat tyto dispozice postupně, ale někdy i souběžně. Tento faktor naznačuje, že tito lidé se mohou stát pozitivními, nebo negativními, nebo zároveň obojím buď postupně, nebo souběžně v závislosti na vyvolávacím mechanismu. Tato situace lidem umožňuje velmi důležité demonstrování a uvedení příkladu - pro poučení všem - zvláštního životního stylu, který není ani zcela pozitivní, ani zcela negativní, ale nějak mezi tím, nebo může na druhé straně také zobrazovat životní styl, který je lidsky pozitivní, nebo lidsky negativní, či lidsky obojí zároveň.
Jak jste si povšimli, bylo shora zdůrazněno slovo „lidsky“. Ohledně lidských tvorů musíte pochopit, že jejich pozitivnost se jen velmi málo podobá pozitivnosti, jak se projevuje v samém pozitivním stavu. Totéž platí o lidské negativnosti. Není to přesné totéž jako negativita samotného negativního stavu. Třetí rozpoložení, které neexistuje nikde jinde a nikdy jindy, je typicky lidské ve smyslu toho, že jen vlastní lidští tvorové jsou schopni být současně v rámci jednoho individua jak lidsky pozitivní, tak i lidsky negativní. Taková lidská kondice dovoluje náležitě zobrazit důsledky a následky aktivace negativního stavu. Jak vidíte, Petře a vy všichni, kdo čtete tato slova, je náležité, platné a spolehlivé zobrazení důsledků a následků aktivovaného negativního stavu možné jen a pouze s pomocí životního typu, který obsahují vlastní lidští tvorové. Proto bylo pseudotvůrcům poskytnuto povolení, aby postupovali ve fabrikaci lidstva. Ve skutečnosti, jak můžete vidět z tohoto tajemství, začíná proces aktivace negativního stavu a následná ilustrace důsledků a následků takové aktivace fabrikací lidských tvorů ustanovením typicky lidského životního stylu.
(3)
Třetí element tohoto pokusu představují agenti negativního stavu, kteří se vtělili na planetu Nula z různých pekel, čili byli zfabrikováni v peklech se specifickým záměrem a posláním inkarnace na planetě Nula. Tyto typy tvorů nejsou na této planetě se svolením, ale s dovolením Pána Ježíše Krista. Je jim dovoleno být na planete Nula za jediným účelem, aby zviklali vlastní lidské tvory do negativního stavu či aby je učinili otroky či plnohodnotnými agenty negativního stavu. Dohoda mezi nimi a Pánem Ježíšem Kristem je zahrnuta v původní dohodě o provedení experimentu v negativním stavu. Každý, kdo byl zfabrikován za účelem toho, aby se stal agentem negativního stavu, byl na počátku dotázán dle ideje dotazování, zdali souhlasí s tím, aby se dobrovolně stal agentem negativního stavu s přesně určenou rolí, přirozeností a zaměřením. Jakmile se takový souhlas zajistí, takový agent postupuje ve svém jednotlivém životě dle procesu dovolení být takovým a chovat se tak za účelem ilustrace života typicky negativního stavu. Tento život je velmi odlišný jak od života v pozitivním stavu, tak také od typického života lidských tvorů.
(4)
Čtvrtým elementem pokusu je kontrolní skupina. Tato skupina představuje ty tvory, kteří jsou mimo jakoukoli shora uvedenou kategorii. Jak si pamatujete, bylo sděleno shora a v Doplňku 15, že celkem vzato každý je na této planetě dle dohody či dovolení (což je ve skutečnosti také dle dohody - vzhledem k výše uvedenému vysvětlení). Výraz „celkem vzato“ znamená převážnou většinu, ale ne výlučně každého. Takže, a to je něco nového, v celé lidské historii na planetě Nula až jedno procento celkové populace patřilo do této kategorie, která nezapadá do žádné ze shora uvedených. Jinými slovy nejsou tito tvorové na planetě Nula ani dle dohody, ani z přímého dovolení, ani dobrovolně, ale z pouhé nutnosti, aby se ilustrovalo něco, co není ani povahy pozitivního stavu, ani negativního stavu, ani typického lidského života. V uspořádání experimentu lze tuto kategorii považovat za kontrolní skupinu, s níž se srovnává vše ostatní. Máme tu takový životní styl, který by se nemohl přiklonit ani k pozitivnímu stavu, ani k negativnímu stavu, ani ke stavu lidských tvorů ? Jaký je to život ? Tyto lidi nelze považovat ani za pozitivuí, ani za negativní, ani za typické lidské tvory, ale za zcela neutrální ve všech ohledech. A zároveň je jim přidělena role pozorování a zaznamenávání všech tří typů života pro účely objektivního zhodnocení následků experimentu. Aby se získalo toto objektivní zhodnocení, je nutné na této planetě mít někoho, kdo by byl nejen zcela neutrální, ale kdo by nepocházel ze žádné z těchto shora uvedených kategorií. Jinak by se taková osoba mohla přiklánět ke kategorii, ke které by patřila. Za takových okolností by nebylo možné žádné objektivní a nestranné hodnoceni. Tato zvláštní stvoření vstoupila zároveň do svého jsoucna a bytí na základě paradoxní dohody nesouhlasit s ničím, jen s neutralitou, dokud experiment probíhá a dokud se úspěšně a účinně nezavrší. Jedině poté budou odměněni za své úsilí účastnit se této nezvyklé role, která se ale dá pochopit, tím, že budou zahrnuti do nového života pozitivního stavu.
Tento typ tvorů má dvě podkategorie. Na základě původní dohody mezi pseudotvůrci a Pánem Ježíšem Kristem (tehdy Bohem Nejvyšším) byl před tím, než se pseudotvůrci stali skutečně pseudotvůrci, stvořen jak Pánem Bohem Nejvyšším, tak i těmi, kdo mají být pseudotvůrci, zvláštní typ sentientních entit se zvláštním uzpůsobením, aby se staly neutrálními pozorovateli a záznamníky procesu aktivace negativního stavu, jakož i procesu ilustrace důsledků a následků této aktivace, z obou stran mince (symbolicky řečeno). A zároveň, aby byly kontrolní skupinou, s níž by se mohly srovnávat všechny ostatní životní styly, jakož i pro zobrazení životního stylu, který nespadá do žádné ze shora uvedených kategorií.
Aby se navždy zachovala tato neutralita čtvrté kategorie tvorů, nikdo na planetě Nula, jakož i v zóně vymístění a v celém Stvoření s výjimkou Pána Ježíše Krista od počátku až dokonce neví, kdo tato stvoření mezi vámi na planetě Nula jsou. Ale nejen to, ale i ona sama nemají vědomou znalost či ideu, že se nacházejí ve své neobvykle zvláštní roli a sudbě. Jedině za těchto podmínek lze zajistit jejich úplnou a ničím nekontaminovanou neutralitu.
(5)
A nakonec element pátý, který není ještě na planetě Nula plně aktivován, ačkoli je v procesu své plné aktivace, představují a zobrazují sami pseudotvůrci. Jejich pozice je zcela odlišná od všech kategorií uvedených výše. Jejich účelem je ilustrovat na planetě Nula životní styl těch, kdo vytvořili a aktivovali negativní stav ve všech jeho aspektech. Jak vidíte, Petře a vy všichni, kdo čtete tato slova, je životní styl a způsob působení někoho, kdo je sám původcem a aktivátorem negativního stavu, zásadně odlišný od výše uvedených kategorií. Ve skutečnosti nemají vůbec nic společného. Aby negativní stav na planetě Nula řekl plně své to jest, jak by se řeklo, aby dosáhl svého plného pseudovítězství, je nutné, aby se úplná a všem dostupná přítomnost těch, kdo jej vytvořili a aktivovali, stala plně rozvinutou skutečností. Co máte v tomto ohledu chápat, je to, že úplné vítězství, čili pseudovítězství negativního stavu je možné jen a pouze tehdy, když by všech pět uvedených kategorií mělo příležitost zobrazit a uvést příklad své zvláštní party a role. Jakmile bude v tomto ohledu vše zobrazeno a k dispozici, tehdy budou agenti pozitivního stavu ODVOLÁNI z planety Nula a může nastat závěrečná fáze jsoucna a bytí negativního stavu. Tato fáze vyžaduje plnou přítomnost pseudotvůrců na planetě Nula - tedy i v jejich fyzické formě.
(Tomu odpovídá i informace od Vesmírných přátel, že zde budou pomáhat a ochraňovat lidi s pozitivním posláním TAK DLOUHO, dokud nebude jejich poslání splněno (ve smyslu celkového obsahu a účelu, nikoli ve smyslu, že každý agent pozitivního stavu jej splní). Pak bude následovat převibrování lidí se splněným pozitivním posláním, a to je řada variant, ať už krajní formou – evakuací, anebo pravděpodobnější formou – přirozeným převibrováním s planetou Zemí ze 3. do 5. dimenze, což by proběhlo během 3-5 dní tmy a bez el. proudu (ani v bateriích), nebudou nutné zásoby čehokoliv, životní funkce budou zpomaleny – viz sdělení 1231 a 1276, „V. Rozhovory ...“ www.universe-people.cz – pozn. zpracovatele Nového zjevení na internet, Ivo A. Benda).
A jak tedy lze - při pohledu na výše uvedená fakta - odpovědět na otázku odpovědnosti a skládání účtů ? Jak mohou vstupovat záležitosti Soudu a Spravedlnosti a následné odplaty či odměny do tohoto podivného uspořádání ?
Aby se tato otázka zodpověděla, vraťme se na chvíli k metafoře počítačového čipu. Můžeme předpokládat, že existuje PĚT OBECNÝCH ČIPŮ navržených tak, aby vyhovovaly každé z pěti výše uvedených zvláštních kategorií, a je téměř NEKONEČNĚ MNOHO SPECIÁLNÍCH ČIPŮ v rámci každého z těchto pěti. Takže odlišný obecný čip s téměř nekonečným počtem svých speciálních čipů je určen pro agenty pozitivního stavu, negativního stavu, pro vlastní lidské tvory, neutrály a pseudotvůrce. V každém z těchto obecných čipů a v jejich individualizovaném počtu jsou zahrnuty různé úrovně programování.
(1)
Sama první úroveň programování obsahuje nevědomou informaci o tom, že program v každém jednotlivém čipu je jen dočasný a trvající potud, pokud se provádí specifické naprogramované poslání.
(2)
Druhá úroveň obsahuje souhlas přijmout každé dodatečné pověření na cestě životem na planetě Nula, které by bylo třeba, jestliže a kdykoliv by bylo třeba. Toto jednotlivé naprogramování poskytuje schopnost flexibility, přizpůsobení a adaptace vždy se měnícím požadavkům života v negativním stavu a na planetě Nula.
(3)
Třetí úroveň programování obsahuje mnoho možností a nástrojů působení, reakcí, akcí, chování, postojů, způsobů myšlení, cítění, chtění a voleb. Takže tato partikulární úroveň programování poskytuje každému jednotlivci téměř nekonečnou rozmanitost možných výběrů a reagování vzhledem ke každé jednotlivé situaci v jeho životě.
(4)
Čtvrtá úroveň programování obsahuje paměťový blok zabraňující, aby se pamatovalo, že cokoli takové povahy se předpokládalo a souhlasilo se s ním.
(5)
Pátá úroveň programování se vztahuje ke schopnosti každého volit a měnit se. Poskytuje jedinci možnost modifikovat vlastní pověření a změnit vlastní volbu v rámci dohody o tomto jednotlivém postavení. Znamená to například, že nemůžete změnit to, že jste přítomni na planetě Nula, dokud zde není ukončena trasa vašich povinností, ale můžete měnit svůj způsob působení a reagování v bytí na planetě Nula - ať by to bylo cokoliv.
(6)
Šestá úroveň programování obsahuje souhlas s tím, že přebíráte odpovědnost a budete skládat účty za vše, co s vaším souhlasem je a dělá se obecně i ve své postupné zvláštní manifestaci, aktualizaci a realizaci.
(7)
A sedmou úrovní programování je dohoda, že nebudete nikdy byť jen souhlasit s tím, abyste zůstali či byli negativními nadobro a navždy, a že na konci trasy vašich povinností ve vašem poslání na planetě Nula nebo obecně v negativním stavu, ať byste měli jakoukoli roli, pozici, povahu, inklinaci, identitu a osobnost a byť by se sledoval v tomto procesu jakýkoliv životní styl, nebudete mít žádnou touhu, žádost, potřebu, motivaci, intenci atd., abyste pokračovali v tomto jednotlivém životním stylu; a že budete souhlasit s návratem zpět do pozitivního stavu, ať je to jakkoli. V případě kontrolní skupiny je dodatečně naprogramován i souhlas s paradoxem toho, že se nesouhlasí s ničím, dokud neskončí experiment nebo dokud se pro každou jednotlivou individualitu v této kategorii nezavrší v tomto ohledu posloupnost jejích povinností.
A zároveň se v každém obecném i individuálním čipu nechá dostatek prostoru pro zvýšení úrovně, modifikace, změny anebo nahrazování, jak, kdykoli a jestliže je to třeba.
Z tohoto výkladu vyplývá odpověď na otázku odpovědnosti a skládání účtů. Mohou se rozlišovat nejrůznější aspekty této odpovědnosti a zodpovědnosti. Tyto aspekty se vztahují k rozmanitým úrovním struktury sentientní mysli, Stvoření obecně a zóny vymístění i planety Nula zvlášť.
(1)
Na základě těchto činitelů je každý jednotlivec v každé kategorii plně odpovědný a zodpovědný především za to, aby postupoval ve svém poslání, jak souhlasil nesouhlasit (v případě neutrálů), a za druhé za to, že uzná a přijme skutečnost, že takové poslání a pověření je jen dočasné hodnoty a v žádném případě nebude trvat navždy. Tento typ odpovědnosti a skládání účtů se vztahuje k Duchovní mysli i k pseudoduchovní mysli každého a duchovnímu světu i jeho protějšku v zóně vymístění.
(2)
Další úroveň odpovědnosti a skládání účtů se vztahuje k činiteli objevování a chápání vlastní role, přirozenosti a identity. Každý jednotlivec je odpovědný a složí účty za to, aby vyhledal, co je jeho úlohou, přirozeností a osobností a jak je s tím vším v souladu. Touha nalézt odpověď na tuto závažnou otázku je naprogramována v tomto čipu. Avšak čemu musíte rozumět, je to, že tento jednotlivý program, jakož i všechny ostatní, se musí vyvolat jednotlivcovou ochotou takovou otázku především položit a za druhé na ni hledat odpovědi. Stav a proces ochoty je součásti tohoto obrazného počítačového čipu. Tato úroveň odpovědnosti a skládání účtů se vztahuje u každého k jeho vnitřní mysli a pseudovnitřní mysli a intermediálnímu světu a jeho protějšku v zóně vymístění.
(3)
Třetí úroveň odpovědnosti a skládání účtů má vztah k faktu, že každý jednotlivec kvůli demonstraci, ilustraci a poučení souhlasil s tím, že ponese následky a důsledky každé jednotlivé odezvy, reakce, chování a zvoleného životního stylu až do nejúplnějšího stupně. Takže je v tomto ohledu každý jedinec odpovědný a složí účty za to, že sám sebe bude za předsednictví Pána Ježíše Krista soudit dle toho, co kdy udělal či neudělal - ať je to cokoli. A nejen to, ale každý takový jedinec je také odpovědný a složí účty za to, že sám sebe odsoudí k velmi zvláštnímu typu odměny či trestu za tyto všechny důsledky a následky svého chování, rozhodování atd. - ať by to bylo cokoli. Tato úroveň odpovědnosti a skládání účtů se vztahuje k vnější mysli a pseudovnější mysli a k přírodnímu světu a jeho protějšku v zóně vymístění.
Co se týká lidských tvorů na planetě Nula, nemůže - vzhledem ke zvláštní dohodě - jejich odměňování či potrestání nastat, dokud nebudou mimo planetu Nula. Cokoli se jim stane v průběhu života na planetě Nula, je výsledkem původní dohody. Nelze to považovat za odměnu či trest. Může u nich dojít ke zvláštním druhům navštívení - jestliže zlo a negativita jejich chování a činů překročí dovolenou míru. V tomto případě jsou vzati z planety Nula a umístěni do rozpoložení, kde se takový soud může vykonat.
(4)
Čtvrtá úroveň odpovědnosti a skládání účtů se vztahuje k faktoru podmíněnosti a nepodmíněnosti. Každý jedinec je zodpovědný a odpovědný především za UZNÁNÍ faktu, že jeho situace v negativním stavu a na planetě Nula je podmíněná a přechodná, mající vztah pouze k prostoru a času, ale ne ke stavu a procesu života, který je mimo zvláštní časové kontinuum, a za druhé za PŘIJETÍ toho faktu jako takového bez toho, že by se vězelo v bahně pojetí toho, že cokoli spojené s negativním stavem pokračuje na věčnost. Zároveň je každé individuum odpovědné a bude skládat účty za skutečnost, naprogramovanou v tomto obrazném čipu, že bez ohledu na to, jaká je, existuje ve jsoucnu a bytí kondice, která je nepodmíněná. Tento nepodmíněný stav se vztahuje k Absolutnímu stavu a Procesu, kterým je integrovaná Přirozenost Pána Ježíše Krista v Jeho/Její Nové přirozenosti. Znamená to, že je za prvé každý odpovědný a složí účty za uznání toho, že Božská láska a Moudrost, Božská milosrdnost a Odpuštění jsou Absolutní a, což je nejdůležitější, Nepodmíněné. A za druhé je každý jedinec odpovědný a složí účty za to, jak reaguje na tuto Nepodmíněnou absolutní Božskou lásku, Moudrost, Milost a Odpuštění svojí ochotou uznat, že tyto existují a jsou k dispozici všem, přijímat je a užívat ve svém životě.
Jak vidno, Petře a vy všichni, kdo čtete tato slova, než bylo dovoleno negativnímu stavu dozrát, byla mezi všemi účastníky a mezi všemi ostatními ve Stvoření, kteří nebyli přímo zahrnuti pod negativní stav, učiněna dohoda, že každý ze zúčastněných jedinců je především odpovědný a bude skládat účty za všechny následky a důsledky negativního životního stylu s patřičným potrestáním a sebeodsouzením, aby se plně zobrazilo, jaké jsou plody tohoto životního stylu; a za druhé, a to je nejdůležitější, že jim všem Pán Ježíš Kristus BEZPODMÍNEČNĚ ODPUSTÍ a prokáže MILOSRDENSTVÍ bez ohledu na to, co vskutku učinili, či ne. Pouze a jen za těchto podmínek mohl negativní stav dojít plodného dozrání. Ať je nyní známo po celém Stvoření a všech jeho multivesmírech, jakož i všem v zóně vymístění a na planetě Nula, že je to Absolutní pravda.
Jiná úroveň odpovědnosti a skládání účtů, kterou má každý jedinec, se vztahuje k programu, který obsahuje schopnost či nadání každého jednotlivce volit a měnit se. Takže na konci každého poslání a pověření, které každý jedinec má, je odpovědný a bude skládat účty za cokoli, co si zvolil na každé křižovatce cesty ve své zvláštní životní posloupnosti, a za to, jak se změní a jakým směrem půjde. Je mnoho takových křižovatek na životní cestě, které takové volby a změny umožňují. Nejzazší volba a změna naprogramovaná v tomto obrazném počítačovém čipu se ovšem týká úplné likvidace všeho, co má ve vlastním životě vztah k negativnímu stavu, a plného přijetí nového života pozitivního stavu.
Z těchto skutečností plyne závěr, že NIC V ŽÁDNÉM DRUHU ŽIVOTA ČI V ŽÁDNÉ Z VÝŠE POPSANÝCH KATEGORIÍ NENÍ PŘEDURČENO NEBO PREDESTINOVÁNO. Pojetí predestinace a předurčenosti se v duchovním smyslu vztahuje jen na nezměnitelnou či neproměnnou kondici. Což jest řekněme to, že pokud by někdo byl odsouzen setrvávat v negativním stavu na věčnost a nemohly by kdy nastat žádné změny v jeho rozpoložení, pak by byl predestinován a předurčen být navěky zatracen z pozitivního stavu. Toto nesprávné a ohavné pojetí by bylo pravdivé, kdyby negativní stav existoval navěky. Protože je ale přechodný a dočasný a protože je jen pokusem za účelem přípravy na dozrání plné aktivace nového života pozitivního stavu, žádná osoba bez ohledu na to, kdo to je nebo co dělá, nemůže být predestinována a předurčena zůstat navěky v negativním stavu. V tomto ohledu je to zcela jasné a je absolutní pravdou, že KAŽDÝ JE V NEJZAZŠÍM SMYSLU PREDESTINOVÁN A PŘEDURČEN POUZE PRO NOVÝ ŽIVOT V POZITIVNÍM STAVU. Žádné jiné předjímání osudu a předurčení neexistuje. Namísto toho existuje dohoda mezi všemi účastníky v negativním stavu a Pánem Ježíšem Kristem o jejich dočasné účasti jako dobrovolníků v experimentu s povahou života v negativním stavu či, jinými slovy, v životě, který nevznikl přímo v pozitivním stavu Pána Ježíše Krista.
A nyní se obraťme k několika jiným záležitostem majícím vztah k obsahu Doplňku 15. Jak si z tohoto doplnění pamatujete, bylo soustředění energie negativního stavu zcela přesměrováno k tomu, aby dosáhl svého pseudovítězství na planetě Nula. Protože se již nemrhá energií na něčí přesvědčování, že negativní stav a planeta Nula jsou dokonalým místem, jaké má být, způsob působení vás, kdo jste spojeni s Novým zjevením na jakékoli úrovni a stupni jeho pochopení, přijímání a užívání, se zcela a úplně změnil. Co to prakticky znamená ?
(1)
Především se všechny vaše činnosti a způsoby chování, jakož i formy metod a praktik, které užíváte a jste jim uvyklí, staly více a více viditelné na jevišti planety Nula.
(2)
A za druhé jste se vy všichni kvůli této viditelnosti stali potenciálním terčem negativního stavu. Jediným způsobem, jak se před tímto zabezpečit, a toto je připomínkou něčeho, co se uvedlo již mnohokrát před tím, je se vyhnout, jak jen je možno, spoléhání se na popudy a vstupy z vnějšku a namísto toho se učit a přizpůsobovat své VLASTNÍ ZOSOBNĚNÉ INDIVIDUALIZOVANÉ INTUICI. Ve skutečnosti NENÍ JINÉ CESTY z této šlamastiky. Aby se tak učinilo, je třeba se učit vytvářet neustálý niterný stav, to jest být navždy v přítomnosti Pána Ježíše Krista ve vás spolu se všemi členy vaší pravé duchovní rodiny a s každým z pozitivního stavu, kdo je s vámi spojen.
Opětovně použijme metaforu s počítačovým programováním. Máte-li počítač, můžete působit dvěma způsoby. Předpokládejme, že máte svůj individuální program, který nemá spojení s ničím a s nikým, a zároveň je váš počítač napojen na sít'. Je-li váš počítač takto napojen, můžete přistupovat ke svému individuálnímu programu dvěma způsoby: Mimo nebo skrze síť. Předpokládejme nyní, že tato síť představuje váš niterný stav, na který jsou napojeni mnozí lidé v pozitivním stavu a obzvláště Pán Ježíš Kristus. Na druhé straně představuje váš individuální program váš dennodenní život, jak kráčíte za svými záležitostmi a za vším, co na planetě Nula děláte. Jestliže tedy kráčíte za svými denními záležitostmi přímo skrze váš individuální program bez spojení či napojení nebo bez prostřednictví vaší sítě - niterného stavu a osobního intuitivního rozlišování - stanete se snadným terčem negativního stavu. Nemáte dosti jistící ochrany pomocí ohromné moci vaší sítě, což by mohlo učinit zaměřování vašeho osobního života negativním stavem téměř nemožným, či možným jen do jisté omezené míry za účelem jistého důležitého poučení a zobrazení. Na druhé straně, když se nejprve napojíte na svou sít' a z této pozice budete aktivovat svůj osobní a individuální program, tak zatímco jste zde v tomto vnějším světě každodenního lopocení a potýkání se s lidským životem nebo životem negativního stavu, máte veškerou podporu a navíc od každého, kdo je na tuto sít' napojen. Ale nejen to, ale také umožňujete každému z vaší sítě, aby se zúčastnil všech aspektů vašeho individuálního života a života v negativním stavu a na planetě Nula obecně. Vidíte z toho důležitost toho, abyste vždy byli napojeni na svou sít', to jest na stav své niternosti, a působili a fungovali jen a pouze z této pozice ? Jak vidíte, má to mnohonásobný účel. Je to nejen štítem a ochranou proti nátlakům a zacílení negativního stavu, ale také to funguje jako most jak pro vás do pozitivního stavu, tak pro každého z pozitivního stavu, který je spojen s vámi, s planetou Nula a s negativním stavem obecně. A také to agentům negativního stavu a vlastním lidským tvorům poskytuje příležitost poznat, jaké je to v pozitivním stavu - skrze vaše úsilí vytvořit jim most do pozitivního stavu prostřednictvím vašeho niterného stavu či neustálého spojení s vaší sítí.
Doufejme, že tento obraz vám pomůže porozumět důležitosti toho, co se děje, a tomu, jak se máte přizpůsobit současné situaci na planetě Nula.
Aby se vám tedy pomohlo při přípravě na to, co přichází, sdělují se vám k uvážení a osobnímu intuitivnímu ověření a spolupráci následující informace za účelem toho, abyste si mohli uvědomit, jaké oblasti veškerého lidského života a působení na planetě Nula jsou terčem negativního stavu, aby se mohlo dosáhnout jeho pseudovitězství na planetě Nula.
Podívejme se na nějaké zvláštní aspekty zacílení se jak na lidstvo obecně, tak zvláště na vaše lidské vybavení - těch, kdo jsou spojeni s Novým zjevením. Je nám zahájit se zacílením na veškeré lidstvo za účelem toho, aby se negativní stav přivedl ke svému pseudovítězství. Aby negativní stav dosáhl tohoto bodu, budou, a již jsou, předmětem jeho intenzivního zaměřování následující oblasti lidské činnosti:
(1)
Nová přirozenost Pána Ježíše Krista, jakož i ta stará. Zde máme tři úrovně, které jsou jeho terčem.
(1-1)
Na první úrovni se vylučuje, že by se přirozenost Boží mohla jakkoli měnit. Je tedy nemyslitelné, že by Bůh do Sebe mohl včlenit něco tak agresivního, zlého a špatného, jako je lidské tělo - maso a jeho sexualita, která je plna zel a nepravd a všech druhů ohavností a ošklivostí. Bůh tak nikdy nekoná.
(1-2)
Druhou úrovní je uznání, že Pán Ježíš Kristus je Syn Boží, který je Božský, ale je jen druhou a oddělenou osobou vzhledem k pravému Bohu a Duchu Svatému. Tento typ nepravdy budou načas udržovat všechna křesťanská náboženství.
(1-3)
A třetí úrovní, která je terčem, je to, že Ježíš Kristus neměl žádnou Božskost, ale že je jen prorokem či obyčejným člověkem, který byl osvícen a snažil se pomáhat lidským tvorům v jejich bídě na planetě Nula. Jak si tedy pamatujete ze Slova Pána Ježíše Krista v Jeho/Jejím Novém zjevení, bylo zde předpovězeno, že se pseudotvůrci na počátku objeví na planetě Nula jako spasitelé (jeden z možných scénářů jejich objevení se). Bylo zde také naznačeno, že jedním z jejich hlavních činů bude VYTVOŘENÍ proroka Ježíše či Ježíše Krista, který se bude PODOBAT skutečnému Pánu Ježíši Kristu, přičemž budou prohlašovat, že jsou především stvořiteli lidských tvorů (což je samozřejmě pravda) a za druhé, že Ježíš Kristus je jedním z nich, a tudíž není žádného Boha či Syna Božího nebo nikoho takovéto povahy, ale že ONI jsou těmi nejzazšími bohy a stvořiteli. Se všemi zázraky, které bude tento Ježíš Kristus schopen provádět a ukazovat, bude veškeré lidstvo načas svedeno na jejich stranu. Takto negativní stav zvítězí. Jak víš, Petře, takové zvěsti se již šíří po světě v oznámeních UFO, jak ti to sdělil od Moniky a Klause z Německa tvůj přítel Manfred. To je přípravou na to, co má přijít. Jste o této situaci zpraveni, takže nepodlehnete této falešné propagandě. Těmito poplašnými zprávami se jen potvrzuje věrohodnost Absolutního slova Nového zjevení. Zapamatujte si to. Je to důležité.
(2)
Obsah a všechny ideje Nového zjevení Pána Ježíše Krista budou dalším terčem intenzivního zacílení negativním stavem. Tento bod má integrální vztah k bodu prvnímu. Jestliže tu není žádný Bůh, jestliže tu není žádný skutečný Pán Ježíš Kristus, pak z toho ovšem logicky plyne, že neexistují ani takové věci, jako je Nové zjevení Pána Ježíše Krista. A tedy cokoli je v něm obsaženo, je nesprávné a zavádějící. Je to výsledek fantazie zprostředkovatele přenosu a jeho duševní choroby. Je jen falešným prorokem a považuje se za zprostředkovatele přenosu něčeho, co ve skutečnosti neexistuje. Nevěřte ani jednomu slovu obsaženému v tomto takzvaném Novém zjevení. A zase bude falešný Ježíš schopen s pomoci mnoha zázraků přesvědčit lidi o pravdivosti svých prohlášení ohledně Nového zjevení. Takovéto zvěsti ohledně Nového zjevení však již kolují mezi několika příslušníky různých církví.
(3)
Tento bod se již uvedl do pohybu od počátku měsíce října (10. měsíc) 1993. Zahrnuje postupné odříznutí všech lidských tvorů od přístupu k vlastní intuici čili k tenkému tichému hlásku uvnitř nich - hlasu Pána Ježíše Krista. Lidstvo je vedeno k víře, že jediná věc, kterou lze uvnitř sebe nalézt, je pouhá prázdná představa - v případě nejlepším, či šílenství - v případě nejhorším. Takže, prosím, nemrhejte svým vzácným časem na vcházení do nitra nebo na snahu naslouchat tomuto tenkému hlasu či své intuici, ale namísto toho poslouchejte nás a to, co přichází z vašeho vnějšku. Jedině v tom spočívá vaše bezpečnost a jistota. Tento bod je velmi lehké splnit, protože cokoli, co přichází z nitra, je pro lidské tvory velmi nefamiliární a nepohodlné. Takže velmi rychle ztratí byť jen chvilkovou schopnost přístupu ke své intuici, kterou doposud měli. Namísto toho očekávají, že vše obdrží z vnějšku. Konajíce tak, stávají se snadným terčem zkázy negativním stavem a pseudotvůrci, kteří jim vloží do jejich myslí všechny zlé a nesprávné představy ohledně Pána Ježíše Krista, Jeho/Jejího Nového zjevení a původu, účelu a smyslu života obecně.
(4)
Zacílení se na ochotu a schopnost lidských tvorů volit a měnit se. S tímto bodem je spojena schopnost lidských tvorů uznat a přijmout Absolutní nepodmíněnou Božskou lásku, Moudrost, Milosrdnost a Odpuštění Pána Ježíše Krista. To znamená odříznutí lidských tvorů od možnosti vzít na sebe odpovědnost a složit účty za to, že se stanou ochotnými uznat, že taková Nepodmíněná Božská láska, Moudrost, Milost a Odpuštění především jistě existuje a za druhé, že ji mohou použít a že může být pro ně a pro jejich život obecně vhodná. Nezapomínejte, že princip věčného zatracení zcela vylučuje, že by něco takové velikostí mohlo v nepodmíněné formě existovat či být k dispozici. Zároveň tedy, jestliže není žádný skutečný Bůh ani Pán Ježíš Kristus, pak skutečně nehraje roli, co děláte či nikoliv. Nejste za nic odpovědni a nebudete z ničeho skládat účty. Můžete dosíci štěstí a klidu bez tohoto nesmyslu. My vás naučíme, jak to zařídit, protože vás milujeme, staráme se o vás a chceme pro vás jen to nejlepší. A úspěšně odstraníme všechny nepříjemné okolnosti, v nichž žije lidstvo (jako jsou války, hladomory, zdravotní potíže, nedostatky a vše ostatní, co lidi tak značně sužuje) a zbavíme je od toho jednou provždy. A jestliže budete mít hmatatelný a konkrétní důkaz, že se tento slib plní, bude krajně obtížné, ne-li nemožné, nepodlehnout této nepravdě.
(5)
Zaměření se na individuální jedinečnost každé osoby a namísto ní podporovat, povzbuzovat a prosazovat spoléhání se na masy a velké skupiny, v nichž se pohltí osobnost a individualita každého jednotlivce, takže tu dostáváme úplnou a celkovou závislost na skupinách, masách, vnějších organizacích, institucích a podobných jednotkách, které jsou postaveny na početné účasti, a ne na jednotlivých jedincích. To povede k situaci, ve které nebude mít ani jeden jedinec své vlastní osobní názory, postoje, ideje, myšlení, pocity, emoce či projevy vůle, ale namísto toho přijme plné – jako své vlastní - názory, ideje, myšlenky, pocity, emoce, projevy vůle atd. příslušných skupin, organizací, církví, institucí a speciálně pro tento účel založených společenstev. Taková ztotožnění se a přijímání zcela vymažou jakýkoliv smysl pro to, že by někdo měl něco byť jen vzdáleně podobného stavu niternosti a osobnosti.
Pokud si tedy uvědomíme tyto a mnohé jiné podobné faktory tohoto zaměřování, které se zde neuvádějí, budete vědět, že negativní stav na této planetě zvítězil. Tehdy bude konec na dosah.
Jinými oblastmi automatického zaměřování negativního stavu budou, a již jsou, typické lidské faktory, které vy všichni máte či vlastníte tím, že jste takříkajíc v lidské kůži. Tento bod a vše, co následuje, se vztahuje jednotlivě k těm, kdo jsou SPOJENI s Novým zjevením.
(1)
Především se, jak je uvedeno v Doplňku 15, všechny vaše metody a praktiky, které nejsou individualizovány a neustále nově doplňovány, se stávají podřízenými negativnímu stavu. Jsou jeho hlavním terčem. Nebudou již fungovat. Takže když se snažíte kopírovat tyto metody a praktiky od druhých (některé tyto typy metod a praktik byly nastíněny v Doplňku 16) a jestliže ve svém životě následujete něco, co je všem společné, stáváte se automaticky terčem negativního stavu. Čeho si máte být vědomi, je to, že je typicky lidské, co mají lidé takříkajíc v krvi - kopírovat, napodobovat způsoby, metody a praktiky jiných lidí a ztotožňovat se s nimi, obzvláště když se vycítí, že fungují. Do této chvíle se kvůli tomu, že na planetě Nula existovala jiná situace, a kvůli zcela jiné distribuci energie tato situace tolerovala a byla udržitelná. Avšak s tímto ohromně revolučním posunem jak v pozitivním, tak v negativním stavu se tento typicky lidský sklon se stal podříditelným negativnímu stavu. Protože negativní stav miluje všeobecné, generalizující praktiky, ovládl by vás a vnutil by vám vše, co bylo popsáno shora o zacílování se na lidstvo obecně.
(2)
Za druhé: Prostřednictvím jakýchkoli zvyků, krajností a vazeb, které byste bez jakéhokoli důvodu měli, se stanete výrazným terčem. Vzpomenuli jsme již v předešlých doplněních nebezpečí pití alkoholu, kouření tabáku, braní mysl pozměňujících drog a podobných faktorů a to, jak je užívá negativní stav. Na druhé straně mince je sklon některých lidských tvorů včetně některých agentů pozitivního stavu a těch, kdo jsou spojeni s Novým zjevením, omezovat a ohraničovat se v určitých oblastech svého života. Tato omezení a ohraničení nejsou absolutně nutná. Nejen že nejsou nutná, ale stávají se mocným nástrojem v rukách negativního stavu k tomu, abyste byli jeho terčem. Je to typický lidský sklon uvalit na svůj život různá omezení a ohraničení. Dobrý příklad tohoto omezování a ohraničování lze nalézt ve způsobu, jakým lidé jedí a pijí. Nestačí, že je lidský život ve své povaze již omezen a ohraničen mírou vrchovatou, tito lidé jdou dál a omezují se a ohraničují daleko více, než se to po nich žádá a vyžaduje. Pokud nejsou například pro omezení příjmu potravy zřejmé lékařské důvody, nemělo by se omezovat v tom, co kdo jí. Takže například omezovat se pouze na vybranou stravu je jednou z mnoha ukázek toho, jak se tito lidé ohraničují. Veškerá strava - to vše bylo lidskému životu poskytnuto k výživě těl, ve kterých setrvává duch a duše lidských tvorů. Jedná se zde o důležitou duchovní souvztažnost: Veškerá potrava, kterou se vyživuje tělo, souvztaží s duchovní výživou ducha a duše. Máme tu různé důležité duchovní souvztažnosti s různými druhy potravy, jako jsou různé druhy obilnin, zeleniny, ovoce atd. Všechny jsou dary Pána Ježíše Krista na všech úrovních - duchovní, duševní i fyzické. Jestliže například vstoupíte do místnosti, ve které vám Pán Ježíš Kristus předkládá mnohé dary, je duchovně správné přijmout je s povděkem a vděčností užít je pro uvažovaný účel. Ve smyslu duchovních souvztažností to znamená, že se odmítá účast v plnosti života pozitivního stavu. Rovná se to přijetí některých idejí a principů pozitivního stavu či několika aspektů Absolutní přirozenosti Pána Ježíše Krista a odmítnutí jiných. To je typický přístup a praxe negativního stavu. Jak víte, má potrava jednu z nejhlubších a nejvýznamnějších duchovních souvztažností ve srovnání s čímkoli ostatním. Takže buďte velmi opatrní ve svém přístupu k potravě a ve své stravovací praxi. Nyní není důležité to, co jíte, ale to, za jakým účelem a kolik toho jíte. Jakékoliv krajnosti v čemkoli se stanou předmětem zaměřování se negativního stavu. A protože lidský život překypuje těmito krajnostmi v obou směrech, stanete se automaticky terčem, když si dovolíte podílet se na těchto praktikách.
Doposud byla tato situace tolerovaná a pochopitelná. Avšak od této chvíle, od okamžiku, kdy se tento posun dal do pohybu, se tento postoj ke stravě a jiným podobným záležitostem lidského života stal terčem negativního stavu. Takže je radno, aby každý z vás, pokud tak zvolí ze své svobodné vůle a volby, přehodnotil svůj postoj v této věci a ji podobných záležitostech vašeho lidského života.
(3)
Za třetí: Jakýkoli typický lidský vztah, který se zakládá na vašich vlastních očekáváních a projekcích toho, jak se lidé mají chovat, jak mají jednat, jaké mají mít vztahy a jací mají v obecnosti být, se stává automaticky terčem negativního stavu. Je zde sklon definovat takové lidské vztahy z pozice běžně přijímaných způsobů, které lidským tvorům diktují, jak se takové vztahy mají zakládat či budovat. Nechovají-li se určitým předpokládaným způsobem a neuspokojují-li očekávání, máte sklon je zavrhovat, odsuzovat, odepisovat, vyhánět ze své společnosti či svého domu a kritizovat je bez uvážení toho, proč se chovají, jak se chovají, a jsou takoví, jací jsou. Tento druh postoje se nyní stává prvořadým nástrojem či prostředkem v rukách negativního stavu, při jeho snaze, abyste se stali jeho terčem. Jestliže budete pokračovat v tomto postoji vzhledem k druhým, budete na sebe upozorňovat negativní stav, jako na sebe upozorňuje bolavý palec. Opětovně se připomíná, že je radno, aby každý z vás v tomto ohledu přehodnotil svůj způsob působení a odstranil co možná nejdřív sklon takto se chovat.
(4)
Za čtvrté: Lidská nepřizpůsobivost, rigidnost, stagnace, neochota se změnit a lpění na důvěrně známém se stávají v rukách negativního stavu prostředky k tomu, aby se stal jeho terčem každý, kdo odmítá byt' jen uvažovat o nějakých možných změnách a o tom, že by přijal něco zcela nového a odlišného od toho, co používá nebo co je mu pohodlné. Toto je obecný směr typického lidského života. Pro agenty pozitivního stavu a speciálně pro ty, kdo jsou spojeni s Novým zjevením, se tyto rysy, mají-li je, stávají hlavními prostředky toho, že jsou terčem a že se jejich život stává bídným. Na druhé straně přizpůsobivost, pokrok, hledání nového, lepšího a odlišného, změna kdykoliv, kdy je náznak, že taková změna je správná a včasná, zabraňuje tomu, abyste se stali terčem negativnímu stavu.
(5)
A za páté: To, že se vše bere doslovně, jak je v typickém lidském životě zvykem, tj. že se neberou vůbec v úvahu duchovní souvztažnosti, ať je to cokoli, ať se to zdá být jakkoli bezvýznamné a nedůležité a ať to vyhlíží nevhodně, se stává v rukách negativního stavu hlavním nástrojem k tomu, abyste se stali jeho terčem. Necvičíte-li se v tom, jak nahlížet za scénu, jak se vám naznačilo v Doplňku 15, neuvážíte-li duchovní konotaci jakékoli události, situace, jakéhokoli dění, jednání a chování a konání atd., bez ohledu na to, jak chvilkové či bláznivé se vám zdají, stáváte se jasným světlem v očích negativního stavu a velmi snadným terčem jeho snah a zkaženosti. Zcela a vůbec neporozumíte pravému smyslu života v pozitivním stavu a uspořádání Stvoření, jakož i obsahu Absolutního slova Pána Ježíše Krista – Jeho/Jejímu Novému zjevení.
Tyto faktory - a některé jiné, zde neuvedené - typického lidského nadělení se tedy od této chvíle automaticky stávají terčem negativního stavu. Ty faktory, které se zde neuvádějí, jsou těmi, které potřebujete vyhledat v sobě, když vstupujete do nitra, abyste objevili, co ve vašem vlastním osobním a individuálním životě je typicky lidského charakteru, co připisujete, že by se mohlo stát, nebo již je, terčem negativního stavu. Je to vaše osobní povinnost, jste za to odpovědni a zodpovědni, abyste takto konali. Proto zde nejsou vyjmenovány všechny faktory. Kdyby tomu tak bylo, pak jen faktem jejich jmenování byste se stali okamžitým terčem.
A nakonec se vám dnes radí, abyste posunuli proces zevrubné prohlídky svého minulého života z pozice všeho nového, jak se zjevuje v předešlých doplněních, k něčemu zcela odlišnému. Jak si vzpomínáte, počínaje 1, červencem 1993 se vám radilo, abyste velmi pečlivě prošli svůj minulý život z pozice toho, že je vše nové. A tedy ti, co tak již učinili, se nabádají, aby přesměrovali svoji energii užitou za tím účelem k něčemu zcela novému; k otevření dveří do budoucnosti a do doby, kdy se budete přesouvat z planety Nula na svou domácí základnu. Na druhé straně ti z vás, kteří se nacházejí v procesu prvního čtení Nového zjevení, jsou oprávněni - jakmile skončí své první čtení - aby zkombinovali druhé a třetí čtení a všechna následující se studiem všech těchto doplnění v pořadí, jak doposud přišla. Důvodem k tomu, že tato doplnění je třeba studovat v pořadí, je to, že každý z vás přijal svůj vlastní způsob pokroku ve svém individuálním časovém a prostorovém měřítku. Není to proto, abyste byli pozadu za ostatními, pozadu za těmi, kdo již tímto procesem prošli, ale proto, že vašeho vstupu v tomto ohledu je třeba teď, nebo bude třeba v budoucnu, kdy začnete číst a používat ve svém životě to, co je obsahem Nového zjevení Pána Ježíše Krista. S tímto je spojené načasování, které se vám stane zřejmým ve chvíli, kdy tyto události nastanou. Všichni ostatní, kteří mají podchycena všechna tato doplnění, se nabádají, aby přemýšleli o tom, kým jsou, proč jsou zde a jak by se mohli připravovat na přechod z planety Nula - aby byli nachystáni, až přijde zavolání.
A to je pro dnešek vše. Mějte se pěkně. Opět se zde opakuje, že jste nabádáni k tomu, abyste si to všechno ověřili vlastní intuicí, když jste uvnitř s Pánem Ježíšem Kristem, a od Pána Ježíše Krista.“
(26)
a při léčení těmito zážitky
Výtah z knihy „Korolaria Nového zjevení Pána Ježíše Krista“, str. 189 – 192.
„Existuje nejméně devět zdrojů vzniku těchto falešných vzpomínek. Podívejme se na ně a pak rozhodněme, zdali je duchovně, profesně, léčebně i eticky legitimní propagovat proces léčení metodami takzvaných terapií minulými životy.
(1)
První zdroj těchto falešných vzpomínek lze nazvat osobním. V tomto případě osoba ve svém dětství či někdy a někde v průběhu let svého formování slyšela či četla příběh či příběhy vztahující se k dobře známým historickým postavám. Tyto příběhy si vtiskla do nevědomé paměti a stávají se součástí její pamětní banky. Později byly vědomě zapomenuty a pohřbeny v hlubinách nevědomé mysli této osoby. Poté, co se potká s pojetím reinkarnace, a poté, co s ním souhlasí a ztotožní se s ním, může si tato osoba ony falešné vzpomínky vybavit, přebírajíc identitu těchto osobností, přijímajíc, že ve skutečnosti byla ona tou osobou či osobami během minulých reinkarnací na této planetě. Takže když tato osoba vyhledává vybavování těchto vzpomínek, záměrně vyhledává hypnoterapeuta či hypnotizéra, který na tomto faktoru buduje a provádí svou specializaci provádění terapií minulými životy. V procesu takové hypnoterapie - protože oba, jak terapeut, tak i klient, pevně věří v tento fakt - vyhledává nevědomá mysl tohoto jedince v paměťové bance a vynáší do popředí svého vědomého uvědomění tyto identity shora zmíněných osobností.
(2)
Druhý zdroj těchto falešných vzpomínek lze nazvat psychologickým. Tento zdroj se vztahuje k tomu, co se nazývá univerzálním vědomím v Jungově analytické psychologii. Každý z nás v komplexu své mysli obsahuje v její nejhlubší nevědomé části univerzální vědomí. Toto vědomí obsahuje veškerou paměť člověčenstva od samotného prvního objevení se života na této planetě až do budoucna či konce života zde a některé jiné vzpomínky, které nejsou z této planety. Vezměte prosím v úvahu, že zákony struktury a fungování univerzálního vědomí nejsou vázány časoprostorovými hranicemi lineárního uspořádání této planety či fyzického Vesmíru. Takže jestliže osoba uznává falešné pojetí doslovné reinkarnace za platné a ztotožní se s ním, je s to si v procesu hypnoterapie minulými životy vybavit jakoukoli minulou osobnost, která v minulosti na této planetě žila a která nejvíce vyhovovala jejím potřebám a představám. Víra v toto pojetí jak na straně hypnoterapeuta, tak i klienta nutí klientovu nevědomou mysl, aby vyhledala v univerzálním vědomí a vynesla do popředí vzpomínky některých lidí, kteří na této planetě předtím žili. Protože vzpomínky mohou být velmi detailní a přesvědčivé, nemá klient ani hypnoterapeut jiné vysvětlení, než že klient byl na této Zemi již mnohokrát před přítomným segmentem svého života. Naneštěstí systém víry v tento koncept také dovoluje identifikaci nejen s povahou této osoby z minulosti, ale vkládá na klienta též všechny problémy, které tato osoba měla. Takže klient má sklon si tyto problémy učinit svou niternou věcí a ty se stávají integrální součástí jeho života.
(3)
Třetí zdroj těchto falešných vzpomínek lze nazvat pseudoduchovním. Tohoto zvláštního zdroje se týká fakt, který se vztahuje k existenci duchovního světa. Existují jisté entity, povětšinou negativní, které se nacházejí v duchovní dimenzi, která je propojena s touto planetou a lidskou myslí. Tito negativní duchové mají dvě základní funkce. Za prvé se nacházejí v módu téhož systému víry ohledně reinkarnace, v jakém je klient. Trpělivě čekají, aby se reinkarnovali zpět na tuto planetu. Protože je jejich čekání marné a toto se nikdy nestane, přidávají se k jistým jedincům na této planetě - k nevědomé části jejich mysli - a snaží se žít své životy prostřednictvím klientova osobního života. V tomto případě se stanou dvě věci. Všechny tyto entity, které se přidruží k životu této osoby, vkládají a vtisknou svou paměť a svou identitu do této osoby a zároveň přijímají paměť a identitu její, posilujíce tak nesprávný koncept reinkarnace jako platný. Druhou funkcí tohoto typu duchů je uvádění nepravdy negativních duchovních světů obecně nazývaných Peklo do lidského života a udržování jí v něm, upevňujíc ho ve víře v něco, co neexistuje. Účelem je zde zadržet lidi od uznání pravdy a od toho, aby byli odpovědní a skládali účty za svůj současný život, tím, že se původ jejich problémů umisťuje do nesprávných zdrojů, takže se tím tyto problémy udržují do nekonečna. Jde zde o to si uvědomit, že tito tzv. duchové se živí na lidských problémech. Tyto problémy jsou zdrojem jejich života. Položíte-li původ svých problémů do nesprávného zdroje, je jejich řešení nemožné, nebo je možné jen dočasně. Takže v tomto jednotlivém případě, když se váš klient dostane do transu za účelem získání vzpomínek na minulé životy, otevíráte dveře těmto negativním entitám, jež jsou velmi ochotné a s velkou radostí a potěšením vás pohotově zásobují všemi druhy falešných vzpomínek a identit lidí, kteří žili na této planetě, jakož i vzpomínkami svými.
(4)
Čtvrtý zdroj těchto falešných vzpomínek se dá pojímat jako metafyzický. V tomto pojetí se postuluje, že lidé svými životy na této planetě sledují jistou linii pokroku. Toto pojetí znamená, že život na této planetě má účel na mnoha úrovních. Když se někdo inkarnuje na tuto planetu, přichází sem za dobře definovaným účelem, s určenou rolí a posláním, aniž by si tohoto faktu byl uvědoměle vědom. Protože existují nekonečné variace těchto rolí, poslání a účelů, existuje nekonečně mnoho linií, které jsou na povaze těchto rolí, poslání a účelů postaveny či v ní obsaženy. Každá taková linie vznikla v době, kdy nastal život na této planetě, a bude se neustále progresivně vyskytovat až do konce života zde. Takže na tuto zvláštní linii pokroku vstoupilo v průběhu její historie až po současnost mnoho tisíc, ba milionů lidí. Ti všichni za sebou zanechali detailní stopy svých vzpomínek, zkušeností, životních stylů, projevů vůle, sklonů a mnohých jiných faktorů, které jsou integrální s jejich jedinečnými osobnostmi. Proto kdokoli, kdo vstoupí na tuto jedinečnou linii pokroku, zdědí všechny takové vzpomínky a identity těchto lidí. V procesu hypnoterapie, jestliže se pojem reinkarnace přijímá jako platný, je velmi snadné vyvolat tyto vzpomínky, identity a role do nejmenšího detailu, takže klient nemá jiný dojem než ten, že byl touto osobou či těmito osobami, a že tedy byl na této planetě před tímto vtělením. A klient opět, na neštěstí pro něho, zdědí všechny problémy těchto lidí, s nimiž se identifikuje, zanechané na této linii prostřednictvím stop vzpomínek na ně.
(5)
Pátý zdroj těchto falešných vzpomínek lze nazvat kosmickým či vesmírným. Jak víte, po vesmíru existuje mnoho galaxií, slunečních systémů a planet. Avšak jen málo lidí ví, že po tomto nekonečném vesmíru je rozšířeno také mnoho forem inteligentního života. A ještě méně je známo, že některé z těchto planet, slunečních systémů a galaxií jsou velmi podobné této. Nyní je třeba pochopit, že mnozí lidé na této planetě před svou inkarnací zde žili na některých jiných planetách, které jsou hodně podobné této. Zážitky tohoto druhu minulého života (ne z této planety) jsou obsaženy v nejhlubších prohlubních jejich nevědomé mysli. Protože lidská vědomá mysl vždy vyhledává důvěrně známé orientační body z pozice současného života, je-li někdo uveden do transu za účelem vyhledání vzpomínek na minulé životy a když pevně věří v pojetí reinkarnace, nevědomá mysl poskytne tyto vzpomínky na jednou existující realitu v některé jiné dimenzi či na některé jiné planetě z jiné dimenze. Protože ale současné uvědomělé mysli nejsou tato situace či tento život známy, nevědomá mysl ji poskytuje orientační bod důvěrné známosti - dává vědomé mysli dojem, že se vše toto událo na této planetě. Tato planeta je především jedinou věcí, která je vědomé mysli důvěrně známá. Klient se tak stává pevně přesvědčeným o tom, že na této planetě žil před současnou inkarnací.
(6)
Šestý zdroj těchto falešných vzpomínek lze nazvat existenciálním. Lidské přirozenosti a mysli je obtížné přijmout fakt, že ona je zdrojem svých problémů, obzvláště a jednotlivě v procesu života na této planetě. Pro lidské tvory je přirozené mít sklon omlouvat jakýkoli problém, vzorec chování, reakci či čin, který je poněkud patologický a nevhodný, jako by za ně nebyli odpovědní. Existuje nevědomá či dokonce vědomá potřeba přenést odpovědnost a zodpovědnost za své vlastní problémy na někoho či něco jiného. Je to mnohem snadnější zacházet s vlastními problémy a vlastni bídou, jestliže se věří, že jejich zdroj a příčina je vně vlastní vůle, intence a zkušenostního uzpůsobení, jak se samy manifestují od chvíle vlastního fyzického zrodu na této planetě až po současnost. Jestliže tedy věříte v nesprávné pojetí reinkamace, vaše nevědomá mysl vám může poskytnout mnohé falešné vzpomínky, které jsou vloženy do vaší paměťové banky, do vašich fantazií a představ a do všeho, co bylo uvedeno výše v předešlých pěti bodech. V tomto zvláštním případě vám to pomůže považovat za viníka vašich problémů a jejich zdroj vaše minulé životy, které jsou mimo vaši současnou kontrolu a odpovědnost. To vám pomáhá ospravedlnit vaše problémy, aniž byste sami sebe z pozice svého současného života považovali za viníky. Tento druh obrany používá vaše nevědomá mysl, aby nám pomohla na této planetě daleko účinněji přežít všechny tyto problémy, které vytváří sama lidská přirozenost. Jak vidíte, je v tomto zvláštním případě odpovědnost za vlastní problémy posunuta z tohoto života do životů minulých. To umožňuje tyto vlastní problémy omlouvat, protože konec konců nepřicházejí z vlastního současného života a z jeho pozice nemůžete za ně být považováni zodpovědnými.
(7)
Sedmý zdroj falešných vzpomínek lze nazvat multivesmírným. Během devítiměsíčního vývoje plodu v mateřské děloze je duch tohoto plodu situován ve speciálním intermediálním světě, který se nachází (ne ve smyslu času a prostoru) mezi takzvanou duchovní dimenzí a dimenzí přírodní. V průběhu tohoto pobytu se tento duch setkává jednotlivě s mnoha jinými duchy povahy jak pozitivní, tak i negativní. Tito duchové přicházejí z různých segmentů multivesmíru včetně této planety. V procesu interakce s těmito duchy duch plodu od nich všech ze své svobodné vůle a volby získává jejich vzpomínky, zkušenosti, životní styly a role, jakož i jejich specifické problémy. V jistém smyslu se ostatní duchové přidávají ke zmíněnému duchu a stávají se integrální součástí jeho budoucí osobnosti a paměti. Když tento duch vstoupí do plodu v mateřském lůně, včlení či vtiskne všechny tyto vzpomínky, identity a zkušenosti do mozku a pamětní banky plodu. Když se pak někdo v průběhu svého života na planetě Nula stává pevným zastáncem víry v reinkarnaci, může jeho nevědomá mysl při hypnoterapii vyvolat tyto vzpomínky, identity a zkušenosti a ovšem také problémy. V tomto případě nemáte jinou představu, než tu, že jste na této planetě již předtím byli. A protože integrální součástí tohoto aranžmá je to, že také získáte problémy dřívějších rezidentů této planety, tyto problémy se stávají vašimi problémy a vy se musíte s nimi potýkat, jako by pro vás byly autentické a skutečné. Nenapadne vás také žádná jiná myšlenka, než ta, že jste zde byli mnohokrát během předcházejících reinkarnací.
(8)
Osmý zdroj falešných vzpomínek lze nazvat subjektivním. Tento činitel je založen na pojetí viny, odplaty, odměny, msty a odvety. Je nedílně spojen s pojmem karma. Předpokládá se, že cokoli se v lidském životě stane, je výsledkem nějakého druhu odplaty, odměny anebo msty. Předpokládá to předcházející mnohonásobnou existenci na této planetě. Jestliže jste byli například zabiti, musíte se vrátit a zabít. Jestliže jste byli chudí, musíte se vrátit a stát se bohatými. Jestliže jste byli zlí, musíte se vrátit a zaplatit za své zlo atd. Takto můžete pokračovat do nekonečna ve výčtu různých svých životních situací, které od vás vyžadují, abyste zaplatili či byli odměněni za to, co jste udělali či uděláte. Pocit viny obzvláště posiluje potřebu být potrestán za něco, co si myslíte, že jste učinili, ale potom si vůbec zjevně nepamatujete toto konání a nemáte žádné racionální vysvětlení pro svůj pocit viny či neštěstí. Protože vám váš současný život na této planetě neposkytuje žádné konkrétní vysvětlení vaší situace, jestliže věříte či máte nevědomé sklony stát se věřícím (pod nátlakem negativních duchů zmíněných výše v bodě třetím), vaše nevědomá mysl vás za účelem obrany pohotově zásobuje vzpomínkami na takzvané přestupky či dobré činy, které jste jako učinili během minulých životů. To vám vysvětluje a ospravedlňuje vaši současnou nepříjemnou situaci či vaše velké štěstí (např. mnohamiliónová výhra v lotu jako odměna za něco dobrého, co jste na této planetě vykonali během vašich předešlých životů).
(9)
A nakonec devátý zdroj falešných vzpomínek lze nazvat individuálním. Tento zdroj vyvěrá z faktu samé lidské přirozenosti. Každý lidský jedinec má vrozený sklon se cítit a být důležitým, užitečným, uznávaným, jedinečným, odlišným a slavným. Povšimněte si prosím, že v mnoha případech, ačkoli ne ve všech, ti, kdo věří v pojetí reinkarnace, předpokládají, že tu předtím byli jako slavní, dobře známí, obdivovaní, uznávaní a důležití jedinci. Byli králi, královnami, muži a ženami s velkým nadáním, které každý obdivoval, atd. V tomto případě snaha být slavným, uznávaným, snaha cítit se a být důležitým, být vítaným, obdivovaným, chváleným či čímkoli, co máte, má tak silný vliv, že jestliže nejste takovými nyní, musíte předpokládat, že jste takovými byli ve svých předešlých životech na této planetě, či takovými budete v některé ze svých budoucích reinkarnací na této planetě. Tento předpoklad naplňuje vaši potřebu být takovými. Zároveň tato potřeba nutí vaši nevědomou mysl k uvolňování či fabrikování falešných vzpomínek, které pocházejí z identifikací a zkušeností, jak byly popsány ve všech shora uvedených bodech.
Jestliže však osoba věří a ztotožňuje se s falešnými fakty, že její problémy vyvěrají z prožitků v minulých životech, tyto problémy se ze stanoviska a pojetí hypnoterapie stávají u této osoby plně niternými a budou zcela nepříjemně ovlivňovat všechny aspekty života této osoby. Vzhledem k tomu je povinností hypnoterapeuta, aby s těmito problémy zacházel tak, jako by byly autentické a skutečné. Především jsou reálné a autentické pro klienta. Jestliže při řešení těchto problémů existuje potřeba nápravy falešné víry samotné, jestliže klient chce poznat skutečnou pravdu, tehdy a jedině tehdy lze použít duchovní hypnózu, během níž se napraví všechny tyto nesprávné koncepce, falešné vzpomínky atd. a získá se správný význam, účel a pochopení klientova individuálního života z daleko širší a více duchovní perspektivy.“
1379. 2. Dopis autora s nabídkou setkání s Vesmírnými lidmi prezidentu ČR. 9.5.2001.
Místo: Česká Lípa.
Prezident České republiky, Václav Havel, Pražský Hrad, 119 08 Praha 1
Vážený pane prezidente,
Chtěl bych se s Vámi setkat kvůli projednání možnosti kontaktu s Vesmírnými lidmi Sil světla, kteří se již 51 let snaží navázat spolupráci s vládami některých zemí. Důvodem je naléhavá situace ve smyslu ničení planety Země a také sebezničení tohoto pozemského lidstva.
Vesmírní lidé se sdružují v Kosmické konfederaci planet, ve které je členy 2 miliony civilizací různých stupňů a 3 miliony civilizací volně přidružených v naší Galaxii, a naši přátelé z Vesmíru přicházejí v lásce a přátelství s námi, pozemšťany a nabízí množství projektů pomoci a spolupráce tak, aby toto lidstvo mohlo přežít postoupit do vyššího stavu bytí, tzv. duchovní vzestup. Nabízejí nám VOLNÉ PŘIDRUŽENÍ k této Kosmické konfederaci planet.
Jak možná víte, existují zde také opačné síly – entity, které mají zničující dopad na tuto naši společnost. Ty dělají vše možné pomocí ovládání lidské mysli, abychom se nespojili s našimi Vesmírnými přáteli, bratry a sestrami – je to tak JEDNODUCHÉ k pochopení !
Pokud nevyužijeme nabídky PRAVÝCH VESMÍRNÝCH LIDÍ ke spolupráci, je jen otázkou času, kdy se negativní síly (mimozemské entity) zcela zmocní celé této společnosti a přiletí sem fyzicky totálně zotročit lidstvo. Ale již nyní mají zde obrovskou moc, která se projevuje vším, na co se podíváte (plno násilí a zla v médiích, ale i VŠUDE jinde).
Chtěl bych Vám zprostředkovat OSOBNÍ setkání s těmito Vesmírnými lidmi – našimi Vesmírnými přáteli, o kterých máme 5000 stran informací z MNOHA NEZÁVISLÝCH NEORGANIZOVANÝCH ZDROJŮ na internetu www.universe-people.cz a www.universe-people.com . Tato osobní setkání se již stala vícekrát (poprvé v roce 1949 – s p. Trumanem, Muroc AFB, Stalinem, Vnukovo, s prezidenty Velké Británie, Francie, Itálie a Španělska).
Mohli bychom se setkat spolu (lépe mimo Prahu – hrubé vibrace) a takto zodpovědět Vaše otázky, a to zprostředkováním kontaktu s Aštarem Šeranem, velitelem Velké vesmírné flotily. Jak možná víte, intenzivně zpracovávám všechny důležité informace na výše uvedeném internetu a komunikuji s Vesmírnými lidmi téměř 4 roky a mám za sebou 150 přednášek s účastí 11 000 lidí v České a Slovenské republice.
Sám můžete kdykoli podle podmínek spojení navázat komunikaci s Vesmírnými přáteli Sil světla.
Je měsíc květen, lásky čas, a to je velmi vhodná doba pro navázání takového kontaktu.
Prosím Vás, NEPROMARNĚME tuto šanci na spolupráci a NEODMÍTEJME nabídnutou ruku přátelství a lásky od Vesmírných lidí Sil světla.
V případě Vašeho kladného rozhodnutí se můžeme kdykoliv se mnou setkat, můžete mne kontaktovat na mobilním telefonu 0603-491600.
Se srdečným pozdravem Ing. Ivo A. B E N D A.
V České Lípě 9.5.2001.
1380. Člověk z planety Země. (Sdělení je z knihy „Ascension“, Tonny Stubbs). 1991.
Místo: USA.
Vaše tělo je zázračná bytost se soustavou několika vědomí. Vaše tělo je obnovováno neustále vaší DNA a Programy mysli (myšlení, víra) o vašem těle. A tak tělo je obnovováno (energetizováno) podle programů těchto NĚKOLIK MILIONKRÁT ZA SEKUNDU.
Prostřednictvím rezonance myšlenek a emocí, které držíte ve vědomí (nebo v podvědomí) je formováno vědomí těla a následně i fyzické tělo.
Systém vědomí je složen z několika částí, nebo několika vědomí.
(1)
PODVĚDOMÍ ATOMOVÉ – které je si vědomo rozsáhlého kosmického prostoru.
(2)
VĚDOMÍ BUNĚČNÉ – založeno na programech DNA, působí tam také zkušenosti z vašeho života, vašich myšlenek a vašich emocí.
(3)
VĚDOMÍ TĚLESNÉ – kde má působnost ve větší míře mysl (víra o vaší svobodě).
(4)
EMOCE – které vámi procházejí v momentu, ve většině to mohou být emoce minulosti, které držíte (vlastníte), místo umožnění jim volného proudění.
(5)
MYŠLENKY A VÍRA – které používáte ke tvoření reality (víra o vašem světě).
(6)
VĚDOMÍ DUCHOVNÍ (INTUICE) – anebo můžete říct VESMÍRNÉ VĚDOMÍ – je to část ukrytého programu, podle kterého realita je tvořena. A přes tohle vědomí se můžete spojit s jinými časy, jinými místy a jinými dimenzemi.
Existuje mnoho energií, které používáme ke stavbě (k formování) fyzického těla. Energie může být použita z jídla, které jíme, ale není to podmínkou, máme k dispozici další druhy zdrojů energií.
STAVBA TĚLA (formování těla):
Duch vaší bytosti projektuje energii (vědomí) do vaší fyzické formy a směruje ji k formování buněčných struktur.
1381. Další vysvětlení k obrazu Duchovní Zlatá brána. (Přijal Ivo A. Benda) 10.5.2001.
Místo: Česká Lípa.
„K obrazu, který byl vytvořen v přírodě mimo lidská sídla (vibrace) lze ještě říci:
Na Zemi proudí proud lásky a milosti Stvořitele Prvotního (svislý paprsek kolmo dolů) přes Ortona, duchovního ručitele naší Galaxie.
Nad Zlatou bránou nás - bytosti světla očekává a vítá domů Pán Ježíš Kristus s otevřenou náručí.
Ta bílá „peříčka“ jsme my, bytosti světla, které se inkarnují na Zemi ku pomoci, ty tmavé flíčky jsou temné bytosti, které také přicházejí na Zemi a snaží se ji táhnout (zatím) dolů.
Cesta k Zlaté bráně je přes duhu, tj. převibrování (změna frekvence energií), transformace a očištění.
Kolem naší planety Země jsou ku pomoci Vesmírní přátelé ve vesmírných lodích.
Zářivé barvy znázorňují pravé Stvoření, tmavá barva v levém spodním rohu znázorňuje zónu vymístění.
Země se nachází v polovině mezi pravým Stvořením a zónou vymístění, tedy v přechodu - vzestupu - transformaci ze 3. do 5. dimenze - dimenze pravého Stvoření.
Duchovní Zlatou bránu má každý člověk ve svém srdci a záleží na něm, zda si ji otevře, k tomu každého vyzýváme - prostřednictvím LÁSKY a DOBRA.“
1382. Dopis s nabídkou setkání s Vesmírnými lidmi prezidentu SR. (Napsal Slavomír E.)
9.5.2001.
Místo: Rožňava.
Vážený pán prezident,
Chcel by som sa s Vami stretnúť kvôli prejednaniu možnosti kontaktu s Vesmírnymi ľuďmi Síl svetla, ktorí sa už 51 rokov snažia nadviazať spoluprácu s vládami niektorých krajín. Dôvodom je naliehavá situácia v zmysle ničenia planéty Zem a tiež sebezničenia tohoto pozemského ľudstva.
Vesmírni ľudia sa združujú v Kozmickej konfederácii planét, v ktorej je členmi 2 milión civilizácií rôznych stupňov a 3 milión civilizácií voľne pridružených v našej Galaxii, a naši priatelia z Vesmíru prichádzajú v láske a priateľstve s nami, pozemšťanmi a ponúkajú nám množstvo projektov pomoci a spolupráce tak, aby toto ľudstvo mohlo prežiť a postúpiť do vyššieho stavu bytia, tzv. duchovný vzostup. Ponúkajú nám VOLNÉ PRIDRUŽENIE k tejto Kozmickej konfederácii planét.
Ako možno viete, existujú tu tiež opačné sily – entity, ktoré majú zničujúci dopad na túto našu spoločnosť. Tí konajú všetko možné pomocou ovládania ľudskej mysle, aby sme sa nespojili s našimi Vesmírnymi priateľmi, bratmi a sestrami – je to tak JEDNODUCHÉ k pochopeniu !
Pokiaľ nevyužijeme ponuky PRAVÝCH VESMÍRNYCH ĽUDÍ ku spolupráci, je len otázkou času, kedy sa negatívne sily (mimozemské entity) celkom zmocnia celej tejto spoločnosti a priletia sem fyzicky totálne zotročiť ľudstvo. Ale už teraz majú tu obrovskú moc, ktorá sa prejavuje všetkým, na čo sa pozriete (plno násilia a zla v médiách, ale i inde).
Chcel by som Vám sprostredkovať OSOBNÉ stretnutie s týmito Vesmírnymi ľuďmi – našimi Vesmírnymi priateľmi, o ktorých máme 5000 strán informácií z MNOHÝCH NEZÁVISLÝCH NEORGANIZOVANÝCH ZDROJOV na internete www.universe-people.cz a www.universe-people.com . Tieto osobné stretnutia sa už stali viackrát (prvé v roku 1949 – s p. Trumanom, Muroc AFB, Stalinom, Vnukovo, s prezidentmi Veľkej Británie, Francúzska, Talianska a Španielska).
Mohli by sme sa stretnúť spolu aj s pánom Ing. Ivo A. Bendom, ktorý intenzívne spracováva všetky dôležité informácie na vyššie uvedenom internete, ktorý komunikuje s Vesmírnymi ľuďmi takmer 4 roky a má za sebou 150 prednášok s účasťou 11 000 ľudí v Českej a Slovenskej republike. Môžeme Vám takto zodpovedať Vaše otázky, a to sprostredkovaním kontaktu s Aštarom Šeranom, veliteľom Veľkej vesmírnej flotily.
Je mesiac máj, lásky čas, a to je veľmi vhodná doba pre nadviazanie takéhoto kontaktu.
Prosím Vás, NEPREMÁRNITE túto šancu na spoluprácu a NEODMIETAJME ponúkanú ruku priateľstva a Lásky od Vesmírnych ľudí Síl svetla.
V prípade Vášho kladného rozhodnutia sa môžeme kdekoľvek stretnúť aj s pánom Ivo A. Bendom, môžete ma kontaktovať na telefóne: . . . . prípadne písomne na adrese : Slavomír E.
So srdečným pozdravom Váš občan Slovenskej republiky Slavomír E.
V Rožňave 9. mája 2001.
1383. Rozhovor s Aštarem a Ptaahem, terminologie Stvoření (293). (Přijal Ivo A. Benda)
13.5.2001. 10:09 – 10:34 hodin.
Místo: Česká Lípa.
„Milý Ivo,
Upřímně tě zdravím já, Aštar, velitel velké vesmírné flotily.
Ano, jsem rád, že jsi se se mnou takto spojil a že máš na mne zajímavé otázky. Ptáš se na terminologii z knihy „Nebe a peklo“ pana E. Swedenborga, z našich „Rozhovorů“ (Tvoření vesmírů - sdělení 693 – 726 (s tabulkou), Duchovní cesta – sdělení , Průvodce světelný) a z knih Nového zjevení.
(A)
Termín NEBESKÉ KRÁLOVSTVÍ z knihy „Nebe a peklo“ odpovídá světům božích prvorozenců ducha pravého.
(B)
Termín DUCHOVNÍ KRÁLOVSTVÍ odpovídá těm úrovním, které jsou označeny v části Tvoření vesmírů ráje bytostí embryonálních ducha pravého a světům hmotných vesmírů dimenzí 5. – 12. – přírodní fyzické světy.
(1)
VNITŘNÍ NEBE – to jsou světy božích prvorozenců ducha pravého – duchovní světy pozitivních stavů a procesů
(2)
STŘEDNÍ NEBE – ráje bytostí embryonálních ducha pravého – zprostředkující, intermediální světy pozitivních stavů a procesů,
(3)
VNĚJŠÍ NEBE – hmotné vesmíry dimenzí 5. – 12. – přírodní – fyzické světy pozitivních stavů a procesů.
(Termíny jsou v pořadí, jak jsou užity v knihách „Nebe a peklo“, „Rozhovory“ a „Nové zjevení“ – pozn. zpracovatele).
Tomuto členění tedy odpovídají i PEKLA, vesmíry holoproudých těles, aktivní univerzální multidimenzionální zóna vymístění (čili obydlená zóna vymístění, neaktivní je neobydlená), jak je uvedeno v knize „Nebe a peklo“, ale také v našich „Rozhovorech“ části Tvoření vesmírů – viz tabulka – holoproudé vesmíry a „Nové zjevení“ – kniha „Čtvero pojetí duchovní struktury Stvoření“.
(1)
VNITŘNÍ PEKLA – vesmír 1. fáze holoproudých těles – 1. fáze světlonoše – duchovní pekla, pseudonejniternější, pseudoduchovní – světy, aktivní a obydlená zóna vymístění v duchovním světě.
(2)
STŘEDNÍ PEKLA - vesmír 2. fáze holoproudých těles – 2. fáze neposlušných duchovních navrátilců – pseudovnitřní pekla, intermediální, zprostředkující pekla.
(3)
VNĚJŠÍ PEKLA – vesmír 4. fáze holoproudých těles – 4. fáze temných bytostí světů hmotných – pseudovnější pekla, fyzická, přírodní pekla.
Takto tedy máte k dispozici přehled o Pravém Stvoření podaný na úroveň vašeho chápání a myšlení a takto si tedy o tomto můžete udělat představu, jak je vše toto utvářeno naším milovaným Stvořitelem prvotním.
(část sdělení vynechána)
Dále ti chci sdělit milý Ivo, že mnoho lidí pomocí e-mailů dostává naše informace a tyto jim pomáhají ve správné orientaci v tomto pro vás nepřehledném světě. Ano, máš velkou radost, jak se šíří naše informace, ano, i ten pan Šimek a paní Bubílková mají všechny naše materiály a vzdělávají se – a správně jsi si povšiml, jsou klidnější – neboť jim naše informace odhalují celou pravdu.
Také dopisy prezidentům ČR a SR opět pootevřou oči a uvidíme, jak na ně zareagují.
Všichni milý Ivo se zde na lodích radujeme z této krásné práce, tak dále pokračujte a uvidíte, co se bude dít. Planeta Země dále převibrovává do 5. dimenze a tak již nezbývá mnoho času, kdy opustíte tento pracovní terén 3. dimenze planety Země a přesunete se do 5. dimenze této krásné planety, námi všemi tolik milované.
Ano, toto jsem ti předal já, Aštar, velitel Velké vesmírné flotily.“
„A nyní se přidávám já, Ptaah, velitel vesmírné flotily z Plejád. Ano, jsem rád, že stále takto pracuješ milý Ivo, ano, právě touto prací světelnou je možné se efektivně dostat domů – do Pravého Stvoření z této zóny vymístění. Je to velmi účinný a rychlý způsob, i když pro někoho náročný. Ano, jsem rád, že takto tuto práci zvládáš a umožnil jsi takové rozšíření našich informací. Knihy Nového zjevení a nyní kniha „Nebe a peklo“ opět dál pootevřou oči všem zájemcům o hlubší pravdu, podanou v maximální míře v úrovni vašeho chápání, myšlení a cítění. Mám velikou radost a přeji ti hodně úspěchů v další této pravé světelné práci pro Stvořitele našeho milovaného.
S láskou v srdci ti toto sdělení předal Ptaah a proudy lásky ti posílají také další bratři a sestry z našich lodí, Aranet, Asket, Pleja, Semjase a mnoho dalších.“
Děkuji vám drazí přátelé vesmírní a také já vám posílám proudy lásky. Děkuji Prvotnímu Stvořiteli za umožnění tohoto kontaktu a posílám Mu lásku. Ivo.
1384. O NEBI – Pravém Stvoření – z knihy „Nebe a peklo“. (Emanuel Swedenborg) 1758.
Místo: Anglie.
Výtah z knihy „Nebe a Peklo“ vydané česky roku 1932, str. 16 – 32, Kapitola 5., 6. a 7. Překlad z latinského originálu. Kniha je ke stažení na internetu www.universe-people.cz od května (5) 2001.
(5)
Nebe jest rozděleno ve dvě království.
(20)
„Poněvadž v nebi jest nekonečná rozmanitost a ani jediná společnost nepodobá se úplně společnosti jiné, ba ani jediný anděl jinému není úplně podoben, rozeznává se nebe po stránce všeobecné, zvláštní a co do částí; po stránce všeobecné dělí se ve DVĚ KRÁLOVSTVÍ, po stránce zvláštní ve TROJÍ NEBE a co do částí v NESČETNÉ SPOLEČNOSTI; o každém z nich bude v dalším promluveno. Královstvími zovou se proto, ježto nebe zove se KRÁLOVSTVÍM BOŽÍM.
(21)
Jsou andělé, kteří více nebo méně vniterně přijímají Božství, od Pána vycházející. Ti, kdož přijímají je vnitřněji, slují NEBESKÝMI ANDĚLY, ti pak, kteří méně vnitřně, slují DUCHOVNÍMI ANDĚLY. Proto nebe dělí se ve dvě království, z nichž jedno zove se KRÁLOVSTVÍM NEBESKÝM, druhé KRÁLOVSTVÍM DUCHOVNÍM.
(22)
Andělé, kteří tvoří království nebeské, protože Božství Páně přijímají vnitřněji, nazýváni jsou vnitřnějšími čili vyššími anděly; a tudíž i nebesa, která z nich se skládají, vnitřnějšími a vyššími. Zovou se vyššími a nižšími, poněvadž i předměty vnitřní a zevnější tak bývají nazývány.
(23)
Láska, v níž trvají ti, kdož jsou v království nebeském, zove se láskou nebeskou; a láska, v níž trvají ti, kdož jsou v duchovním království, zove se láskou duchovní; nebeskou láskou jest láska k Pánu, a duchovní láskou jest účinná láska k bližnímu. A poněvadž všeliké dobro jest věcí lásky, neboť to, co někdo miluje, jest pro něho dobrem, proto také zove se dobro prvého království dobrem nebeským a druhého království dobrem duchovním. Z toho vysvítá, čím obě ta království různí se od sebe, že totiž různí se jako dobro lásky k Pánu a dobro účinné lásky k bližnímu, a poněvadž ono prvé dobro jest vnitřnějším dobrem a ona prvá láska vnitřnější láskou, proto jsou nebeští andělé vnitřnějšími a slovou vyššími.
(24)
Nebeské království zove se také kněžským královstvím Páně, a ve Slově [Božím] zove se Jeho příbytkem, a duchovní království slove Jeho královským královstvím, a ve Slově [Božím] Jeho trůnem; co do Svého nebeského Božství byl Pán na světě nazýván Ježíšem, a co do duchovního Božství Kristem.
(25)
Andělé v nebeském království Páně mnohem převyšují moudrostí a slávou anděly, kteří jsou v duchovním království, a to proto, ježto Božství Páně vnitřněji přijímají; neboť jsou v lásce k Němu a tudíž jsou Jemu bližší a úžeji s Ním spojeni. Tito andělé jsou takovými proto, poněvadž božské pravdy přijali a přijímají ihned do života, a nikoliv jako andělé duchovní po předchozím vzpomínání a přemýšlení. Proto také mají je vepsány ve svých srdcích, vyciťují [percipiunt] je a takořka v sobě je vidí, a nikdy nerozumují o nich, zda jest, či zda není tomu tak; oni to jsou, kteří jsou popsáni u Jeremiáše: »Dám zákon svůj do ducha jejich a v jejich srdce napíši jej; a nebude kdo učiti přítele svého, aniž kdo bratra svého, říkaje: Poznejte Jehovu. Všichni znáti mne budou, od nejmenšího z nich až do největšího« (XXXI: 33. 34.). A u Izaiáše slují »vyučeni od Jehovy« (54, 13); že od Jehovy vyučení jsou titéž, kteříž od Pána jsou vyučeni, učí sám Pán u Jana, kap. VI: 45. 46.
(26)
Bylo řečeno, že moudrostí a slávou převyšují ostatní, ježto božské pravdy ihned přijímají do života; jakmile totiž je slyší, chtějí a vykonají je, aniž by je v paměť svou uložili a pak o tom přemítali, je-li tomu tak; tací vědí ihned skrze vliv od Pána, zda pravda, kterou slyší, jest pravdou; neboť Pán vplývá bezprostředně ve chtění člověka, a zprostředkované skrze chtění v jeho myšlení; anebo, což totéž jest, Pán vplývá bezprostředně v dobro a zprostředkované skrze dobro v pravdu; neboť to nazývá se dobrem, co jest věcí vůle a jí stává se činem; naproti tomu pravda jest předmětem paměti a skrze ni předmětem myšlení. Rovněž všeliká pravda mění se v dobro a vštěpuje se lásce, jakmile jen zaujme vůli; dokud však pravda jest v paměti a z ní myšlení, nestává se dobrem, nežije a není člověku přivlastněna, neboť člověk jest člověkem z vůle a rozumu, z ní pocházejícího, a nikoliv z rozumu od vůle odděleného.
(27)
Poněvadž jest takovýto rozdíl mezi anděly nebeského království a anděly duchovního království, nejsou spolu, aniž spolu se stýkají. Pospolitost mezi nimi udržována jest pouze andělskými společnostmi, mezi nimi jsoucími, jež slují nebesky duchovními [coelestes spirituales]; skrze ně království nebeské vplývá na království duchovní; z toho následuje, že nebe, ač rozděleno jest ve dvě království, přece jen tvoří jediné nebe. Prozřetelnost Páně působí stále na ty prostředkující anděly, skrze něž udržována jest pospolitost a spojení.
(28)
Poněvadž v dalším bude obšírné pojednáváno o andělích toho i onoho království, jsou zde podrobnosti pominuty.
----
(6)
Jsou tři nebesa.
(29)
Jsou TŘI nebesa, kteráž liší se od sebe co nejvíce:
(a)
NEJVNITŘNĚJŠÍ, čili TŘETÍ NEBE,
(b)
STŘEDNÍ, čili DRUHÉ a
(c)
POSLEDNÍ, čili PRVÉ NEBE;
následují za sebou a jsou k sobě v tom poměru, jako
(a)
nejhořejší část ve člověku, zvaná hlavou,
(b)
část střední, zvaná trupem,
(c)
a část nejnižší, zvaná nohami;
a jako nejhořejší část domu, jeho střední a nejnižší, v takovém pořádku jest též Božství, z Pána vystupující a sestupující; proto za účelem nutného pořádku rozděleno jest nebe ve tři části.
(30)
Vnitro člověka, jež náleží jeho mysli [mentis] a duchu [animi], jest v podobném pořádku: Má svou nejvnitřnější, střední a nejzazší [ultimum] část; neboť do člověka při jeho stvoření byly vloženy všecky stupně božského řádu, takže povstal božský řád ve formě [in forma], a tudíž nebe v nejmenší podobě [effigie]; proto také člověk svým vnitrem jest v pospolitosti s nebesy, a přichází po smrti mezi anděly, mezi anděly nejvnitřnějšího nebe, nebo středního, anebo posledního nebe, podle toho, jak přijímal Božské Dobro a Pravdu od Pána pokud žil na světě.
(31)
Božství, které vyplývá od Pána, a ve třetím čili nejvnitřnějším nebi jest přijímáno, sluje nebeským, a tudíž andělé, kteří zde jsou, zovou se nebeskými anděly; Božství, které od Pána vyplývá a ve druhém čili středním nebi jest přijímáno, sluje duchovním, a tudíž andělé, kteří zde jsou, slují duchovními anděly; Božství však, kteréž od Pána vyplývá a v posledním čili v prvém nebi jest přijímáno, sluje přírodním, poněvadž však přírodnost tohoto nebe není takovou, jako přírodnost světa, nýbrž má v sobě cosi duchovního a nebeského, zove se toto nebe duchovně a nebesky přírodním [Spirituale et Coeleste Naturale], a tudíž andělé, kteří zde jsou, zovou se duchovně a nebesky přírodními [Spirituales et Coelestes naturales]; duchovně přírodními [spirituales naturales] slují ti, kdož přijímají vliv ze středního čili druhého nebe, kteréž jest duchovním nebem, nebesky přírodními však slují ti, kdož přijímají vliv ze třetího čili nejvnitřnějšího nebe, kteréž jest nebeským nebem; duchovně přírodní a nebesky přírodní andělé jsou od sebe odděleni, tvoří však přece jedno nebe, poněvadž jsou na jednom a tomtéž stupni.
(32)
V každém nebi jest vnitřní a zevnější část. Ti, kdož jsou ve vnitřní části, slují vnitřními anděly, ti však, kdož jsou v zevnější části, slují tam zevnějšími anděly. Zevnější a vnitřní část v nebesích anebo v některém z nebes těch jsou k sobě v tomtéž poměru, jako ve člověku vůle [Voluntarium] a její rozumovost [Intellectuale], vnitřní část jako vůle a zevnější jako její rozumovost. Každá vůle má svou rozumovost, to bez onoho neexistuje; vůli mohli bychom přirovnati ku plameni a její rozumovost ke světlu z něho.
(33)
Jest třeba dobře věděti, že vnitro [interiora] u andělů činí, že jsou v tom neb onom nebi, ježto čím více jest vnitro k Pánu otevřeno, v tím vnitřnějším jsou nebi. Tři stupně vnitra jsou u každého, jak u anděla, tak i ducha, jakož i u člověka; ti, u nichž třetí stupeň jest otevřen, jsou v nejvnitřnějším nebi; u nichž druhý nebo jen prvý, jsou ve středním anebo v posledním nebi; vnitro otvírá se přijímáním Božského Dobra a Božské Pravdy; - ti, kdož vzněcováni jsou božskými pravdami a nechají je ihned přejíti do života, a tudíž do vůle a z ní do činů, jsou v nejvnitřnějším čili ve třetím nebi, a tam podle toho, jak přijímají dobro následkem působení pravdy. Ti však, kdož je nepřijímají ihned do vůle, nýbrž do paměti, a odtud do rozumu, a z tohoto chtí a činí je, jsou ve středním, čili druhém nebi. Ti pak, kdož mravně žijí a věří v Božství, nedbají však příliš toho, by byli poučeni, jsou v posledním čili v prvém nebi. Z toho může býti zřejmo, že stav vnitra tvoří nebe, a že nebe jest UVNITŘ jednoho každého a nikoliv zevnitř jeho, čemuž i Pán učil, pravě: »Království Boží nepřijde, aby mohlo býti pozorováno, aniž řeknou: »Aj, tuto«, aneb »aj, tamto«. Neboť hle, království Boží jest ve vás«, Luk. XVII: 20. 21.
(34)
Rovněž i veškeré dokonalosti přibývá směrem dovnitř a ubývá směrem navenek, poněvadž vnitro jest bližší Božství a samo v sobě čistší, avšak zevniternost jest od Božství vzdálenější a sama v sobě hrubší. Dokonalost andělů jest v rozumnosti, moudrosti, v lásce a ve všem dobrém, a z toho vyplývající blaženosti, nikoliv však v blaženosti bez nich; neboť blaženost bez nich jest zevní, nikoliv však vnitřní. Poněvadž vnitro u andělů nejvnitřnějšího nebe jest otevřeno ve třetím stupni, jejich dokonalost převyšuje neskonale dokonalost andělů v nebi středním, jichž vnitro jest ve druhém stupni otevřeno; podobným způsobem dokonalost andělů středního nebe převyšuje dokonalost andělů nebe posledního.
(35)
Ježto jest takovýto rozdíl, nemůže anděl toho kterého nebe vystoupiti k andělům druhého nebe, čili nikdo z nižšího nebe nemůže vystoupiti do vyššího, aniž kdo s vyššího nebe může sestoupiti do nižšího. Kdo z nižšího nebe vystoupí vzhůru, jest zachvácen tesklivostí, přecházející až v bolest, a nemůže viděti těch, kdož tam jsou, tím méně s nimi mluviti; a kdo s vyššího nebe sestoupí, pozbývá své moudrostí, zajíká se v řeči a upadá v zoufalství. Byli někteří z posledního nebe, kteříž nebyli ještě poučeni, že nebe spočívá ve vnitru andělů, a věřili, že nabudou vyšší nebeské blaženosti, jakmile přijdou do nebe, v němž jsou tací andělé. Bylo jim dovoleno k nim vejíti; když však tam byli, neviděli nikoho, ačkoliv všude pátrali, a přece bylo tam velké množství andělů. Neboť vnitro příchozích nebylo otevřeno v tomtéž stupni, v jakém vnitro tam přebývajících andělů bylo otevřeno, a tudíž ani jejich zrak, a záhy po té byli zachváceni takovou úzkostí srdce, že takořka nevěděli, žijí-li čili nic; pročež s chvatem vrátili se do nebe, z něhož pocházeli, a radovali se, že se dostali ke svým; slibovali, že již nezatouží po ničem vyšším, než co jest souhlasné s jejich životem. Viděl jsem také ty, kteří byli spuštěni s vyššího nebe, a ti pozbyli své moudrosti, takže nevěděli, jaké jest jejich nebe. Jinak tomu jest, jestliže Pán povznese některé z nižšího nebe do vyššího, aby spatřili tamní slávu, což často se stává. Tehdáž jsou nejprve uzpůsobeni a obklopeni zprostředkujícími anděly, jimiž se udržuje pospolitost. Z toho vysvítá, že ona tři nebesa co nejvíce se od sebe LIŠÍ.
(36)
Ti, kdož jsou v tomtéž nebi, mohou se všemi v něm se stýkati, avšak příjemnost styků závisí na příbuznosti dobra, v němž trvají; o tom však v dalších oddílech.
(37)
Ačkoliv nebesa tak jsou oddělena, že andělé toho kterého nebe nemohou se stýkati s anděly nebe druhého, přece Pán spojuje všecka nebesa vlivem bezprostředním a zprostředkovaným; bezprostředním vlivem z Něho na všecka nebesa a zprostředkovaným vlivem z jednoho nebe v nebe druhé, a takto způsobuje, že tři nebesa jedním jsou a všecka od prvého do posledního spolu souvisí, takže nic nespojeného neexistuje; co nesouvisí spojujícím článkem s prvotním, nemá trvání, rozpadá se a přichází v niveč.
(38)
Kdo neví, jak jest tomu s božským řádem pokud se týče stupňů, nemůže postihnouti, kterak nebesa jsou oddělena, ba ani ne to, co jest vnitřní a zevnější člověk. Mnozí na světě nemají o vnitřním a zevnějším, čili o vyšším a nižším jiné představy, než o čemsi nepřetržitém anebo nepřetržitě pokračujícím od čistého až ke hrubému; avšak vniternost a zevniternost nejsou k sobě v poměru nepřetržitého pokračování, nýbrž oddělenosti. Jsou dva druhy stupňů, jsou stupně pokračující a jsou stupně nepokračující. Stupně pokračující chovají se tak, jako stupně ubývání světla od plamene až k temnotě, anebo též jako postupné ubývání viditelnosti předmětů, kteréž jsou ve světle, až k těm, kteréž jsou ve stínu; anebo jako stupně čistoty atmosféry od nejnižší vrstvy k nejvyšší; vzdálenost určuje tyto stupně. Naopak stupně, které nejsou pokračující, nýbrž oddělené, jsou od sebe odděleny tak, jako dřívější od pozdějšího, jako příčina a účinek, a jako plodící od zplozeného. Kdo zkoumá, sezná, že na celém světě vůbec a v každé věci; jaká jen existuje zvláště, jsou takovéto stupně tvoření a složení, že totiž pochází jedno z druhého a od toho třetí a tak dále. Kdo neutvoří si o těchto stupních představy, naprosto nemůže poznati rozdílů nebes, ani rozdílu vnitřních a zevniterných mohutností člověka, ani rozdílu mezi duchovním světem a světem přírodním, ani rozdílu mezi duchem člověka a jeho tělem; a právě proto nemůže též pochopiti, co jsou a odkud jsou souvztažnosti [correspondentia] a předobrazení, a jaký jest vliv. Smyslní lidé nechápají těchto rozdílů, neboť přibývání a ubývání pokládají podle těchto stupňů za pokračující; proto nemohou si duchovnost představiti jinak, nežli jako čistější přírodnost. Proto také stojí vně a daleko od rozumnosti.
(39)
Ke konci možno o andělích tří nebes vzpomenouti jistého tajemství, jež dříve nikomu nezatanulo na mysli, neboť nikdo nerozuměl stupňům; že totiž u každého anděla a u každého člověka vyskytuje se nejvnitřnější čili nejvyšší stupeň, čili cosi nejvnitřnějšího a nejvyššího, v co Božství Páně nejprve a nejblíže vplývá, a z něho uspořádává ostatní vniternosti, kteréž podle pořádku stupňů u lidí a andělů [k sobě] se řadí; toto nejvnitřnější čili nejvyšší lze nazvati VCHODEM PÁNĚ k andělu a člověku, a Jeho nejvlastnějším příbytkem u nich; skrze toto nejvnitřnější čili nejvyšší jest člověk člověkem a rozeznává se od nerozumných zvířat, neboť tato je nemají; toť jest příčina, že člověk, na rozdíl od zvířat, celým svým vnitrem, jež náleží jeho mysli [mentis] a duchu [animi], může býti Pánem k Němu povznesen, takže může v Něho věřiti, býti láskou k Němu vzněcován a takto Ho viděti, jakož i že může přijímati v sebe rozumnost a moudrost a mluviti z rozumu [ex ratione]; z toho též vyplývá, že ŽIJE NA VĚKY. Co však v onom nejvnitřnějším Pánem v pořádek jest uváděno [disponitur] a obstaráváno [providetur], zjevně nevplývá do vědomí anděla, ježto převyšuje to jeho myšlení a překročuje jeho moudrost.
(40)
To bylo řečeno všeobecně o třech nebesích; v dalším bude však o každém nebi promluveno zvláště.
----
(7)
Nebe jest z nesčetných společností.
(41)
Andělé každého jednotlivého nebe NEJSOU shromážděni na jediném místě, nýbrž jsou ROZDĚLENI VE VĚTŠÍ A MENŠÍ SPOLEČNOSTI, a to podle ROZDÍLŮ DOBRA LÁSKY a VÍRY, v němž trvají; ti, kdož jsou v podobném dobru, tvoří jednu společnost; dobro v nebesích jest nekonečně rozmanité, a každý anděl jest takový, jaké jest jeho dobro.
(42)
Společnosti andělů v nebesích jsou též od sebe vzdáleny podle toho, jak liší se co do rodu a druhu svého dobra; neboť vzdálenosti nevznikají v duchovním světě z nijaké jiné příčiny, nežli z různosti stavu vnitra, tudíž v nebesích z různosti stavu lásky; více od sebe vzdáleni jsou ti, kdož více od sebe se různí; méně vzdáleni ti, kdož méně se různí; podobnost jest příčinou, že jsou pospolu.
(43)
Všichni v téže společnosti podobně liší se od sebe; dokonalejší, tj. ti, kdož vynikají v dobru, a tudíž i v lásce, moudrostí a rozumnosti, jsou uprostřed; kdož méně vynikají, jsou kolem dokola ve vzdálenosti podle stupňů, jak dokonalost se zmenšuje. Jest tomu tedy jako se světlem, kteréhož od ohniska k obvodu ubývá; ti, kdož jsou uprostřed, jsou ve větším světle, ti, kdož jsou na obvodu, ve světle stále se menšícím.
(44)
Podobní vedeni jsou k podobným jakoby sami sebou, neboť jsou u podobných jako mezi svými a jako doma, ale u jiných jsou jako mezi cizinci a jako venku; jsou-li u podobných, jsou i ve své svobodě, a tudíž i ve všeliké příjemnosti života.
(45)
Z toho vysvítá, že dobro sdružuje všecky v nebesích a že všichni různí se od sebe podle jeho jakosti; avšak nejsou to andělé, kteří tak se sdružují, nýbrž sdružuje je Pán, od Něhož všecko dobro pochází. On vede je, spojuje je, odděluje a zachovává je ve svobodě tou měrou, jak trvají v dobu, a tudíž každého jednotlivce zachovává v životě jeho lásky, jeho víry, jeho rozumnosti a moudrosti, a tím v blaženosti.
To několikráte bylo mi popřáno viděti, když jsem byl v duchu, tudíž u vytržení z těla a tedy ve styku s anděly: Tu spatřil jsem některé, které jako bych byl znal od dětství, jiné však, kteří se mi zdáli býti úplné neznámí; ti, kdož se mi zdáli, jako bych je znal od dětství, byli v podobném stavu, jako byl můj duch, ti však, kdož byli mi neznámí, byli ve stavu odlišném.
(47)
Všichni, kdož tvoří tutéž společnost andělů, jsou si celkově podobni obličejem, kterýž však přece co do podrobností se různí. Jak jest tomu s podobností celkovou a s růzností co do podrobností, Ize do jisté míry seznati z obdobných poměrů na světě. Jest známo, že každý národ má jistou podobnost v obličeji a v očích, podle čehož se poznává a liší od jiného národa; ještě jasněji se to jeví na různosti té které rodiny od druhé. Ve mnohem dokonalejší míře jeví se to však v nebi, protože tam všecka vnitřní hnutí jeví se na obličeji a vyzařují z něho; nebol obličej jest tam jejich zevnější a předobrazující formou; v nebi se NEVYSKYTUJE, aby někdo měl jiný obličej nežli [obličej] své náklonnosti. Bylo mi též ukázáno, jakým způsobem celková podoba přechází v rozmanité podrobnosti u jednotlivců, kteří jsou v jedné a téže společnosti. Zjevil se mi obličej jakoby andělský, a ten měnil se podle náklonnosti dobra a pravdy, kteréž mají ti, kdož náleží téže společnosti; toto měnění se trvalo dlouho, a já zpozoroval, že týž obličej zůstal celkovým základním tvarem a že ostatní tvary byly jen odvozeninami a zplozeninami z něho; takto byly mně tímto obličejem ukázány i náklonnosti celé společnosti, jimiž mění se obličeje těch, kdož jsou v ní; neboť obličeje andělů, jak výše byla řečeno, jsou formami jejich vnitra, a tudíž náklonností, které náleží lásce a víře.
(48)
Z toho plyne, že anděl, jenž vyniká moudrostí, vidí ihned z obličeje, jakým jest jiný. Nižádný nemůže tam na obličeji zakrýti své vnitro a zdáti se něčím jiným, aniž kdo může lháti a lstí a přetvářkou klamati. Stává se někdy, že vloudí se do společnosti pokrytci, kteří naučili se zakrývati své vnitro a přetvařovati svůj zevnějšek tak, že objevili se v podobě dobra, ve kterémž jsou příslušníci dotyčné společnosti, a tak neprávem přidružili se k ním, jako andělé světla; ti však nemohou tam dlouho prodlíti, protože počnou cítiti uvnitř úzkost a muka smrtelná, bledost zastře jejich obličej a oni jako by umírali; tato změna pochází od opačného života, kterýž vplývá a působí, a proto vrhají se rychle dolů do pekla, kdež jsou jim podobní, a nikdy již nepokoušejí se vystoupiti. Jimi rozumějí se ti, kdož nalezeni, byli mezi stolujícími a pozvanými, ani nemají šatu svatebního, a byli uvrženi do temnot zevnitřních (Mat. XXII: 11 a dále).
(49)
Všechny společnosti nebeské jsou navzájem v pospolitosti, nikoliv snad zřejmými styky, poněvadž málokteří vycházejí ze své společnosti do společnosti jiné, neboť vyjití ze své společnosti jest tolik, jako vyjíti ze sebe a ze svého života a přejíti v jiný, kterýž dotyčnému již tak nesvědčí, - ale všichni trvají v pospolitosti pomocí šíření se [extensionem] sféry, která vychází ze života každého jednotlivce; sféra žití jest sférou náklonností, náležejících lásce a víře; tato sféra šíří se do společností kolem dokola, do dálky i šíře, a to tím dále a šíře, čím vnitřnějšími a dokonalejšími jsou náklonnosti v poměru k tomuto šíření se mají andělé rozumnost a moudrost; ti, kdož jsou v nejvnitřnějším nebi, a to v jeho středu, mají šířivost do celého nebe: Proto existuje v nebi pospolitost všechněch obyvatel s každým jednotlivcem a každého jednotlivce se všemi. Avšak o tomto šíření bude ještě později pojednáno, až bude řeč, o nebeské formě, podle níž andělské společnosti jsou spořádány, jakož i až bude řeč o moudrosti a rozumnosti andělů; neboť všecko šíření se náklonnosti a myšlenek děje se podle oné formy.
(50)
Výše bylo řečeno, že v nebesích jsou větší a menší společnosti; větší jsou z myriad, menší z několika tisíc a nejmenší z několika set andělů; jsou také tací andělé, kteří bydlí osaměle, jakoby dům a dům, rodina a rodina. Ti, ač porůznu žijí, jsou přece jen podobně uspořádáni, jako oni ve společnostech - moudřejší z nich jsou totiž uprostřed, sprostnější na pomezí. Ti jsou bližší božské ochraně Páně a jsou nejlepší mezi anděly.“
1385. Budování centrálního ovládacího systému lidí na planetě Zemi – POTVRZENÍ Projektu LUCID.
Denník: Národná Obroda 19.5.2001
Zaznamenávanie telefonických hovorov, SMS-správ, e-mailov a použitie internetu má slúžiť v boji proti kriminalite.
Júnový summit Európskej únie (EÚ) v Göteborgu má podľa britskej organizácie na ochranu ľudských práv Statewatch citovenej Mf Dnes prerokovať tajný dokument o povinnom archivovaní údajov. Hoci sa už teraz archivujú jeden až tri mesiace telefonické hovory a ďalšie spojenia EÚ, je to len kvôli účtovným operáciám. Nová smernica by však mala umožniť zaznamenávanie a až sedemročné archivovanie všetkých telefonických hovorov z pevných aj mobilných liniek, SMS-správ, e-mailov a každé použitie internetu.
Napriek odporu ochrancov údajov a ľudských práv tak Európska rada zrejme ustupuje tlaku policajných orgánov, ktoré argumentujú, že nemôžu viesť účinný boj s organizovaným zločinom a počítačovou kriminalitou bez toho, aby mali v rukách potrebné mechanizmy. Keďže v EÚ už od júla 1999 existuje i spoločná policajná jednotka na boj s medzinárodným organizovaným zločinom Europol, treba ju vybaviť aj potrebnými kompetenciami a technickými možnosťami, aby získala náskok pred organizovaným zločinom, argumentujú policajní odborníci. Po vstupe Slovenska do EÚ musíme preto počítať s tým, že sa prípadné nové kompetencie Europolu budú týkať aj nás.
(apl, Bratislava)
Alexander Polakovič
Britská skupina ochrancov ľudských práv Statewatch zverejnila podľa spravodajcu českého denníka Mf Dnes v Bruseli v týchto dňoch správu, podľa ktorej má Rada Európskej únie koncom mája a najneskoršie na júnovom summite vo švédskom Göteborgu údajne diskutovať o tajnom dokumente o povinnom sedemročnom archivovaní údajov. Za týmto navonok nevinným označením sa však podľa Statewatch skrýva hrozba, že by sa zaznamenával a archivoval každý telefonický hovor z pevných liniek aj mobilov, každý fax a e-mail, ako aj každé použitie internetu. K archivovaným údajom by mala mať prístup polícia vyšetrujúca teroristické útoky, šírenie rasistických materiálov, detskej pornografie a aktivity organizovaného zločinu. Pikantné na tejto správe však je, že Európska komisia, ktorá predložila návrh novej smernice na ochranu údajov, podľa svojho hovorcu Pera Haugarda nepočíta v nej so žiadnou povinnosťou ich archivovania.
Myšlienka štandardizácie systémov umožňujúcich odpočúvanie a zaznamenávanie telekomunikačných tokov nie je nová. Už v roku 1998 predložila pracovná skupina ENFOPOL Európskej rade návrhy, aby sa existujúce odpočúvacie systémy v oblasti telekomunikácií rozšírili aj na globálne satelitné prenosy. Orgány činné v trestnom konaní by tak získali prístup v reálnom čase ku všetkým signálom vychádzajúcim z monitorovaných zariadení – vrátane mena volajúceho a volaného, všetkých volacích čísiel, až po záznamy elektronickej pošty.
Práve pred rokom podpísali ministri vnútra a spravodlivosti EÚ Európsku dohodu o právnej pomoci, ktorá umožňuje monitorovanie digitálnych telekomunikačných spojení na celoeurópskej úrovni, ako aj vytváranie spoločných vyšetrovacích tímov. Aby sa uľahčil prístup všetkých policajných zložiek k údajom aj v iných krajinách, vypracoval súkromný inštitút ETSI už v roku 1999 jednotný európsky odpočúvací štandard ES 201-671. Dohoda ministrov tak otvára cestu k zjednoteniu právnych predpisov a rozšíreniu právomocí polície. Vyšetrovatelia navyše môžu skryto pôsobiť aj v celej EÚ.
Na druhej strane však treba povedať, že keď chcú bezpečnostné zložky účinnejšie bojovať s organizovaným zločinom, ktorý má už dávnejšie globálne rozmery, musia dostať aj širšie možnosti. Bude však treba veľmi dôkladne budovať aj kontrolné mechanizmy, ktoré zabezpečia, aby nedošlo k zneužitiu takto získaných údajov.
V roku 1947 vytvorili USA, Veľká Británia, Nový Zéland a Austrália globálny odpočúvací systém Echelon na získavanie informácií z komunistického bloku. Po roku 1990 vraj Echelon začal získavať aj dôležité obchodné tajomstvá spojencov. USA však doteraz odmietajú o tejto otázke s predstaviteľmi EÚ rokovať.
Najväčšia americká spravodajská organizácia NSA (National security agency) v americkom štáte Maryland monitoruje po svete obrovské množstvá telekomunikačných údajov a vyhodnocuje ich vo svojich superpočítačoch. Ich rozsah sa odhaduje na päť biliónov textových strán.
V tzv. Schengenskom informačnom systéme (SIS) so sídlom v Štrasburgu sa archivujú údaje o státisícoch osôb. Druhý systém nazývaný Sirene uľahčuje bilaterálnu a multilaterálnu výmenu údajov o ľuďoch a objektoch registrovaných v SIS.
Pôvodne vojensky orientovaný Echelon doplnil aj medzinárodný systém na boj proti zločinu nazývaný rôznymi menami: ENFOPOL, skupina Quantico či ILETS, ktorý prepája monitorovacie systémy EÚ a FBI.
Americké odpočúvacie stredisko v nemeckom Bad Aiblingu, ktoré je pripojené na systém Echelon.
Snímka Der Spiegel
2001 MIROX, s.r.o., Web design & Technology: Bit-Media s.r.o.
NEEXISTUJE ŽÁDNÁ ZÁRUKA ZNEUŽITÍ TAKOVÉHO SYSTÉMU ! ! !
Tyto informace v médiích byly rozprouděny na základě odeslání statisíců e-mailů o Projektu LUCID. Jen média v ČR a SR dostala tyto info na 2000 jejich adres. Lidé mají pochopit, že to není sci-fi, ale hmatatelná realita. Bude to velmi rychlé. Lidé, kteří pracují pro Stvořitele našeho milovaného se nemusejí ničeho obávat, neboť jsou pod Jeho ochranou. Ivo A. Benda.
1386. Elektronický občanský průkaz v České republice – POTVRZENÍ Projektu LUCID.
Podle rozhovoru v TV NOVA 27.3.2001 v hlavních zprávách s ministrem Březinou budou zavedeny elektronické občanské průkazy za 2 – 3 roky, tj. v roce 2003 – 2004. Bude to čipová karta, která nebude obsahovat jen identifikační údaje člověka, ale bude sdružovat mnoho dalších funkcí – finanční operace, zdravotní systém atp.
Samozřejmě, TV NOVA, coby účinný nástroj Sil temna (pseudotvůrců a ještírků) nijak neinformovala o NEMOŽNOSTI zabránění zneužití takového systému. Ani žádnou takovou otázku ministrovi Březinovi nepoložila ! To je standartní práce médií.
NEEXISTUJE ŽÁDNÁ ZÁRUKA ZNEUŽITÍ TAKOVÉHO SYSTÉMU ! ! !
Tyto informace v médiích byly rozprouděny na základě odeslání statisíců e-mailů o Projektu LUCID. Jen média v ČR a SR dostala tyto info na 2000 jejich adres. Lidé mají pochopit, že to není sci-fi, ale hmatatelná realita. Bude to velmi rychlé. Lidé, kteří pracují pro Stvořitele našeho milovaného se nemusejí ničeho obávat, neboť jsou pod Jeho ochranou. Ivo A. Benda.
1387. Sdělení Matky Země. (Přijali Tibor a Helena) 14.5.2001 11:18 hodin.
„Vaše Matka Země je klidná, KLIDNÁ PŘED BOUŘÍ. Nabírá dostatek energie, než začne s očistou. Měli jste už dost času.“
(Zpráva mi přišla přes SMS mobilního telefonu. Děkuji. Ivo A. Benda.)
1388. Rozhovor s Aštarem a Ptaahem (294). (Přijal Ivo A. Benda) 19.5.2001.
7:55 –8:26 hodin.
Místo: Pezinok.
„Milý Ivo,
Upřímně tě zdravím já, Aštar, velitel velké vesmírné flotily.
Ano, jsem rád, že jsi se se mnou takto spojil a že máš takovou radost ze zvládnutých textů Nového zjevení i „Nebe a peklo“ na internetu. Ano, také my zde na lodích máme velkou radost, neboť lidé planety Země mají další dostupné informace zásadního významu, které jsou tak důležité pro váš duchovní vývoj a rozvoj vědomí. Ano, stovky lidí nyní již z tohoto zdroje čte tyto knihy a jsou další, kteří se k tomuto nyní a v nejbližší budoucnosti dostávají a dostanou. Tím se vytvoří další jádro vyššího vědomí na planetě Zemi, které bude ozařovat své okolí – tedy mnoho dalších lidí prostřednictvím svého ducha a duše se bude také seznamovat s těmito informacemi a budou je tedy mít nejprve skryté v sobě, a pak budou jim postupně prosakovat i do fyzického těla – vědomí přes troje zapouzdření mysli, které jim utvořili pseudotvůrci. Tímto se jim dále nabourává jejich ovládací systém lidského vědomí – a to přesně v závislosti na individuálním snažení a přístupu každého člověka – tedy ne plošně, ale individuálně, dle konkrétního rozvoje vědomí daného člověka. Vidíš milý Ivo, že je zde v tak těžce ovládaném terénu další trhlinka, kterou proudí do tohoto terénu – světa světelné informace – informace pravdy a lásky od samotného Stvořitele Prvotního – Pána Ježíše Krista – své současné přirozenosti. Je to součást jeho druhého příchodu na plantu Zemi a další důležitá fáze úplné eliminace negativního stavu v zóně vymístění. Proto nyní máte k dispozici tak důležité informace v českém, ale i v anglickém jazyce, které jsou prakticky každému, kdo o ně projeví zájem, dostupné.
Dále ti chci sdělit milý Ivo, že také vaši prezidenti ČR a SR obdrželi vaše dopisy o nabídce osobního setkání s námi, Vesmírnými lidmi, z května (5) 2001. Opět zvažují tuto historickou možnost a nabídku, a jejich mysl je opět ve velkém sevření Sil temna – které opět pracují na 200 % tak, aby k ničemu nedošlo. Pan Václav Havel se od ledna (1) 2001 seznamuje s knihami Nového zjevení i s „Projektem LUCID“, které jsi mu tehdy poslal.
Jak jsi mohl 27.3.2001 vidět v TV NOVA v hlavních zprávách, byl tam rozhovor s vaším ministrem Březinou o zavádění nových čipových karet – občanských průkazů v ČR, kde uvedl, že se na tom pracuje a bude zaveden za 2 - 3 roky, tj. v roce 2003 – 2004. Tento rozhovor byl na popud tisíců e-mailů, které rozesíláte, a které varují před velkým nebezpečím zneužití tohoto centrálního informačního systému. Ano milý Ivo, takto pracují vaše média (nejen TV NOVA), informují jen na základě zavalení informacemi od vás, a navíc jednostranně, tedy nikoli o nebezpečí zneužití takového systému ve vašich podmínkách, kde jsou na denním pořádku statisíce podvodů.
Od systému čipových karet je pak již jen malý krůček k mikročipu implantovaném na čelo a na pravou ruku, jak o tom správně informuje autor knihy „Projekt LUCID“. Ano, Opět si lidé mohou z těchto informací vybrat, co uznají za vhodné, a tak budou volit svůj individuální postup v dalším svém vývoji. Ano, toto jsem ti k tomuto chtěl dnes sdělit, milý Ivo.
Nyní se ale již všichni těšíme na dnešní setkání zde v Pezinku, které bude určitě zajímavé a krásné. Chystá se na něj řada krásných lidí, kteří budou takto vytvářet mohutnou světelnou záři v tomto regionu západního Slovenska.
S láskou ti toto sdělení předal Aštar, velitel velké vesmírné flotily.“
„A nyní se připojuji já, Ptaah, velitel Vesmírné flotily z Plejád, Ano, také já tě srdečně zdravím a posílám proudy lásky a jsem rád, že se tak opět těšíš na dnešní setkání v Pezinku. Ano, máš opět velkou touhu informovat další lidi a posunout tak jejich vědomí. Také se všichni moc těšíme a budeme tam s vámi jako vždy.
Nyní, po půl roce přestávky v přenáškách kvůli zpracování textů Nového zjevení a odesílání e-mailů nyní můžeš dál se věnovat těmto setkáním s lidmi, kteří také směřují zpět domů – do Pravého Stvoření – ke Stvořiteli Prvotnímu všeho a všech.
Ano, toto sdělení jsem ti předal s radostí já, Ptaah, velitel vesmírné flotily z Plejád. Zdraví tě také mnoho bratrů a sester všude z lodí tady na Pezinkem a okolím.“
Děkuji vám drazí přátelé a Tobě, Stvořiteli Prvotní všeho a všech. Setkání se zúčastnilo 160 lidí a mělo opravdu krásný průběh.
1389. Vnitřní radost. (Sdělení je z knihy „Living with Joy“, Sanaya Roman). 1986.
Místo: USA.
„Můžete se rozhodnout zastavit působení venkovního světa na vás a na místo toho můžete působit na svět kolem vás svou vnitřní radostí. Ať už se stane cokoli v kterémkoli dni, pokud neočekávané (peněžní) účty přijdou do vaší schránky nebo někdo změní rozhodnutí, ať už je to cokoli, co v minulosti změnilo váš emocionální mír (klid), pokoj (radost) mysli, pocit fyzické pohody. Můžete se teď rozhodnout, že budete vyzařovat radost, zdraví a lásku.
Svět, který vidíte kolem sebe, je pouze realita (jedna z mnoha variant) tvořená hologramem (energií), kterou vy vysíláte do světa. Vy máte neomezené možnosti. Hranice, které vidíte, část vaší bytosti, která říká: „To není možné“, jsou pouze myšlenky.
A tak samozřejmě tyto myšlenky mohou být změněny. Z pozice vnitřního štěstí můžete tvořit (vyzařovat) reflekci (zrcadlení) vaší duše ve světě venkovním.
Manifestace vnitřního světa je aktivita, raději než reakce. To, co prožíváte jako skutečnost, je pouze reflekce vaší víry a vaší mysli. Pokud si přejete prožívat vnitřní štěstí, ať už se děje cokoli, můžete změnit všechno, co momentálně prožíváte jako skutečné – vnést nové myšlenky a víru, která rezonuje s vyššími a kvalitními směry a hlavně s vnitřní radostí.“
1390. Prodloužení života. (Sdělení je z knihy „Connecting with the Arcturians“, David K. Miller).
1998.
Místo: Arizona, USA.
„Protože jsme více spojeni se skupinovou energií a duchovní skupinovou energií, jsme schopni žít déle. V záměru žít delší periody času musíte mít hloubější propojení s jinými dimenzemi. Nemůžete udržet existenci v dlouhé periodě času bez kontaktů s vyššími světy (rychlé opotřebování těl). Klíč k prodloužení vašich životů a k dobrému zdraví je
(1)
zaměření se na vyšší dimenzionální energie
(2)
vtáhnout (integrovat) tyto energie do vašich fyzických těl.
Bez této schopnosti je délka života osmdesát nebo devadesát let. My máme ve schopnostech žití v periodě deset tisíc let.
A tak i vy máte tuto možnost žití v delších periodách času.“
1391. Vzestup (ascension). (Sdělení je z knihy „Connecting with the Arcturians“, David K. Miller.)
1998.
Místo: Arizona, USA.
„STUPEŇ TRANSFORMACE je dosažen pomocí INTEGRACE těla éterického, těla emocionálního, těla mentálního a těla spirituálního (duchovního). Sjednocení těl umožní bytosti překonat limit (omezení) třetí dimenze a vzestup do vyššího světa. Vzestup (ascension) byl definován také jako změna ve vědomí (transformace nebo převibrování), která umožní duši návrat do vyšších světů a tak být osvobozená od karmy anebo z kruhu narození a umírání. Vzestup (ascension) můžeme definovat také jako šesté zasvěcení – realizace dimenze páté.“
1392. Centrální slunce. (Sdělení je z knihy „Cosmic ascension“, Joshua David Stone.) 1997.
Místo: USA.
(1)
„Centrální slunce: Galaktické slunce (Melchior, Galaktický Logos).
(2)
Význačné Centrální slunce: Vesmírné slunce a centrální slunce a centrální slunce pro místní vesmír.
(3)
Význačné Význačné Centrální slunce: Slunce tohoto kosmického dne, který trvá 3,1 miliardy let (současné stáří). Obsahuje 43 Kristových vesmírů.
Význačné Význačné Význačné Centrální slunce: Centrální slunce: Boží hlava (esence Lásky – Stvořitele Prvotního).“
1393. Na palubě hvězdné lodi.
(Výtah z knihy „Andělé z hvězdných lodí“, Giorgio Dibitotno). 1980.
Místo: Itálie.
Celá kniha je ke stažení na adrese www.universe-people.cz .
(12)
Na večer dne 27. července 1980 bylo sjednáno další setkání. Po krátkém povlovném výstupu nás světlo vycházející z létajícího disku upozornilo na přítomnost bratří z kosmu. Rafael nám přišel naproti a vedl nás k létajícímu disku, stojícímu na zemi mezi stromy. Otevřenými dveřmi se prodíralo ven oslnivé světlo, které osvětlovalo louku. Čta moje myšlenky, Rafael mě ujistil, že nebudu trpět závratí ani žádnými jinými nepříjemnostmi. Při pohledu zblízka dělalo toto kosmické vozidlo mohutný dojem. Tlumené světlo vystupovalo z celého jeho povrchu. Týna byla zjevně uchvácena. Rafael vstoupil do tohoto vozidla a dal nám rukou znamení, abychom ho následovali. Jako první vstoupila Týna, potom já a nakonec Paul, který byl též s námi.
Vnitřek kosmického vozidla byl překvapivě jednoduchý. Prostor, v kterém jsme se nacházeli, byl ozářen světlem vycházejícím, jak se zdálo, z celé plochy jeho stěn. Neviděli jsme žádný jiný zdroj osvětlení. Na stěnách kabiny pod velkou kopulí se nacházely čtyři světelné tabule, sahající od podlahy až ke stropu. Cítil jsem mimořádné pohnutí; všichni jsme byli zaliti tímto světlem. Vnitřní mír a zvláštní pocit svobody se mísily s vděčností vůči těmto bytostem, které nám umožnily něco takového zažít. Byl jsem hluboce pohnut.
Týna se bavila s Ortonem, zatímco Firkon něco vykládal Paulovi, který jej pozoroval užaslým pohledem. Řekl jsem Rafaelovi, že nedovedu vyjádřit své pohnutí.
Rafael se usmíval a díval se při tom na Paula, který mlčel a nabyl výraz člověka, který prožívá něco mimořádného a nechce velikost takovéhoto okamžiku narušit slovy.
Jedna z těchto světelných stěn byla pokryta barevnými liniemi a probleskovala na ní různobarevná světla. Jeden z bratří, který seděl naproti této stěně, vstal a šel nám v ústrety, aby nás pozdravil. Byl vysoké postavy, měl modrozelené oči a kaštanově hnědé vlasy měděného lesku, které mu spadaly až na ramena. Jeho vybraná dvornost na mne udělala dojem. Omluvil se nám a vrátil se opět na své místo před světelnou tabulí.
Dveře se zavřely a podlaha pod našima nohama začala lehce vibrovat.
„Stoupáme,“ řekl Rafael. „Brzo budeme na palubě hvězdné lodi.“
V rozsáhlém prostoru pod velkou kopulí, v kterém jsme se nyní nalézali, byly tři skupiny sedadel. Rafael nás vyzval, abychom se posadili, a sám též zaujal místo na jednom z nich. Ostatní bratři hovořili tlumeně s oním mužem, který se zdál být pilotem tohoto kosmického vozidla.
„Hvězdná loď,“ sdělil nám Rafael, „se nachází mimo zemskou atmosféru. K letu tam nebudeme potřebovat mnoho času.“
Přišli Orton s Firkonem a posadili se vedle nás. Poslední z nich vyjádřil svou radost nad tím, že nás mohou přivítat na palubě tohoto kosmického vozidla. Dobrosrdečně se usmál nad mým strachem před závratí. „Jak vidíš,“ řekl, „vede se nám všem dobře.“ Pak jsme se tomu oba smáli a já jsem jej při tom ujistil, že se skutečně cítím tak dobře, jak jsem se snad ještě nikdy v životě necítil. Týna vyjádřila svůj obdiv nad jednoduchostí a funkcí celého zařízení létajícího disku. Paul nám sdělil své pocity poté, co zjistil, že se již nacházíme v kosmickém prostoru. Myslil jsem právě na to, jak to bylo od bratří pěkné, že nám umožnili prožít takovéto dobrodružství, a to vše s takovou prostotou a zcela v přátelském duchu. Došel jsem k názoru, že to může být pouze výsledek velkého poznání a pochopení funkce celého Stvoření. Ztratil jsem pojem času. Tu projelo diskem lehké trhnutí.
„Jsme na místě,“ oznamoval nám Rafael. „Nyní vjedeme do mateřské lodi.“
Vstali jsme a dvířka se zcela nehlučně otevřela. Poté, co jsme vystoupili, vešli jsme do vysoké chodby. Její stěny se zdály být zhotoveny z taveniny skla a jakéhosi kovu. Byly částečně průhledné a vyzařovaly příjemné světlo, které vycházelo z celého jejich povrchu. Na konci chodby se samočinně otevřely dveře.
Vstoupili jsme do poměrně velkého sálu. Jeho stěny vypadaly stejně jako stěny na chodbě, byly však ještě více zality světlem a bylo možno pozorovat na nich zvláštní efekt - měl jsem u nich pocit jakési hloubky a průhlednosti. Celý prostor sálu byl naplněn barevným světlem, které se odráželo na všech předmětech, což vyvolávalo dojem, jako by vycházelo z nesčíslného počtu zdrojů, které však byly našim očím skryty. Toto osvětlení dávalo všemu, na čem naše oko spočinulo, příjemný nádech tepla a vznešenosti.
Týna chtěla pohladit tkaninu, kterou bylo potaženo jedno z křesel, která zde stála ve skupinách po celé místnosti. Firkon se na ni usmál, neboť v jejích myšlenkách četl otázku. Tato tkanina s jemným zlatým nádechem vypadala jako látka, ale její pevnost a poddajnost nebylo možné přirovnat k ničemu, co známe ze Země. „Máme vám mnoho co říci,“ řekl. „A náš čas je krátký.“ Všiml jsem si, že od doby, kdy jsme vstoupili na palubu hvězdného vozidla, zmizel u nás veškerý pocit času.
Rafael nás vyzval, abychom se posadili. Sedli jsme si na sofa, před kterým stálo pět křesel sestavených do půlkruhu. Na nich se usadili Rafael, Orton a Firkon. Pozoroval jsem strop. Zdálo se mi, že vyzařuje méně světla než stěny tohoto sálu. Sotva znatelná změna odstínu vyzařovaného světla dělala dojem, jako by strop v celé tloušťce byl zhotoven z tekutého materiálu. To vše působilo na pozorovatele velice příjemným a uklidňujícím dojmem. Vstoupili Kalna, Ilmut a Zůl, což u nás vyvolalo vlnu radosti. Zaliti tímto kouzelným světlem a oblečeni do šatů krásných barev zdáli se ještě mladší. Slavnostně nás pozdravili a posadili se k nám.
„Již dlouhou dobu jsme čekali na tento okamžik,“ řekl velice srdečně Rafael. Jeho hlas ještě zlepšil naši radostnou náladu. Týna, Paul, já i bratři a sestry, všichni jsme se usmívali a byli jsme pohnuti. Rafael na nás láskyplně hleděl a já jsem nemohl jinak, než obdivovat vybranou krásu květin, které stály ve vázách na stole po naší pravé ruce. Byly krásných barev a různých tvarů, okrouhlých, elipsovitých, kuželovitých a jiných. Na Zemi jsem nikdy neviděl jim podobné. Šířila se od nich velice příjemná vůně, která v nás budila hezké pocity.
„Universální láska je životem celého Stvoření. Tajemství zla spočívá ve ztrátě této lásky. Milovat znamená žít ve světle. Vnitřní slepota a nevědomost, zrovna tak jako zloba, jsou všechno následky nedostatku lásky. Božská bytost je láska a z ní vychází celé Stvoření.“
Těmito slovy začal Rafael mluvit o věcech, které upoutaly naši pozornost. „Zlo,“ pokračoval, „není v podstatě své bytosti nic jiného, než nedostatek lásky. Pro toho, kdo žije v lásce, není těžké kráčet nekonečnými cestami poznání, které vedou ke Stvořiteli. Být v jeho blízkosti je největší touhou každé stvořené bytosti. Tomu, kdo nežije v lásce a patří proto ke sféře zla, je nemožno nabýt tohoto poznání, a proto je pro něho o to těžší, ba nemožné, žít v lásce.
Bohužel je na Zemi velmi málo lásky a málo poznání. To je také důvod, proč lidé budou muset mnoho prodělat a vytrpět, než nastoupí svou cestu ke Stvořiteli, prameni všeho dobra. To vše bude sloužit tomu účelu, aby poznali a odhalili všechen klam, nepravost, chyby, omyly a lži, které vězí ve zlu.“
A potom řekl Rafael velikou pravdu: „Protože žijete v temnotě, děláte všechno složitě. Jednoduchost je jedna z velkých cest světla. Proto vám bylo řečeno, že na to, abyste mohli dobýt Nebe, je třeba stát se takovými, jako jsou děti. Co je velké a hluboké, je vždy krajně jednoduché.“
Nyní se chopil slova Orton a řekl: „Ukážeme vám mnoho věcí. Vše vám postupně vyložíme a vysvětlíme, abyste mohli být seznámeni s některými základními pravdami, které vám umožní poznat a pochopit některé vyšší skutečnosti. Potom s vámi uděláme prohlídku hvězdné lodi a na závěr uspořádáme menší slavnost.“
„Dívejte se tímto směrem,“ řekla Kalna a ukázala při tom na stěnu po naší levé ruce, naproti stolu s květinami. „Dávejte pozor na to, co zde uvidíte.“
Otočili jsme se a zaměřili jsme pohled do směru, kterým ukazovala. Světlo v místnosti zesláblo, což přispělo k vytvoření intimnější atmosféry. Týna a Paul nehnuli ani brvou. V prostoru před námi se začala tvořit mlha, která postupně houstla a ztrácela průhlednost. V tomto mlžném útvaru se začaly objevovat obrysy lidských těl. S úžasem jsme pozorovali tento neuvěřitelný proces, tyto útvary, které před námi povstávaly z ničeho. Postupně se před námi vynořily postavy muže, ženy a dítěte. Stály tu skutečně před našima očima, ale zároveň to vše připomínalo filmovou nebo divadelní scénu. V pozadí se z této mlhy začaly vynořovat stromy a pod nohama těchto tří postav tráva, květiny a v jejich nejbližším okolí nízké keře. Muž seděl na kameni. Žena stála v jeho blízkosti a měla na sobě svetr a kalhoty. Dítě čmáralo něco kouskem dřeva na zemi. Byla to scéna z přírody, snad nedělní rodinný výlet. Postavy těchto lidí, které jsme doposud viděli sice plasticky, ale jako v černobílé televizi, se nyní začaly vybarvovat. Současně se celá scéna prosvětlila. Světlo v místnosti ještě více potemnělo. Byl jsem stále více uchvácen tím, co jsem viděl. Vzápětí nato muž vstal a oslovil ženu, která byla zřejmě jeho manželkou. Dítě si žvatlalo samo pro sebe, aniž se staralo o rodiče, kteří byli v jeho blízkosti. Zaslechli jsme zvučný Ilmutin hlas, který nás na něco upozorňoval. „Rádi bychom,“ řekla, „vám prostřednictvím této manželské scény chtěli něco ukázat a s něčím vás seznámit. Dávejte dobrý pozor !“
Barvy postav lidí, rostlin i ostatních věcí v jejich okolí nejprve zesílily a pak začaly pozvolna blednout. Šaty těchto tří lidských bytostí se zároveň s procesem slábnutí těchto barev rozplynuly a před námi se vytvořily obrazy tří dobře rostlých těl muže, ženy a dítěte. Jemně růžové zbarvení těchto těl prostupovala jiná barva modravého odstínu. Z této modravé substance se začalo formovat další tělo, jehož obrysy se přesně kryly s oním prvním, ale přesto od něho bylo zřetelně odděleno. Tento proces se opakoval a ze substancí různých barev se vytvářela další těla, opět obrysově totožná s oním prvním, avšak jiné světelnosti. Všiml jsem si, že u těchto těl byla o to vyšší intenzita světelného vyzařování, oč hlouběji se těla nacházela v prostorovém znázornění. Předchozí méně zářivá těla však byla přesto dále dobře viditelná. ‚Napočítal jsem jich sedm. Poslední z nich bylo zcela bílé a vycházely z něho pulzující světelné záblesky, které rytmicky měnily svou intenzitu. Každým tímto světelným pulzem byla prozářena všechna zbývající těla, včetně posledního, jemně růžového.‘
„Pozorujte i rostliny a skály !“ řekla Ilmut. I u nich bylo možno pozorovat totéž. Všude bylo vidět hloubku života, bohatství barevných tónů i rytmické přechody z jednoho stupně do druhého a takovou symetrii forem, že jsem nevycházel z úžasu. Něco takového bych si nikdy nedokázal vymyslet.
„To vám umožňuje,“ řekla Ilmut, „vidět všechny různé dimenze životní síly v lidech, v rostlinném a minerálním světě. Těchto sedm dimenzí můžeme též rozdělit na tři navzájem si podobné skupiny bytí.“
Soustředil jsem pozornost na první tři těla, především na jejich hustotu a slabou intenzitu vyzařování, v čemž si byla všechna navzájem podobná. Tři následující těla měla vyšší intenzitu světelného vyzařování a zdála se být o to jemněji a přesněji vytvarována, o co hlouběji ležela v tomto prostorovém znázornění. Ono nejvnitřnější, bíle pulzující tělo, nabylo nyní neobyčejné zářivosti a vlny světla, které z něho vycházely, zřetelně prostupovaly všechna ostatní těla a cele je prozařovaly. Bylo mi jasné, že na Zemi nebylo možno proniknout do všech těchto tajemství života a že tato scéna mi umožnila vnímat věci, kterým bych v běžném životě, za normálního stavu vědomí, nebyl schopen porozumět.
„Ono vnější tělo,“ řekla Ilmut, „je tělo materiální. Ostatní těla nejsou vytvořena ze zmaterializované energie, nýbrž jsou to těla kosmická, neboli astrální, jak je nazývají učenci u vás na Zemi. V každém z těchto těl může člověk žít v různých světech a dimenzích, jakož i na výše vyvinutých planetách. Vnější tělo odumře a další, stojící pod ním, je připraveno zcela se přizpůsobit jeho novému energetickému okolí. To je to, co probíhá během takzvané smrti. Ve skutečnosti se zde však jedná pouze o zrození v novém těle, ve vyšší dimenzi, ve vyšším světě, jehož vývojový stupeň odpovídá vývojovému stupni tohoto těla. Protože dimenzí je velmi mnoho, existuje i více než pouhých sedm těl, která jsme vám zde ukazovali. Dělali jsme to proto, abychom vám usnadnili pochopit to všechno.“
Byl jsem zabrán do myšlenek nad těmito novými poznatky. Zaslechl jsem hlas Týny, která zvolala: „Krása toho posledního světelného těla je okouzlující !“
„Přáli jsme si, abyste právě tomu lépe porozuměli,“ vmísila se Kalna do rozhovoru a v jejím hlase byla znát spokojenost nad Týninou reakcí. „Ono zcela bílé tělo, které vysílá vlny životní energie do ostatních astrálních těl až k poslednímu, materiálnímu, je viditelné znázornění toho, co vy nazýváte slovem ‚duch‘. V Písmu je lidská bytost dělena na ducha, duši a tělo. Přitom pod pojmem ‚tělo‘ je třeba rozumět tělo hmotné, tedy smrtelné, pod ‚duší‘ těla astrální a pod pojmem ‚duch‘ onu důležitou část lidské bytosti, která je nesmrtelná a která nikdy nezemře, protože je sídlem života a vědomí.
„Duch,“ pokračovala Ilmut, „může žít v nekonečném prostoru vesmíru nad nebeskou hranicí. Do té doby však, dokud má zábaly z astrálních těl, je nucen žít ve světech, čili sférách, odpovídajících vývojovému stupni posledního vnějšího těla.“
Dále vysvětloval Firkon: „Bratři z esenciálního vesmíru, jako jsme my, mají již své poslední, nejvyšší tělo, tak vyvinuté, že žijí ve sférách nadkosmického prostoru omniversa. Bratři z tohoto vesmíru, v písmech často nazývaní ‚andělé‘ nebo ‚pán‘, mohou konat cesty do ostatních kosmických dimenzí a když je třeba, oblékají na sebe i kosmická těla. Bratři a sestry, kteří ještě nejsou tak daleko, aby se mohli osvobodit od kosmických těl a přestoupit hranici, za kterou začíná nekonečný prostor světla, mají možnost podnikat cesty do světů ležících pod sférou, která odpovídá dosaženému stupni jejich vývoje. To mohou konat samostatně, pomocí dosažených znalostí, v souhlase s úkoly, které si sami dávají nebo které jim byly uloženy. Na to, aby se mohli dostat výše, tak jak se to stalo dneska vám, musí se zcela svěřit do vedení těch, kteří již překročili tuto nebeskou hranici a mají znalosti, které jim umožňují nechat je pohybovat se ve světech, které leží nad sférou vývoje, jíž dosáhli.“
„Pak tedy,“ přerušil jej Paul, „vás můžeme nazývat vesmírnými bratry, zatímco ty, kteří se ještě neosvobodili od svých kosmických těl, můžeme zvát našimi kosmickými bratry.“
„Zcela správně,“ odpověděl Orton. „Naše vědění je duchovní a v tom je zahrnuto i vědění kosmické. Na druhé straně existují bratři, kteří vlastní veliké kosmické vědění, ale jsou chudí ve vědění duchovním. Správné je působit na kosmické síly prostřednictvím duchovní nebo též takzvané mystické síly, což znamená, zcela se vložit do rukou Stvořitele, který působí skrze své děti světla. Kdo působí pouze skrze kosmické síly, nemá žádnou záruku, že jedná správně a bez negativních následků. Jestliže ale působí společně s těmi, kteří jsou ve světle, pak náleží k duchovním sférám, které disponují mystickými silami a je jim tudíž vlastní mocný a nehlučný způsob jednání Stvořitele; stává se tak zprostředkovatelem universálního plánu lásky a záchrany skrze Božskou prozřetelnost a nehrozí mu, že se dopustí chyb a omylů. Nikdo se nemůže chlubit znalostmi, které leží za hranicemi vývojového stupně, jehož dosáhl.“
Rafael obrátil opět naši pozornost na to, co se odehrávalo před námi v barevné mlžné substanci. V té se nyní objevily tři lidské postavy, nacházející se v jakési zahradě. Muž a žena se hádali. Všiml jsem si, jak muž kolem sebe rozhazuje rukama, tak jak tomu bývá v zápalu takovéto hádky. Slyšeli jsme jeho hlas. Vyčítal své ženě nějaké věci, které se týkaly dítěte, o čem však přesně hovořil, tomu jsem nerozuměl. To, jak se zdálo, si vůbec nevšímalo ostré výměny názorů rodičů a hrálo si klidně dál.
„Pozor !“ řekl Rafael. „Nyní budete svědky působení hněvu na jemnohmotná těla a na duchovní tělo těchto lidí.“ Muž káral ženu ostrými slovy a obviňoval ji, že nedobře plní nějakou povinnost vůči dítěti. Byl rozčilený. Jeho žena se zdála být zasažena jeho slovy. Na prostorovém znázornění postavy muže jsem mohl vidět, jak se obrysy jeho těl zdeformovaly, jako by byly zasaženy hrubou silou. Harmonie jejich linií byla porušena. Z duchovního těla, které potemnělo a ztratilo své sněhobílé světelné vyzařování, vycházelo něco jako potrhané cáry energie, které prostupovaly všechna ostatní těla, u kterých se při tomto procesu měnila jejich světelnost, kompaktnost a tvar.
Muž nyní křičel a žena plakala. Bílé vyzařování jeho duchovního těla se stalo špinavě tmavohnědým. Celá jeho bytost byla proniknuta touto ošklivou barvou a celá jeho postava se jakoby scvrkla a zdeformovala. Pouze materiální tělo, přestože bylo nádobou, ve které se odehrávaly všechny tyto procesy znetvořující krásu všech ostatních těl, bylo tím jen nepatrně poškozeno. A nyní jsme byli svědky, jak z těla tohoto muže vycházejí vlny této neuspořádané životní energie, šíří se ve stále se zvětšujících kruzích do okolního prostoru a pronikají do těl jeho ženy, která následkem tohoto působení též ztratila na objemu, započal proces jejich deformace a přirozená intenzita jejich vyzařování poklesla.
„To co zde vidíte,“ vysvětlil nám Rafael, „probíhá v každé lidské bytosti, jejíž vědomí se oddá hněvu. Jeho životní energie potemní a změní se její kvalita. Z duchovního těla postupuje toto roztříštění životní síly do ostatních těl a prostupuje je po řadě všechna, až nakonec pronikne i do onoho posledního, materiálního. Že všechna trpí v důsledku takovéhoto vyzařování nemusím snad již dodávat. Životní energie každé jednotlivé bytosti je v neustálém spojení s životními energiemi všech ostatních bytostí jeho druhu a pomáhá a prospívá jim, jestliže žije dobře a spořádaně, a naopak jim škodí, jestliže žije špatně a neuspořádaně. U všeho stvořeného probíhá neustálá výměna těchto životních sil. Vše je životní realita, a o co jemnější je tato životní realita, o to více je v ní života. V myšlenkách, v jejich formách a ve všem, co nazýváte fantazií nebo představivostí, je takový stupeň reality a výrazové síly, kterou hmota nikdy nemůže mít. Chci tím říci, že každý člověk, který je ještě vázán na hmotu, by užasl, kdyby mohl poznat těžkopádnost a odvislost zmaterializované energie, na rozdíl od životních vlastností a schopností svého ducha s jeho myšlenkami, pocity a zážitky. Protože však jeho duch doposud všechny tyto skutečnosti zří skrze brýle hmotnosti, vytváří se u něho iluze, z jejíhož pohledu se hmota zdá být něčím skutečným a ona jemná skutečnost jako bezpodstatná a prázdná.“
Zatím pokračoval záchvat mužova hněvu a ona ‚nákaza‘ znečištěnou energií zasáhla nyní i dítě, které, jak se zdálo, do této doby nevěnovalo roztržce rodičů žádnou pozornost. I rostlinný svět, proniknut vlnami tohoto vyzařování, ztratil harmonii svých životních procesů. Totéž se odehrávalo v okolním minerálním světě, v půdě a ve skalách. Nakonec jsme se i my cítili být zasaženi těmito vlnami znečištěné energie, vzbuzujícími nevolnost.
„To je hrozné !“ řekla Týna. „Hrozné !“
Rychlost veškerého dění v této scéně se pojednou zvýšila a po chvíli se opět vrátila do svého původního tempa. Muž něžně objal ženu, která si osušovala slzy. Děcko bylo mezi nimi a pobaveně se usmívalo. Těla těchto tří osob i minerálního a rostlinného světa se opět vrátila do původního stavu. Vlny světla a barev daly těmto postavám novou harmonii a životní sílu. Vrátila se nám dobrá nálada i pocit štěstí po tom, co z nás zcela vyprchala hrůza z toho všeho, co jsme zde viděli a zažili.
Scéna postupně potemněla, shluky mlžné substance opět zešedly a nakonec zcela zmizely. V místnosti se znovu rozsvětlilo. Rafael a všichni ostatní se na nás usmívali jako při opětovném setkání po bolestném odloučení. V hlavě mi proběhl celý obraz naší cesty ze Země až do této hvězdné lodě, v které jsem se nyní s Týnou, Paulem a ostatními bratřími a sestrami nacházel.
Rafael se opět ujal slova: „Kdyby všechny děti našeho Božského Otce použily danou jim svobodu na to, aby šly nekonečnými cestami Otcovy lásky, a kdyby se nechaly vést výlučně jeho universálními zákony, pak by nebylo nutné sestupovat až do těchto dimenzí, v kterých je celé bytí velmi omezené ve srovnání s nekonečnými možnostmi ve vesmíru nad nebeskou hranicí. Protože se však jedno z jeho dětí stalo rebelem, kterému se podařilo přesvědčit své příznivce, že mohou Otci vypovědět poslušnost a žít a jednat i bez něho, bylo v důsledku této pýchy nutné, aby tyto děti zažily na vlastní kůži zlo. Protože Otec věděl, že další děti budou následovat tento špatný příklad, stvořil kosmické dimenze s omezenými hranicemi a možnostmi, totiž kosmos. Tyto astrální a hmotné světy jsou sice rovněž velmi krásné, neboť jsou též dílem jeho božských rukou a zračí se v nich všechny krásy a harmonie světů nebeských, ale přece jen jsou ve svých možnostech a hranicích omezenější. Mnoho jeho dětí zde propadlo pokušení postavit na místo všezahrnující lásky svůj egoismus, na místo dobra zlo, sadismus na místo štěstí z radosti svých bratří. Šly cestami zla místo cestami dobra, nenávist postavily na místo lásky, slepotu na místo pravého poznání, které daruje život. Proto totiž byla stvořena hmota, aby duch a vědomí, které jsou v ní uzavřeny, byly pod ochranou jejího valu. Mohli jste si všimnout, že materiální tělo bylo ze všech nejméně citlivé a že všechny poruchy, které vznikly v jemnohmotných tělech, zachytilo a brzdilo. Kdyby tyto Boží děti neměly toto materiální tělo, ani tělo astrální, působilo by jim vše negativní, co je obsahem jejich vědomí i podvědomí, daleko větší bolest a utrpení. Je velmi důležité, aby se člověk během svého života přesvědčil o neužitečnosti a škodlivosti zla, neboť, pakliže se to nestane, je po opuštění svého hrubohmotného těla a přechodu do vyšších dimenzí bytí vystaven působení všeho negativního, co nevymýtil během svého pozemského života ze svého vědomí, a to mu způsobí daleko větší utrpení, než tomu bylo na Zemi. Je nezbytně nutné, aby se člověk učil chápat lásku a dobrotu nebeského Otce, který ve své lásce nevzal svým nevěrným dětem svobodu, nýbrž jim umožnil přesvědčit se o škodlivosti všeho jejich jednání v prostředí, jehož ochranným působením je utrpení sníženo na snesitelné minimum. Utrpení samo o sobě je lékem, bolest je hlasem Otce, volajícího své děti nazpět k sobě; utrpení je očištění a láska. Běda, kdyby nebylo utrpení do té doby, než se poslední dítě vrátí k svému Otci! Mohli jste účinek bolesti sledovat na chování onoho muže, kterého jste viděli v předešlé scéně. Pochopil, že své ženě ublížil a že při tom vznikla škoda i na jemné duši jeho dítěte. Bolest, kterou při tom pociťoval, byla živá energie, která se uvolnila z jeho ducha a která jeho bytosti opět vrátila ztracenou harmonii a znovu uvedla do pořádku jeho životní energie i životní energie jeho družky a dítěte.“
„Jakmile se dobro a láska znovu stanou vlastností pozemských dětí,“ řekla Kalna něžným hlasem, „pak vyprodukuje váš duch životní energie úžasné intenzity, které dají světlo vašemu rozumu a teplo vašemu srdci. Blahodárná síla, která pak z nich bude vyzařovat, vyléčí a přivede zase do pořádku všechny duchovní, duševní i tělesné znetvořeniny, které vznikly v předešlých dobách. Skrze toto působení ztratí i zvířata svou jedovatost, zrovna tak rostliny a minerálie. Nemáte představu, do jaké míry vaše vědomí a myšlení ovlivňuje všechny životní procesy v přírodě, která vás obklopuje. Všechny bytosti, které dosáhly vědomí své vlastní existence, ovlivňují rozhodujícím způsobem kvalitu a formování životního prostředí, ve kterém žijí. Všechno je živoucí skutečnost, i hnutí vaší mysli, všechna vaše přání, myšlenky a pocity i vaše vášně. Zlehčovat nebo zcela vylučovat tyto pravdy a skutečnosti znamená prodloužit vaši cestu o další mnohá tisíciletí. Každé Otcovo dítě pochopí samo, na základě vlastního poznání a z vlastního popudu, že jediná pravá cesta je cesta dobra a že cesta zla je cestou lži a klamu. Budeme vám stále na této cestě nápomocni, tak dlouho, dokud se Otec nebude moci těšit z návratu svých dětí, které u něj opět nabyly důvěru, které opětují jeho lásku. Neboť on je jediným Stvořitelem, Bohem a Nejvyšší láskou. Každá myšlenka má svoji vlastní formu, barvu, vůni, tón a smysl. To platí pro všechno, co žije v lidském duchu. Děti našeho Otce mohou stvořit ráje anebo také nekonečná pekla. Otec se stále bude snažit strhnout svoje nevěrné děti zpět k sobě a my budeme nadále jeho věrnými dětmi a spolupracovníky, tak dlouho, až se všichni přesvědčí o skutečném stavu věcí.“
Firkon se mi podíval do očí a při tom jsem si všiml, že v mých myšlenkách četl otázku, kterou jsem právě chtěl položit. „Ano,“ řekl vážně a pevně. „Otcovy děti, které nyní dělají falešné pokusy, pochopí chyby, které dělaly. Ty způsobí na Zemi tolik bolesti, že i slepým se otevřou oči a hluchým se znovu navrátí sluch. Jejich srdce se uvolní z tisícileté strnulosti a jejich rozum bude opět prahnout po světle. Pak bude náš Otec společně s nimi slavit svátek, jakého ještě v dějinách Stvoření nebylo, protože ztracený syn se konečně opět vrátí nazpět do otcovského domu.“
„Je psáno, že jenom syn temnosti půjde do záhuby. To nekonečně rozesmutňuje srdce našeho Otce a i nám to působí velkou bolest. Tito tvrdošíjní lidé nebudou schopni tuto lekci pochopit, nebudou však již moci více škodit. Pro ně nepřinese tento plán záchrany a lásky žádné ovoce. A my se nemůžeme postavit na místo našeho Otce. A proto běda těm, kteří pokoušejí jeho nekonečnou dobrotu, milosrdenství a spravedlnost. Naši tvrdošíjní bratři nemají přitom nikdy zapomenout, že pro ně vždy, v každém okamžiku, existuje odpuštění, spravedlnost a láska. Budou však muset trpět v míře, odpovídající neuvěřitelné zatvrzelosti jejich srdce.“
„Všechno, co se během tisíciletí událo na Zemi,“ dodal smutným, ale pevným hlasem, „celé ty dějiny krve, utrpení a nespravedlnosti, budou sloužit jako odstrašující příklad, aby hřích byl viditelný ve všech svých hrůzných podobách. Hřích již téměř dosáhl hranice, kterou Otec určil. Nepřipustí už dál, aby někdo trpěl, a každý dostane odplatu podle svých skutků.“
Týna pozorně a vážně naslouchala. Paul při tom zvědavě pozoroval Rafaela.
„Nyní,“ řekla Ilmut, „bychom vám chtěli něco ukázat.“ Světlo opět zesláblo. Šedá mlhovitá substance se rychle zbarvila a před sebou jsme uviděli dítě, jehož materiální tělo bylo těžce postižené. Naproti tomu jeho jemnohmotná těla zářila v tak nádherných barvách a v takovém stupni harmonie, že Týna vykřikla nadšením. Křiklavý rozdíl mezi těmito těly ve mně vzbuzoval až nevoli. Vnitřní krása tohoto dítěte zcela zastiňovala útrpný dojem, který vzbuzoval jeho zevnějšek.
„Jestliže lidské vědomí jako dárce energie a života již neplní svou úlohu a naopak způsobí takovéto hrůzy a utrpení,“ řekla Ilmut, „pak jsme to velice často my, kteří se rodíme do těchto těl. Nic nevíte o tom, že jsou to většinou andělé, kteří trpí v těchto znetvořených tělech a nemocných mozcích, do kterých vstoupili, aby splnili vyšší a důležitý úkol ve prospěch svých pozemských bratří.“
Odmlčela se. Byl jsem otřesen tím, co jsem zde viděl a slyšel. Moje láska k těmto bratřím a sestrám neznala hranic. Z duchovního těla tohoto dítěte se šířila záře nepředstavitelné krásy. Toto světlo pronikalo všechna ostatní těla a šířilo se dále do okolního prostoru.
„Toto jsou plíce vašeho světa,“ řekla. „Až to všechno jednou pochopíte, nenajdou se již lidé, kteří by Boha obviňovali z toho, že stvořil bytosti, které musí trpět, nýbrž dají vinu jedině zlobě a špatnosti svého tvrdého srdce, a budou chválit ty, kteří, ač nevinní, raději s pokorou nesli vaše bolesti jenom proto, aby vás mohli zachránit. Jaký by jinak měla smysl prolitá krev mučedníků a všechny činy lásky za všech dob ? Jaký smysl by mělo všechno, co na sebe vzal ten, který zemřel na kříži, aby vám postavil před oči celou pravdu a aby vám předal největší učení lásky, které kdy bylo na Zemi zvěstováno ? Hodina pravdy se blíží a jakmile se zvedne závoj zapomenutí, který byl nutný na to, aby bolest byla držena v snesitelných mezích, pak každý pozná, jestli se na Zemi narodil pro to, aby byl spasen, nebo aby zachránil ostatní poté, co sám dosáhl spasení. Neboť i andělé, když se narodí na Zemi jako lidé, musí být nejprve sami zachráněni, a pak teprve nabudou síly zachraňovat druhé, plníce tím své těžké poslání.
Někteří z nás dávají přednost utrpení v trýzněném těle, než aby vás nechali vychutnat všechny následky zla. Je psáno, že nemáte soudit. Proto nesuďte, nýbrž zůstávejte v lásce, neboť to je jediná záruka vítězství dobra nad zlem. Svěřte se do rukou Boha, svého Otce, a jeho věrných dětí, které v lásce pracují pro vaše dobro. Buďte dobří a prostí !“
Ilmut se odmlčela. Mlžná substance ztratila svoje barvy, rozplynula se, a tím zmizel i obraz dítěte. Světlo opět zalilo sál. Řada jasných a zřetelných myšlenek mi probíhala hlavou.
Rafael nás požádal, abychom ho následovali. Orton a Firkon šli s námi. Prošli jsme různými odděleními tohoto ohromného světelného domu, vzbuzujícího úžas. Byli jsme vedeni do dalšího sálu, v kterém jsme dostali výborně chutnající nápoj. Potom nám Kalna zazpívala píseň a naslouchali jsme hudbě, která nás pohnula až k slzám. Naše duše byly naplněny radostí, mírem a jistotou, že láska našich bratří k nám je bezmezná. Potom nás doprovodili nazpět chodbou do létajícího disku, který nás měl dopravit na Zemi. Našimi průvodci během letu byli opět Rafael, Orton a Firkon.
„Přijde čas,“ řekla Kalna, zatímco Ilmut se na nás usmívala, „kdy se nebudeme muset loučit. Všichni pozemští bratři, kteří budou chtít, budou s námi moci podnikat cesty do kosmu. Bude na to stačit pouhé přání a především musí být dětmi lásky našeho nebeského Otce. Společně navštívíme nové světy a nová nebe. Převezmeme úkoly lásky a poznání ve prospěch našich bratří a sester, kteří chtějí jít cestou rychlého vývoje. A pak budeme stát tváří v tvář našemu Otci, neboť společně překročíme nebeskou hranici. Můžete si být jisti,“ zakončila Kalna své ujištění, „že toto je pravda.“ Rozloučili jsme se obětím. Zaujali jsme svá místa v létajícím disku, zatím co jsme na sebe nechali působit světlo, vyzařované stěnami jeho kabiny, které nás svým účinkem připravovalo na vstup do pozemské atmosféry. Naše srdce však zůstalo ve světelné lodi, se všemi jejími kouzly, barvami a vzácnými vůněmi. Létající kotouč s námi přistál na místě, na kterém jsme před šesti hodinami do něj vstoupili. Bylo asi šest hodin ráno.
1394. Vzestup. (Sdělení je z knihy „Ascension“, přijal Eric Klein.) 1990.
Místo: USA.
Pán Ježíš Kristus:
„Skutečný vzestup představuje navýšení vašich vibračních frekvencí, které vrcholí povznesením vašeho fyzického těla do vyššího stavu vědomí, povznesení z povrchu vaší planety do světelných prostředků, lodí.
A tak i já, když jsem procházel mým vzestupem, byl jsem povznesen do světelného prostředku, nebo také můžete říci, že jsem se přemístil do kosmické lodi, pokud upřednostňujete název kosmická loď. A tak i vaše zkušenost bude podobná mé.
A i požadavky na vás budou menší, než byly na mne. Naštěstí vy nemusíte procházet těmi testy a nesnázemi, kterými jsem procházel já. To, čím jsem prošel, je pro vás pro všechny a pro celé lidstvo. Můžete říci, že jsem vydláždil cestu pro tento proces a čekal jsem na vás po celý tento čas. Po celý tento čas.
A tak, mám pocit vzrušení, když teď vidím plody celé této práce, na které jsme tady pracovali po tisíce let. Po tisíce let Aštarova družina a Bílé bratrství pracovali. Po tisíce let jsme čekali na tento čas. A tak jsme šťastní a s pocitem vzrušení, že naše čekání je u konce, a že se budeme moci znovu sejít s celou naší rodinou.
Mluvím teď o vás, a tak budeme mít příležitosti pracovat společně s lidmi. Tak budete povzneseni. Můžete to nazývat evakuací nebo jednoduše vzestup.
Tyto pojmy jsou si příbuzné, i když evakuace představuje vyzvednutí vašich fyzických těl, a vzestup představuje přesun nebo transformaci do dimenze 5. a dál, a to probíhá krátce po vyzvednutí. Je to jeden proces se dvěmi fázemi. Můžete říci, to je vám umožněno, to my umožňujeme.
A tak mé doporučení vám, pokud se zajímáte o tento proces a vnímáte to jako vaši Pravdu.
Připravte se !“
Pán Ježíš Kristus.
1395. O životě Ježíše Krista na Zemi před 2000 lety mezi 12. a 30. rokem jeho života.
(Výtah z knihy „Dialogy s Pánem Ježíšem Kristem“, 46. dialog, Přijal Petr D. F). 21.2.1999.
Místo: USA.
Petr: Děkuji ti velmi pěkně za toto vysvětlení a radu a za to, že jsi nám dal znamenitý nástroj na řešení této záležitosti. A toto nás přivádí k druhé otázce, pocházející z mého rozhovoru s Tomem. Jsem zvědav, jak je vhodné a aktuální položit ji a dostat na ni odpověď. Týká se Tvého života v době Tvého fyzického inkarnarnování na planetu Nula. Nikdo neví nic o Tvém životě od Tvého fyzického věku 12 let do doby, když jsi zahájil v Izraeli v Jeruzalémě a v oblastech, které se nyní nazývají Svatou zemí, Své poslání ve svém fyzickém věku 30 let, anebo tak nějak. Tvůj čas mezi 12. a 30. rokem je zahalen velkým tajemstvím a nikdo neví, anebo nezaznamenal nic o tvém životě v průběhu té doby. Je možné a vhodné, abycho o tom něco věděli, a má to nějaký význam pro současný stále pokračující posun a pro změny v našich rolích stávajíc se z Tvých agentů Tvými pravými představiteli ?
Pán Ježíš Kristus:
„Samozřejmě, Petře. Existují velmi důležité důvody, proč byl můj osobní život v průběhu tohoto období, jakož i v průběhu období zaznamenaného v Evangeliích starostlivě utajen. Taktéž nebylo nikomu zjeveno nic o procesu Mé výchovy a Mých dětských let. Jediná událost Mého ranného života, zaznamenaná Lukášem, popisuje Mé střetnutí s učiteli v jeruzalémském chrámu ve věku 12 let. Po té události jsem se se svými takzvanými rodiči vrátil zpět do Nazaretu a byl jsem jim podřízen. V tomto ohledu není k dispozici nic jiné. Existují však některá gnostická evangelia, která obsahují nějaké informace této povahy, ale způsob, jakým je popisují, jsou čisté lži a zkreslení. Nejsou tedy hodnotným anebo věrohodným zdrojem informací o Mém osobním životě.
Důvod, proč nemohly být všechny podrobnosti Mého osobního života zjeveny dokonce ani nyní a proč neexistují žádné důvěryhodné, objektivní a takzvané vědecky ověřitelné důkazy nejen o Mém osobním životě v době všech těch let, ale ani o tom, zda jsem vůbec existoval a jestli jsem vůbec existoval, a zda to, co je přisuzováno Mým učením a Mým skutkům, které jsou zaznamenané ve čtyřech Evangeliích, je pravda, zda se to vůbec někdy stalo, je ten, že úplné poznání všech těchto faktorů, v jejich největším možném rozsahu, by všechny dostalo do POZICE VNUCENÍ, bez jakékoliv svobody volby. Toto je velmi důležité vyhlášení. Takové úplné poznání by nutilo všechny, aby Mne přijali jako pravého Boha, vnuceného jim na základě vnějších faktorů a neobyčejnosti Mého osobního života, a ne na základě jejich vnitřní dispozice. V tom případě bych všechny uvěznil v trvale nezměnitelném stavu, ze kterého by se nemohli nikdy dostat, protože cesta k jejich nitru by byla navěky uzavřena. Pokud nutíš lidi, aby přijali něco na základě vnějších událostí tvého života, usoudí, že všechna pravda a realita je zakotvena v zevnějšku. Proto v nitru neexistuje nic, co by mělo nějakou hodnotu. Odsud tedy trvalé uzavření přístupu k nitru, kde sídlí všechno pravé poznání, a kde je vždy Má přítomnost. Kdyby se stalo něco takové, negativní stav by zvítězil, protože jeho život je zakořeněn ve vnějšku. Jestliže vnutím lidem prostřednictvím událostí Mého osobního života, které jsou navenek pozorovatelné, aby Mne přijali jako pravého Boha, používám metodologii negativního stavu, a proto jsem z negativního stavu. Pozitivní stav tedy neexistuje. Je to jen iluze. V tomto případě by nastala věčná pozice vzhůru nohama, která by vládla životu všech sentientních entit.
Z toho důvodu bylo možné zatajit všechny detaily Mého osobního života a namísto toho zaznamenat jen určité přesně definované vyhlášení, které jsem učinil, a též popsat některá uzdravení určitých vybraných jedinců, což jsem udělal z titulu Svého Absolutního soucitu, a určité takzvané zázračné skutky, které jsem vykonal. Pokud však důkladně analyzuješ, jak jsem ty typy skutků vykonal, to, že jsem to mohl udělat, bylo založeno výlučně na prosbě lidí a na jejich víře ve Mne. Protože to bylo vždy na základě prosby anebo víry, nedošlo k žádnému vnucení. Prosby a víra jsou záležitostmi jedincova nitra a pocházejí vždy z jeho nitra.
Celkový cíl Mého poslání na planetě Nula, jak bylo zjeveno v Mém Novém zjevení, se jen okrajově týkal samotné situace na planetě Nula. Mé poslání se týkalo PŘEDEVŠÍM situace s pseudotvůrci a se samotným pozitivním stavem a potřeby převzít vedení celé zóny vymístění z rukou pseudotůrců. Co je však nejdůležitější, bylo to za účelem PODROBENÍ SI VŠECH ZEL A LŽÍ A PODMANĚNÍ SI VŠECH PEKEL, ABY SE ZRUŠILA JEJICH VNITŘNÍ VLÁDA NAD JEJICH DOMÉNOU A NAD PLANETOU NULA. Na planetě Nula bylo též nutné zrušit vnucující faktory vůči lidem a poskytnout jim úplně jinou alternativu, což bylo popsáno předtím.
Jak si počínat při podrobování se všech zel a lží a při podmaňování si všech pekel ? Jak víš, Má Absolutní Esence nemůže přijít s nimi do přímého styku, protože v momentu, kdyby přišla, všichni ti, kteří se ho účastnili, by navěky zahynuli. Aby se tomu vyhnulo, bylo potřebné separovat tu esenci do takového kontaktu. Jen lidský život Mi mohl poskytnout takovou možnost. V průběhu separace, jak jsem zažíval lidský život jako kterýkoliv lidský tvor, byl jsem k té esenci v takovém vztahu, jako k Mému Otci. Abych dosáhl Svůj cíl v tomto ohledu, bylo pro Mne v době té separace a když jsem byl typickým lidským tvorem, nutné, abych shromáždil všechny lidské zkušenosti, které byly do té doby k dispozici, a abych je všechny zahrnul do Svého zkušenostního modu. Za tím účelem jsem podnikl rozsáhlá studia všech lidských náboženských, pseudo-duchovních a ostatních systémů, jakož i všeho ostatního, abych získal prostředky pro vstup do říše samotného negativního stavu – do všech jeho pekel. Tento cíl jsem dosáhl pomocí rozsáhlého cestování a návštěvy všech kontinentů planety Nula, trávíc čas s různými učiteli, mistry a reprezentanty všech existujících systémů. Mezi 12. a 18. rokem jsem byl v takzvané obedienci vůči Mým lidským rodičům, dodržujíc jejich příkazy. V 18. Roku jsem je opustil a cestoval do Indie a do ostatních zemí Asie, Ameriky, Austrálie a na různé ostrovy v Tichém a Atlantském oceánu. Na každém z uvedených kontinentů jsem strávil několik let. Ve věku 30 let jsem se vrátil do Jeruzaléma a dělal jsem, co bylo popsáno v Evangeliích.
Jak víš, v těch dnech nikdo nevěděl nic o existenci Amerik anebo Austrálie anebo o ostrovech v Pacifiku a o většině Afriky a Asie. Já jsem je však poznal a potřeboval jsem shromáždit všechno dostupné od všech, kteří tehdy žili ve všech těch oblastech. Cestoval jsem do všech těch oblastí pomocí prostředků dostupných v té době jen Mně – cosi podobné termínu teleportace, co se týče vašeho chápání. Důvod, proč jsem potřeboval navštívit všechny ty místa a shromáždit všechno dostupné poznání a zkušenosti lidské povahy a lidského života z pozice, ve které jsem byl sám lidských tvorem, odloučený od své esence – Otce, byl ten, že Mi to poskytlo možnost PŘÍMÉHO KONTAKTU SE VŠÍM, CO SE NACHÁZELO V PŘIROZENOSTI NEGATIVNÍHO STAVU: JAK FUNGOVAL, JAKÉ BYLY JEHO METODOLOGIE, JAK SE VYVÍJEL A ROZŠIŘOVAL A JAKÝ BYL JEHO DOPAD NA LIDI A CELISTVOST ZÓNY VYMÍSTĚNÍ. Jen z pozice FINÁLNÍHO PRODUKTU negativního stavu – lidí – jsem mohl získat takové úplné poznání, protože povaha finálního produktu je taková, že v sobě obsahuje vše, co je souhrnně vrozené celistvosti negativního stavu. Takže lidská přirozenost ve všech svých aspektech, reprezentovaná různými obyvateli zmíněných kontinentů na planetě Nula, Mi poskytla NÁSTROJE, nutné pro Mé zkušenosti v ohledu celistvosti negativního stavu a pro nalezení nejvhodnější a nejsprávnější cesty pro podrobení si všech zel a lží a pro podmanění si všech pekel a celé zóny vymístění, jakož i pro UVĚZNĚNÍ PSEUDOTVŮRCŮ.
Tajemnějšími, záhadnějšími a neobvyklejšími a důvody takových zážitků, které nemohly být v té době v žádném případě z bezpečnostních důvodů zjeveny, byla příprava Nejvyššího – Otce – mé esence, na získání Nové přirozenosti, stanouc se plností Pána Ježíše Krista. Jak víš, termín „Pán Ježíš Kristus“ znamená anebo označuje někoho, komu nechybí nic a kdo ve Své přirozenosti obsahuje – zkušenostně – všechno v celém bytí a existenci a pseudobytí a pseudoexistenci. Jen z té pozice mohl být negativní stav za účelem usměrňování jeho osudu k jeho konečnému cíli dán pod Moji kontrolu – poskytujíc důležité ponaučení o jiném životě, než je život, který vznikl ze Mne, a kvůli jeho věčné eliminaci potom, jakmile vyčerpá svoji užitečnost a poslouží uvedenému účelu.
Dalším důvodem shromažďování takových zkušeností a poznání o lidské přirozenosti a lidském životě ve všech jeho aspektech, projevujících se na různých kontinentech planety Nula, byla příprava příznivých podmínek pro vykonání Posledního soudu, když přijde čas. Jak si pamatuješ z „Nového zjevení Pána Ježíše Krista“, z osmé kapitoly, na základě přímého zkušenostního modu není možné vykonat spravedlivý soud bez vlastnění Absolutního poznání celkových aspektů všeho a všech v Mém Stvoření – ve všech jeho dimenzích bez výjimky či výhrady – co vzniklo a kdo vznikl přímo ze Mne, kvůli čemuž jsem o nich všech a jejich povaze, funkci, pokroku a též vývoji měl absolutní zkušenostní poznatky, což u negativního stavu nebylo. Jak víš, negativní stav nevznikl ze Mne. Ano lidé, ani různí tvorové z pekel a ze zóny vymístění nevznikli přímo ze Mne. Z toho důvodu Mi jako Nejvyššímu chyběla taková přímá zkušenost, pokud jde o kohokoliv z nich a o povahu jejich života. Abych napravil tuto situaci a připravil správně a absolutně spravedlivé podmínky pro Poslední soud, Svou vlastní svobodnou vůlí jem se rozhodl vtělit do lidského života, získat z něj všechny potřebné prostředky, které by Mi umožňovaly vstoupit do všech regionů pseudobytí a pseudoexistence a zahrnout do své Přirozenosti zkušenostní modalitu jejich poznání a chápání v absolutním smyslu.
Je však i další důvod pro Moji potřebu navštívit a studovat všechny lidské systémy na různých kontinentech planety Nula. Jak víš, Petře, každý kontinent, jakož i každá země SOUVZTAŽÍ a má SPOJITOST s některými dalšími oblastmi jak v duchovních světech pozitivního stavu, tak i v pseudoduchovních světech negativního stavu. Moje návštěva těch kontinentů byla nutná, abych tam ustanovil určité podmínky, které by daly impuls jejich rozvoji a které by pro poučení všech připravily vhodné a efektivní základy pro ilustrování a demonstrování zvláštní povahy lidského života v různých jeho projevech. Způsoby, jakými jsem takové podmínky ustanovil, by vaše ohraničená lidská mysl nemohla pochopit. Byly velmi neobvyklé a nebyly k dispozici žádné relativní bytosti.
Současně jsem byl z pozice těch kontinentů prostřednictvím jejich reflexe a zpětné vazby do světů, se kterými v té době souvztažily, schopen připravit určité důležité podmínky pro jejich vlastní rozvoj a pokrok a pro manifestaci jejich vlastního jedinečného života a přirozenosti. Bez vytvoření těchto vhodných podmínek z pozice jejich reflexí a souvztažností by nemohly dosáhnout tento cíl. Toto vyhlášení musíte chápat takovým způsobem, že konečné výsledky snah všech se mohou manifestovat jen v jejich vlastních reflexích ve světech, které jsou ve vzájemné souvztažné pozici. Ty kontinenty poskytují nutnou, rozhodující a životně důležitou ZPĚTNOU VAZBU SNAH, které byly vytvořeny v těch souvztažících světech. Je to jako souvislost příčiny a následku. Příčinné faktory jsou vytvářeny v ostatních dimenzích, zatímco jejich následky jsou zažívány a mají odezvu v nejzevnějšních světech, v tomto případě na kontinentech planety Nula, které působí v roli snášení těchto následků a poskytují zpětnou vazbu těm světům, kde jsou příčiny iniciovány.
Takže většinu Svého života mezi 18. a 30. rokem jsem strávil v této důležité práci. Jak vidíš, ta práce měla multidimenzionální aspekty a byla vykonávána simultánně v mnohých dimenzích, v mnohých světech a na všech kontinentech planety Nula. Když jsem dokončil tu část Své důležité práce, po návratu na místo Svého narození jsem se připravoval na vstup do všech pekel a zvláště do pekel pseudotvůrců. Nyní jsem měl všechny správné prostředky pro uskutečnění takového vstupu, plně izolujíc Sebe i negativní stav, jakož i všechny jeho obyvatele od způsobení jakékoliv trvalé újmy anebo destrukce komukoliv či čemukoliv v jeho doméně. Získáním úplného poznání a chápání lidské přirozenosti a přirozenosti negativního stavu z jejich vlastní pozice, a jen z jejich vlastní pozice, jsem byl schopen vybudovat velmi účinnou izolaci pro všechny, kteří byli do toho zaangažováni.
Odpovídajíc na tvoji otázku, jak se toto všechno týká současné doby a vašich vlastních pozic jako Mých pravých představitelů;
(1)
Za prvé, jsem schopen rozšířit tu izolaci na nás všechny, kteří čtete tyto slova, jakož i na pseudotvůrce a na všechny ostatní, zapojené do Velké aliance.
(2)
Za druhé, a to je nejdůležitější, tyto informace se poskytují všem v negativním stavu, kteří to budou poslouchat v době vašeho opětovného čtení. Pomůže jim to pochopit nejdůležitější faktor pro jejich konečnou konverzi do pozitivního stavu, který jim naznačí, že k nim budu přicházet z jejich vlastní pozice, jako jeden z nich, v tom smyslu, že jsem se podrobil jejich životu, abych ho viděl a prožil, jako oni. A nejen to, ale hlavně, že jsem byl schopen podrobit si všechny zla a lži z jejich vlastní pozice a změnit v Sobě všechno z jejich pseudoživota na pravý pozitivní život. Uskutečněním toho jsem JIM VYDLÁŽDIL CESTU, ABY UDĚLALI TO STEJNÉ, AŽ PRO NĚ PŘIJDE ČAS KONVEROVAT DO POZITIVNÍHO STAVU. Prostřednictvím těch zkušeností jsem jim všem poskytl správné a účinné prostředky na dosažení tohoto nejdůležitějších cíle, vedoucího k věčnému zrušení negativního stavu.
Petr: Děkuji ti velmi pěkně za tyto obšírné informace.
Poznámka zpracovatele: Jako pozůstatek z působení Ježíše Krista je např. indiánská Mormonská církev v Utahu v Severní Americe.
1396. Sdělení od Stvořitele. (Přijal Petr N.) 8:15-8:23 hodin. 5.6.2001.
Místo: Brno.
Milovaný Stvořiteli prosím o spojení s Tebou.
„Ano můj synu, zde Já tvůj Otec, který tě převelice nosí ve svém srdci, který tě miluje. Jsem to já, Pán Ježíš Kristus. Mé dítko volně piš, poslouchej hlas svého srdce, neboť tam jsem Já, tvůj milující Otec. Není lehko zde pracovat, ale věř, že tímto projít byla tvá svobodná volba, vše co na své cestě prožiješ tě pozvedne zas o kousek blíže ke Mně.
Máš předpoklady vše zvládnout, přece bych ti nedával takovouto práci, můj synu. Jsi láska a láska jsem i Já. Mám tě rád a vždy jsem s tebou, vím jak se cítíš, co prožíváš, na co myslíš, znám tě celičkého, obracej se ke mně s důvěrou, jakoukoliv otázku polož a Já ji s tebou rád v srdci proberu.
Mám radost z vaší práce vás všech Mé děti, miluji vás všechny, Jsem s každým z vás, stále. Jsem ve vašich srdcích, tam jsem Já, láska. Věřte, už nebude dlouho trvat a setkáte se všichni v Mé náruči, která již čeká ve vašich srdcích, kde Já, Otec vás všech, Pán Ježíš Kristus na vás čekám. S otevřenou náručí příjmu každé mé dítko, vždyť všechny děti jsou Mé a Já jsem s nimi navždy.
Poslouchejte svá srdíčka, tam jsem Já, láska. Láska, která pohladí, láska která utěší, láska která miluje, láska jenž vás objímá. Jsem s Vámi se všemi Mé děti. Váš Otec – Stvořitel, miluji Vás.“
Děkuji Ti Stvořiteli za toto sdělení, rád jej předám dalším lidem, miluji tě příteli.
1397. Čtyři řádky. (Přijala Petra J.) 23.1.2001.
Místo: Teplicko.
„První zákon Vesmíru je LÁSKA,
Krása této planety je MÍR,
Síla této planety je VÍRA,
Pravdou této planety jsi TY !“
1398. Strach. (Přijala Petra J.) 29.7.2000.
Místo: Teplicko.
„Strach má pouze velké oči,
modré, hnědé, zelené,
celý svět se kolem točí,
city dávno proclené.
Není nárok na vidění
věcí čistých bez hany,
ujíždí nám se zpožděním,
rychlík lásky do Pravdy.
Ve strachu a v nevědomí,
Ubíhá si bytí v nás,
Kdy už někdo upozorní –
Nástupiště: Prostor – čas.
Rozjedeme vlaky, věřte,
Zbavíme se smutných krás,
Ztratíme se ve velkém městě,
Lásky, Světla, Boha v nás !
1399. Vesmírná brána do ráje. (Přijala Petra J.)
Místo: Teplicko.
„Až otevře se Vesmírná brána,
neboj se vkročit, pozemšťane,
dnes i zítra, každého rána,
přemýšlíš, co se asi stane !
Já jsem ty a ty jsi já,
lásce není třeba slov,
kdo pokoru a víru má,
zapře v sobě zlo.
Můj Bůh je i Bohem tvým,
jen On ví, co se stane,
neboj se vkročit s přáním svým,
vítej v ráji pozemšťane.
1400. Přetechnizovaný Svět. (Přijala Petra J.) 28.10.2000.
Místo: Teplicko.
Přetechnizovaný je Svět,
přezničená je Země,
vesmírný prostor jak by smet,
ozon – zavzdušněný je Kmet,
vyšlo to celkem levně.
Skála již nemá tu sílu,
stromy trouchliví,
zvíře prý nemá víru,
člověk, byť stvořený k dílu,
je hrou násilí.
mobil, internet, klony,
prostě moderní doba,
lidé rodí se s vlohy
s přebujelými sklony,
nenáviděti Boha !
Zastav se na chvíli člověče,
kam tvoje myšlenka pospíchá,
život jak voda uteče,
zubatá oplatky napeče,
ďábel ti karty zamíchá.
Zastav své kroky, rozjímej,
pospíchat není třeba,
víru a pokoru v srdci měj,
v něm Světlo boží rozsvěcej
a Láska ti ruku podá.
1401. Kdo ... . (Přijala Petra J.)
Místo: Teplicko.
„Kdo světlem prošel, temno nepopírá,
kdo pravdu zná, je nebezpečný,
kdo skutkem žije, žije život věčný,
kdo víru má, nikdy neumírá.
Kdo časem měří, záměr vyplaší,
kdo prostor nezapírá, dýchá,
kdo s blahoslaveným se stýká,
ten zasvěcením stíny překročí;
Sám v sobě zákon vítá
a Boží Milost Láskou úročí.
1402. Svícen. (Přijala Petra J.) 3.11.1999.
Místo: Teplicko.
„Dívám se dívám a nestačím se divit
má to být svícen nebo špatně vidím ?
Je to fešák – trochu nakřivo,
ne, to neříkej, ty protivo.
Je krásný, i když bez svíček,
byl donedávna mazlíček.
Teď natahuje moldánky,
to jsou mi pěkné dívánky.”
Od Aštara.
1403. Planeta kříže. (Přijala Petra J.) 15.11.2000.
Místo: Teplicko.
„Máš tváře zjizvené
a přece jsi tak krásná
boží lásku hlásá.
Máš unavené oči
a přece v nich je jiskra,
kolo dál se točí,
smíření nám chystá.
Matko má, má Země,
krásko moje něžná,
světlo lásky ve mně,
nešťastnice hvězdná.
Vyznávám Ti lásku,
v nekonečné víře,
díky, Kniho Nářků,
má planeto kříže.
1404. Haló, jste tam ? Tady Země ! (Přijala Petra J.) 21.9.2000.
Místo: Teplicko.
„Haló haló, slyšíte mně ?
Opakuji, tady Země,
Země 1995,
Haló, ozvěte se prosím, hned.
Lásku na paprscích nekonečna
posílá Vám planeta mléčná,
zdravíme naši sestru Zemi,
haló, slyšíte, tady Erri.
Prosím, než ztratíme spojení
je možné mimozemské vidění ?
Nějaký důkaz, obraz, dítě . . .
že Bůh existuje, též věříte ?
Jsou miliony obydlených hvězd,
v jediném okamžiku TEĎ a TADY,
a pokud nevíte si rady,
sejděte prosím z mylných cest.
Zastavte na chvíli Kolo času,
naslouchejte vnitřnímu hlasu,
Světlo, Pokora a Víra
v JEDNOTU s JÁ JSEM SPLÝVÁ.
1405. Trojjediná vize. (Přijala Petra J.)
Místo: Teplicko.
„Bloudění a beznaděj,
počáteční krize,
Světlo, Láska, Naděje,
Trojjediná vize.“
1406. Víra a naděje prý neumírá. (Přijala Petra J.)
Místo: Teplicko.
když ano, tak umírají poslední
já přikláním se k hodině polední,
na talíři už jen málo zbývá.
Čas jsou peníze a bytí,
když ne, tak nazývám je metlou;
noty se mi často pletou
hrají-li nefér o čas žití.
Co je čest a co je sláva,
pár písmen abecedy díků,
Pánu vyznávám se z hříchů
a věřím, že odpustky dává.
Román píše život sám,
hraje se divadlo pro lidi,
a co divák – co uvidí ?
drama času, smrti šrám.
Na lepší časy se blýská,
když ne, alespoň hrom uhodí,
vesmírné pole zrnko urodí,
třetího druhu setkání blízká.
Sám sobě jsem si prorokem,
i když osudem již daný
zločin lásky odříkaný
plyne jak voda potokem.
Jsem navždy tvým věrným otrokem !
1407. Rozlišovací schopnost. (Přijala Petra J.)
Místo: Teplicko.
Motto:
„Někdy i nespoutaný ďábel
je méně nebezpečný než
vzdělaný intelektuál ! ! !“
„Bůh nás stvořil k obrazu svému, dal nám mnoho vlastností, mnoho darů, rozum – vědomí, jedním z nejvzácnějších je i tento: ROZLIŠOVACÍ SCHOPNOST !
Má ji každá bytost, ale jen málokterá ji umí rozpoznat a použít.
Dá se vypěstovat a dá se používat. Ne každý to dokáže, ale potlačíš-li své hrdé „Já“ a nahradíš-li jej „Já jsem“, půjde to. Můžeš použít jakoukoli mantru, která ti bude vyhovovat, podotýkám ale s odstoupením vlastního já do pozadí, až do úplného vytracení.
Rozlišovací schopnost je velmi důležitá, zvláště v této době. Každý je dnes léčitele, kontaktérem, každý je jasnovidný, každý je duchovním mistrem či učitelem, atd. ... Ale ne každý, kdo mi říká Pane, vejde do božího království. Neboť když dva dělají totéž, není to totéž.
Proto, milí přátelé, buďte opatrní a zkoumejte, čemu věřit či nevěřit, komu věřit, či nevěřit, prověřujte a používejte rozlišovací schopnost. S pokorou a boží prozřetelností to jistě dokážete.
Bylo by pod naši důstojnost se zlobit, peskovat či zakročit proti těm, kteří našimi jmény a našimi slovy o nás prohlašují a tvrdí takové nesmysly, někdy až tak důvěrné, nepodložené, nesmyslné bludy.
My, „Vesmířané“, to bereme s humorem, odstupem a s nadsázkou. Na Zemi zodpovídá každý sám za sebe, ale Vesmírné zákony jsou pro všechny (zcela všechny bytosti) stejné.
Vaším problémem je náš nezájem, určitě nemají všichni takzvaní kontaktéři čisté svědomí. Může se vám zdát, že o vás nemáme zájem, ale opak je pravdou. Máme o vás zájem, obavy i starost a cítíme s vámi, protože jsme vaší součástí, jsme vaše budoucnost.
Proto apelujeme na ty, kteří rozlišovací schopnost mají a umí ji používat, aby uváděli věci na pravou míru. Nebude to hned, potrvá to, samozřejmě, ale první vlaštovky jsou již mezi vámi, jsou zde.
Proto nevěřte kdejakým bludům a nesmyslům, ale prověřujte. Zapojte svá SRDCE spolu s LÁSKOU a ROZLIŠOVACÍ SCHOPNOSTÍ se výsledek určitě dostaví.
Poznámka zpracovatele: Sdělení přijatá od Vesmírných přátel nejsou šířena jen přes adresu www.universe-people.cz , ale také jinými cestami různými lidmi.
1408. Neopustíš mne, Ježíši ? (Přijala Jarmila P.) 2001.
Místo: Strakonicko.
Ježíši, neodejdeš ode mne nikdy ? Co kdybych na tebe zapomněla, nebo tě nějak naštvala ?
„Miluji tě má milá. Nikdy od tebe neodejdu. Jsem tvoje duchovní složka jako Bůh, Otec, Stvořitel Prvotní. I kdyby na nás zapomněla, vždycky budeme trpělivě čekat, až si zase vzpomeneš.“
I já tě miluji, Ježíši moc, ale vždyť to víš, ty víš všechno.
„Ano, vím. Miluji i ty, co mě nemají rádi.“
To bych se potřebovala naučit.
„Neboj, naučíš, vždyť už to skoro umíš.“
Zase nevím, jak ti mám poděkovat, tedy normálně, děkuji ti moc. Ani se neloučím, když jsme spolu stále.
1409. Člověk v politice. (Přijala Jarmila P.) 23.1.2001.
Místo: Strakonicko.
„Dobrý člověk v současné české politice se pozná podle toho, že z ní ihned odejde, jakmile ji dostatečně pozná.“
1410. Rozhovor se Stvořitelem Prvotním. (Přijala Jarmila P.) 29.1.2001.
Místo: Strakonicko.
„Mnozí lidé stojí u Světla, ale nevidí ho, protože jejich mysl spí. Bude ještě dlouho trvat, než se všichni probudí. Až se probudí, budou nejprve světlo tušit, pak vidět a teprve potom ho procítí naplno.“
Děkuji Ti Bože, Otče, Prvotní Stvořiteli.
„Ano, jsem to Já, poznala jsi Mne, výborně. Posílám ti svou lásku. Pocítíš ji v příštích dnech a očekávej další události s pokorou, jak říkáš, dojdeš nejdál. Miluji tě má milovaná dcero, ani se neloučím, jsem s tebou a ty se Mnou pořád. Ahoj.“
Děkuji moc.
1411. Návštěva z Vesmíru. (Přijala Jarmila P.) 20:45-21:25 hodin. 29.1.2001.
Místo: Strakonicko.
Bůh, Otec:
„Nemusíš rozumět všemu, bude ti zjeveno všechno včas, budeš informována dopředu, co se bude dít a budeš informovat lidi, kteří budou mít zájem vědět tyto světelné informace. Budeš i vyjednávat, vždyť víš. Máš tady mnoho úkolů. Většinou jsi od sil temna chráněna Námi, záleží také na tvých myšlenkách, upozorníme tě, nezapomeň na jednu věc, a to, když se blíží veliké zlo, zatmí se ti před očima. Už jsi to prožila, tak víš o čem je řeč. A co říkáš vhledu, tedy přesně řečeno, vnitřnímu zraku ?“
Ano, úžasné, ale nevím, co to znamenalo.
„V prvém vhledu jsi měla světelnou návštěvu z Vesmíru. Jména nejsou důležitá. K povídání nedošlo, snad příště.“
Říkali mi, že mě nejdou rušit, abych pokračovala (psala jsem), tak jsem pokračovala.
„Přišli si jenom něco ověřit.“
A jak jsem je mohla vidět, vždy´t jsem byla obrácená zády ke dveřím. Nejdříve jsem slyšela i viděla, jak se otevřely dveře a viděla jsem je vcházet. Vešly tři postavy ve světlých, nádherných barevných šatech. Do obličeje jsem jim neviděla. Obraz byl velmi jasný.
„To je ten vnitřní zrak, není omezen jedním směrem, ale dívá se z celku. Až se ti zase pootevře vědomí, pochopíš více, druhý vhled jsi pochopila, nebyl už jenom Světlo, ale kombinovaný. Tedy dítě Světla se narodilo k částečně Temným. Vždyť jsi za ně prosila, pamatuješ ? V kostele, když se brali. Nevěš hlavu, víš přece, že všichni mají šanci se ke Mne vrátit. Tuto možnost dávám stále.“
Děkuji Ti.
„Mám radost. Konečně jsem tě zase přesvědčil ke psaní. Ale trvalo ti to.“
Promiň, moc Ti děkuji.
1412. Rozhovor se Stvořitelem Prvotním. (Přijala Jarmila P.) 11.2.2001.
Místo: Strakonicko.
„Ano, jistě, vím, jak se snažíš mu ve všem pomoci. Řeknu ti, že je to těžké, všimla jsi si, že tvé pomoci zneužívá – to jest – spoléhá se vždycky, že ho ze všeho s Mojí pomocí vytáhneš. Ano, pomohu ti, věz ale, když bude tohoto pořád zneužívat, časem bude mít potíže chronické a ty ho donutí skončit s tím, co nemá dělat, jinak bude mít bolesti. Rozumíš tomu, viď ?“
Ano, velmi dobře, tedy mi pomůžeš, děkuji ti moc.
A ještě bych tě ráda poprosila za tu paní (8.2.2001 v Áčku), která má syna (dvacetiletého) už dva roky v komatu, zda bys mu mohl také pomoci ? Moc tě prosím, je mi jich líto.
„Ano, viděl jsem tvé pohnutí při tomto pořadu, nebudu ti říkat tuto příčinu, proč je tomu tak, a když si přeješ jim pomoct – pomohu jim – vím, že tě přesvědčila víra té matky, mně také, stane se, jak si přeješ, nemohu ti nic odříct.“
Opravdu ? Děkuji ti moc, jsem ti vděčná, miluji tě . . .
Chtěla bych se dovědět, jak se syn z tak těžkého komatu bude zotavovat. Nebo uděláš zázrak a pomůžeš mu naráz ?
„Chceš pomáhat, nebo jsi zatoužila po slávě ?“
Víš přece, že toto je zbytečná otázka (vím, že Ti nic neunikne), tak také víš, že mi po slávě nic není. Je to jen normální zvědavost. Jak myslíš, nemusím to vědět, jen když jim bude pomoženo.
„Ano, to je správné, věděl jsem, že nezklameš.“
Nevím, jak Ti mám poděkovat ?
„Ono už se něco najde, motlitbou přece.“
Velmi ráda.
1413. Rozhovor se Stvořitelem Prvotním. (Přijala Jarmila P.) 22:12-23:00 hodin.
11.2.2001.
Místo: Strakonicko.
„Nyní ti řeknu něco Já. Dobře poslouchej.
Protože lidé neví, jak vypadá pozitivní stav (žít ve Světle), bude ještě jednou na Zemi uskutečněn.
Poprvé byl žit Židy, jak víš, i co se stalo potom.
Teď se to nestane, Češi jsou moje druhá naděje. Neselžou, nemohou, jsou zde přítomny stále za všech časů vysoké duchovní bytosti Světla. A vždycky se sem rodí a budou rodit a zobrazí vysoké Dobro, Světlo a Lásku, aby byli příkladem, jak je možné žít ve Světle a podle Mé Smlouvy a v Mé Přítomnosti.
Dále ti ještě řeknu něco příště, jak bude třeba.“
Děkuji Ti moc.
1414. Rozhovor se Stvořitelem Prvotním o Pozitivním stavu v Čechách. (Přijala Jarmila P.)
13.2.2001.
Místo: Strakonicko.
„Dobře si představuješ B. Jako duchovního vůdce na Zemi (v Čechách) v době, která přijde, a sice bude to vláda Světla, v němž budu Já, Bůh, Otec, Stvořitel Prvotní, Ježíš a Síly světla. Bude to vláda a zobrazení Nejvyšší lásky a k tomu je třeba mnoho světelných lidí (dobrovolníků), aby toto Světlo žili a stali se tak živým Příkladem pro ostatní státy.
Záměrně neříkám dobu, kdy se tato výjimečná situace v Čechách uskuteční a je mi divné, že se neptáš.“
Promiň mi Bože, Otče, koukám s otevřenou pusou, protože tohle jsem vůbec nečekala, všichni předvídali jiné věci.
„To jistě, ale nejdřív se na Zemi v Čechách uskuteční stav Světla, aby všichni lidé věděli, jak vypadá žít ve Světle, vždyť sama víš, že to lidé neví.
A proč si myslíš, že jsi tady ty ?“
No přece, budu ti pomáhat, už jsem to pochopila. Další úkol. Říkal jsi, že jich mám hodně ?
„Ano, správně. Na ty další je čas. Vždycky se je včas dovíš. Nejvíc mi pomáhají ti lidé, kteří umí Světlo, Pravdu a Lásku žít.
To pro dnešek stačí, ano se neloučím, vždyť jsem s tebou stále.“
Bože, Otče, opravdu mluvím s Tebou, Bohem, Otcem, Stvořitelem Prvotním ?
Jsem tak mile překvapena a také celá nadrndaná, to je teda něco pro mně.
Čas zahojí každou ránu i tu tvoji a zaplní každé prázdné místo. Budu ti stále dávat Lásku a energii, vždyť jsem v tobě a mám tě rád má milovaná dcero a bolí Mně, když se takto velmi trápíš. Můžeš se soustředit na pokračování o Světle ?“
Ano, slyším Tě.
„Tak tedy, ptala ses na duchovní vůdce. Duchovní vůdci nejsou ve světské vládě. Je to úplně něco jiného. Duchovní lidé nikdy nevládnou na Zemi světskou mocí, ale jen duchovní, bývají to spíš obyčejní lidé, někdy i bez většího vzdělání.
Mnoho Sil temna se přidá ke Světlu a jiní budou odvoláni.“
Říkal jsi, že se neptám na začátek zobrazení Světla.
„Světlo nemá začátek ani konec – to prostě Je.“
Rozumím Ti, myslíš tu dobu.
„Ano, už začala.
Dále si povíme něco příště.“
Děkuji Ti moc. Ježíš by to vědět mohl.
„Ten by se ti přece také představil.“
Děkuji, ahoj.
1415. Požehnání od Prvotního Stvořitele. (Přijala Jarmila P.) 22.2.2001.
Místo: Strakonicko.
„BOŽÍ DUCH AŤ VEJDE
DO VAŠICH SRDCÍ A MYSLÍ
A NAPLNÍ VAŠE DUŠE POKOJEM.“
1416.1 Rozhovor s Prvotním Stvořitelem. (Přijala Jarmila P.) 21.3.2001.
Místo: Strakonicko.
„Posílám ti spoustu Lásky má milovaná dcero, Já vím, že je to pro tebe těžké. Měla jsi své oba rodiče velice a upřímně ráda. Vždyť je to ztráta jen dočasná. Tatínek už je s tvou maminkou a jsou šťastni. Přej jim štěstí a raduj se. Řekl jsem ti to hned ze začátku.“
Těžce nesu, že už tady tatínek není, pořád na něj myslím, i na maminku a mého staletého dědouška, vždyť víš.
„To je v pořádku a modlíš se za ně – to je také v pořádku.
Když nebudeš vědět, co máš dělat, tak se ptej, co by udělala Lásky a bude ti sděleno, poznáš a vycítíš pravdu, Lásku a i Světlo.“
Děkuji Ti za tak krásná slova, budu se snažit nezklamat. Měla bych ještě otázku.
Budou ještě vesmírní bráškové s námi komunikovat a psát knížky ?
„Budou, dokud to bude třeba. Smysluplné je přece propojení, Celek, nikoliv oddělenost. Z oddělenosti přece vyplývají všechny problémy. Vzpomínáš, jak žili první Boží lidé ? – Také komunikovali s vyššími světy i se Mnou a s Ježíšem.“
A proč se mnou tedy nekomunikují ?
„A jsi jim otevřená ?“
Myslím, že ano.
„Myslet znamená nic nevědět.“
Ty si děláš legraci ? a použil jsi moje vlastní slova.
„Ano, abych tě rozveselil.“
Vždyť víš, co mě trápí, ale povedlo se ti to.
„Tak se připrav, ozvou se ti.“
Díky.
1416.2 Rozhovor s Prvotním Stvořitelem. (Přijala Jarmila P.) 28.3.2001.
Místo: Strakonicko.
„Pamatuj, že v klasickém léčitelství jsou ruce pro léčení nenahraditelné. Musíš ovšem léčit celek, to znamená tělo, mysl i duši, ducha.
V duchovním léčitelství ruce nejsou tak důležité, léčíš svým duchem a myslí (myšlenkami), postupně i Slovem, tak, jak sis to přála. Chceš říct, že ne ?“
Vůbec ne, jenom koukám.
„S otevřenou pusou ?“
Tentokrát jsem ji zavřela. Děkuji nevýslovně, nemám slov.
„Amen.“
Ježíš:
„Ahoj, moje milá.“
1417. Rozhovor s Prvotním Stvořitelem a Ježíšem. (Přijala Jarmila P.) Večer, 28.3.2001.
Místo: Strakonicko.
Bože, Otče a Ježíši, moc mě mrzí, že jsem za celý svůj život mému tatínkovi neřekla, jak moc ho mám ráda. Ví to tatínek, že jsem ho měla a mám moc ráda ?
„Láska je znát, je cítit srdcem, Láska září. Tvůj tatínek to věděl i za svého pozemského života, a teď to ví ještě líp. Netrap se pro něj – je šťastný, je s tvou maminkou. Žehnají ti a myslí na tebe s Láskou.
I JÁ TI ŽEHNÁM.“
„A JÁ TAKÉ.“ (Ježíš)
To se tedy mám, a moc děkuji a také za útěchu.
Bůh, Otec a Ježíš :
„Jen se neraduj předčasně.“
?
„Hlavně zachovej pokoru a uvidíš, že to bude dobré.“
1418. Rozhovor s Ptaahem. (Přijala Jarmila P.) 6.4.2001.
Místo: Strakonicko.
To mluvím s tebou, můj milovaný ochránče ?
„Ano, tady je Ptaah – tvé myšlenky mně přivolaly. Vždycky přivoláš toho, na koho myslíš. Měla bys dávat na své myšlenky pozor – vždyť víš, kam mířím.“
Ano, to jistě.
„Chtěl jsem se zeptat, zda-li pak mě miluješ ?“
Že se ptáš, vždyť víš, miluji přece vědění, a ty jsi vědění. Miluji celou Rodinu a to jsou všichni, neboť Bůh je všude.
„Ano, jak prosté, jednoduché a jak velká Pravda.“
Moc ti děkuji, ozveš se zase někdy ? Vůbec nevím, jak vypadáš. Přijdeš někdy s brášky mě navštívit ?
„To jistě, ve vašem bytě jsou neuvěřitelně jemné vibrace.“
A co elektrospotřebiče ?
„Na vibrační úrovni nám nevadí.“
1419. Rozhovor s Ptaahem. (Přijala Jarmila P.) 8.4.2001.
Místo: Strakonicko.
„Ano, jsem tady, chceš pokračovat v komunikaci, naše milovaná ?“
Ráda, slíbil jsi, že mě někdy navštívíte s brášky z Plejád.“
„I dnes jsou tu všichni a minule jsme také byli všichni, akorát se o tom nemluvilo. Zdraví tě všichni Plejáďané a moc se těší na tebe a já také.“
Dnes jsem měla divný sen, co kdybych se tě zeptala, co znamená ?
„Když budu vědět, o co se jedná, povím ti to rád.“
Copak ty to nevíš ? Myslela jsem, že víš všechno.
„Všechno ví jenom Bůh, Otec, Stvořitel Prvotní.“
Zdálo se mi, že jsem byla na nějaké léčitelské sešlosti, jednalo se o léčitelskou zkoušku (prokázat léčitelské schopnosti), pak byla přestávka, někam jsme odešli a vrátili jsme se a potom chtěli na nás podpisy, že se nějaký duch bude zhmotňovat. Moc se mi to nelíbilo, ale nikdo neodcházel, tak jsem také neodešla, potom jsem viděla tu duši zhmotnělou, a když to skončilo, nějaký léčitel mi vyčetl, že jsem neměla podepisovat a účastnit se tohoto dění, on tam nebyl a je to hřích.
Nevím ,co si z toho mám vybrat, a tak se ptám tebe.
„A podepsala jsi se ve snu, nebo ne ?“
To nevím.
„Je to složité. Pravděpodobně tě čeká nějaká větší duchovní zkouška. Kdybych ti řekl, o co se jedná, už by to zkouška nebyla, možná ti to tvůj Duchovní princip naznačí.
Zdá se, že nemáš do žádné organizace vstupovat. Dále asi se nebude spiritualista chtít vzdát tak lehce, dělají si pořád na tebe nárok, když jsi z toho rodu. Myslí, že tě musí něčím zaujmout.“
Nemám ke spiritualismu žádný vztah. Můj děda (zlatý a skvělý člověk a můj taťka také tak i maminka) mi ho zakázal (řekl, že to není cesta pro mně), dokud ještě žil na Zemi, ani to dělat nemusel, pochopila jsem, že doba jde kupředu a spiritualismus měl význam po době Temna v minulém století a dnes jsme pokročili a žádné duchy vyvolávat nemusíme, protože každý se může spojit se svým Duchovním principem a komunikovat s ním – což není duchaření.
„Skvělé, chápeš to, máme všichni z tebe velikou radost, že jsi toto pochopila a napsala všem.“
To mám tedy uveřejnit ?
„Ano, aby ostatní lidé nedělali chyby, mohou se z toho, co jsi napsala, poučit. Bude to nutné kvůli zobrazení Světla a Lásky, Pravdy v Čechách – no vždyť už víš.“
Pořád se mi stýská po tatínkovi a dnes je zrovna neděle a u nás je prázdné místo. Nevím, jak se mám s tím vyrovnat, měla jsem ho moc ráda a ani jsem mu to za celý život nestačila říct.
„To nemusíš říkat. Láska je cítit. Tatínek tvůj to určitě věděl. Čas zahojí každou ztrátu, i tu tvoji a ta je jen dočasná. Ti, kdo se upřímně milují, se zase sejdou.“
Děkuji ti za tak krásná slova potvrzení a za rady, budu se jimi řídit a všechny Plejáďany zdravím, miluji a těším se na vás. Ahoj.
„My na tebe také. Ahoj naše milovaná.“
1420. Rozhovor s přáteli. (Přijala Jarmila P.) 18.4.2001.
Místo: Strakonicko.
Bůh, Otec a Ježíš:
„Žijte Světlo, Lásku a Pravdu a ukažte svoje schopnosti.“
Ptaah:
„Ahoj moje milovaná, neplač, přišel jsem tě utěšit, všechno bude dobré, jenom to vydrž, všechno se urovná. Jde o to, kam se kdo přikloní – zda ke Světlu nebo ke Tmě.“
Děkuji ti, nejsem schopná slov, moc ti děkuji a pozdravuj všechny.
1421. Rozhovor se Stvořitelem Prvotním. (Přijala Jarmila P.) 23.4.2001.
Místo: Strakonicko.
Bůh, Otec, Stvořitel Prvotní:
„Zasáhne Boží síla a M. se uzdraví, neboj se a důvěřuj Mi. Nezoufej. Naděje umírá poslední. Drž se má milovaná dcero a tvé dítě se uzdraví.“
Děkuji.
1422. Rozhovor s přáteli. (Přijala Jarmila P.) 24.4.2001.
Místo: Strakonicko.
Bůh, Otec, Stvořitel Prvotní a Ježíš:
„M. musí poznat, že tudy pro něj tato cesta nevede, až si to uvědomí, tehdy zasáhne Boží Síla a M. se uzdraví. Hlavu může mít v oblacích, ale nohy musí být zakotveny pevně na Zemi, pak se nemůže nic stát. Až se uzdraví, budete všichni, kdo zvládáte cestu víry s ním probírat a on se časem uklidní a bude to zvládat také.“
Děkuji moc.
1423. Rozhovor s přáteli. (Přijala Jarmila P.) 26.4.2001.
Místo: Strakonicko.
Bůh, Otec, Stvořitel Prvotní a Ježíš:
„Už na tom pracujeme. Dnes zasáhne Boží Síla a vrátí M. do skutečnosti.“
Moc děkuji, ani nevím, jak mám poděkovat.
Bůh, Otec:
„To je v pořádku.“
„Další zprávy. Ano, tady je Ptaah – tvůj ochránce. Na tyhle zprávy buď opatrná, nemusí být vždycky ze Světla. Síly temna se budou chtít vloudit i tobě do myšlení a my tady všichni doufáme, že ty je poznáš a nepustíš do svého myšlení na základě Síly Světla – Boha, Otce, Stvořitele Prvotního a Ježíše, kteří ti dávají Světlo, Pravdu a Lásku a tímto se zase všechno v dobré obrátí. Vytrvej, budeme ti pomáhat všichni.
Teď chce s tebou mluvit Aštar.“
„Ahoj moje milovaná, i já ti posílám spousty lásky a podpořím tebe a tady všichni se přidávají. Chtěl jsem ti říci, když nebudeš moci rozeznat, zeptej se, co by udělala Láska a dostaneš odpověď od Boha, Otce, Stvořitele Prvotního anebo Ježíše.“
Také ti moc děkuji, ahoj.
1424. Dost bylo pekel. (Přijali Ivo A. Benda a Helena K.) 17.7.2001.
Místo: Česká Lípa.
DOST BYLO PEKEL, PŘEHAZUJEME VÝHYBKU, BUDUJEME NEBE NA ZEMI.
Děkujeme za odrazový můstek do Nebe - Pravého Stvoření, teď už víme, co nevolit ! ! !
Negativní energie měníme na pozitivní - světlo - lásku.
Odneste si peníze do pekla, tam je budete potřebovat. A parlament s vládou si tam vemte taky, a také různé haraburdí (majetky), ovládače, média. Vše se vám tam bude hodit - smetiště dějin - zóna vymístění - odpadkový koš (černý Vesmír s minimem světla - informace - lásky - tepla).
My jdeme do světla. Pojďte s námi, zanechte loutkování. Opona loutkářů (ještírků) se zvedá a nezvládli by jste to - pravdu o stávajícím negativním stavu. „Peníze z nebe nepadají ...“ (reklama ČSOB) - peníze jsou totiž z pekel, dílny pseudotvůrců. Budujeme „Mumuland“, „kde nemají banky a parlament“ (píseň - Kotvald). Loutková hra končí, zvedá se opona ... Zanechte toho, nebo skončíte v peklech. Ještě ale můžete zažít to, co „hrdina“ filmu USA „Trosečník“ - jak je libo.
My budujeme světelná těla a nový svět - Nebe na Zemi (viz např. Swedenborg „Nebe a peklo“, nebo „Nové zjevení“). Loutkování máme dost, už s vámi nehrajem. Nasedejte na vlak lásky, nabírá rychlost, nezastavuje - odjíždí ! Žijeme tady a teď. Obnovíme základ rodiny, aby fungoval správně a kvalitně, neboť v tom je pevný základ celé společnosti. Všechny „zákony“ zrušit, pak vytvoříme novou láskyplnou společnost. Hlavními zásadami budou tři základní principy:
Vědomí (niterná komunikace se vším Pravým Stvořením a Stvořitelem Prvotním)
Poctivost
Zodpovědnost
Kdo chce tvořit Nebe na Zemi, ať se přidá k nám, uvítáme další skvělé nápady a myšlenky v řešení této situace, neboť budovat Nebe na Zemi je pro všechny lidi a zapojit se má každý, protože všichni jsme součástí jednoho celku ! ! !
Vás, kteří pokračujete v peklech - vyzáříme láskou, když neodejdete sami. Připomínáme vám akci: „Děkujeme, odejděte“ ... tak tedy, děkujeme, že odcházíte (Kam ? , To je vaše volba).
I když si myslíte, ze setrváváte na svých pekelných pozicích, ve skutečnosti již odcházíte do hlubších a hlubších pekel (čím vyšší „zásluhy“, „kariéra“, tím hlubší pekla). Končíme s tímto pekelným systémem zel a nepravd ! Vašim „TV – zprávám“ říkáme „zprávy z pekel“ - nebo taky – „zprávy od ještírků“. Ty nejsou od pravých lidí, ale od ubohých bezduchých loutek ! Pokud někdo z politiků používá srdíčka, je to dosud jen jako kamufláž zel a nepravd, jak říkal Ježíš: „Používají roucho beránčí ... ! “ „Podle skutků je poznáte.“ Připravují pekelný systém ovládání lidí s mikročipy na těle ! Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá ... Všechno jsou vibrace - kvality energií.
Světelní přátelé
Související info: www.universe-people.cz www.universe-people.com
Na vědomí: Vláda ČR a SR, 4500 lidí médií a další statisíce lidí planety Země.
Rozesíláno od 17.7.2001 stále dál a dál, bez zastavení, mnoha lidmi světelnými.
POŠLETE S RADOSTÍ A LÁSKOU DÁLE !
1425. Dvacet dva čaker. (Výtah z knihy „Duchovní psychologie“, Joshua David Stone.) 1994.
Místo: USA.
Poznámka zpracovatele: Před tiskem je nutné obarvit černě nejen text, ale i pozadí textu dát „není“. Automatické vyznačování textu je pomocí přidržení dvou kláves ctrl A (cotnrol A).
„V Lidském porozumění systému čaker máme SEDM ČAKER. To je správné porozumění, pokud se orientujeme pouze v realitě 3. dimenze. V pravdě existuje OSM ČTYŘ – DIMENZIONÁLNÍCH ČAKER a SEDM PĚTI - DIMENZIONÁLNÍCH ČAKER.
(A)
SEDM HLAVNÍCH ČAKER je ve spojení s éterickým tělem nebo energetickým tělem a nakonec také s tělem fyzickým. Sedm čaker přebývá v těle éterickém, ne v hustém těle fyzickém.
1. ZÁKLADNÍ ČAKRA (červená)
Hlavní funkcí této čakry je korespondence s fyzickým tělem a bytím na planetě Zemi.
2. POLARITNÍ ČAKRA (oranžová)
Její hlavní funkce je vyrovnanost polarit (mužské a ženské). Koresponduje při tvoření a také funguje při sexuálním vyjádření (sexuální energie). Horizontálně je tato čakra spojena s podvědomím.
3. SOLAR PLEXUS ČAKRA (žlutá)
Tato čakra koresponduje s emocionálním tělem.
4. ČAKRA SRDEČNÍ (zelená)
Hlavní funkce je NEOMEZENÁ (NEZÁVISLÁ) LÁSKA.
5. ČAKRA KRČNÍ (modrá)
Koresponduje při komunikaci, vyjádření a použití vůle.
6. TŘETÍ OKO – ČAKRA (fialová)
Hlavní funkcí této čakry je duchovní zrak a vize. Tato čakra koresponduje s vědomím.
7. ČAKRA KORUNNÍ (bílé světlo nebo duhové světlo)
Tato čakra koresponduje s vyšším vědomím (super – vědomí), s duší, s monádou (atd.). Je to opravdu brána, přes kterou proudí vyšší energie.
(B)
Následující čakry jsou ČTYŘ – DIMENZIONÁLNÍ:
8. SÍDLO DUŠE (barva smaragdová, zelená a růžová) nebo SÍDLO EXISTENCE
9. ZÁKLADNÍ ČAKRA ČTAŘDIMENZIONÁLNÍ (modro - zelená)
Tato čakra koresponduje se světelným tělem a také její funkce představuje vyjádření radosti. Když tato čakra je aktivována, její hlavní funkcí je aktivace světelného těla, které je teď v systému buněčném a v podvědomí buněčném.
10. ČAKRA HARMONIE POLARIT (barva perleťová – stříbrná)
Tato čakra začíná fungovat, když mužská a ženská energie je v perfektní rovnováze. S touto funkcí je život snadný (s menší námahou), v přímém souznění s duší.
11. ČAKRA ENERGIÍ NOVÉHO VĚKU (růžovo – oranžová)
Energie této čakry můžeme pociťovat jako vlnu, která se pohybuje a prochází tělem bez toho, aby setrvávala na jednom místě. Tato čakra nám umožňuje transformaci (očištění) od stresu (přítomného a minulého života – negativních zážitků – uschovaných ve třetí čakře) při této korespondenci s čakrou třetí.
12. ČAKRA SRDEČNÍ – TRANSFORMAČNÍ (zlatá – třpytivá)
Tato čakra propojuje všechny energetické formy. Je to ČAKRA KRISTOVO VĚDOMÍ.
13. ČAKRA TELEPORTAČNÍ (fialová – růžová)
Hlavní funkce této čakry je manifestace vibrační komunikace. Je to tato čakra, která je používána při materializaci a dematerializaci věcí, a také je používána při léčení.
14. ČAKRA ČTRNÁCTÁ (tmavě modrá – fialová)
Přináší vidění do 4. dimenze a aktivuje vaši neomezenost. Tato čakra koresponduje s Božím plánem a umožňuje odevzdání mentálního vědomí. Tato čakra umožňuje cestu (žití) ve spolupráci s Božím plánem bez hodnocení a posuzování (jednoduše řečeno, bez používání nižší mysli) a přizpůsobit se jakékoliv energetické formě nebo tělu, které si vybereme.
15. ČAKRA PATNÁCTÁ (zlato – bílá)
Aktivace této čakry umožňuje přímé propojení na monádu.
(C)
Následující čakry jsou PĚTI – DIMENZIONÁLNÍ:
16. ČAKRA ŠESTNÁCTÁ (světle fialově – bílá)
Tato čakra integruje do korunní čakry při vzestupu (ascension) a tímto se stáváme VESMÍRNOU BYTOSTÍ a můžeme se pohybovat všemi časy a všemi dimenzemi a přizpůsobit se jakékoliv energetické formě nebo tělu, které si vybereme.
17. ČAKRA SEDMNÁCTÁ (bílá – zářící)
Tato čakra představuje VESMÍRNÉ SVĚTLO.
18. ČAKRA BOŽÍHO ZÁMĚRU (růžovo – zlatá)
Když je tato čakra aktivována, tvoří schopnost ukotvit šesti – dimnezionální realitu.
Poznámka: U pěti - dimenzionálních čaker není korespondence k solar plexus (solar plexus je spojen s čakrou srdeční).
19. VESMÍRNÉ SRDCE (fialová)
Tato čakra koresponduje s VESMÍRNOU ENERGIÍ.
20. ČAKRA DVACÁTÁ (fialovo – zlatá)
Tato čakra představuje BYTÍ (ve smyslu Božím).
21. ČAKRA DVACÁTÁ PRVNÍ (modro – bílá)
Působí ve směru evoluce z perspektivy Boží.
22. ČAKRA PLATINOVÁ (barva platinová)
Tato čakra je v propojení s BOŽÍ HLAVOU.
KORESPONDENCE ČAKER:
3-D 4-D 5 - dimenzionálními
0 = ZEMĚ 8 16
1 = ZÁKLADNÍ 9 17
2 = POLARITNÍ 10 18
3 = SOLAR PLEXUS 11 -
4 = SRDEČNÍ 12 19
5 = KRČNÍ 13 20
6 = TŘETÍ OKO 14 21
7 = KORUNNÍ 15 22
Poznámka zpracovatele:
Otevření prvních 12 čaker u pozemšťana je podmíněno růstem vědomí – viz např. „Duchovní cesta“ – sdělení 819 – 847 (včetně tabulky 12 čaker a šroubovic) v knize „III. Rozhovory s poučením od mých přátel z Vesmíru“ nebo kniha „Poslové úsvitu“, vše na www.universe-people.cz či anglicky www.universe-people.com . Propojování těchto informačních kanálů znamená vlastně též narušení a likvidace pouzder pravých myslí, jejichž autory jsou pseudotůrci. Znamená to také snižování míry ovládání lidské bytosti Silami temna z 95 % k 0 % ! Ukončením tohoto procesu (propojením všech 12 čaker) se lidská bytost na Zemi osvobozuje z otroctví pseudotvůrců a jejich negativního stavu a převibrovává do vyšších dimenzí (bod převibrování – závěr lidské duchovní cesty). Duchovní cesta pak pokračuje po lidské duchovní cestě ve vyšších světech. Informace tohoto procesu nyní nejsou pro naši pozici nutné.
1426. Harmonie tří vědomí. (Výtah z knihy „Duchovní psychologie“, Joshua David Stone.) 1994.
Místo: USA.
„Jeden z důležitých klíčů k osobní realizaci, nebo Boží realizaci, je HARMONIE A INTEGRACE NAŠICH TŘÍ VĚDOMÍ A ČTYŘ TĚL. Porozumění systému 4 těl nám může napomoci k porozumění romantických vztahů a v přátelství.
Pokud se podíváme na naše vztahy k těm lidem, ke kterým jsme nejblíže, můžeme vidět zaměření (v převaze) EMOCIONÁLNÍ nebo MENTÁLNÍ nebo FYZICKÉ nebo DUCHOVNÍ anebo V KOMBINACI.
Ve skutečnosti je to DUŠE, kdo se opravdu učí, když my pracujeme se systémem 4 těl. Co tím myslím:
Duše inkarnuje dvanáct individualit (MDB – multidimenzionální bytosti, každá v jedné z 12 dimenzí) nebo duchovních prodloužení do fyzické inkarnace. Duše si uvědomuje (žije) každou z těchto prodloužení ve stejném čase (ne v lineárním nebo periodickém čase). Když duše pracuje prostřednictvím inkarnované individuality, např. v oblasti emocionální (s tělem emocionálním) a není tam úspěch, tak duše pracuje s tímto /s touto lekcí) prostřednictvím jiné inkarnované individuality. A tak se duše učí prostřednictvím všech 12 duchovních prodloužení ve stejném čase a dosahuje tak své duchovní realizace. Prostřednictvím všech těchto zkušeností všech 12 individualit se tato 4 těla stávají opravdu harmonická a rozvinutá.
Pokud člověk (prodloužení duše) přijímá PLNĚ realizaci DUŠE, je to nazýváno TŘETÍM ZASVĚCENÍM anebo SPLYNUTÍ S DUCHEM.
Podobný proces probíhá i na další úrovni, když individualita splývá kompletně s MONÁDOU, tak je to nazýváno VZESTUP (ASCENSION).
Z pohledu duše jsou bytosti na Zemi individualitami, které jsou jako prsty těla duše, a když jeden prst nefunguje (nepracuje) jak má, tak duše má možnost použít prst jiný. Všechny tyto prsty náleží JEDNOMU TĚLU, a tak opravdu nezáleží, který prst duše používá k učení nebo realizaci.
Čtyři základní těla jsou:
1 = tělo fyzické (éterické)
2 = tělo astrální (emocionální)
3 = tělo mentální
4 = tělo duchovní
Tři vědomí jsou:
1 = podvědomí
2 = vědomí
3 = vyšší vědomí
(1)
První krok k této harmonii a integraci je POZNÁNÍ, ŽE MY MÁME TŘI VĚDOMÍ.
(2-1)
Další krok je začít učení (proces učení): VLASTNIT NAŠI OSOBNÍ SÍLU (VŮLI) A PŘEVZÍT VEDENÍ NAD PODVĚDOMÍM A NAD TŘEMI NIŽŠÍMI TĚLY.
(2-2)
Další krok je požádat o pomoc duši.
(3)
Tři vědomí můžeme přirovnat k velkým kovovým prstencům. V dřívější fázi evoluce jsou prsteny u individuality oddělené. Ale v době vývoje, kdy začínáme rozvíjet osobní mistrovství a obracíme se k duchu, tyto prsteny se začínají překrývat. V čase Třetího zasvěcení (splynutí s duší) tyto prsteny začínají splývat a fungují už jako jedno vědomí. Je to také při dosažení Mistrovství u individuality (zperfektnění těla fyzického, emocionálního a mentálního), a tak tam došlo i k propojení (nejméně 51 %) individuality, s vědomím duše. A tak, jak duchovní splynutí pokračuje, STABILIZUJEME funkci tří vědomí do KVALITNĚJŠÍ HARMONIE.
(4)
Při Čtvrtém zasvěcení DUŠE SPLÝVÁ S MONÁDOU.
(5)
Při Pátém zasvěcení integrace pokračují, a také pracujeme na dalším zkvalitnění a harmonizaci 4 těl a 3 vědomí a INDIVIDUALITA SPLÝVÁ KOMPLETNĚ S MONÁDOU.
(6)
Při Vzestupu (Ascension) (Šesté zasvěcení) monáda (já jsem) sestupuje kompletně do individuality (do 4 těl) na Zemi. I fyzické tělo splývá kompletně s tělem světelným. V této fázi jsme dosáhli PERFEKTNÍ INTEGRACE A HARMONIE 3 VĚDOMÍ A 4 TĚL.“
Poznámka zpracovatele:
Duše se vlastně cvičně inkarnuje do zfabrikovaných těl z dílny pseudotvůrců, kde jsou vytvořena zapouzdření mysli (prstence) a komunikace mezi nimi i nadvláda nad těly je mizivá (to je stav při první inkarnaci hned po narození dítěte). Potom postupuje proces duchovní cesty – růstu vědomí – postupné narušení až likvidace těch pouzder (prstenců), a návrat zpět do Pravého Stvoření. Viz např. „Duchovní cesta“ – sdělení 819 – 847 (včetně tabulky 12 čaker a šroubovic) v knize „III. Rozhovory s poučením od mých přátel z Vesmíru“ nebo kniha „Poslové úsvitu“, vše na www.universe-people.cz či anglicky www.universe-people.com .
1427. Světelné tělo. (Výtah z knihy „Beyond Ascension“, Joshua David Stone). 1995.
Místo:Arizona, USA.
„Světelné tělo je kompletní, když:
(A)
Dosáhneme světelnost našeho fyzického těla 98,99 %.
(B)
Splyneme se světelným tělem naší monády.
(D)
Splyneme s naším světelným tělem solárním.
(E)
Splyneme s naším světelným tělem galaktickým.
(F)
Splyneme s naším světelným tělem vesmírným.
A když vesmírné světelné tělo je instalováno a spojeno s tělem fyzickým, fyzické tělo se stává více éterické, i když stále ještě může být vidět, a v tomto bodě dosahujeme schopnosti teleportační, jste schopni teleportace do vnitřních světů a chrámů. A jsme schopni teleportace po celé planetě Zemi i se svým tělem fyzickým. A máte také schopnost materializovat objekty. A tak tato schopnost vám říká, že jste splynuli s vaším tělem vesmírným.
Poznámka:
Světelná těla obdržíte na zavolání. A tomuto musíte být připraveni. Připraveností je myšleno: Synchronizace vašich tří vědomí a čtyř těl (tělo fyzické, tělo emocionální, tělo mentální, tělo duše), což není problém uskutečnit. Záleží pouze na vašem rozhodnutí a vytrvalosti (vůli).“
1428. Vzestup. (Výtah z knihy „Beyond Ascension“, Joshua David Stone). 1995.
Místo:Arizona, USA.
„Když člověk zperfektní vehikl pro duši, máte možnost očistit si karmu. Všechny karma z životů dřívějších je program v našem podvědomí a v záznamu, který vlastníte. Všechno může být očištěno v tomto životě, pokud se naučíte být mistrem vašich tří hustších těl (těla fyzického, těla astrálního a těla mentálního) ve služně Bohu. Je možné vyčistit podvědomou programaci od negativního programování a vložit programy pozitivní.
K dosažení vzestupu je nutné očistit karmu v 51 %. A v tomto bodě duše přebírá vedení nad člověkem. Co je myšleno těmito 51 % ? Je tím myšleno pouze očištění karmy ze všech minulých životů individuality (prodloužení duše). Není nutné čistit karmu z našich 11 dalších duševních prodloužení. Ale když už jsme tady, v tomto bodě, tak proč nepokračovat ?
A tak když se rozhodnete pokračovat, integrace následují, čištění pokračuje, světelnost těla narůstá, vehikl (tělo) se zperfektňuje pro duši a následně pro vyšší duši (ducha).“
1429. Naše těla a vzestup. (Přijal Petr E.) 30.6.2001. 3:00 –4:00 hodin.
Místo: Frýdek - Místek.
„Ve fyzickém Vesmíru, kde vibrace jsou zpomaleny, duše nevidí jasně, duše používá vehikl (systém několika těl).
My lidé, pokud rozhodneme se žít v záměru Božím a používat vůli svou v tomto smyslu, zkvalitňujeme vehikl (člověka) a vytváříme tak nástroj pro duši. Pokud vytrváme, přebíráme kontrolu nad vehiklem (člověkem) v tomto fyzickém Vesmíru, máme vědomí duše, a tak i náš obzor je jasnější. Pokud vytrváme ve zkvalitňování vehiklu i dál, vytváříme podmínky k sestoupení monády. V tomto bodě se duše stává vehiklem pro monádu (já jsem).
Tyto procesy jsou postupné, a každému člověku je dána tato možnost. V tomto Vesmíru fyzickém máme možnost se naučit mnoha věcem ve smyslu vývoje těla duchovního, nebo našeho vědomí. Je to převážně z důvodu zpomalení ve vibracích. A tak vidíme jasně systém nebo manifestaci našich myšlenek nebo slov ve Vesmíru viditelném okem lidským. A samozřejmě, pokud zkvalitňujeme my vehikl náš, o tolik můžeme mít jasnější vidění nebo porozumění.
Boží esence (Bůh) neudělají nic za nás. Ale pokud my začneme pracovat a převezmeme vedení těla do svých rukou, a tím regulujeme (kontrolujeme) naše instinkty, emoce a podvědomí ve smyslu Božím, a takto zkvalitňujeme charakter náš. Boží esence se mají možnost projevovat o to víc prostřednictvím našich vehiklů. A tím propojení naše s Boží esencí se rozšiřuje.“
1430. Naše těla a vzestup. (Přijala Helena K.) 17.7.2001.
Místo: Mimoň.
(Pokračování k předchozímu sdělení.)
„Nejlepší očista těla je službou pro bližní a žití podle evangelia (Božích, Kosmických - zákonů) a příkladu Pána Ježíše Krista.
Především, pokud žijeme zde, na planetě Zemi, si mám udělat pořádek ve společnosti, aby zde bylo vše funkční podle Kosmických zákonů a Božích zákonů. To je naším posláním, proto jsme tady – viz E. Swedenborg: „Nebe a peklo“, kapitola: O nebeské slasti a blaženosti, bod 404, str. 312:
„404. Duchové, kteří se domnívali býti lépe než jiní poučeni, pravili, že na světě věřili, že nebeská radost sestává jedině z toho, Boha chváliti a velebiti, a to že jest činný život; ale bylo jim řečeno, že Boha chváliti a velebiti není takovým činným životem, a že Bůh nepotřebuje chvály, ani velebení, nýbrž že žádá, aby každý byl něčím užitečen, a tak činil dobro, které slove DOBREM ÚČINNÉ LÁSKY; nedovedli však s dobrem účinné lásky spojiti ani sebemenší představu nebeské radosti, nýbrž pouze představu poroby; avšak andělé dosvědčili, že tato činnost jest nanejvýš svobodná, ježto vyplývá z vnitřní náklonnosti a jest spojena s nevýslovnou slastí.“ “
1431. Rozhovor s Aštarem a Ptaahem (295) o dnešní situaci. (Přijal Ivo A. Benda)
7.7.2001. 7:17 –7:53 hodin.
Místo: Frýdek - Místek.
„Milý Ivo,
Upřímně tě zdravím já, Aštar, velitel Velké vesmírné flotily. Ano, jsem rád, že jsi se se mnou takto spojil a že ti mohu sdělit některé nové zprávy.
Nyní se v tomto období dále ZAVRŠUJE POLARIZACE LIDÍ vaší společnosti, dle svého cítění a myšlení, na DVĚ SKUPINY:
(1)
ty, kteří založí Novou společnost a budou žít stále více v lásce a v souladu s Božími zákony
(2)
a ty druhé, kteří chtějí pokračovat v budování stávající pseudospolečnosti, ovládané Silami temna.
Ano, toto bude ukončeno celkovým převibrováním planety Země ze 3. do 5. dimenze a dále budou další události souvztažící s oběma – tehdy již oddělenými – společnostmi. Nyní se tedy vy, s posláním světelným, snažíte realizovat pozitivní stav vedle toho negativního tak, aby se dále ZOBRAZILA a ODHALILA jeho povaha. Ano, je to především pozitivním láskyplným životem, který se snažíte žít. Dále, ti druzí dále pracují na infrastruktuře a ovládacích systémech společnosti tak, aby se staly plnohodnotnými loutkami tohoto loutkového systému lidí. Jsme rádi, že mnozí z vás, bytostí světelných, pracujete s láskou a pokorou na poslání, které jste si vybrali před vaším zrozením zde na planetu Zemi (1. zrození), a tak se dále ubíráte směrem domů – do Pravého Stvoření.
Je to světelné poslání v oborech léčitelském, meditačním a teleinformačním. To, jak každý zvládne své poslání, záleží na něm samém, a pak dle toho se zařadí o stupínek výše či níže – dle splnění poslání. Takto dle Zákona svobodné vůle a volby si každý určí pozici, ze které bude moci dále se vyvíjet v nových podmínkách – buď Pravého Stvoření (zóny umístění), anebo zóny vymístění. Chtěl bych všem těmto lidem sdělit, že v plnění svého poslání mají plnou naši pomoc i pomoc Stvořitele Prvotního všeho a všech, námi všemi milovaného. Ano, takto tedy se každý sám rozhoduje a volí. Víš milý Ivo, jak vypadá
(1)
PRAVÁ SVĚTELNÁ PRÁCE – nenápadná, s pokorou a láskou, pod našim vedením a vedením Stvořitele Prvotního všeho a všech,
(2)
a jak vypadá pekelná – pseudoduchovní práce – pod vedením a ovládáním bytostmi Temnými z negativních světů zvaných pekla.
Ano, těchto lidí zde pracuje také mnoho a jejich aktivity směřují k těm, kteří je ovládají.
Jsem rád, že ty i nadále a neustále pracuješ pro našeho milovaného Stvořitele Prvotního všeho a všech, a že se stále snažíš pomáhat všem těmto lidem na této Zemi. Toto je takto důležité a my tě stále podporujeme. Máme velkou radost, že se opět také v médiích podařilo něco dát lidem, z ČT2 v pořadu „Přesčas“. Ano, pan Kraus je na tom podobně, jako většina zaměstnanců ČT a médií vůbec – pod silným ovládáním Silami temna. Přesto ale Stvořitel náš milovaný dovolil takové předání informací a mnoho z 600 000 lidí, kteří ČT2 tehdy sledovalo, si poopravilo své znalosti a představy a někteří si potvrdili své předchozí poznatky. Byla tam řada obrázků, které mocně zapůsobily na lidi, a takto obohatily váš rozhovor. Těmto lidem tyto info dále pomohou v této situaci a někteří se též podívali na naši internetovou stránku www.universe-people.cz . Sami mohli vidět v tom pořadu, jak pan Kraus ihned skočil do tvého hovoru při uvádění této stránky – ale přesto mnoho lidí slyšelo a zaznamenalo si. Máme velikou radost, že se nám takto podařilo informovat další statisíce lidí, kteří budou moci porovnávat a vidět ve světle těchto našich informací.
Miluji tě milý Ivo a jsem s láskou v srdci, Aštar, velitel Velké vesmírné flotily.“
„A nyní se přidávám já, Ptaah, velitel Vesmírné flotily z Plejád. Ano, také já jsem opravdu rád, že se také ty milý Ivo nadále snažíš pracovat pro našeho milovaného Stvořitele Prvotního, a že naživo se ti podařil ten rozhovor v pořadu Přesčas. Máš radost a my také, kolik lidí jsme takto informovali a jaký to má dopad na poznání lidí. My stále rádi pomáháme a budeme pomáhat lidem z planety Země, a dále se těšíme na budování nové společnosti, založené na LÁSCE, DOBRU a POMOCI BLIŽNÍMU. Ano, tento čas se blíží a vše proběhne již zanedlouho. Proto buďte připraveni na VZESTUP – PŘEVIBROVÁNÍ - a snažte se takto pracovat i nadále.
Toto ti s láskou v srdci sdělil Ptaah, velitel vesmírné flotily z Plejád.“
1432. Rozhovor s Aštarem (296). (Přijal Ivo A. Benda) 12.7.2001. 14:52 –15:10 hodin.
Místo: Česká Lípa.
„Milý Ivo,
Upřímně tě zdravím já, Aštar, velitel Velké vesmírné flotily.
Ano, jsem rád, že jsi se se mnou takto spojil a že máš chuť se dozvědět další nové informace.
Ptal jsi se na ty lidi, kteří mají mnohoženství (u vás na planetě a hlavně na jiných planetách). Ano, rozhodující je míra lásky v první řadě – na prvním místě, a pak lze realizovat čistá nebeská manželství. U vás na planetě Zemi lidé spolu většinou žijí bez lásky, pouze několik málo lidí realizuje menší či delší období v lásce. Na vyšších planetách se tedy lidé učí mnohem více a hlouběji tuto lásku rozvíjet, a pokud toto takto zvládnou a postoupí do vnitřního nebe, tam již realizují pravou manželskou lásku – nebeskou lásku. Je to určitý proces učení se a přímo souvztaží s duchovním vývojem jedince. Proto tedy ve vnitřním nebi jsou oba duální partneři spojeni v jednu bytost a dále sdílí lásku s jinými bytostmi. Do tohoto stavu má většina lidí jak na Zemi, tak ve vnějším nebi, ještě kus cesty, který realizují také v některých případech v manželství. Rozhodující je tedy výuka v této lásce a praktickém každodenním životě, a pak v nejvyšším stavu - vnitřním nebi – se bytosti rozhodují žít nebeskou lásku tam, kdy mají již všechny předpoklady takový život zvládnout. Vyžaduje to totiž naprosté a bezpodmínečné souznění obou partnerů, kdy se sdílí v rovnováze jejich femininní a maskulinní princip. Máš to rozebrané v „Novém zjevení“ v kapitole 20 a také v „Poslech úsvitu“ v kapitole 20. Takto tedy si lidé mohou udělat představu o délce cesty, která je ještě čeká. Jsou zde výjimky (malý počet lidí), kteří nemají s láskou ani na Zemi problémy a úspěšně ji rozvíjí i v těchto tvrdých podmínkách. Ty milý Ivo také kráčíš tímto směrem rozvoje, a dle svých schopností realizuješ cestu lásky, kterou se také vracíš domů – ke Stvořiteli prvotnímu všeho a všech.
Ano milý Ivo, to je tedy odpověď na tvou otázku i pro lidi a přeji ti krásný den. S láskou v srdci ti toto předal Aštar, velitel Velké vesmírné flotily.“
1433. Průzkumná loď ze Saturnu. (Výtah z knihy George Adamského „Uvnitř vesmírných lodí“.)
1955.
Místo: USA.
Celý text knihy „Uvnitř vesmírných lodí“ česky je ke stažení na www.universe-people.cz nebo anglicky www.universe-people.com . Web obsahuje také originální fotografie mateřských lodí s vypouštěnými malými loděmi a několik schémat mateřských lodí a malých lodí (scoutů), pořízených panem Adamským. Pan Georg Adamski zorganizoval v padesátých letech stovky přednášek po celých Spojených státech, a takto informoval statisíce lidí. Na lodích bylo více lidí z celého světa, ale jen některým se podařilo vytisknout knihy a organizovat přednášky, a takto zajistit informovanost lidí planety Země. To je také hlavní účel těchto osobní návštěv – předat efektivně informace dalším lidem.
(8)
Čas ubíhal bez dalších setkání s mými přáteli z jiných planet. Přesto jsem často cítil, že mi jsou nablízku.
O dva měsíce později, 21. dubna, jsem opět najednou pocítil to známé silné nutkání jet do města. Příštího dne jsem se dal odvézt na břeh oceánu, jel odtamtud odpoledním autobusem do Los Angeles a během dvou hodin jsem byl ve městě.
Šel jsem do téhož hotelu jako minule, trochu jsem se v pokoji osvěžil a sešel dolů do koktejlbaru na kus řeči s barmanem. Za nějakou chvíli jsem se vrátil do haly, koupil si týdeník a posadil se pln očekávání, abych si ho přečetl.
Tentokráte jsem vůbec neměl pocit nejistoty a neklidu, který mne trápil minule. Nyní jsem znal příčinu tohoto nutkání, které mne přivedlo sem dolů z hor. Tak jsem se zájmem četl zprávy z domova i z ciziny a také trochu mezi řádky. To vše proběhlo v klidu, nikdo mne nerušil. Jenom jednou kolem mě prošli dva muži, které jsem od vidění znal, a prohodili jsme spolu pár slov.
Náhle jsem však vzhlédl - a přede mnou stál můj přítel z Marsu Firkon !
Vyskočil jsem s radostným výrazem ve tváři. Firkon se na mne rovněž smál. Pozdravili jsme se známým způsobem. Pak Firkon řekl určité slovo a zdůraznil ho způsobem, který mi jasně naznačil, že má zvláštní význam.
Když jsme společně opustili hotel, vysvětlil mi to a řekl:
„Stisk ruky je výmluvný jen do jisté míry, takže jsme považovali za nutné připojit k němu ještě slovo, jehož jsem před tím použil, jako další poznávací znamení mezi tebou a lidmi našich světů, kteří s tebou chtějí vstoupit v kontakt. Je to nezbytné především v případě, že je nablízku někdo cizí, jak se to někdy stává.“
„Vynikající bezpečnostní opatření,“ souhlasil jsem. Pak jsem se podíval na své náramkové hodinky. Bylo právě 19 hodin a 15 minut. „Jestliže to tvoje plány dovolují,“ řekl jsem, „a kdybys snad chtěl něco jíst, mám zde blízko jednu kavárnu. Tam bychom si mohli sednout do koutku a nerušeně hovořit.“
„To se mi výborně hodí.“ odpověděl a s úsměvem dodal: „Nakonec i tělo musí dostat, co mu patří, že ?!“
Cestou jsem se ptal na Ráma. „Ten s námi dnes v noci nebude,“ sdělil mi Firkon. Kavárna byla plná, ale měli jsme štěstí, když jsme vstoupili, právě v jednom koutku vstávali lidé a odcházeli pryč. Rychle jsme vklouzli na uvolněná místa, pozdravili servírku otírající stůl a požádali jsme ji, aby přinesla jídelní lístek. Firkon se na něj krátce podíval, odložil jej a objednal si krajíc celozrnného pšeničného chleba s pomazánkou z burských oříšků, černou kávu a kousek jablkového koláče.
„Dám si totéž“ řekl jsem, když jsme byli sami, začal Firkon klidně hovořit:
„Viděl jsem, že jsi byl při čtení časopisu rozrušen mírou nedůvěry, nepřátelství a nenávisti, které jedna skupina lidí stále chová vůči druhé skupině.“
Protože jsem po příchodu Firkona již na noviny nemyslel, byl jsem překvapen, že znal moji reakci na čtení.
„To je zcela jednoduché.“ vysvětlil. „V tvém podvědomí, jak to lze nazvat, se to velmi silně odráží. Jenom málo lidí přitom v sobě dokáže rozeznat tato rušivá pohnutí mysli, dokonce ani ti, kteří se chlubí, že k tomu mají vlohy. Všimni si někdy, jak málo stačí k tomu, aby člověk vzkypěl. Už při troše hněvu se dostává do bojovné nálady a je agresivní, a pak to nazývá sebeobranou. Ve skutečnosti je to velký nedostatek duševní rovnováhy, co volává tento hněv a zatemňuje rozum, když jsme to jednou poznali, můžeme tukové zlozvyky držet na uzdě, dokonce je můžeme úplně odložit.“
V tom okamžiku nám přinesli jídlo, když jsme byli opět sami. Firkon pokračoval:
„Není pravda, že jenom několik málo jedinců z každého národa je odpovědno za současné poměry na Zemi. Při plnění svého úkolu a při osobních setkáních se svými pozemskými bratry jsem poznal mnohé, kteří byli plni takových ničivých pocitů a kteří byli uzavřeni ve svém sobectví. Nejhlubšími příčinami toho je přirozeně zmatenost a strach ze života. Jenom málo lidem se podařilo v sobě rozvinout větší ohleduplnost vůči bližním a snahu lépe pochopit vesmírné zákony. Mnozí z nich si k tomu vyvolili prostředky, které vy nazýváte metafyzikou nebo okultismem. Ale mnoho z nich pro to má sobecké pohnutky, to je sebeuplatnění a osobní zisk, místo univerzálních motivů služby a vzájemného blaha.
Pro následek takového všeobecného sobectví pak není důležité, koho si národy zvolí za své vůdce, a to hlavně tehdy, když jej volí ze svých vlastních řad. Vůdcové se musí přizpůsobit zvyklostem většiny, jestliže mají v rukou moc.
My, lidé jiných světů, kteří jsme nepoznáni žili mezi vámi, vidíme zřetelně, jak se zcela ztratila vaše bytostná jednota s božským původem. Lidé Země se stali oddělenými bytostmi. Nechovají se již dokonce ani lidsky, jak tomu bylo na počátku. Jsou nyní již jen otroky svých zvyklostí. Ale přes to všechno se v těchto sklonech skrývá původní duše, která touží po tom, aby se vyvíjela v souladu se svým božským dědictvím. Tato potlačovaná touha působí, že člověk je stále znovu hluboce znepokojován, i když je mocí svých zvyklosti přikován k vyjetým kolejím svého názoru na svět. To božské v něm by se chtělo vyvíjet jemněji a ušlechtileji. Více než si člověk může být vědom, to bouří v hloubi jeho bytosti a činí ho to v jeho pudovosti nešťastným a nepokojným. Avšak síla návyku je tak velká, že člověk, který by se rád poddal přátelskému a moudrému hlasu ve svém nitru, se toho přece jenom neodváží, protože neví, kam by ho to mohlo zavést. Ale dokud člověk nedokáže ze sebe setřást pouta své umíněnosti a nedovolí tomu hlasu, aby jej vedl, bude dále žít jako bojovník proti zákonům svého vlastního bytí.
Podívej, pokud si člověk sám nepřeje změnit způsob svého života, nikdo mu nedokáže pomoci. Těch několik málo jedinců na Zemi, kteří se upřímně snaží poznávat zákony Věčného Stvořitele, se musí pokoušet vést ty druhé. A my z jiných světů jim v tom budeme pomáhat.“
Dojedli jsme každý své jídlo. Firkon se zvedl, já také a opustili jsme lokál. Venku jsme obešli dva bloky domů. Tam pak u chodníku opět čekal automobil Pontiac.
Byla bouřlivá noc, ale já jsem si bouře nevšímal. Během prvních okamžiků naší jízdy se moje myšlenky točily kolem toho, co mi Firkon řekl. Ale ke konci jsem myslel již jen na to, jaká dobrodružství v dnešní noci asi zažijí. Jízda z města ven na místo, kde jsme jako minule náhle odbočili z hlavní dálnice, mi připadala kratší než tomu bylo poprvé. Jeli jsme jenom kousek a pak se vůz zastavil.
Nejdříve jsem nemohl rozeznat nic jiného, než nejasné obrysy úzkých kopců po mé pravé straně. Všude kolem byla jinak jen rovina, pokud to bylo možno v té tmě rozeznat. Třebaže jsem si byl skoro jist, že se opět setkáme se scoutem, nebyl vůbec vidět a ani žádné světlo jeho přítomnost neprozrazovalo. Můj společník se však zdál byl naprosto jistý, co se týče směru cesty, a tak jsme šli nějakou chvíli přímo vpřed. Náhle nízké kopce za námi skončily a v dálce jsem zahlédl měkké záření. Moje napětí vzrůstalo, když jsme kráčeli ke světlu. Asi po 400 metrech byly již zcela viditelné známé obrysy talíře.
Ale něco bylo jiné. Tento průzkumný letoun byl mnohem větší než malá loď, kterou jsem měl v paměti. Musel mít v průměru víc než 30 metrů, měl větší okénka a poněkud plochou kopuli.
Před svítící lodí se rýsovala silueta nějaké osoby. Nejdříve jsem myslel, že je to můj přítel z Venuše, protože měl na sobě tutéž leteckou uniformu; podobnou lyžařskému obleku. Ukázalo se však, že tento pilot byl cizí, dobře vypadající člověk, vysoký asi 183 centimetrů.
Šel nám několik kroků vstříc, srdečně nás pozdravil a obvyklým způsobem nám stiskl ruku. Tohoto muže budu nazývat Zůl.
Přiletěl tento obrovský talíř snad z Marsu ? Pilot odpověděl na tuto mou nevyslovenou otázku a opravil mě:
„Tento scout je ze Saturnu a rovněž garážuje ve velké nosné mateřské lodi, ve které jsi již byl.“
Obrátil se a vedl nás k stojícímu talíři, jehož dveře byly již otevřeny. Vstoupil dovnitř, následoval jsem ho a jako poslední vstoupil i Firkon.
Tato loď byla ve svém průměru nejméně čtyřikrát větší než scout z Venuše, a byla přibližně dvakrát tak vysoká, možná dokonce i trochu vyšší. Dveře se za Firkonem uzavřely známým nehlučným způsobem. Uvnitř ihned zesílilo osvětlení a ozvalo se tiché bzučení, když byl uveden v chod pohonný mechanismus. Pocítil jsem lehký tah nebo trhnutí, ale ne tak silné, abych ztratil rovnováhu. Opustili jsme tedy Zemi, když jsem si prohlížel okolí, vysvětlil mi pilot ze Saturnu, že tato loď není jenom větší než onen malý talíř, ale že se liší i jinak. Nevznášela se nad zemí, ale byla na ní pevně posazena na třech koulích. To, co jsem prve pocítil, bylo trhnutí nutné k tomu, aby se loď odpoutala od země. Jako analogický příklad uvedl Zůl kousek železa, které je drženo magnetem. V momentě odpoutání pak dochází k onomu trhnutí.
Rozhlížel jsem se a viděl jsem to známé modrobílé a všude stejnoměrné světlo a tytéž kovové stěny; průsvitné jako sklo. Na obou stranách byla točitá vstupní chodba široká přibližně 122 centimetrů, která se zdála vést kolem vnitřku lodě. Na vnější straně této pasáže jsem si všiml skupiny otvorů, podstatně větších, než jaké byly v malé lodi. Pokud jsem to ze svého místa mohl odhadnout, musely zde být čtyři takovéto skupiny otvorů, v každém kvadrantu jedna.
Chodba přibližně stejně široká s vysokými stěnami, které sahaly až nahoru ke kopuli, vedla přímo až do jedné třetiny průměru lodě. Za tím byl asi střední prostor, ve kterém jsem mohl vidět velký magnetický sloup, procházející středem lodě.
Pilot se mne ptal, zda nemám chuť si během letu loď prohlédnout. Samozřejmě jsem ihned souhlasil. Zůl mne nejdříve vedl do středního prostoru. Byl to úžasný pohled ! Je těžké popsat něco tak neobvyklého a komplikovaného. zvláště když to člověk vidí poprvé. Ale udělám, co budu moci.
Loď se ve své konstrukci podobala kolu. Ony čtyři koridory, kterých jsem si všiml při vstupu do lodě, vedly jako čtyři špice k hlavě, tedy ke středovému prostoru. ve kterém jsme nyní stáli. Zde byly stěny vysoké od 6,10 do 9,15 metrů, sahaly až ke stropu a byly téměř úplně pokryty světelnými tabulemi a grafy. Linie a geometrické obrazce tvořily složité vzorce stále se barevně měnící, což mne fascinovalo už v lodi z Venuše. Bylo to na pohled tak pěkné, že jsem se od toho nemohl odtrhnout, i když jsem ničemu nerozuměl.
Uprostřed stěn byl kolem dokola ozdobný kovový balkón, na který se vystupovalo po žebříku. Nahoře nad stěnami se nacházela průhledná kopule, tvořená obrovskou teleskopickou čočkou. Podobná gigantická čočka zabírala téměř celou podlahu. Měla alespoň dvakrát větší průměr, než čočka na lodi z Venuše. Kolem ní byly čtyři zaoblené lavice, na kterých sedávají pozorovatelé a dívají se do vesmíru a na planety. Ale magnetický sloup, vedoucí středem od podlahy až do vrcholu kopule ovládal celý prostor. Tento obrovský němý sloup, procházející středem obou čoček, obsahuje tajemství i meziplanetárních letů.
Jak jsem již řekl, byla loď rozdělena do čtyř kvadrantů čtyřmi paprskovitými koridory, které ústily čtyřmi otvory do středního prostoru. Otočili jsme se vlevo a dali se jedním z nich, když jsme došli asi do poloviny, octli jsme se u dvou velkých dveřních oblouků, které byly naproti sobě ve stěnách koridoru. Pilot mne vedl pravým obloukem do části lodě, kterou označil za ložnici posádky. Celý tento kvadrant byl zajímavým způsobem rozdělen. Před námi byl asi tucet malých kabin pro jednu osobu. Zde měl každý člen posádky své místo ke spaní. Nevešel jsem dovnitř, ale protože všechny dveře byly otevřené, mohl jsem vidět, jak dokonale a prakticky byly kabiny zařízeny způsobem, který by na Zemi vzbudil závist i u odborných konstruktérů.
Nějaký druh žebříku s madly vedl do prostoru přímo nad ložnicemi. To byla, myslím, jediná část lodě, která měla uvnitř kvadrantu dva plné stropy. Nahoře byla místnost pro spánek a odpočinek s gauči a pohodlnými křesly, kde mohla posádka odpočívat a bavit se. Celý strop této obytné místnosti tvořila kopule a připomínala mi pohádkové solárium. Odpočívat zde pod velkou kulatou skleněnou kopulí s hvězdami a vesmírem v pozadí muselo být báječné.
Když jsem to všechno pozoroval, přemítal jsem, kolik členů asi posádka má.
„Normálně sestává z dvanácti osob,“ řekl Zůl, „ale v tomto okamžiku jsou zde kromě mne jen další dva muži. Pro tak krátký let to úplně stačí.“
Pak jsem uvažoval. zda tato lodní posádka jsou muži ze Saturnu, když se jedná o loď z této planety. Zůl však mou myšlenku opravil a řekl:
„Tato loď sice byla postavena na Saturnu, ale nenáleží výlučně jedné planetě. Proto se posádka skládá z členů ze všech planet.
Jak vidíš, toto je velká pozorovací loď a je určena pro daleké cesty. Může zůstat týden i déle mimo mateřskou loď, aniž se musí vracet ke znovunabíjení. Má totiž na palubě přístroje, které nabíjení samy obstarají. V případě potřeby může být dodatečná pohonná síla vyzářena z mateřské lodě přímo do každého talíře.“
Když jsme stáli v chodbě vedle ložnic, zdálo se mi, že pod nohama cítím lehké vibrace. Pochopil jsem to, když mi Zůl řekl:
„Hlavní pohonný systém je zabudován v této části lodě pod podlahou. Je tu také dílna, přístupná přímo z ložnic.“
Hledal jsem nějaké dveře, ale žádné jsem nenašel, což mne však nijak nepřekvapilo.
Když jsme opět vstoupili do koridoru; nahlédl jsem protilehlým dveřním obloukem do sousedního kvadrantu. Uviděl jsem tam měkkou záři barevných světel a zvláštní přístroje; byl to kontrolní prostor. Dva muži seděli u přístrojové desky. Šli jsme dále až k vnějšímu prstencovitému koridoru.
Tam jsme zahnuli doprava a Zůl řekl:
„V tomto prostoru je přihrádka, kde máme uskladněné dálkově řízené registrační disky. Ty vysíláme, když chceme něco pozorovat z bezprostřední blízkosti. Jsou to vysoce citlivé přístroje, které zjištěné údaje posílají nejen do talíře, ale i do mateřské lodě, takže mohou být pořízeny dvojí záznamy. Další záznam je předáván k dlouhodobé registraci na planetu. Každý, kdo potřebuje tyto informace, může je zde získat. Právě tyto malé disky nemálo přispěly k našemu poznání poměrů na Zemi, v celém slunečním systému, a dokonce i v sousedních soustavách.“
Když jsme kráčeli vnějším koridorem dále, došli jsme ke skupině čtyř otvorů - volských ok. Ale nezastavili jsme se a nepodívali jsme se ven.
V dalším paprskovitém koridoru jsme se otočili opět doprava a došli jsme do středu lodě mezi dvě masivně vypadající stěny z téhož průsvitného materiálu. Tyto stěny byly velmi tlusté a tvořily důležitou část lodě, jako je tomu u loukotí kola. Stěna po mé pravici byla zadní stěnou ložnice. V druhé stěně, vysvětloval Zůl, je vchod do většího zásobovacího prostoru, který je naplněn poživatinami a ostatním nutným materiálem pro delší cesty.
Když se pilot zmínil o delší cestě, ptal jsem se v duchu, zda tato loď je schopna cestovat mezi dvěma planetami bez pomoci mateřské lodě. Zůl to popřel a řekl, že scouty nejsou stavěny pro cestování vesmírem.
Opět jsme vstoupili do střední místnosti se světelnými pohybujícími se nástěnnými grafy. Šli jsme po okraji čočky do třetího radiálního koridoru, který mi měl být ukázán jako poslední. Také on měl dva velké dveřní oblouky, které vedly do středu. Nejdříve jsme tím levým vstoupili do místnosti, která - jak mi bylo řečeno - je kuchyní. To bych byl nikdy nepředpokládal ! Vůbec se nepodobala kuchyni, jak ji známe my. Se svými hladkými stěnami vypadala dokonale prázdná. Ale byl to jen dojem. Zůl řekl, že ve stěnách jsou od shora dolů vestavěny skříně a police, jejichž dvířka, tak jako všechny ostatní dveře této překrásně stavěné lodě, nejsou viditelné, dokud se neotevřou. Ve skříních byly uloženy potraviny a nádobí potřebné k přípravě jídel.
V jedné stěně byla skleněná dvířka. Zůl řekl, že vedou ke kuchyňskému sporáku, když jsem nahlédl dovnitř a neviděl nic podobného ohništi, vysvětlil Zůl:
„My svá jídla nevaříme takovým způsobem jako vy. U nás to probíhá rychle prostřednictvím paprsků nebo vysokofrekvenčním procesem, metodou, kterou v přítomné době zkoušíte na Zemi. Většinou dáváme přednost potravě v přirozeném stavu. Hlavně se živíme mnoha druhy vzácného ovoce a zeleniny, kterých je na naší planetě nadbytek. Jsme naprostí vegetariáni, jak byste řekli vy. Jenom v krajním případě, když není k dispozici jiná potrava, jíme i maso.“
Později mne napadlo, že jsem neviděl žádnou výlevku ani drtič odpadků ani žádné potrubí. Ale protože nejsem hospodyně, nevšiml jsem si v tu chvíli, že v kuchyni chybí. Bezpochyby však musí taková zařízení existovat. Pravděpodobně byla o mnoho lepší než naše, jako ostatně všechny věci zde. Neviděl jsem také žádné židle, stoly ani lavice. Pravděpodobně bylo vše, co je v kuchyni nutné, ukryto mezi stěnami.
Opustili jsme kuchyni a vešli do salónu, který byl stejně bohatě zařízen, jako obytný pokoj na mateřské lodi z Venuše. I zde byly rozestavěny gauče a jednotlivá křesla nejrůznějších tvarů. V pohodlné vzdálenosti byly umístěny stolky s průhlednými deskami a překrásnými drobnými ornamenty. Zůl řekl, že členové posádky zde tráví spoustu času během pozorovacích cest atmosférou planety, kterou právě studují. Vysvětlil rovněž, že tu hrají různé hry tak jako lidé na Zemi, a mají z toho velké potěšení. Také zde hostí návštěvníky.
Neviděl jsem žádné knihy, noviny nebo vůbec něco ke čtení, a také žádné regály nebo skříně pro jejich uložení. Ale nepochyboval jsem, že jsou někde po ruce.
Krytina podlahy v této místnosti byla světle šedá, tak jako ostatně i v celé lodi. Nebyl na ní žádný vzor; a i když se její povrch zdál zcela pevný, vzbuzoval při chůzi dojem silné gumy.
V tomto pohostinném pokoji jsme zůstali jenom chvíli. Pak jsme se vrátili do středního koridoru a šli jsme dále až tam, kde jsme do scoutu vstoupili. Hodně mi v tomto fascinujícím letounu ukázali, ale do kontrolního prostoru jsem směl nahlédnout jen krátce. Ani mi nepodali vysvětlení o síle, která pohání všechny přístroje. Věděl jsem sice, že k cestám vesmírem používají přírodních energií, které přeměňují v pohonnou sílu, ale nepochopil jsem, jak se to děje, a přiznávám, že jsem doufal, že mi to ještě bude vysvětleno.
Ale Zůl mi téměř s omluvným úsměvem řekl, že dosud nemohou plně důvěřovat žádnému z pozemšťanů tak, aby mu určité věci odhalili. „Neboť vy na Zemi jste se dosud nenaučili ovládat své emoce. Mluvíte bez rozmýšlení, a tak může dojít k tomu, že podáte informace takovému člověku, který jich může zneužít.“
To jsem bohužel nemohl popřít. Prohlídka talíře probíhala rychle a různá vysvětlení mi byla poskytována při chůzi, přesto však jsme obchůzku sotva dokončili, když Zůl oznámil:
„Doletěli jsme k mateřské lodi a chystáme se v ní přistát.“ Nedozvěděl jsem se, jakou dálku jsme za letu urazili, ale měl jsem dojem, že tato loď byla mnohem dále než minule loď z Venuše. Protože jsme byli uprostřed scoutu a neviděli ven, nemohl jsem pozorovat vjezd scoutu do mateřské lodě. Jinak vše probíhalo podobně jako při mé první návštěvě lodě. Ale byl zde zároveň určitý rozdíl, který jsem si neuměl vysvětlit.
Když jsme vjížděli do nitra čekající lodě, měl jsem opět pocit padání jako ve výtahu, ale neztratil jsem rovnováhu. Pak se plavidlo zastavilo na kolejnicích a dveře se otevřely nad plošinou, jako v té předešlé lodi. Ale nebyl zde nikdo, kdo by nás pozdravil a připevnil plavidlo svorkami ke kolejnicím, jak tomu bylo u scoutu v lodi z Venuše. Když jsem z talíře vystoupil na plošinu mateřské lodě ze Saturnu, ihned jsem vycítil, že tato loď je v každém ohledu jiná než mateřská loď z Venuše. Jaká dobrodružství mne zde asi čekají ? Neměl jsem však vůbec strach.
Opravdu - každé nové setkání s lidmi z jiných světů ve mně vždy posílilo přesvědčení, že strach je přímo směšný. Ale stále jsem se cítil malým a ubohým v přítomnosti těch, kteří mi dopřáli naslouchat svým moudrým slovům, navštěvovat své nádherné lodě a dokonce se účastnit jejich letu. Všechno, co ode mne očekávali, bylo, abych všechna jejich sdělení předával kdykoliv a kdekoliv svým spolubližním. A to také budu. Každému člověku pak je ponecháno na vůli, aby tomu věřil nebo ne, nebo aby získával prospěch z vyššího poznán nebo je s posměchem a skepsí odhodil.
1434. Mateřská loď ze Saturnu. (Výtah z knihy George Adamského „Uvnitř vesmírných lodí“.)
1955.
Místo: USA.
(9)
To, co se nyní pokusím popsat, je velmi obtížné. Většina mechanických zařízení, která jsem viděl, když jsem vstoupil na palubu mateřské lodě ze Saturnu, byla pro mne zcela nová. Zpočátku jsem vůbec neporozuměl jejich funkci. Později mi pomohli tak, že jsem pochopil alespoň něco.
Rampa, na které jsme se zastavili (říkám rampa, ale ve skutečnosti to byl magnetický výtah o velikosti asi 15 m2), převážela lidi i náklady od podlahy ke stropu této gigantické lodě obrovskou šachtou, hlubokou více než 60 metrů. Středem výtahu odzdola nahoru vedl magnetický pól a zásoboval ho pohonnou energií.
Tento výtah a šachta bylo to první, co jsem viděl po výstupu ze scoutu. Před námi bylo něco jako most s postranním zábradlím, který spojoval výtah s plošinou, kde se zastavil náš scout. Plocha výtahu, veliká 15 m2, nevyplňovala celou šířku šachty. To mne nejdříve trochu překvapilo.
Jak jsme se Zůlem pokračovali v cestě, díval jsem se na všechny strany. Hrdá a majestátní stavba tohoto obrovského plavidla mne naplňovala uctivou bázní. Při pohledu zpět jsem viděl přes kopuli našeho talíře strop obrovského prostoru, kterým jsme projeli. Pár kolejnic vedl šikmo nahoru a dále stropem až tam, kde musí být vzdušné otvory. Mohl jsem vidět přímo až k otvoru lodě, kterým jsme právě prošli.
Když jsme vstoupili na plošinu, Firkon řekl, abych se podíval do šachty. Udělal jsem to a viděl jsem další tři poschodí nebo paluby nahoře a tři stejné směrem dolů, takže jich dohromady bylo sedm. Z každého poschodí vyčníval do šachty most nebo balkónový výstupek, který vyplňoval mezeru mezi okrajem šachty a výtahem. Později jsem se dozvěděl, že tato prodloužení mohou být vytažena nahoru, podobně jako vlakové můstky. Jsou tak dlouhé, jak vysoké jsou stropy, když jsou vytaženy, sahají od podlahy až ke stropu svého poschodí a přístup k šachtě zcela uzavírají. Tím v šachtě vytvoří hladkou stěnu, která ji odděluje od ostatních částí lodě, když výtah dojede do cíle, tato část šachtové stěny se nakloní směrem dolů, až vytvoří balkónový výstupek. Současně se vysune zábradlí výtahu směrem ven a vytvoří zábradlí pro můstek, když výtah jede dále, vrátí se zábradlí zpět a funguje opět jako ochranné zábradlí výtahu.
Pozoroval jsem činnost těchto zábradlí, právě když jsme opouštěli scout. Jakmile jsme vstoupili do výtahu, zábradlí nás v něm uzavřela, i když jsme nechtěli jet nahoru. Rozhlédl jsem se kolem sebe, abych se seznámil s detaily. Zůl zatím přistoupil k přístrojové desce, která byla umístěna asi 10 centimetrů nad podlahou výtahu. Pravděpodobně proto, aby na desku někdo omylem nešlápl. Byla dlouhá přibližně 75 cm a široká asi 15 až 20 cm. Bylo na ní šest tlačítek ve dvou řadách, která bylo možno obsluhovat nohou. Na každém bylo označení, k jakému účelu slouží. Ale nedokázal jsem ty znaky ani přečíst ani jim porozumět.
Zůl šlápl na jedno z tlačítek a ihned se vysunulo zábradlí směrem ven a vytvořilo tak ochrannou mříž protilehlého balkónu, ke kterému jsme se blížili. Zároveň se před námi ve stěně šachty otevřely dveře, ozdobené ornamenty, a mně se opět naskytl překrásný pohled.
Nyní jsme byli v luxusním salónu. Svým zařízením a vybavením se podobal salónu lodě z Venuše, ale byl trochu větší. Také tento salón byl nádherně osvětlen týmž měkkým a tajemným světlem bez jakéhokoliv viditelného zdroje. Moji pozornost však rázem zaujalo šest žen a šest mužů, kteří očividně čekali na náš příchod. Asi společně pojedli a pak se bavili, když jsme vstoupili, všichni se s úsměvem zvedli. Jeden muž a jedna žena k nám přistoupili a velmi srdečně pozdravili nejen mé průvodce, ale i mne, i když jsem je nikdy předtím neviděl.
Dámy byly oblečeny do překrásných hladkých rób z materiálu, z něhož - jak se zdálo - vyzařovalo živé světlo. Součástí každého šatu byl široký pás, zdobený drahokamy, které jiskřily tak něžně a přece živě, jak jsem to ještě nikdy u žádného drahokamu neviděl.
Tyto pásy s drahokamy byly jedinými šperky, které jsem kdy na ženách z jiných světů viděl. Jak jsem tak drahokamy obdivoval, napadlo mě, že mají jenom o málo vyšší hodnotu než drahokamy pozemské a že jejich zvláštní lesk se musí připisovat kráse jejich nositelek. Firkon mi potom tuto mou domněnku potvrdil.
Šaty žen měly dlouhé široké a u zápěstí nabrané rukávy a u krku kulatý výstřih. Měly různé barvy, jistě podle vkusu jejich nositelek. Ale všechny měly jemné pastelové zbarvení a dodávaly celé skupině harmonický a poutavý vzhled, ženy byly různě vysoké. Nejmenší měřila přibližně 152, největší asi 172 centimetrů. Všechny byly štíhlé a pěkně rostlé. Tvary a rysy jejich obličejů byly jemné a úchvatné. Co se týče barvy pleti, byly zde zastoupeny všechny typy, od zcela bílé s nádechem do růžova až po měkkou olivovou barvu. Uši měly malé, oči velké a velmi výrazné pod pěkně klenutým obočím. Všechny měly středně velká ústa s přirozeně červenými rty, jejichž odstín odpovídal barvě pleti.
Všem padaly vlasy volně na ramena a všechny byly překrásně učesané. Jak muži tak i ženy měli na nohou sandály. Žádná z žen nevypadala starší než dvacet let. Firkon mi však později řekl, že se jejich stáří pohybuje mezi 30 a 200 roky ! Zatímco splývavé róby žen krásu jejich postav jenom naznačovaly, byla tato krása později vidět zcela zřetelně, když na sebe oblékly přiléhavé uniformy.
Muži na sobě měli zářivě bílé košile s širokými rukávy, které byly rovněž v zápěstí stažené a jejich oblečení připomínalo oblečení pozemšťanů v 18. století. Kalhoty byly volné a podobné těm, jaké se nosí u nás. Ale látka byla tak měkká a kvalitní, že jsem takovou dosud neviděl.
Muži byli vysocí od 152 do 183 centimetrů, měli odpovídající váhu a všichni byli nádherně stavění. Tak jako ženy měli různé zabarvení pleti, ale všiml jsem si, že jeden z mužů měl pleť doslova jako měděnou.
Všichni měli krásně zastřižené vlasy, různě dlouhé, přibližně tak, jak se nosí u nás. Nikdo z nich neměl tak dlouhé vlasy jako Orton, můj přítel z Venuše z našeho prvního setkání. Mezitím jsem zjistil, že měl zvláštní důvod pro to, aby tak dlouhé vlasy nosil.
Hezké rysy obličejů se příliš nelišily od rysů obličejů pozemských mužů a jsem si zcela jist, že by každý z nich klidně mohl pobývat mezi námi, aniž by si někdo všiml, že k nám nepřísluší. Žádný z nich nevypadal starší než něco přes třicet roků. Můj dojem však později opravil Firkon, když řekl, že jejich věk se pohybuje mezi čtyřiceti až několika sty lety podle počítání času na Zemi.
Ihned po pozdravu jsme byli vyzváni, abychom si sedli k oválnému stolu, na kterém stály číše s čirým nápojem. Tak jako všechny ostatní stoly, které jsem viděl, měl i tento průsvitnou desku, tato však byla z jiného materiálu, než za skla nebo umělé hmoty. Na stole nebyl žádný ubrus, deska stolu nebyla broušená, ani leptaná nebo nějak zdobená. Materiál byl tak nepopsatelně krásný, že nepotřeboval žádné zdobení.
Židle rozestavěné kolem stolu vypadaly jako naše židle v jídelně. Napočítal jsem jich 15, tedy přesně tolik, kolik bylo v místnosti osob.
Když jsme se posadili, já mezi Firkona a Zůla, byli jsme vyzvání, abychom se napili. Tekutina v pohárech vypadala jako naše nejčistší voda, ale chutnala jako meruňková šťáva, sladce a trochu sytě, ale zcela výtečně.
Třebaže mi vysvětlili metody, s jejichž pomocí se tito vesmírní cestovatelé učí pozemským řečem, překvapovala mne vždy znova jejich jazyková pohotovost.
Dáma, která nás po našem vstupu pozdravila jako první, začala hovořit:
„Tato loď je vlastně vědeckou laboratoři. My cestujeme vesmírem jen za tím účelem, abychom zkoumali neustálé změny, které ve vesmíru probíhají. Pozorujeme život a jeho poměry na jakékoliv planetě, kterou na svých cestách potkáme. Je proto nutné, abychom dobře znali různé řeči. Výzkumy, které jsou prováděny loděmi, jako je naše, směřují k cíli zlepšit naše cesty vesmírem a úplně zajistit jejich bezpečnost. O tom ti už mnohé řekli na lodi z Venuše. Ale ještě ti nikdo neukázal, jak pracují přístroje. Na této lodi tedy uvidíš přístroje v činnosti a my ti také něco z jejích funkce vysvětlíme, abys lépe porozuměl, jak jsme se naučili využívat přírodní zdroje síly.“
Dále mi pak vysvětlila, že ani tato loď nenáleží jen jedné planetě, ale že je to loď univerzální. Je obsazována posádkami lidí z mnoha planet a pracuje pro blaho a pro rozšíření vědění všech.
„Naší současnou cestu,“ vysvětlovala, „podnikají tři ženy z Marsu a tři z Venuše, podle vašich názvů planet. Obyčejně jsou také přítomny tři ženy ze Saturnu, které se však nyní z určitých důvodů nemohou naší současné cesty zúčastnit. Saturn je, zde tedy reprezentován jen muži. Příležitostně se také k našim cestám připojují muži a ženy z jiné sluneční soustavy nebo k nám přicházejí posádky z jiných lodí podobných této naší. Členové naší posádky jsou vždy speciálně školeni našimi nejlepšími vědci.“
A tak, jako by náš rozhovor mezi Firkonem a mnou, který jsme vedli předtím večer, nebyl vůbec přerušen, bylo i nyní navozeno téma o problémech, postihujících naši Zemi. Opět mě jako obvykle napadlo, že nás ze Země nikdo z nich tvrdě neodsuzuje ani nezatracuje. Místo toho se projevilo pochopení a sympatie k trpícím pozemšťanům.
Jedna z žen z Marsu řekla:
„Vy lidi na Zemi vlastně nechcete být k sobě tak krutí. Je to způsobeno, jak ti již bylo řečeno, nedostatkem sebepoznání, který vás činí slepými a netečnými k zákonům vesmíru, jehož jsme my všichni nedílnou součástí.
Ve svých rodinách tolik hovoříte o lásce, kterou k sobě navzájem cítíte. Avšak tato údajná láska se často ukazuje jako vlastnická moc, která vede až k nevolnictví. Nic nemůže více odporovat opravdové svobodné lásce. Pravá láska v sobě chová vzájemný ohled, porozumění a důvěru. Tak jak je láska známa v jiných světech a jak se projevuje, neobsahuje nic z falešné touhy po vlastnictví, která na Zemi lásku zcela znetvořuje.
My rozumíme láskou vyzařování Srdce Božího, které proniká všechno Stvoření a zvláště člověka vůči všem formám života bez jakékoliv výjimky. Ve skutečnosti není možné dávat přednost jedné živé formě před druhou.
Podívej se na znetvoření pozemské lásky, k němuž dochází jen proto, že člověk nerozumí ani sobě ani svému nebeskému Otci. Následkem této neznalosti jdou lidé do válek a bez milosti vraždí lidi jiných národů, jiné rasy, jiného náboženství, aniž chápou, co činí. Pro nás lidi z jiných světů je nepochopitelné, proč si lidé Země nemohou uvědomit, že vzájemné ničení nejen žádný problém nevyřeší, nýbrž přinese světu ještě další utrpení. Bylo tomu tak vždy a tak to zůstane stále. Vaše vědecké znalosti předběhly tak daleko váš sociální a lidský pokrok, že tento odstup musí být co nejrychleji překlenut. Lidé Země znají hrůzostrašnou moc a sílu bomb, které hromadí, aby jich použili proti sobě navzájem. Nicméně se stále přibližují k nepředstavitelnému světovému krveprolití. Pro nás je to naprosto nelogické.“
„Ano,“ přitakal jeden z přítomných mužů, „vaše jednání nám často připadá velmi nelogické. Dovol, abych uvedl příklad: Máte na Zemi své fyzické otce, že ? Kdybys měl dva syny, zrozené z tvého těla a krve, jak vy říkáte, a kdyby jeden z nich před tebou klekl a prosil o požehnání, protože chce z nějakého důvodu svého bratra zavraždit - a ten je přece také tvým synem - splnil bys mu jeho prosbu jen proto, že se domnívá, že je v právu a jeho bratr ne ?“
„Samozřejmě, že ne.“ odpověděl jsem.
„A přece,“ pokračoval muž, „jste tak na Zemi jednali po celá staletí. Vy všichni uznáváte jsoucnost Nejvyšší bytosti a představujete si ji podle svého vlastního rozumu. Hovoříte o bratrství na Zemi. A přesto prosíte nebeského Otce, aby učinil to, co vy byste vašim dětem nikdy neudělali, neboť když se vy, pozemské národy, navzájem potíráte válkou. vyslovujete na kolenou takové znesvěcující modlitby. Prosíte vašeho nebeského Otce, aby žehnal vašemu úsilí, abyste zvítězili nad svým pokrevním bratrem a případně ho zabili. My. vaši bratři z jiných světů, se díváme na vaše rozdvojené národy naprosto neutrálně. My, kteří lépe známe zákony našeho Otce, platné ve vesmíru, nemůžeme dělat mezi skupinami lidí takové rozdíly. Jsme opravdu smutni z toho, co se na Zemi děje. Jako bratři celého lidstva bychom rádi pomohli jiným, k nimž se můžeme dostat a kteří si naši pomoc přejí. Ale nikdy vám nesmíme způsob svého života vnucovat.
Ve skutečnosti nejsou na Zemi lidé, kteří by byli od přírody zlí. To neexistuje nikde ve vesmíru. Když, jak někteří z vás říkají, se život na Zemi zdá být peklem, pak na tom nesete vinu sami. Vaše planeta, stejně jako všechny ostatní, je stvořena jedním božským Stvořitelem a je sama o sobě svatým místem, jako všechna jeho stvoření. Kdyby byli náhle všichni lidé ze zemského povrchu smeteni a s nimi všechny spory a veškerá bolest a žal, které na Zemi způsobili, protože se nenaučili, jak mají vedle sebe žít, pak by byla Země překrásná, ale rozhodně ne tak krásná jako svět, ve kterém lidé žijí se všemi ostatními ve vesmíru jako bratři.
Nikdo nemá právo svého bližního přehlížet, urážet nebo dokonce zabíjet jenom proto, že je mu cizí.
Stanovili jste přece na Zemi jeden den, ve kterém si připomínáte bratrství mezi lidmi a hovoříte o otcovství Stvořitele. Ale v úplném rozporu k jednání, které by muselo z takových osvícených projevů vzejít, maříte čas a síla tím, že hledáte stále rychlejší a účinnější prostředky vzájemného ničení. Není absurdní, když prosíte Boha Otce, aby vám dal požehnání k takovému nemilosrdnému ničení ?
My slyšíme tyto modlitby, které vycházejí z vašich chrámů, od vašich vládních činitelů, z vašich domovů a z vašich bitevních polí. Což opravdu nevidíte, jak daleko jste zašli ve svém bláznovství ? Neboť ve skutečnosti prosíte svého nebeského Otce, aby dělal to, co byste vy vašim dětem nikdy neudělali ! Nevidíte, jakými pokrytci jste se stali ? A to je jen jediný příklad, jak jednáte proti svému nebeskému Otci.
Pokud budete takto žít dále, odděleni jeden od druhého, budou se vaše starosti a utrpení jen množit, když totiž usilujete o život svého bratra, pak zase usiluje někdo druhý o život váš. To je význam slov, která kdysi vyslovil Ježíš Nazaretský. Pomyslete na to, co řekl: „Zasuň meč do pochvy ! Neboť kdo s mečem zachází, mečem také sejde.“ Pravda těchto slov byla vždy znovu v lidských dějinách potvrzována.“
Když přestal hovořit, vystoupil před mýma očima obraz Země a problémy lidstva a já jsem zesmutněl nad svými bližními i nad sebou samým jako člověkem Země. Tento obraz mi totiž jasně ukazoval, jak gigantický je úkol tyto poměry na Zemi napravit. Tolik lidí na Zemi se ještě neprobudilo a nepoznalo příčiny svého jednání, neboť jen tehdy, když mnoho lidí pozná pravdu a budou si ze srdce přát, aby se vše na Zemi změnilo, když odloží svá sobecká přání a žádostivost, aby jeden znamenal více než druhý, můžeme se z této bídy dostat.
Za poměry, které vyvstávaly před mýma očima, nemůžeme volat k zodpovědnosti jednotlivou osobu, stát nebo světadíl, a ani žádná jednotlivá civilizace na tom nemůže mnoho změnit. Všichni jsme zodpovědní. A kdo může změnit toho druhého násilím ? Je těžké zlomit otroctví, které vzniklo následkem neporozumění, rozporů a touhy po moci, hromaděné po celá staletí.
Když jsem si to všechno uvědomil, zalila mne hluboká a pokorná vděčnost k našemu nebeskému Otci za to, že dovoluje svým dětem z jiných světů, které našim problémům rozumějí, aby k nám přišly a plni lásky a soucitu nabídly pomocnou ruku. Jistě, že nás nemohou nutit, abychom se změnili, ani nemohou nijak aktivně zasáhnout. Avšak mohou pomáhat některým z nás a společně s námi bojovat za lepší svět, abychom proti sobě neválčili a nepůsobili stále nové odcizení.
Bylo mi jasné, že by bylo zapotřebí mnoho času k tomu, aby k takové změně došlo, neboť lidstvo si zvyklo přijímat nevyhnutelně námahu a starosti, a jen zřídka se pokouší odbočit z vyšlapané stezky.
Když jsem se opět probral ze svého zamyšlení, viděl jsem, že se dámy zvedly ze svých míst.
„Nyní se musíme převléci do leteckých uniforem,“ vysvětlovala krásná bruneta, „a potom půjdeme do strojovny. Tam uvidíš mnoho věcí, které bys jistě rád poznal.“
Když odešly, měl jsem příležitost prohlédnout si podrobnosti tohoto krásného salónu. Na stěně před námi byla obrovská mapa oblohy. Ukazovala 12 planet našeho Slunečního systému kolem centrálního Slunce. Kolem našeho Slunečního systému byly další se svými slunci a planetami. Všechno bylo zobrazeno způsobem, který jsem neznal. Všude v prostoru mezi planetami byly vidět podrobnosti různých atmosférických poměrů, které platí ve vesmíru a o nichž my na Zemi nemáme ani ponětí. Bylo mi řečeno, že tyto znalosti jsou nanejvýše důležité pro jejich cesty v prostoru. Na mapě bylo také mnoho záznamů, které jsem nedokázal rozluštit, ale tušil jsem, že mají podobný význam jako u nás značky na mapách silnic, které používají řidiči aut. To mi pak jeden z mužů potvrdil.
Na druhé straně této obrovské mapy, na téže stěně, ale dále do nitra salónu, byl přesný plán této lodě. Také ten byl pokryt značkami, které mi byly naprosto cizí.
Ostatní stěny byly pokryty obrázky krajin z některých planet, které tato loď navštívila. Nejednalo se o zarámované malby, které obyčejně visí na stěnách, nýbrž se zdálo, že jsou namalovány přímo na stěnu. Všechny byly tak živé, že to vypadalo, jako by člověk byl fyzicky přítomen v nakreslené krajině. Tuto zvláštní vlastnost jsem zaznamenal na všech jejich malbách. Bylo mi to vysvětleno takto:
Všechno, co tito vesmírní lidé dělají, přechází do jejich práce takovou měrou, že jejich díla doslova vibrují jejích životní silou a vyzařováním jejich osobnosti.
Obrazy byly velmi podobné našim malbám a fotografiím pozemských krajin. Ukazovaly hory a údolí, malé vodní toky i moře.
Mezitím se oněch šest žen vrátilo. Všechny na sobě měly pilotní obleky. Muži se při jejich příchodu zvedli a jeden z nich řekl: „Nyní můžeme jít do laboratoře.“
Vydali jsme se společně k výtahu, který nás sem před tím dovezl, když jsme se k němu přiblížili, otevřely se před námi nehlučně dveře, i když jsem neviděl, že by někdo stiskl nějaké tlačítko. Fungovalo to asi podobně jako naše dnešní fotoreceptory.
Všech patnáct nás vkročilo do výtahu a Zůl se ujal řízení. Viděl jsem ho jít ke kontrolní tabuli v rohu, naproti té, kterou jsem popsal již dříve. Tam šlápl na jedno tlačítko a jeli jsme pomalu a nehlučně dolů.
Když jsme přijeli do podlaží, ve kterém ještě stál náš talíř, tak jak jsme jej opustili, viděl jsem za ním obrovský prostor, který se táhl až na konec lodě. Středem tohoto prostoru vedly kolejnice a na nich odpočívaly další čtyři scouty, zrovna tak velké a stejného tvaru jako ten, který nás přinesl ze Země.
Byl to zřejmě hangár, kde zůstávaly, když loď byla na meziplanetárním letu. Po obou stranách kolejiště, avšak trochu hlouběji, byla cesta pro pěší, široká asi 1,80 metru se stěnou na vnější straně.
Pak jsme jeli kolem dvou balkónů, které ležely hlouběji než ten, ze kterého jsme vstupovali do salónu, a já jsem si představil, že každý balkón vede do jiného poschodí této gigantické lodě. Na třetím balkónu pod tím, který vedl do salónu, se výtah zastavil. Zde od základů šachty jsem napočítal sedm poschodí na této straně lodě.
Když se výtah zastavil, otevřelo se zábradlí. Při jízdě jsem si všiml ještě jedněch kolejnic, které vedly spodní částí lodě. Tyto kolejnice tvořily ostrý úhel s těmi, po kterých vklouzl do lodě náš talíř. Byly to asi ony koleje, po kterých by při návratu na Zem mateřskou loď opustil. To naznačovalo, že celý tento díl lodě tvoří tunely s vjezdy a výjezdy, hlavní výtahovou šachtou a obrovským hangárem pro scouty. Někde v téže lodi, buďto vedle hangáru nebo dále za ním, byly asi zásobovací prostory a opravářské dílny, zatímco ještě dále vzadu, až na samém konci lodě, musí být kontrolní a pilotní prostor. Slyšel jsem totiž, že se vyskytuje na obou koncích této kolosální lodě. Zůstali jsme na této straně lodě a pak nás dovedli do velké laboratoře.
1435. Laboratoř. (Výtah z knihy George Adamského „Uvnitř vesmírných lodí“.) 1955.
Místo: USA.
(10)
Nikdy předtím jsem neviděl nic podobného tomuto prostoru, který byl naplněn všemi možnými přístroji. Byly zde celé řady grafických záznamů a rozvodných desek. Zdálo se mi, že každý z těchto podivuhodných instrumentů, které jsem viděl poprvé, má svůj kontrolní stůl. Šest jich bylo v provozu a šest mužů, kteří nás provázeli ze salónu, ihned zaujalo svá místa u šesti dalších přístrojů. Mnoho z nich bylo zatím bez obsluhy. Všiml jsem si, že čtyři muži nosí na levém rameni nějaký odznak.
Pilotka v mé blízkosti mi řekla:
„Všichni muži, kteří obsluhují tyto přístroje, jsou vynikající vědci. Znaky na ramenou těch čtyř znamenají, že jsou ze Saturnu.“
Jako ve všech vesmírných lodích i zde ukazovaly mapy na stěnách barevná světla různých druhů, linií a figur, ale bez škál a měřících přístrojů jak je tomu na Zemi. I když jsem viděl již hodně takových ukazatelů, stále pro mne zůstávaly záhadou.
„Zde zkoušíme hustotu atmosféry Země,“ pokračovala pilotka, „nebo planety, ke které se blížíme. Pečlivě studujeme atmosférické prvky, které obklopují každé nebeské těleso, a zároveň prvky vesmíru. Třebaže se neustále mění, přece je možno rozeznat pravidelná opakování toho, jak se chovají podle zákonů kosmu. Podle toho trvají určité kombinace delší časový úsek než jiné. Tím, že pozorujeme aktivitu vesmíru, jsme mimo jiné schopni odhalit vznik nového vesmírného tělesa a rychlost jeho růstu.“
Zdálo se mi to nanejvýše udivující a byl bych rád v tomto prostoru zůstal, zúčastnil se pozorování a pokusil se odhadnout způsob práce všech přístrojů, z nichž některé se podobaly naším televizorům, abych - jak jsem předpokládal - přišel na to, co tyto neustále se měnící vzorce znamenají.
Ale pilotka řekla: „Nyní musíme jít opět dále k něčemu dalšímu, nad čím jistě budeš žasnout.“
Vedla mne přes laboratoř. Firkon, Zůl a ostatní ženy nás následovali. Vstoupili jsme na šikmou rampu vedoucí nahoru, která byla široká jako celá loď a směřovala vzhůru až k druhé rampě, vedoucí do velkého prostoru.
Šokující zážitky jako by nechtěly přestat. Každý další krok pro mě přinášel nové divy. Konečně jsem začal mít strach, že z toho, co jsem viděl, si zapamatuji sotva polovinu. Moji přátelé mne ujišťovali, že až přijde čas k psaní, sami mi pomohou. Pomohou mi vybavit si v paměti znovu celý obraz těchto nočních událostí se všemi podrobnostmi. Pochyboval jsem, že existují lidé, kteří kdy mohli prožít noc s tolika překvapeními, s takovou krásou a s tolika poučnými věcmi i krásnou zábavou.
K svému největšímu překvapení jsem zde viděl dvanáct malých létajících disků, které byly srovnány ve dvou řadách po obou stranách lodě. Okamžitě jsem si pomyslel, že to jsou malé registrační disky, řízené na dálku, které byly vysílány z lodě k bližšímu pozorování. Měly asi 92 cm v průměru, byly z lesklého a hladkého materiálu a svým tvarem připomínaly dva na sebe překlopené mělké talíře nebo hlavy kol. Jejich okraje na sebe doléhaly, takže jejich střední díl byl tlustý několik centimetrů. Existují však, jak jsem se dozvěděl, registrační disky různých velikostí, od přibližně 25 cm do 3,66 metru v průměru, podle množství přístrojů, které jsou v nich zabudovány. Jak jsem již uvedl, měly v sobě citlivé přístroje, které každý disk nejen přivedly na určené místo, nýbrž také předávaly do mateřské lodě zprávy o každém vlnění v pozorované oblasti.
Vlnění v sobě zahrnují velký rozsah vln, k nimž náleží vlny zvukové, rádiové, světelné a dokonce myšlenkové. Tyto všechny mohou být odesílány do mateřské lodě, kde jsou registrovány a analyzovány. Z technického hlediska byly tyto malé disky nejjemnějšími uměleckými díly interplanetární techniky, které jsem kdy viděl. Mimo funkčních schopností, které jsem právě vypočítal, mohou – když se vymknou kontrole a je nebezpečí, že spadnou na Zem – být úplně rozpuštěny buďto formou exploze, nebo, kdyby tím byl ohrožen život a majetek lidí na Zemi, pomalým rozpustným procesem. Tyto malé vzdušné zázraky stály seřazeny na širokém stole po obou stranách místnosti, jako v nějakém žlabu. Přímo za každým diskem byl ve stěně lodě otvor s klapkou, dost velký na to, aby jím disk mohl projít. Ve chvíli, kdy jsme vstoupili do místnosti, byly všechny otvory uzavřené.
Na okamžik jsem se přinutil odtrhnou oči od těchto disků a rozhlédl jsem se kolem sebe. Všiml jsem si, že úplně vzadu na konci místnosti procházely stropem kolejnice a kolejiště výjezdového tunelu pro pozorovací lodě, protínaly celou místnost a procházely podlahou. Pak jsem se opět otočil k malým diskům a viděl jsem, že vpředu jsou zabudovány do stolu, na kterém stály, dlouhé kontrolní desky.
Když jsme vešli do laboratoře, nebyla vidět žádná sedadla. Ale jakmile ženy zaujaly svá místa u kontrolních desek, vyjela z podlahy nehlučně sedátka, zřejmě po sešlápnutí nožní páky.
Přístrojové desky vypadaly trochu jinak než ty, které jsem dosud viděl. Nevím přesně, zda byla do desek zapuštěna malá tlačítka nebo zda tu byly klávesy podobné klávesám u varhan.
Jakmile se ženy posadily, začaly velmi rychle pracovat. Jejich hbité prsy běhaly po přístrojích, když dávaly čekajícím diskům pokyny k letu. Pamatuji se, že jsem srovnával těch šest žen s klavíristkami, které provozovaly koncert bez hudby. Bylo fascinující se na to dívat; jakmile některý z disků obdržel pokyny, otevřela se za ním klapka, disk hladce proklouzl otvorem, projel vzdušnou propustí a odlétl na svou misi do vesmíru.
Zeptal jsem se Zůla, který zde zůstal s Firkonem a se mnou, kam disky odletěly. Odpověděl:
„Pojďme zpět do laboratoře, abychom mohli pozorovat jejich let na přístrojích.“
Cestou se zmínil, že mateřská loď teď letí, tedy již nestojí na místě, ale neřekl mi nic o jejím cíli. Nepocítil jsem ani ten nejmenší pohyb ani nezaslechl žádný zvuk.
Když jsme byli opět v laboratoři, muži stále pracovali na přístrojích. Na jedné obrazovce jsem viděl, jak se vytvářely různé linie, mizely a opět se objevovaly v nových formách. Pak byly linie nahrazeny kulatými body a dlouhými čarami, které se opět rychle měnily v různé geometrické obrazce. Současně jiné obrazovky ukazovaly různé barvy měnících se intenzit, některé jako světelné blesky, jiné jako světelné vlny. Chvílemi se vytvářely obrazce a také ony měnily svou velikost a tvar. Všechno toto pro mne bylo velkým tajemstvím.
„To, co je vidět na obrazovkách, registrují muži svými přístroji,“ vysvětloval pilot ze Saturnu. „Později bude toto všechno shrnuto ke studijním účelům.“
Zvědavost mne nutkala se zeptat, co je s těmi dvěma disky, které jsem viděl vylétat z lodě.
Pilot vysvětloval:
„Disky se právě teď vznášejí nad určitou obydlenou krajinou na Zemi a registrují šumy, které z tohoto místa vycházejí. Vidíš to na obrazovce jako linie, body nebo čáry. Některé přístroje shrnují jednotlivá pozorování a opět je spojují s původními šumy.“
Zde bych měl poznamenat, že jsem tomu všemu dost dobře nerozuměl, ale Zůl vysvětloval dále:
„Všechno v kosmu má svou zvláštnost. Když třeba někdo vysloví slovo „dům“, pak je to myšlenkový obraz nějakého obydlí v jeho duchu. Tímto způsobem je registrováno mnoho věcí včetně duševních hnutí lidí.
Pomocí těchto přístrojů se dokonce dozvíme, co si vaši lidé myslí, a zda jsou nám přátelsky nakloněni nebo ne. Když jsou někde vyslovena výhrůžná slova nebo si je někdo jen myslí, pak se nám výše popsaným způsobem ukáží a registrační aparáty je přesně zaznamenají. Tak se dovídáme, kdo z vás má dobrou vůli a je přístupný. Všechno v celém kosmu se pohybuje v kmitočtech, jak jste to na Zemi původně pojmenovali, nyní to nazýváte frekvencemi. Pomocí těchto frekvencí se také učíme řeči jiných světů.“
Během vysvětlování jsem pozoroval stále se měnící vzorce na obrazovkách. Vypadalo to poměrně jednoduše a já jsem se ptal sám sebe, proč naši pozemští vědci již dávno na něco podobného nepřišli. Když mě ona myšlenka napadla, odpověděl můj průvodce, aniž bych ji byl vyslovil:
„Oni to již svým způsobem učinili. Neliší se to moc od vašich magnetofonových a jiných záznamových zařízení. Princip je týž, ale my jsme ho dovedli trochu dále. Místo abychom zachycovali jen frekvence, jsme nyní už schopni převádět je na obrazy. V malém měřítku tak činíte u vašich televizorů, ale i zde jste stále vázáni svým omezeným věděním.“
Když mi to vysvětloval, pozoroval zároveň bedlivě několik obrazovek. Pak řekl, že bychom mohli jít opět do prostoru s disky, abychom se podívali na jejich návrat.
V okamžiku kdy jsme tam vstoupili, se opět otevřela obě padací dvířka, která vypadala jako obrovská volská oka na stěnách lodě. Každým otvorem se vrátil jeden disk zpět a jakoby veden neviditelnou rukou, usadil se tiše na své místo.
Nebylo mi dopřáno času, abych se dále zabýval těmito novými divy, neboť Zůl řekl svým klidným hlasem:
„Dávej pozor ! Nyní bude na každé straně vyslán disk, tentokráte za jiným účelem. Stále jsme ještě ve vaší atmosféře. Až disky odletí, vrátíme se do laboratoře. Tam ti ukážeme, jak pracují.“
Když jsem se díval za diskem, klapka se za ním rychle uzavřela. Vzadu se otevřely další padací dveře, na každé straně prostoru jedny. Po celý tento čas hrály hbité prsty žen svoje nezvučné scherzo na přístrojových deskách.
Když druhý pár disků opustil loď, vrátili jsme se zpět do velké laboratoře. Uviděl jsem další dvě nově zapojené obrazovky, rozdělené na úseky. Zůl vysvětloval:
„Tyto obrazovky ukazují různé atmosférické poměry.“
Na jednom úseku obrazovky jsem mohl pozorovat pohyb vzduchu, zatímco jeho rychlost a hustota byly registrovány jinými přístroji; na povrchu této obrazovky se objevovaly tomu odpovídající znaky. Zdálo se, že elektrický proud nebo magnetické pole atmosféry se pohybují opačným směrem, což bylo vidět na jiném úseku obrazovky. Zároveň byl měřen a registrován stav elektromagnetického pole (slabé nebo silné napětí, pokud jsem to dobře pochopil). Na třetím úseku se odděleně ukázaly parametry různých plynů, ze kterých se atmosféra skládá. Zde jsem mohl vidět, jak rychle a stále se mění její složení. Bylo nanejvýš zajímavé pozorovat různé stupně atmosférického tlaku a jiné vlastnosti atmosféry, o kterých naši vědci nemají ani ponětí. Zatímco to bylo promítáno na obrazovkách, registrovaly to zároveň jiné přístroje, ovšem ve formě dlouhodobého záznamu pro pozdější studium obyvatel jiných světů.
Po několika málo minutách – jak se mi zdálo – se tyto disky opět vrátily do mateřské lodě, a bylo mi řečeno, že s sebou nesou vzorky naší atmosféry. Malá část tohoto pokusného množství prý bude prozkoumána později.
„Pomocí takových disků,“ řekl Zůl, „jsme přesně informováni o abnormálních poměrech, které vznikají na okraji vaší atmosféry a narůstají každým výbuchem atomové nebo vodíkové bomby, která na vaší Zemi exploduje. A protože tyto přístroje jsou v chodu dlouhodobě, informují nás o tom, co máme očekávat, když se pohybujeme prostorem.“
Jak jsme tak stáli v laboratoři a bavili se, obrátil pilot mou pozornost na jednu zvláštní obrazovku. „Zde vidíš vizuální zobrazení prachu, který vy nazýváte vesmírnými troskami,“ řekl. „Nyní budou oběma disky zobrazeny na této obrazovce.“
Bylo fascinující pozorovat chování malých hmotných částeček na obrazovce. Bylo to stálé víření. Někdy to vypadalo, jako by se tyto jemné částečky chtěly spojit v pevné těleso a opět se pak od sebe rozdělit a stát se tak prakticky neviditelnými. Někdy byly tyto obrazce tak jemné, že to vypadalo, jako by se částečky změnily v čisté plyny. Připadaly mi jako malé obláčky, které se v parném dnu náhle utvoří na nebi a někdy rostou a pak se opět rozplynou a zmizí. To je nejlepší přirovnání, jakého mohu použít, abych popsal aktivitu, kterou jsem na obrazovce sledoval.
Zdálo se, že s každou novou formací těchto malých hmotných částeček se stává určité množství energie viditelným a má pevnou formu, pak je ale rozptýlena explozemi – alespoň to tak vypadalo – nebo náhlým rozpuštěním, což bylo možno na obrazovce zřetelně pozorovat. Jiné přístroje registrovaly hustotu a složení. Někdy mělo toto hromadění větší intenzitu a následná exploze pak byla silnější. Jindy zase byl tento proces nepatrný a sotva rozeznatelný. Ale koloběh pokračoval bez přerušení dále: Vířící energie, zhutnění, rozpuštění a neutuchající pohyb energie a jemné hmoty, která se stále pokouší spojit nebo reagovat na ostatní části vesmíru. Používám slovo „energie“, protože mě nenapadá žádný vhodnější výraz pro to, co jsem pozoroval. Zdálo se, že vyvíjí velkou sílu, a zaznamenal jsem, když se zformovala k plochým nebo oblačným obrazcům, že v prostoru ruší vše kolem sebe.
Věřím, že jsem právě viděl sílu, která proniká celým vesmírem, sílu, která vytvořila planety, slunce a sluneční systémy, tutéž sílu, která je zároveň nositelem a udržovatelem veškeré aktivity a života v kosmu.
Když jsem si tuto pravdu uvědomil, jen váhavě jsem se odvážil přijmout obrovské důsledky, které z ní plynou. Zůl vycítil moje vnitřní zděšení, pokýval s porozuměním hlavou a řekl:
„Ano, je to stejná síla, která pohání i naše vesmírné lodě.“ Ještě chvíli jsem pozoroval obrazovky pln údivu nad tím, co jsem viděl. Pak můj průvodce opět obrátil pozornost k diskům:
„Tyto malé létající talíře lze často vidět prolétávat prostorem a někdy i velmi nízko nad Zemí. V noci září. Proletí nad Zemi a registrují různé vlny, které vycházejí z těles planety. Vlny, jako všechno ostatní, jsou v neustálém pohybu a střídání jejich délky a intenzity. Po ukončení jejich úkolu jsou tyto nanejvýše citlivé malé přístroje opět vtaženy do mateřských lodí. Někdy však bývá spojení s nimi z nějakého důvodu přerušeno. Potom se vymknou kontrole a zřítí se k zemi. V takových případech se ihned sáhne k nouzovým opatřením. Na každé straně lodě, přesně pod otvory, kterými jsou vysílány disky do prostoru, se nachází magnetický vrhač paprsků. Když se nějaký disk vymkne kontrole, je za ním vyslán paprsek, který ho rozpustí. To vysvětluje mnohé tajuplné exploze, které se odehrávají na vaší obloze a které nejdou na konto dělostřelectva, proudových letadel nebo elektrických bouří. Když se však některý disk vymkne kontrole v blízkosti zemského povrchu, kde by exploze mohla nadělat škodu, nechá se disk klesnout na zem a je za ním vyslán mírnější paprsek. Namísto exploze působí dlouhé a postupné rozpouštění kovu. Nejdříve změkne, pak se změní v jakési želé, pak zkapalní a nakonec se rozplyne a nezanechá po sobě žádné zbytky. Tento druhý způsob zneškodnění je úplně bezpečný pro každého, kdo by se disku dotkl ve fázi rozpouštění. Nebezpečná by mohla být jen ta situace, kdyby někdo náhodou viděl disk padat a dotkl se ho v okamžiku, kdy ho zasáhl paprsek.“
Když muž ze Saturnu popisoval magnetický paprsek, napadlo mě, že tím mají v rukou podivuhodný obranný prostředek proti každému a proti všemu, čím by mohla být loď napadena.
Zůl moji myšlenku zachytil a odpověděl:
„Ano, je skutečně možné použít tyto přístroje proti lidem nebo nějaké jiné formě života, i proti planetám. Ale to jsme nikdy neudělali ani tuto zbraň nikdy nepoužijeme. Neboť kdybychom něco takového udělali, nebyli bychom lepší než lidé vaší Země.
Naše ochrana, jak jsme ji často předvedli, když jsme byli pronásledováni vašimi letadly, spočívá ve schopnosti uniknout rychleji, než to mohou vaše oči postřehnout. Mimo to můžeme frekvence aktivovaného okolí lodě zvýšit do té míry, že je neviditelná. Kdybychom nedávali pozor, mohla by vaše letadla do nás slepě naletět, protože nás nevidí. Kdybychom vám dovolili přiblížit se k lodi tak blízko, pak byste po nárazu do lodě zjistili, že je tak pevná, jako při nižším stavu frekvencí. Srážka by vás zničila, ale nám by nezpůsobila žádnou škodu.“
„Z toho, co jsem zde slyšel, soudím, že i vašim přímo zázračným letounům se může někdy něco přihodit,“ řekl jsem.
„Ano,“ odpověděl. „Když se něco podobného ve vesmíru stane a loď již nelze zachránit, můžeme ji opustit. Když je to nutné, pak je loď rozpuštěna a navrátí se do původního stavu jako prvek vesmíru. Každá velká loď je opatřena malými ‚záchrannými čluny‘, které mají na palubě dostatečné množství zásob a všechny potřebné přístroje; ty nám umožňují navázat spojení s jinými vesmírnými loděmi nebo dokonce s nějakou planetou. Kdyby se ovšem takováto nehoda stala v blízkosti nějaké planety, pak bychom se zřítili stejně, jako se to stává vašim letadlům.“
Okamžitě jsem se zeptal: „A zahynuli by při tom členové posádky ?“
„Ano,“ odpověděl. „Ale na základě našeho poznání a vědění nás smrt neděsí. Každý z nás se považuje za duchovní bytost, nikoliv za pouhé tělo. Znovuzrozením pak dostaneme nové tělo.
Na základě našich znalostí bychom rovněž nikdy nemohli úmyslně zničit těla druhých, neboť v nich sídlí inteligence. Kdybychom však způsobili smrt nešťastnou náhodou, pak bychom za to nenesli odpovědnost, neboť by se tak nestalo na naše přání.“
Zatím co jsme se bavili, přístroje pracovaly dále, pozoroval jsem světelné blesky na obrazovkách a ptal jsem se sám sebe, zda jsou v lodi ještě jiné přístroje, které jsem dosud neviděl.
Na moji nevyslovenou otázku znovu Zůl odpověděl:
„Ano; je jich zde ještě celá řada, mezi hangárem a oddílem pro piloty; ty jsou však v chodu jen tehdy, když letíme vesmírem.“ Během naší prohlídky laboratoře a hangáru pro disky jsem si vůbec nevšiml, jak rychle ubíhá čas. Nevěděl jsem, zda stojíme na místě v atmosféře nebo se rychle pohybujeme prostorem. Díval jsem se sice na obrazovky, ale nedovedl jsem v nich číst jako oni. Pak řekl pilot ze Saturnu:
„Nejsme příliš vzdáleni od Měsíce.“
Při této poznámce se mne zmocnilo vzrušení a myslel jsem na to, zda tam třeba nepřistaneme.
„Nikoliv,“ řekl, „tentokráte ne. Ale rádi bychom, abys nyní viděl na vlastní oči to, co ses o Měsíci pouze domníval. Měsíc má vzduch. Poznáš to pomocí našich přístrojů, když se k němu nyní přiblížíme tak blízko, abychom to mohli zaregistrovat. Vzduch nezabraňuje pohledu na nějaké vesmírné těleso, jak jsme mnohdy slyšeli, že se u vás na Zemi říká. A zatímco vy z vaší planety nevidíte ani těžká mračna nad Měsícem, vaši vědci příležitostně spatří něco, co nazývají lehkým pohybem vzduchu, obzvláště v oblasti oněch údolí, kterým říkáte krátery. Ve skutečnosti vidí stíny putujících oblaků. Strana Měsíce, kterou vidíte, vám skýtá jen málo příležitosti vidět opravdová oblaka, protože jen zřídka bývají hustá. Naproti tomu budeš moci pomocí našich přístrojů pozorovat na okraji měsíčního disku nad oblastí, kterou by bylo možno nazvat mírnou zónou, jak se tam tvoří hustá oblaka, jak se pohybují a mizí zcela podobně jako nad Zemí.
Tu stranu Měsíce, kterou ze Země vidíte, by bylo možno přirovnat k pouštním oblastem na Zemi. Je tam jistě horko, jak vaši vědci správně tvrdí, ale teplota není tak extrémní, jak si oni myslí. Strana, kterou nevidíte, je chladnější, ale opět ne tak chladná, jak se domníváte. Je divné, že lidé na Zemi bezmyšlenkovitě přijímají různá tvrzení od lidí, ke kterým vzhlížejí s respektem, protože je považují za učence, aniž však pátrají po hranici jejich učenosti.
Střední zónou Měsíce se táhne krásný krajinný pás, kde se daří rostlinám a zvířatům a kde zcela pohodlně žijí lidé. Dokonce i vy pozemšťané byste mohli na této části Měsíce žít. Neboť lidské tělo je nejpřizpůsobivějším aparátem v celém kosmu.
Vy pozemšťané jste mnohokráte dokázali něco, co jste zpočátku považovali za nemožné. Nic z toho, co si člověk vymyslí, není neproveditelné. Ale – abychom se vrátili zpět k Měsíci – každé vesmírné těleso musí kolem sebe mít atmosféru, jak vy to jmenujete, nebo plyny, a to jak žhavá tělesa, tak i chladná. Neboť právě atmosféra umožňuje tělesu být chladným nebo žhavým. Vaší vědci však tvrdí, že Měsíc nemá žádnou atmosféru, a zároveň připouštějí, že na Měsíci je jak zima tak také horko. Tolik atmosféry, kolik má vaše Země nebo naše planeta, Měsíc nemá, neboť je mnohem menším tělesem, než obě jmenovaná. Ale nicméně tam atmosféra je.
Snad bych ti to mohl blíže vysvětlit,“ pokračoval muž ze Saturnu, „vy máte na Zemi v oceánu nějaký malý ostrov. Kam až oko může dohlédnout není nikde kolem žádná jiná země; přesto mohou lidé na tomto ostrově žít, jako na velké pevnině, kterou vy nazýváte kontinentem. Vesmírná tělesa jsou jako ostrovy. Některá jsou velká, jiná malá. Ale všechna jsou obklopena a při životě udržovaná stejnou silou, která jim dává život.
Mnoho vašich vědců vyslovilo mínění, že Měsíc je mrtvé těleso. Kdyby bylo pravda, že by byl Měsíc mrtvým tělesem, ve smyslu, jak se u vás slovu mrtvý rozumí, byl by se již dávno rozpustil a z vesmíru zmizel. Nikoliv. Je zcela živý a nese na sobě dokonce život, i lidský. My sami máme velkou laboratoř právě za okrajem měsíčního disku. Ze Země není viditelná. Nachází se v poměrně chladné zóně tohoto tělesa.“
Ptal jsem se, zda se loď přiblíží natolik, abych mohl vidět povrch našeho satelitu na vlastní oči.
Odpověděl s úsměvem: „To nebude nutné. Pojď a podívej se ! Tímto přístrojem si můžeme Měsíc přiblížit tak, že jej budeš vidět tak jasně, jako kdyby ses po něm procházel.“ Ptal jsem se ho, jak daleko jsme od Měsíce vzdáleni a on mi řekl, že přibližně 64 000 kilometrů.
Doufal jsem, že Měsíc obletíme, abych sám mohl vidět, co se nachází na druhé straně mírného pásma, o kterém se zmínil. Ale zároveň mě napadlo, že tam jsou možná věci, které mi vidět nedovolí. Tuto myšlenku pilot ze Saturnu ihned potvrdil.
„Musíme si nejdříve vyzkoušet, jak budeš zacházet s informacemi, které jsme ti zatím dali, než ti případně budou odhaleny určité další věci. My snad známe lidské slabosti lépe než ty, i u těch, kteří se opravdu snaží jednat správně. Musíme být opatrní, abychom nepřispěli ke zkáze Země !“
Přístroj byl nyní zaměřen na Měsíc a nastaven tak, že se jeho obraz dostal do bezprostřední blízkosti. Byl jsem na nejvyšší míru udiven, jak jsou naše představy o Měsíci, našem nejbližším sousedovi, zcela falešné. Mnoho kráterů je ve skutečnosti širokými údolími s rozeklanými pohořími, která vznikla velkými zvraty uvnitř Měsíce.
Mohl jsem dobře rozeznat, že na straně, kterou vidíme ze Země, muselo být před dávným časem hodně vody.
Zůl řekl: „Na druhé straně Měsíce je hodně vody ještě teď. A na této straně je jí ještě mnoho ukryto uvnitř hor.“ A pak mi ukázal na úbočích pohoří, která obklopovala údolí, zřetelné stopy po pradávných vodních tocích.
Je pravda, že některé z těchto kráterů vznikly díky meteoritům, které dopadly na povrch Měsíce. Ale v těchto případech byly na povrchu kráterů zřetelné trychtýře. Když jsem podrobně prohlížel měsíční povrch, zvětšený na obrazovce před námi, zpozoroval jsem hluboké brázdy v půdě i na některých skalách. Nemohly vzniknout jiným způsobem než působením tekoucí vody v dávných časech. Na některých místech bylo možno rozeznat slabý rostlinný porost. Celkově povrch vypadal částečně jako jemně prašný, některé jiné oblasti se zdály být z hrubších částic, jako je hrubý písek nebo menší oblázky. Náhle jsem zahlédl, jak šikmo po povrchu, který jsem právě pozoroval, běží nějaké zvířátko. Mohl jsem vidět, že má čtyři nohy a srst. Bohužel běželo tak rychle, že jsem ho nemohl identifikovat.
Málo z toho, co jsem viděl, mi připadalo cizí. Neboť skoro tak jsem si to po léta představoval a také jsem o tom v tom smyslu hovořil. Muž ze Saturnu to zřejmě věděl, neboť zdůraznil, že hlavně z těchto důvodů se rozhodli mi tento pohled dopřát. Slíbil mi, že později mi ukáží i druhou stranu Měsíce. A ani ona prý nebude jiná, než jsem si myslel.
Po tomto příslibu obrazovka, která mi ukázala Měsíc, ztmavla, zatímco ty druhé stále pracovaly.
Pak mne Zůl odvedl zpět do hangáru pro disky. Ale než jsme tam přišli, vyšly nám naproti ženy. Těch šest mužů, kteří s námi přijeli výtahem, se zvedlo ze svých míst a pilot ze Saturnu navrhl, abychom se vrátili do salónu.
1436. Jiný mistr. (Výtah z knihy George Adamského „Uvnitř vesmírných lodí“.) 1955.
Místo: USA.
(11)
Když jsme se vrátili do krásného a útulného společenského pokoje, viděl jsem, že sklenice na velkém oválném stole byly opět plné. Muž, jehož věk jsem odhadoval na třicet až čtyřicet let, již čekal na náš příchod. Když jsme vstoupili, zvedl se ze židle. Bez zvláštního představování mne pozdravil právě tak srdečně, jako ostatní, které jistě dobře znal.
Ani mně tento muž nepřipadal úplně cizí. Okamžitě jsem k němu pocítil hlubokou náklonnost, něco jako příbuzenství. Jistě i čtenáři již udělali ve svém životě podobnou zkušenost. Jeho přítomnost nepředstavitelně rozmnožila pocit harmonie a porozumění mezi všemi, kteří byli v tomto salónu shromážděni.
Lehkým pokynem ruky nás vybídl, abychom zaujali místa u stolu. Naproti mně kdosi postavil ještě jednu židli, a právě na ni se tento muž posadil. Po mém boku opět seděli na jedné straně Firkon, na druhé Zůl. Na vyzvání Mistra, který se ujal funkce hostitele, jsme zvedli sklenice a mlčky pili. Všichni napjatě čekali, až začne hovořit. Jeho tmavé oči jiskřily hlubokou životní radostí, ale měly také – to jsem si uvědomoval – schopnost zachytit každou moji myšlenku. Věděl jsem, že mi bude rozumět a nikoliv mne odsuzovat, ať u mne najde cokoliv.
Byl to velmi pěkně a mohutně stavěný muž. V jeho hustých černých vlasech vůbec nebyly stříbrné nitky; měl je dobře zastřižené a padaly mu z vysokého čela v měkkých vlnách dozadu. Jeho obličejové kosti byly nápadně pěkně vystavěny, dělalo to dojem, že byl velmi zušlechtěn duchem, který v něm sídlil. Jeho pohled naplněný nekonečnou dobrotou, těkal rychle z obličeje na obličej. Pak se pohledem vrátil přímo ke mně a počal měkkým melodickým hlasem hovořit:
„Bylo pro nás velkou radostí ukázat ti něco málo z kosmu našeho nebeského Otce. Známe tvůj zájem o tuto oblast, jehož naplňování zabralo mnoho let tvého života. Nyní jsi na vlastní oči viděl mnoho věcí, jejichž existenci jsi již dávno tušil, zaregistrovaných na našich přístrojích. Tento zážitek ti má dát jistotu a být ti velkou posilou, abys mohl ostatním lidem na Zemi vysvětlit zákony vesmíru.
Nepřestávej zdůrazňovat, že všichni lidé jsou bratry a sestrami, bez ohledu na to, kde se narodili nebo kde podle svého přání žijí. Určitá národnost nebo barva pleti je vždy jen něco náhodného, neboť tělo je jen dočasným příbytkem. Tyto příbytky se v běhu věčnosti mění. V nekonečném vývoji všeho života musí každý z nás během časů projít všemi stanicemi.
V nekonečnu existuje mnoho forem života. Při obou návštěvách lodí jsi to viděl za hranicemi vaší atmosféry. Tyto formy mají zcela různé velikosti, od nekonečně nepatrných částeček prachu, které jsou pro lidské oko neviditelné, až po ty největší a nesčetné planety a slunce. Všechny plují na oceánu jedné Síly, neseny jedním Životem.
Ve vašem světě jste dali jména těm formám, které vidíte, člověku, zvířeti, rostlině a tak dále. Tyto názvy odpovídají jen lidskému, chápání, zatímco v moři nekonečna jsou takové názvy zcela bez významu. Nekonečný Duch si nemůže dávat jméno, neboť On je Dokonalost. A všechny formy, které existují, sídlí a vždy budou sídlit uvnitř Dokonalosti.
Mezi těmi mnohými formami je jedna, kterou vy nazýváte člověkem; tvrdíte o něm, že on jediný má na Zemi pravou inteligenci. To však není pravda. Neexistuje žádná viditelná forma na vaší Zemi a nikde v celém kosmu, která by nevykazovala určitý stupeň inteligence. Neboť božský Stvořitel vyjadřuje svým stvořením sám sebe. Stvoření je projevem jeho bytí, myšlenkovým výrazem jeho ducha.
Jako člověk nejsi nic více a nic méně, než všechno, co existuje. Neboť právě život, kterým je udržována každá forma, a inteligence, která je jí vyjádřena, jsou oba výrazem Boha.
Pozemský člověk to většinou neví a nalézá chyby na mnoha věcech, které se nacházejí mimo něho. Neví, že každá viditelná forma vyjadřuje svůj účel a vykonává službu, pro kterou byla stvořena.
Žádná forma není oprávněna posuzovat jinou, neboť všechny jsou jenom služebníky Nejvyššího. Žádná forma neví všechno, co je možno vědět, neboť žádná forma nezná všechno, co existuje. To ví jenom Vševědoucí. Ale všechny formy, které ochotně slouží, ve svém chápání rostou a stále lépe poznávají prameny, ze kterých čerpají svou moudrost i životní sílu, díky níž existují.
Nejnázornější je následující obraz: Všechny formy života jsou jako nádherné květiny ve velké zahradě, které společně kvetou v harmonii barev a druhů. Každý květ prožívá sám sebe teprve na základě projevu toho druhého. Malý květ vzhlíží vzhůru k velkému a velký shlíží dolů k malému. Rozmanitost barev pak uchvacuje všechny. Plny horlivosti sledují květy různé tvary růstu a každý by chtěl být ještě dokonalejší. Pozorují, jak se krása, která dříme v jejich nitru, rozvíjí, ať již v jednom dnu nebo po staletí. Jejich určení se krok za krokem projevuje v barvě a vůni a je úchvatné pro všechny ostatní. Každá životní forma se sama zkrášluje tím, že prokazuje službu druhým a sama ji také od druhých přijímá. Všichni v této velké zahradě krásy jsou dárci, ale také zároveň obdarovaní, jsou nádobami, kterými zaznívají melodie, vycházející od Nejvyššího.
A tak některé slouží u paty trůnu, některé nahoře na trůnu a všechno kolem dokola. Všechny se mísí mezi ostatní a jsou plné radosti, že mohou sloužit.
S takovým přístupem by se měla učit žít forma života, kterou nazýváte člověkem, když na počátku přišla na Zemi, aby ji osídlila. Ale člověk v této úloze selhal. Kdyby k tomu nedošlo, byla by vaše Země zahradou radosti, zahradou neustálé dobrovolné služby. Ale člověk ve svém nedostatku porozumění zničil harmonii svého pozemského bytí. Žije se svým sousedem v nenávisti a jeho duch je rozerván a zmaten. Mír nikdy nepoznal. Nikdy neviděl pravou krásu. I když je tak pyšný na své materiální úspěchy, žije jen jako ztracená duše.
A kdo je ten člověk, který žije v takové temnotě ? Je smrtelníkem, který nedokázal sloužit jedinému Nesmrtelnému. Je tím, kdo mluví o správné cestě, ale nechce po ní jít. Je tím, jenž se obává všech věcí, kterým nerozumí, a jenž popřel hlad svého ducha.
A strach, kterým se člověk nechal zcela naplnit, jej činí neschopným pro všechen život a vůči všem věcem. Kdyby tento strach vystoupil ze svého vlastního stínu, přestal by okamžitě existovat. V této podobě však drží člověka pevně jako zajatce až do smrti.
Skutečně – dnes člověk žije bez útěchy a opuštěný na Zemi ve strachu z toho, co nazývá smrtí – koncem svého smrtelného života sám v divočině své duchovní slepoty. A přece člověk tuto bezútěšnou samotu, na kterou si stěžuje, sám na sebe přivolal tím, že nevykonává službu, kterou tak samozřejmě vykonávají i ty nejskromnější formy života, které jej obklopují. Místo toho člověk ničí stále další projevy života, které by rád přežil. Nepoznal, čím ho právě ony jiné formy života mohou obohatit, jestliže je nechá plnit účel, pro který byly stvořeny. Lidské konání na Zemi je skutečně neplodné. Setba, kterou člověk seje podle svého ubohého rozumu, přináší trpké plody. Stále je spoután vlastní nevědomostí, po staletí opakuje svoje chyby a ještě doufá, že najde to, po čem touží jeho srdce a po čem volá jeho duše.
Bojí se otočit, ze strachu, že mu někdo vezme místo, na kterém stojí, jeho pozemskou základnu, kterou si pro sebe vystavěl, a že potom nebude mít nic. Proto si střeží to, co vůbec není věčné, nýbrž co podléhá času, změnám a zániku. Jeho oči jsou slepé k tomu, co se děje. Uvěznil ve svém nitru světlo, které by jej mohlo vést na cestu k věčné jednotě a ke štěstí, jež bylo dáno těm, kdo se touto cestou dali. To jsou ti služebníci, synové a dcery jednoho Otce všech světů. Tento Otec, Stvořitel oné krásné zahrady s tolika formami, barvami a odstíny, výškami i hlubinami, je Stvořitelem blaženosti, kterou ve dne v noci opěvuje všechno Stvoření ve zpěvu nebeské harmonie, k němuž se každý může připojit.“
Když hovořil, vyvstávaly přede mnou obrazy toho, co říkal, a můj soucit se smutnými poměry na Zemi byl stále větší. Když domluvil, nikdo se ani nepohnul. Ani já jsem nechtěl toto mlčení porušit.
Pak se Mistr zvedl ze svého místa a šel okolo stolu ke mně. Všichni povstali a zůstali mlčky stát.
Velký Mistr se lehce dotkl mé ruky a celá moje bytost zajásala v pokorné vděčnosti za všechno, co mi dal. Jak rád bych u něj zůstal navždy ! Ale z předchozích zkušeností jsem věděl, že to není možné.
„Můj synu,“ řekl, „neztrácej odvahu, když narazíš na výsměch a nevěru na vaší Zemi. Pomocí poznání, které jsme ti předali, budeš vědět, proč tomu není jinak. Vyprávěj svým bratřím a sestrám, čemu ses naučil. Bude mnoho těch, kteří budou mít otevřené srdce i mysl, a jejich počet poroste.
Scout již čeká a naši bratři tě doprovodí zpět na Zemi. Nyní po našem setkání s námi můžeš mnohem snáze navázat duchovní kontakt. Měj stále na paměti, že vzdálenost není rozhodující.“
Jeho slova mne naplnila uspokojením, které v duši nedovolí vzniknout žádné prázdnotě. Řekl mi sbohem, otočil se a opustil místnost. Firkon a Zůl mi ihned pokynuli. Rozloučil jsem se s novými přáteli, dveře salónu se před námi nehlučně otevřely, vkročili jsme na rampu a stoupali k čekajícímu letounu.
Jeli jsme scoutem pomalu dolů, klouzali po kolejnicích, ven z této gigantické létající laboratoře. Když jsme letěli směrem k Zemi, podíval jsem se zpět na velkou loď, která čekala na návrat malého scoutu. Jak velká asi byla ?
Třebaže jsem tuto otázku nevyslovil, Zůl na ni odpověděl:
„Na základě vašich měřítek můžeš snadno odhadnout, že má 91,5 metru v průměru a je dlouhá asi 1 067 metrů. Nejsou to přesná čísla, ale přibližně odpovídají skutečnosti.“
Náš let trval, jak se zdálo, jen několik sekund. A již se dveře scoutu otevřely a my jsme byli opět na Zemi. S pilotem jsme se rozloučili v letounu, neboť pilot ven nevystoupil.
Muž z Marsu a já jsme šli k místu, kde jsme před několika hodinami nechali stát auto, a vydali jsme se na cestu k hotelu. Otočil jsem se a viděl jsme, jak scout rychle zmizel v oblacích.
Na zpáteční cestě k hotelu jsme tak jako dříve mlčeli. Měl jsem toho tolik k přemýšlení, ale nechtělo se mi mluvit. Jenom si pamatuji, že vzduch byl toho rána dosti chladný a že právě vyrážely první sluneční paprsky. Byl jsem tak pohroužen do vzpomínek na Mistrova slova, že jsem vůbec nevnímal krajinu, kterou jsme jeli.
Když vůz zastavil před hotelem, dotkl se Firkon obvyklým způsobem mé ruky a řekl: „Brzy se opět uvidíme.“
Věděl jsem, že se to splní, a byl jsem, třebaže tělem opět na Zemi, v duchu u svých přátel z jiných světů, kteří nyní cestovali prostorem. Bylo nádherné vědět, že nejsme odloučeni a že tomu tak bude navždy. Této noci se v mém nitru probudilo a rozkvetlo poznání, které tam dosud jen dřímalo, právě jako květiny v zahradě, kterou mi onen moudrý muž popisoval. V mém srdci byla radost z vědomí, že není ani rozloučení ani odchodu; byla všeobsahující jako melodie Nekonečna. A já doufal a modlil se, aby mi byl zjeven způsob, jak bych se mohl o toto vědění podělit s ostatními lidmi na Zemi.
Vrátil jsem se do svého hotelového pokoje, ale ne proto, abych spal. Moje zážitky z této noci mne tak posílily a oživily, že jsem se cítil být novým člověkem. Můj duch byl bdělý a čilý a moje myšlenky živější a rychlejší než kdy před tím. Moje srdce zpívalo radostí a moje tělo bylo osvěženo jako po dlouhém odpočinku. Tento den jsem měl ještě mnoho práce a druhý den jsem musel zpět domů do hor. Od nynějška jsem chtěl ze všech sil v každém okamžiku svého života, jak bude přicházet ve své plnosti, sloužit onomu jedinému Nejvyššímu, jak má každý člověk činit neboť k tomu byl stvořen.
1437. Rozhovor v kavárně. (Výtah z knihy George Adamského „Uvnitř vesmírných lodí“.) 1955.
Místo: USA.
(12)
Kolem 1. září 1953 jsem opět počal pociťovat, že brzy uvidím své přátele z vesmíru. V létě jsem často pozoroval jejich lodě, jak prolétávaly naší atmosférou. Ale nutnost osobního setkání se neprojevila.
S každým končícím dnem jsem cítil stále větší nutkání jet do města. Dne 8. září mne pozvala jedna známá, která strávila nějaký čas u nás v Palomar Gardens, abych s ní jel do Los Angeles. Pozvání jsem přijal. Asi ve čtyři hodiny odpoledne jsme přijeli do města. Vystoupil jsem u obvyklého hotelu, následoval jsem liftboye do svého pokoje, kde jsem se osvěžil a opět se vrátil do haly.
K mému radostnému překvapení tam čekali přátelsky se usmívající Firkon a Ráma !
Když jsme se pozdravili, ptal jsem se v duchu, zda hodně spěchají. Ráma znající mé myšlenky, vysvětlil:
„Vůbec ne. Jsme zde, abychom ti odpověděli na několik otázek, které ti tanou na mysli.“ A s úsměvem dodal: „Podle nejlepšího vědomí a svědomí.“
Navrhl jsem, abychom šli do restaurace, kde bychom se mohli nerušeně najíst a popovídat si. Po cestě jsem řekl:
„Předpokládám, že víte, co mne zajímá nejvíc.“
Firkon s úsměvem odpověděl: „Snad by ses rád dozvěděl, zda ti byly odpovědi na otázky, které jsi po celé léto v duchu vysílal do naší lodě, posílány bez použití jakéhokoliv přístroje.“
„Přesně to,“ řekl jsem s ulehčením.
V této podvečerní hodině byla restaurace ještě téměř prázdná. Sedli jsme si dozadu do kouta a objednali si kávu a chléb s máslem. Servírce jsem vysvětlil, že jsme se nepřišli najíst, ale přišlí jsme si vyhledat pohodlná místa, kde bychom si mohli v klidu pohovořit o nějakých obchodních záležitostech.
Srdečně nám přála, abychom se zde cítili jako doma, rychle nás obsloužila a odešla, aby pokračovala ve svém rozhovoru s pokladním.
„Jak to bylo s tím člověkem na Floridě.“ zeptal jsem se, „a co je pravdy na zprávách, že na něj bylo namířeno něco jako plamen z létajícího talíře ?“
„Naprostá lež,“ odpověděl Firkon důrazně. „Něco takového bychom nikdy neudělali. Ve skutečnosti se to odehrálo takto: Muž byl vyděšen, nechtěl to však dát najevo útěkem, proto začal na letoun dorážet mačetou, aniž si byl vědom toho, co činí. V každém případě se těsně přiblížil k dosahu energie, která pohání scout, a popálil se. Abych ti to lépe vysvětlil,“ pokračoval, „ty víš, že kousek provázku v sobě nemá oheň, ale přesto může způsobit popáleninu, když ho rychle protáhneš rukou. Stejnými způsobem proběhla energie, která proudí ze scoutu, po těle toho muže a způsobila mu popáleniny na těle, které kladlo odpor.“
„Ty jsi udělal podobnou zkušenost,“ připomněl mi Ráma, „při tvém prvním setkání s Ortonem, když byla tvá ruka zasažena energií, která pulsovala pod talířem. Tys sice žádnou popáleninu neutrpěl, ale bylo by se tak stalo, kdybys byl ztratil rovnováhu a upadl pod talíř. Orton tě zachránil tím, že tě strhl zpět.“
Zeptal jsem se, co je pravdy na události v Brush-Creek.
„K těmto viděním skutečně došlo,“ odpověděl Firkon, „i když loď a její posádka nenáleží k naší skupině. Kromě tvých setkání došlo ještě k mnoha podobným viděním a osobním setkáním s tím nebo oním jednotlivcem. Některá se udála dříve a jiná později. Došlo k nim téměř ve všech částech světa. Ale tvůj zážitek byl první, o kterém se hovořilo tak, že se to dozvědělo mnoho lidí. Přesto, že k podobným setkáním došlo již před lety a byly o tom sepsány zprávy, které nikdy nebyly zveřejněny, odvažuje se o tom hovořit jenom málo lidí. Ostatní jim to nevěří.“
Pak prostě dodal: „My vůbec nemáme rádi tajnosti, s nimiž musíme naše setkání realizovat. Raději bychom byli přivítáni a navštěvovali vaše národy, tak jako navštěvujeme národy jiných planet. Ale pokud nebudou naše návštěvy u vás správně chápány, a dokud nebudou pro nás bezpečné, musíme i nadále postupovat opatrně jako dosud.“
Pak jsem prosil o vysvětlení, co se ve skutečnosti stalo, že kapitán Mantel musel zemřít.
Ráma se zřejmou upřímností vysvětloval: „Byla to nešťastná náhoda, které hluboce litujeme. Loď, kterou pronásledoval, byla velká. Posádka zpozorovala, že na ně najíždí, a věděla, že jeho úmysly jsou čestné, nikoliv nepřátelské. Zpomalili rychlost letounu a prostřednictvím přístrojů se pokusili navázat s ním kontakt. Byli si vědomi síly, která z lodě vyzařovala, a mysleli si, že mu právě tato síla zabrání, aby se dostal do jejich těsné blízkosti. Ale když se přiblížil, křídlo jeho letounu se dostalo do dosahu energie. Tím nastalo magnetické přisávání, které jeho letadlo přitáhlo, a to způsobilo okamžité rozpuštění letadla i kapitánova těla. Toto rozpuštění,“ vysvětloval dále, „bylo způsobeno magnetickým zářením, které od sebe odděluje molekuly, držící pohromadě hmotu, a tím úplně mění jejich vzájemné postavení. Kdyby jeho letadlo bylo kulaté nebo mělo doutníkový tvar, nebylo by k neštěstí došlo. Jeho letadlo však nemělo jednotnou formu. Křídla letadla vyčnívala daleko přes trup a právě jedno křídlo bylo příčinou nehody. Trup letadla by nezpůsobil magnetické přisávání. Ale když bylo energií zasaženo křídlo letadla, byla velmi rychle přitažena i zbývající část letadla tak, že se rozpadlo na malé kousky, které spadly na zem, zatímco zbytek letadla se prostě proměnil v prach.
Naproti tomu my,“ pokračoval, „můžeme klidně najet do našich vlastních lodí a nic takového se nám nemůže přihodit. Neboť my budujeme lodě způsobem, který jim umožňuje zabránit srážce.
Měli jsme jenom v úmyslu snížit rychlost vesmírné lodě a navázat s pilotem kontakt. Nepomysleli jsme na to, že jeho letadlo nesnese kontakt s energií naší lodě. Ztratíte ještě mnoho, mnoho vašich lidí, kteří létají podobnými letadly, obzvláště proudovými. Nejsou ohroženy jen v silovém poli našeho energetického vyzařování, nýbrž mohou se dostat do magnetických energetických proudů, které je vyšinou z jejich dráhy a zničí. Z trupů vašich letadel vyčnívá ven příliš mnoho částí, a když je takový díl zasažen naší energií, pak je letadlo ztraceno.“
Tím byly všechny moje otázky, týkající se nejdůležitějších kontaktů z minulého léta, zodpovězeny.
„V každém případě jste potvrdili moje domněnky,“ řekl jsem svým průvodcům.
„Pak bychom se mohli pokusit dopředu ti odpovědět na nějaké otázky, které bys nám později kladl,“ navrhl Firkon. „Jak ti již bylo řečeno, planety a sluneční systémy se nacházejí v procesu bytí a zániku. Jeden sluneční systém je téměř shodný se všemi ostatními. K dosažení životního vrcholu je nutné určité časové rozpětí. Pak nastane proces sestupu a rozpouštění. Již dávno před tím, než vznikl náš Sluneční systém, existovalo nesčetné množství slunečních systémů, na kterých žily bytosti, které vy nazýváte lidmi.
Tenkráte, stejně jako nyní se provozovaly interplanetární cesty uvnitř slunečního systému i mimo něj, mezi ostatními slunečními soustavami. Hlavní účel kosmických cest byl týž, jako je náš dnešní, totiž zkoumat procesy vesmíru ve všech jeho fázích. Když se objeví nová planeta uvnitř slunečního systému, pak ji z bezprostřední blízkosti pozorují vesmírní cestovatelé mnoha světů.
Když se zjistí, že se nová planeta vyvinula natolik, že může být obydlena lidmi – a všechny planety dříve nebo později tohoto stavu dosáhnou – pak cestovatelé jiných světů tuto skutečnost oznámí obyvatelům jiných planet a slunečních soustav. Pak se hledají dobrovolníci, kteří by tam chtěli jít pomoci při vývoji planety. Velké lodě tylo dobrovolníky s potřebnou výstrojí naloží a odvezou je na novou planetu. Pak se uskutečňuje mnoho dalších cest, jejichž cílem je dodat pionýrům potřebné nástroje a zásoby. Lidé jsou zároveň také převážení zpět, aby navštívili své domovské planety. Tak se otvírají nové oblasti činnosti a zároveň je nový svět osídlován lidmi.
V našem Slunečním systému to byla planeta Země, která procházela nejpomalejším vývojem, a dlouho nebyla schopna nést na svém povrchu lidi. Její první obyvatelé byli přivezeni z jiných planet. Ale brzy na to došlo v atmosféře, která Zemi obklopovala, k něčemu neočekávanému, a lidem, sídlícím na jejím povrchu, bylo jasné, že životní podmínky na Zeměkouli budou v několika následujících staletích nepříznivé. Následkem toho sebrali pozemští obyvatelé, až na malé výjimky, všechny své saky a paky, jak tomu říkáte, nasedli do vesmírných lodí a vydali se ze Země směrem k jiným světům. Malé množství lidí, které se rozhodlo zůstat, se zabydlelo a dalo přednost životu v bujné kráse a nadbytku planety Země. Nežádali nic jiného. Postupně se spokojili s životem v přírodních jeskyních a nakonec se ztratili v dějinách času.
Ve vašem světě se nezachoval řádný záznam o těchto prvních obyvatelích. Jenom jedna rasa má ve své mytologii vzpomínku na boha Tritona, který byl pojmenován po první lidské rase Triteria.
Brzy po odchodu vesmírných pionýrů nastaly v přírodě události, které zcela změnily povrch Země. Celé pevniny zmizely v hlubinách vod, jiné se zase vynořily. Potom byla Země podruhé připravena k lidskému osídlení, ale pro špatné podmínky v zemské atmosféře se k tomu nenašli žádní dobrovolníci. Ještě něco jiného, co vzbudilo náš zájem jsme objevili při zkoumání vzniku a vývoje Země. Jako doprovodný satelit Země se totiž vytvořil jenom jeden měsíc. Podle přírodních zákonů dojde jednou k nevyrovnanému stavu, k porušení rovnováhy, za předpokladu, že v budoucnu nevznikne ještě další měsíc jako doplněk malého sputniku v rostoucím světě.“
V tomto okamžiku byl Ráma přerušen, protože přišla servírka a dolila nám do šálků horkou kávu. Když opět odešla, řekl Firkon: „Člověk je skutečně podivná bytost, ať se nalézá kdekoliv ve vesmíru. Třebaže lidská rasa jako taková by ráda žila s ostatním Stvořením v harmonii a míru, najdou se tu a tam egoističtí a svárliví jedinci, pachtící se po stále větší moci nad druhými. K tomu může dojít dokonce i v našich světech, navzdory učení, které člověku přikazuje žít v souladu s božskými zákony.“
„Ano.“ řekl Ráma, „přestože známe zlo, k němuž podobné počínání vede, nesmíme – v souladu se zákony vesmíru – tyto bratry žádným způsobem vázat a nutit. Proto bylo před mnoha staletími na jednom setkání velkých moudrých Mistrů mnoha planet rozhodnuto dovézt tyto sobecké jedince na novou planetu, která by byla schopna nést na svém povrchu lidi. Vždy byly za místa vyhnanství vybrány planety, které měly nejpomalejší vývoj. Z právě uvedených důvodů byla v našem Slunečním systému zvolena Země, jako nový domov pro tyto odpůrce zákonů.
Tito vyhnanci byli kazimíři – jak to nazýváte vy. Nesměli jsme je zničit ani uvěznit, protože to by bylo proti vesmírným zákonům. Ale protože všichni tito lidé měli stejnou arogantní povahu a jeden druhému nechtěli ustoupit, mysleli jsme, že budou nakonec okolnostmi života přinuceni vybudovat si harmonické soužití. Toto jsou ti praví kmenoví otcové vašich původních dvanácti kmenů na Zemi.
A proto byli shromážděni z mnoha planet na lodích a dopraveni na Zemi, tentokráte však bez jakékoliv výstroje, kterou jinak dáváme dobrovolníkům. Měli však ze svých domovských planet dobré vzdělání. Znali půdu, minerály, atmosféru a mnoho dalších věcí, nezbytných k fyzickému přežití. Zde v novém světě museli využít svých znalostí a začít jenom s tím, co jim příroda sama nabízela. Tím jsme je chtěli donutit k práci a k využívání jejich talentu v naději, že budou později přivedeni do společenství všech těch, kteří zachovávají přikázání Stvořitele.
To jsou vaši ‚padlí andělé‘, totiž lidé, kteří spadli z vyššího stupně bytí a kteří byli setbou pro poměry, které nyní na Zemi nacházíte. Když byli tito lidé dovezeni na Zemi, navštěvovali je po nějakou dobu lidé z mnoha planet, pomáhali jim a vedli je, pokud s tím oni souhlasili. Ale byla to pyšná a vzdorná společnost a nežádala naši nabízenou pomoc. Nicméně po počátečních šarvátkách dokázala žít společně po nějaký čas v míru.
Tehdy byla Země skutečnou zahradou Eden. Všeho byla hojnost, příroda nešetřila svými dary v oblasti potravin i ostatních věcí, potřebných k životu.
V radosti nad tímto novým světem počali noví příchozí společně žít v míru a štěstí a my z jiných planet jsme se tím těšili. Ale pak, jak vypráví vaše Bible, pojedl člověk ovoce ze stromu poznání dobrého a zlého a došlo k rozkolům tam, kde dříve panovala jednota. Vášně a chtivost opět nad lidmi zvítězily a oni se postavili proti sobě.
Když se lidé časem rozmnožili, povstali z původních kmenů muži, kteří se povyšovali, a počali rozlišovat mezi jednotlivými rasami. Každý si činil nárok na vládu nad jinými lidmi a tvrdil, že přišel z planety, která je daleko pokročilejší ve vývoji, než ty druhé. Proto prý má právo vládnout.
Navštěvovali jsme tyto pobloudilé bratry dále, abychom jim pomohli navrátit se k vzájemnému bratrství. Časem byli tito „vládci z vlastní milosti“ stále mocnější a naše námaha neúspěšnější. Rozkoly se prohlubovaly a narůstaly a nakonec vedly k rozdělení národů, jak vy to dnes označujete.
Založením národů se vzdálil bratr od bratra ještě více a lidstvo pak již nežilo podle božích zákonů.
Jako důsledek tohoto rozkolu vzniklo mnoho druhů božského uctívání. Ale i potom jsme pokračovali ve vysílání jednotlivců na Zemi v naději, že zde našim bratrům pomůžeme. Byli to mužové známí jako proroci a jejich úkolem bylo pomáhat bratrům na Zemi; aby se navrátili k prapůvodnímu poznání. Vždy se kolem těchto moudrých shromáždilo několik učedníků. Ale vždy byli usmrceni těmi, kterým přišli sloužit.
Ptal ses, proč je Země nejnižší planetou našeho Slunečního systému uvnitř kosmu, jehož obyvateli jsme my všichni. Teď jsem ti to řekl. Lidé ve všech ostatních světech se mohli vyvinout jen díky mužům a ženám, kteří dobrovolně sloužili, a tak stále stoupali vzhůru. Žili tak, jak to věčný Stvořitel od svých dětí očekává. Tím, že plnili Jeho vůli, rostli a vypracovali se. A vždy, když skupina nějakých dobrovolníků opustí svou vlast a cestuje do nového světa, který božská nika připravila k osídlení, vstupuje prakticky do nové školy životních zkušeností a získává tak větší poznání o celém kosmu. Tímto způsobem se stávají schopnými trvalého pokroku a dosahují stále vyššího stupně bytí a vzájemné služby.
Těžká práce, jak ji znáte na Zemi, u nich není. Neboť jakmile obyvatelé nějaké planety jednají podle vůle Stvořitele, počínají jim živly sloužit.
Na vaší Zemi lze vidět pravý opak toho, o čem jsem teď mluvil. Neboť sebevyvyšováním a překrucováním přírodních zákonů obrací člověk živly proti sobě samému. Boj člověka proti člověku je toho nejjasnějším příkladem. K ničení používá energie, kterou Stvořitel určil k jeho blahu.
A v tom spočívá hlavní rozdíl mezi obyvateli Země a lidmi z jiných planet. Člověk Země opakovaně dosáhl určité výše vývoje, ale pak opět upadl do stadia ničení zneužitím živlů, a vše, co vybudoval, opět zničil.
Tu a tam ve vašem světě povstane osobnost, neboť člověku je ponecháno na vůli, aby sám urychlil nebo zpomalil svůj vývoj. Jen když se lidé učí ze svých vlastních chyb, že to, co vidí jako stou sílu, je ve skutečnosti jejich slabost, měřeno podle božské Inteligence, a že jejich takzvaná moudrost je jenom matením a stojí proti Vševědoucímu, pak teprve budou ochotní vrátit se zpět do stáda božích dětí.
My jsme zatím stále ochotni vyslyšet lidské volání o pomoc, ale musí o ni prosit upřímně, neboť jsou stále našimi bratry.“
„Neztrácíte někdy odvahu,“ zeptal jsem se, „když se tváří v tvář setkáváte s tak nezměrnými těžkostmi ?“
Tentokrát odpověděl Firkon:
„Neznáme to, co vy nazýváte nedostatkem odvahy. To je negativní výraz. Už dávno jsme poznali moc víry, naděje a vytrvalosti. Cíl, kterého nebylo možno dosáhnout včera, může být zdolán zítra. To však neznamená, že se považujeme za dokonalé. Zdaleka ne ! Abychom tohoto cíle dosáhli, musíme ještě celou věčnost cestovat. Ale v našich světech nemáme již žádné nemoci, chudobu, jak ji znáte vy, ani žádné zločiny. Uznáváme člověka za nejvyšší projev boží lásky, za vrcholný bod všech životních forem. Kdybychom měli úmyslně nějakou bytost zranit, tak víme, že tím bychom ji nutili k odchýlení se od přirozeného účelu a tím bychom škodili především sami sobě.
Vidíš, proto nám Stvořitel přenechal řešení vlastních problémů. Jestliže jeho zákony opomíjíme, svědčí to proti nám.
Vy hovoříte o Satanovi. Ale disharmonické poměry, které připisujete pouze jemu, si vytváříte sami, a to tím, že se stavíte proti božským principům. A proto je musíte sami dát opět do pořádku. Neboť všechno bezpráví musí být napraveno těmi, kdo ho působí.“
Když se Firkon odmlčel, objevil se Rámovi kolem úst lehký, ale vážný úsměv, který je pro něj tak charakteristický, a Ráma řekl: „Slunce neřídí Zemi, ani Země neřídí Slunce. Také hvězdy se navzájem neřídí. Vše řídí nebeský Otec. Proto se člověk musí začít učit zde, přímo u přírody.“
Připomínalo mi to něco, o čem jsem již často přemýšlel.
„Co se týká smrti a znovuzrození, jak tomu rozumíme my,“ ptal jsem se, „je možno přenést si vzpomínky z jednoho života do druhého ?“ Ráma odpověděl: „Je to možné, a sice v různých stupních vědomí.
Věčný člověk nezapomíná nic. Ale vzpomínka na věci, které se naučil v jiném těle, se ponejvíce projevuje jen jako instinktivní vědění nebo jako sklon k určitým věcem, důvěrně známým z předešlých životů. Svým vědomým rozumem člověk sotva chápe, proč tomu tak je. Když se takové schopnosti manifestují v určitém stupni, nazýváte je talentem nebo nadáním. Když se obzvláště silně projeví již v dětství, pak tyto bytosti nazýváte zázračnými dětmi.
Vaše planeta se pohybuje, jak vy byste to řekli, v nízké frekvenci. Důsledkem toho je pomalý růst a vývoj životních forem, obzvláště formy lidské. Uplyne vždy mnoho času od zrodu až ke zralosti. Když se na Zemi narodí člověk, zůstává mnohem déle v bezmocném dětském stavu, než jak je tomu na jiných planetách. Když pak člověk vyroste a stane se mužem nebo ženou, jeho vzpomínky, které si přinesl při narození, leží zahrabány pod falešným chápáním, které mu ztěžuje první životní kroky.
Nezávisle na přírodním zákonu jsou síly lidského rozumu velmi omezené. Nově přicházející člověk je přecpáván tradicemi a mravy nebo způsoby uplynulých staletí; a právě tím je vzpomínka na dřívější zkušenosti potlačena. Někdy se vzpomínka zcela neočekávaně vynoří kanálem z podvědomí na povrch vědomí. Může to být způsobeno prvním setkáním s osobou, která vám připadá známá, nebo pohled na nějakou krajinu, kterou jste v tomto životě ještě nikdy nenavštívili, ale k níž máte – jak se vám zdá – autentický vztah. Takové zážitky připadají mnohým lidem velmi tajemné. A přece jsou tyto vzpomínky ponejvíce vzpomínkami pravými a dají se lehce vysvětlit.
Na našich planetách takovýmto způsobem nově narozené děti nezatěžujeme. Naopak, děláme vše pro to, aby zůstaly svobodné. Víme totiž, že každá lidská bytost je jiná než ostatní a že individuální pozadí zkušenosti tvoří základ pro zformování jejího individuálního osudu.
Frekvence kmitočtů jedné planety mohou být vytvořeny pouze lidmi, kteří ji obývají. Přiměřeně k vyšším frekvencím našich planet nejsou naši novorozenci vystaveni pomalým periodám vývoje od dětství až k věkové zralosti, jako u vás. U nás trvá vývojové období od narození k jinošství průměrně dva roky, kdežto u vás 18 i více let.
Vy na Zemi používáte výrazu „zákon o stěhování duší“ v nesprávném slova smyslu. Ve skutečnosti to znamená, že takovému jedinci, který se pozvedne nad nevědomost svých bratří k vyššímu chápání života, je dovoleno opětné zrození na jiné planetě. Tím pak onen jedinec přijde s živou vzpomínkou na své zkušenosti ze Země. Pak u něho převládají pojmy základních zákonů, které řídí veškerý život. Vzpomínky na jeho denní zvyklosti, jeho vztahy k rodině a příbuzenství jsou jistě také ještě jasné, ale jsou to druhotné záležitosti. Poznává, že neexistují spojovací články mezi oběma životními stádii, nýbrž že vývoj stále pokračuje vpřed, neovlivněn zmatkem, mnohými vztahy a rozdělením, které vás tolik na Zemi matou. Protože cesta od dětství ke zralému věku vyžaduje u vás na Zemi tolik času, přichází rychle stáří a rozklad. To vše má základ ve starých tradicích a zvyklostech, které se trvale projevují u každé jednotlivé bytosti. Pravé vědění – není důležité, před jak dlouhou dobou bylo získáno - nese člověk lehce, ale břemena a utrpení, která se stále a stále opakují a jsou po staletí uchovávána v paměti, jsou pro lidského ducha nesnesitelnou zátěží.
Jak jsi viděl, my nestárneme, a to ani zevně ani uvnitř. Je to tím, že do každého nového dne vstupujeme s požehnáním dobře naučených lekcí a odhazujeme od sebe vše, co se ukazuje jako neplodné. Dovolujeme, aby se skrze nás projevovalo stále něco nového a ještě neprožitého. To nás udržuje mladými.
Když sochař bere do rukou hlínu, aby vymodeloval nějakou postavu, pak tuto postavu formuje podle své vlastní představy. Zrovna tak je tomu i s lidským tělem. Člověk je sám svým sochařem. Materiál obdržel od svého Stvořitele. Vytváří z něho své tělo podle představy, kterou nese sám v sobě. A podle toho má jeho tvář krásné nebo ošklivé rysy.
Ve svém světě si představujete Božství jako staré a přece věčné. To si však velmi odporuje, neboť věčnost nezná stáří. Vaše oceány přetrvávají věky, neboť jsou v neustálém pohybu, jak ve svých hlubinách, tak i na hladině. Ale rybník, ve kterém pohyb ustal, počíná stárnout tím jak se plní množstvím cizích látek, které kalí jeho dříve jasnou vodu. Pak nastává to, co vy nazýváte stagnací a nečinností.
Nemoc a rozpad lidského těla nastává na základě zcela shodných procesů. Protože jste se nenaučili žít podle přírodních zákonů, nastává u vás stagnace. Příležitostně může dokonce i ve vašem světě nějaký jedinec dosáhnout – podle vašich pojmů – vysokého věku a vypadat ještě mladě. To záleží na schopnosti uchovat si nadprůměrnou duchovní aktivitu, zájmy a nadšení.“
Vybavil jsem si několik takových lidí a souhlasně jsem přikývl.
„Vy jste skutečně daleko před námi,“ řekl jsem. „Dospěli jste již tak daleko, že neděláte žádné chyby ?“ Firkon se tomu zasmál. „Tomu jsme ještě příliš vzdáleni,“ řekl. „Ale když děláme chyby, neskrýváme je a také se nepokoušíme je ospravedlňovat: Naše chyby nám slouží jako poučení pro budoucí jednání. Mimo to, když zkoumáme nějakou novou fyzickou nebo duchovní oblast, počítáme s omyly a chyby pokládáme za nevyhnutelné. U vás to považujete za chybné selhání nebo dokonce i za hanbu, a dotyčnou osobu nebo celou skupinu osob to často vystavuje výsměchu a kritice ostatních lidí. To je hlavní důvod, proč se člověk váže na vyšlapanou stezku, místo aby sebral odvahu a ukázal svým spolubližním dostatek tolerance, a tím jim umožnil, aby mohli vyzkoušet nové cesty. V našem světě není žádný člověk, který upřímně zkoumá něco nového, považován za toho, kdo selhal, i když nedosáhl výsledku. Tento člověk se pří své práci něčemu naučil. Právě svým nepodařeným pokusem může spolubližním prokázat velkou službu. Odvaha a podnikavost jej přiměly vyzkoušet novou cestu, a jestliže se ukáže jako nesprávná, zabrání to ostatním, aby po ní šli. On sám při tom trpěl a my, jeho bratři, jej za to chválíme.“
Když Firkon přestal mluvit a Ráma zvedl oči, věděl jsem, že tento plodný rozhovor je u konce. Nebylo již potřeba nic dodávat. Zvedli jsme se ze svého koutku, zaplatili účet a vyšli na ulici.
Tentokráte mne Firkon a Ráma k hotelu nedoprovodili.
„Jsem vám velmi vděčný,“ řekl jsem, když jsme se loučili, ale moje slova mi připadala nedostatečná.
Zůstal jsem okamžik stát a díval jsem se za nimi; pak jsem se otočil a vydal se směrem k hotelu.
1438. Opět velký mistr. (Výtah z knihy George Adamského „Uvnitř vesmírných lodí“.) 1955.
Místo: USA.
(13)
Nedlouho po našem rozhovoru v kavárně jsem se opět ocitl na cestě do Los Angeles, neboť jsem k tomu cítil jasné nutkání. Během celé jízdy do města jsem byl naplněn radostným očekáváním, jaké jsem jako dítě často prožíval před vánocemi.
Vnitřní sdělení mých přátel z jiných světů byla časem stále zřetelnější. Tak jsem například nyní věděl, že naše další setkání nebude v žádné restauraci tady na Zemi, nýbrž že mne opět vezmou nahoru do své lodě.
V této šťastné náladě mi připadaly krásy důvěrně známé krajiny, kterou jsme projížděli na začátku naší cesty, ještě majestátnější. A údolí s přirozeným zlatožlutým povrchem nebo se zářivou zelení, tam kde byla obdělána, mne naplňovaly láskou k Zemi. Skutečně, kdyby se člověk naučil vidět ji novýma očima, pak by zde již nebylo místo pro hořkost a sváry.
Při jízdě mi tentokrát čas uběhl rychleji než jindy. Vystoupil jsem u hotelu, šel ihned do svého pokoje a pak do haly.
Přestože na hodinách nad pultem bylo krátce po páté odpoledne a já jsem ještě neměl hlad, cítil jsem silné nutkání jít do restaurace, rychle něco sníst, vrátit se do hotelu a čekat tam na své přátele. To jsem také udělal. Když jsem chtěl krátce před šestou hodinou opět vstoupit do hotelu, viděl jsem přicházet Ráma. Pln radosti jsem jej pozdravil a ptal se, zda jsem ho nenechal dlouho čekat.
„Ale vůbec ne,“ řekl. „Věděl jsem, kdy mám přijet.“
Pontiac stál za rohem. Když jsem nastupoval, ptal jsem se po Firkonovi.
„Tentokrát bohužel nemohl přijít,“ řekl Ráma, „ale mám ti vyřídit, že je mu moc líto, že tě nemůže vidět.“
Štěstí a radostné očekávání vyplňovalo celou dlouhou jízdu z Los Angeles. Příležitostně jsme vyměnili několik slov, ale většinou jsme mlčeli. Konečně jsme odbočili z hlavní silnice a asi půl hodiny jeli po hrbolaté a úzké venkovské cestě.
Vyhlížel jsem v temnotě zářící obrysy scoutu. Konečně jsem v dálce uviděl slabou záři. Když byly kontury zřetelnější, poznal jsem podle velikosti, že to musí být scout ze Saturnu nebo nějaká podobná loď.
Byl ze Saturnu a stál tam Zůl, aby nás pozdravil.
Let ke vznášející se mateřské lodi byl rychlý. „Je to...“ začal jsem otázku, ale Zůl se usmál a přikývl: „Mateřská loď, na které jsi nedávno byl ? – Ano !“
Přistání na lodi probíhalo stejným způsobem jako při minulé návštěvě. Když mne Zůl vedl směrem k velkému salónu, zůstal na okamžik stát a řekl:
„Byl to sám Mistr, kdo žádal, abychom tě dnes v noci přivedli. Tato návštěva má jediný účel: Aby s tebou mohl hovořit.“
Když jsem to uslyšel, moje radost se ještě zvětšila.
Vstoupili jsme do místnosti a já byl znovu uchvácen její krásou a harmonií, které ji naplňovaly. Všichni, s nimiž jsem se zde minule setkal, byli opět přítomni. Nebyl tu nikdo cizí, kromě dvou krásných žen, které si byly navzájem tak podobny, že klidně mohly být dvojčaty. Než jsme si byli navzájem představeni, měl jsem pocit, že jsou ze Saturnu. Na pravých rukávech jejich blůz, těsně u ramen, měly totiž tytéž znaky. které jsem viděl při poslední návštěvě na rukávech mužů ze Saturnu.
Když mne moji přátelé uvítali, pozdravil jsem obě krásné ženy. Poněkud se lišily od ostatních žen a měly na sobě i jiné šaty. Protože stály blízko mne, měl jsem příležitost je dobře pozorovat. Obě měly tmavohnědé vlasy i oči a husté klenuté obočí a řasy. Barva jejich obličejů byla až překvapivě bílá, tváří naopak jemně růžová. Měly plné, rudé rty. Obě se zdály být živější než ostatní ženy. Myslím však, že to nemá nic společného s tím, že jsou obě ze Saturnu. Spíše to byl nějaký charakteristický rys jejich osobností.
Měly na sobě světle modré blůzy s širokými rukávy, které byly v zápěstí staženy. Tyto blůzy vypadaly spíše jako krátké bundy, zakončené u krku těsným stojáčkem. Sukně měly stejnou barvu a byly ze stejného materiálu. Ten vypadal jako velmi lehký a tkaný úplně jinak, než jsem dosud viděl. Dlouhé sukně měly široký pás a sahaly až ke kotníkům. Malé nohy byly obuty do sandálů srnčí barvy.
Mistra jsem tu ještě neviděl. Poněvadž však zůstali všichni stát, jistě se čekalo na jeho příchod.
„Vaše letectvo je dnes v noci obzvláště aktivní,“ řekl nu Ráma, „proto loď nyní stoupá. Zůstaneme stát pravděpodobně ve výšce 27 450 metrů nad Zemí.“
Jistě nemusím připomínat, že jsem ani tentokrát nepocítil ani ten nejmenší pohyb.
Náhle se otevřely dveře a do místnosti vstoupil Mistr. Všichni jsme se k němu otočili. Když se naše oči setkaly, usmál se. Pak šel ke stolu s nízkými křesly, které byly potaženy krásnou, jako hedvábí lesklou látkou.
Ráma mne k němu zavedl a Mistr mne pokynutím ruky vybídl, abych se posadil po jeho pravici. Z druhé strany vedle mne seděla jedna žena ze Saturnu. Když se všichni posadili do křesel, využil jsem příležitosti a zeptal se své sousedky, zda mi může vysvětlit význam znaku. Ochotně se ke mně natočila tak, abych si mohl znak na jejím rameni dobře prohlédnout, a řekla:
„To znamená, že Saturn je tribunálem našeho slunečního systému.“
Přesto, že jsem přesně nevěděl, co mínila slovem tribunál, již mi to nevysvětlila.
Znak sestával z kruhovitého disku, obepnutého prstencem, jak to u Saturnu vidíme našimi teleskopy, a uprostřed byly váhy, stojící v rovnováze.
Poděkoval jsem a uvelebil se v křesle. Avšak mohl jsem jen stěží uvěřit, že se dá sedět tak pohodlně. U nás nejsou tak poddajné ani vzduchové polštářky a už vůbec nepodpírají tělo tak pevně, jako tato křesla.
Mistr počal hovořit:
„Můj synu, jestliže k tobě dnes večer budu hovořit o věcech, které jsi již slyšel, pak je tomu tak proto, že se jedná o věci vrcholně důležité, které je třeba, abys dobře pochopil. Další vysvětlení ti napomůže všechno si lépe zapamatovat.“
Měl jsem radost, že to řekl, neboť navzdory přislíbené telepatické pomoci, jsem se obával, že si potom přece jen na všechno nevzpomenu.
„Lidé na Zemi se stali obětí narůstajícího klamu,“ pokračoval Mistr, „a to díky trvalému návyku stále dělit to, co nikdy nemělo být rozděleno. Máte rozmanité představy o jednotlivých formách života a naukách, mnoho zafixovaných sklonů nebo odchylek. Tím se ještě stupňují zmatené poměry na vaší planetě.
My z jiných světů známe vzájemné vztahy všech věcí a jejich vzájemnou souvislost a nic nedělíme takovým způsobem jako vy. Vím, že jsi hluboko v sobě pocítil sílu a vyzařování našeho zpodobnění božství, které vidíš na stěně před sebou. Máme-li před svým duchovním zrakem stále tento obraz a držíme-li jej živý ve svých srdcích, nikdy nezapomeneme, že v něm všechny věci mají své trvání.
On je dárcem toho, co nazýváte životem. Skrze nás dává život také našemu dílu, neboť On nás pověřil tím, co je třeba učinit. On jediný ví, jaké složení musí mít minerály a prvky, aby sloužily nejen nám, ale celému vesmíru stále lépe a lépe. My na Venuši a ostatních planetách s různým stupněm vývoje známe minerály a prvky jako existenci věčně aktivního a stále nového projevu Božství. Jednotvárnost, jak ji znáte vy na Zemi, nemůže nikdy existovat.
Tak jako si vážíme toho, co stvořil božský Tvůrce celého vesmíru, tak si vážíme a hodnotíme i to, co udělal člověk a co přivádí různé složky vesmíru k vzájemné službě. Proto je i v oněch složkách živá snaha vykonávat službu denně lépe a lépe.
Uvedu příklad, abys tomu lépe porozuměl. Kousek železa, který najdeš na Zemi mezi minerály, slouží k určitému účelu. Kdy je do tohoto kousku železa puštěna síla, kterou vy nazýváte elektřinou, pak železo vykonává jinou službu, a to magnetickou. Tím získává i přitažlivou sílu, kterou dříve nemělo. Toto tedy máme na mysli, když říkáme: Prvky a minerály budou pozdviženy k lepší službě. Neboť nejdříve to bylo jenom železo, pak dosáhlo vyššího stupně služby, když dostalo přitažlivou sílu, kterou ve svém původním stavu nemělo. A tak se toto železo může dále a dále rozvíjet ke stále vyšší službě, kterou prokazuje svému Stvořiteli.
Nyní tedy víš, co mám na mysli, když hovořím o minerálech a prvcích, které člověku slouží. Tím, že slouží všezahrnující Inteligenci, získávají jisté schopnosti. Tento zákon, myslím, na Zemi znáte jako zákon proměny (transmutace) nebo jako zákon vývoje, evoluce. Lidské tělo, jak ho máme ty i já, je složeno z prvků a minerálů. A je možno dokázat, že tyto prvky a minerály, ze kterých je tělo složeno, skutečně poslouchají podněty, které přijímají.
Když podněty mají radostný charakter, pak je bytost, nazývaná člověk, rovněž veselá. Když jsou však podněty zlé, tělo to dává najevo a dokazuje tak, že minerály a prvky jsou neustále podřízeny duchu člověka. Bez tohoto ducha by se nikdy nedokázaly povznést k vyššímu stupni svého projevu.
Vy lidé na Zemi stále rozmnožujete zlo tím, že vytváříte kombinace, které místo aby společně působily se navzájem potírají. Udělali jste ze sebe něco úplně jiného, než co odpovídá vašemu božskému původu. Přijali jste pro svou bytost mnoho falešných pojmů, místo toho, abyste zůstali přirození. Podobáte se hezké ženě, která tím, že má na sobě příliš mnoho šperků, zakrývá své přirozené půvaby.
Udělali jste přesně totéž, když jste ke své bytosti přidali něco, co v sobě nemá pravý život ani inteligenci. Dovol mi, abych poukázal na něco, co je lidské bytosti vrozeno a podle čeho žijeme i my na Venuši, zatímco vy se tomu neustále vyhýbáte, i když tyto zásady platí pro váš svět stejně jako pro světy ostatní.
Tvrdíte, že jste bytostmi s pěti smysly, a míníte, že by bylo možno k um přidat další – šestý, sedmý a tak dále. Snažíte se tyto vymyšlené smysly rozvíjet, místo toho, abyste pochopili a rozvíjeli ty, které tu skutečně jsou. Zatímco tvrdíte, že existuje jasnozřivost, jasnoslyšnost, přenášení myšlenek nebo vnímání vnuknutí, dělíte to, co je jedinou fází výrazu nejméně na čtyři části. Důsledkem toho je zmatení vašich svérázných vlastností a jejich pomalé vytrácení se.
Dovol, abych to vysvětlil blíže: V první řadě jste produktem z minerálů a elementů toho, co nazýváte přírodou. V druhé řadě jste však jako výraz inteligence produktem svého božského Stvořitele. Minerální a elementární díl vaší bytosti je vybaven čtyřmi přístupy neboli smysly. Jimi se vaše bytost projevuje fyzicky. Váš duch neboli vaše božská část se vyjadřuje každou buňkou celé vaší postavy, kterou nazýváte fyzickou.
Čtyřmi uvedenými smysly jsou zrak, sluch, chuť a čich. Všimni si, že jsem se nezmínil o tom smyslu, který vy na Zemi nazýváte hmatem. Hmat je totiž inteligence, která má před ostatními smysly přednost.
Hned ti to vysvětlím: Nikdo v jakémkoliv světě nemůže vytvořit žádné takové tělo, jako je vaše, a pak mu uložit, aby žilo, jako žijete vy. To může učinit jenom Stvořitel kosmu. Proto musíš připustit, že když dojde k početí, neví nastávající matka, co všechno se musí pro dokonalou výstavbu těla dítěte stát. A přece tento zárodek vyroste v dokonalou živoucí formu.
Při zrození má tato dokonalá forma oči, uši, ústa, nos. Oči poprvé ve svém životě vidí, uši slyší. Poprvé cítí i nos vůně a ústa chuť potravy. Tyto orgány byly stvořeny jako části těla. Ony čtyři smysly si poprvé uvědomí fyzický svět zároveň s tělem, neboť k tělu náleží. Ale matka tohoto těla neví, jak bylo vytvořeno.
Ovšem hmat, který jsem vyňal ze skupiny smyslů, ten to ví. Když je dítě během procesu vývoje ještě v matčině těle, je na něj vytvářen tlak a tělo na tento tlak uvnitř reaguje. A podívej se na oddělování obou těl: Když totiž tělo blízké porodu je natolik hotové, aby mohlo být vystaveno změně, matka toto dění ani neřídí ani k němu nedává podnět; ono dění v tomto případě rozděluje smyslové vnímání do dvou různých reakcí, a to na reakci matky a reakci dítěte. To dokazuje, že na poli vnímání jsou těla obou na sobě nezávislá. A přece je to jedno tělo v těle druhém. To rovněž dokazuje, že hmat plní svou funkci v oblasti inteligence a ví, co a kdy má činit. Zdá se, jako by byl „vědoucí“.
Když při analýze smyslů toto vezmeme v úvahu, pak zjistíme, že hmat je hlavním smyslem, že je ve skutečnosti duší těla, částí všezahrnující inteligence. Jedná se ovšem o pocit, a pocit – jak víš – je stav bdělosti nebo vědomé vědomí, jak je nazýváme my.
Když toto vědomí opustí tělo sestavené z minerálů, pak se zastaví činnost zraku, sluchu, chuti i čichu. Tělo, když je beze smyslů, nepociťuje již žádný dotek. Jinými slovy – můžeš to tělo tlouci a ono nic neucítí.
Na druhé straně když někdo ztratí zrak, sluch, chuť a čich, ale zůstane mu zachován hmat, pak je stále živý a může jednat inteligentně. A když je tělo zasaženo nějakým předmětem, pak cítí dotyk nebo zranění, což v předchozím případě nemohlo.
Je tedy lehké pochopit, že pravou inteligencí těla zvaného „člověk“ je právě hmat, tento tak zneužívaný a nesprávně nazývaný smysl. Je to projev duše nebo život těla ? Lidské tělo, a to platí i pro ostatní formy života, je skutečně stvořeno pro službu, kterou vykonávají jeho minerály a prvky za pomoci fyzických smyslů. Ten pátý – hmat – je však všezahrnujícím smyslem, který těm ostatním čtyřem dodává pocity. Když tento pocitový smysl jednou opustí tělo, pak ostatní čtyři již nemají schopnost vnímat a být činnými.
Když člověk tuto skutečnost pochopí, pak pozná sám sebe, jako kdyby odložil masku. A když se to stane, bortí se stěny těsného vězení, ve kterém tak dlouho žil, a stává se obyvatelem kosmu. Jako takový vidí, že v každé formě života – a je úplně jedno, o jakou formu se jedná – vládne stejný zákon, a to i na planetě, na které žije. Teprve potom člověk poznává sám sebe, a s tím i všechny ostatní věci. Pak poznává i svého Stvořitele, jak jej nikdy před tím nepoznal, jako univerzální nebo božskou Inteligenci.
Tímto poznáním nebo tímto porozuměním roste minerální člověk do stavu jednoty s nebeským Otcem, ve kterém Otec a Syn jsou jedno. Když pozemský člověk toto všechno jednou zakusí a pozná a když si to ověří nejen svým rozumem, ale také svým životem, jako to děláme my, pak bude zakoušet tutéž radost ze života, jako my na jiných planetách.
Tak se vrací domů ztracený syn, jak říká vaše Bible, když se vzdal své fyzické a minerální ješitnosti. Nyní mu musí minerálie sloužit, aby on místo mineráliím sloužil svému Otci. Ty ovšem, můj synu, tento zákon znáš. Léta jsi se pokoušel podle něho žít a také ses tomu naučil. Není pro tebe ničím novým, ani to není nauka, která by pocházela od tebe. Je to univerzální zákon, všichni lidé jej musí poznat a podle něho žít, aby jako synové Boha Otce mohli využít právo svého božského zrození.
Jak jen nejlépe dovedeš, musíš svým pozemským bratrům vtisknout do vědomí, že prvořadou nutností je poznání sebe sama. A první otázky musí znít: Kdo jsem ? Co mohu dělat, abych byl opět spojen s tím Jedním, od kterého jsem vyšel a od kterého jsem odpadl ?
Stále jim připomínej, že člověk sám sobě nic nedal. Má uskutečnit jen to, co je jeho úkolem. Ale musí svůj úkol poznat. A musí tímto poznáním žít. Neboť hlavní věcí je způsob života. Když toho člověk jednou dosáhne, pak zármutek a bolest brzy zmizí. Neboť pak se začnou prvky, které tvoří ony čtyři smysly zrak, sluch, chuť a čich, lépe rozvíjet a stanou se citlivým nástrojem, který bude sloužit nejen fyzickému, ale i vyššímu – kosmickému – světu.
Další skutečnost, kterou musí pozemský člověk poznat, je tato: Kosmický svět, jako vyšší složka, v sobě zahrnuje svět fyzický, ten samozřejmě neleží nikde mimo. Neboť všechno, co se v kosmu děje, je zároveň uvnitř božské nebo nejvyšší Inteligence, nikoli někde mimo ni. Proto se tolik staráme o váš svět a váš život, jako o náš vlastní, neboť my všichni žijeme v témž království nejvyššího Ducha.
Již sta a tisíce let se podle toho učíme žít. Pro toto přesvědčení je pro nás nemožné někomu úmyslně ublížit, jak to děláte vy na Zemi. Víme totiž, že nadále musíme společně žít se vším, co jsme poškodili, neboť vše tvoří jednu rodinu.
Jakmile se duch fyzického člověka pozvedne k tomuto stupni poznání, pak se mu již nic nebude zdát škaredé nebo nepříjemné, neboť zjistí, že vše se nachází v procesu dění, a je na cestě ke svatosti, kráse a nadšení.
Kdyby pozemšťané dbali tohoto zákona, viděli a poznali by zároveň, jak se vše propracovává k všeobecnému cíli, to jest od nižšího k vyššímu, a nikoliv obráceně od vyššího k nižšímu. Síla Nejvyššího se přece projevuje až k tomu nejnižšímu, aby to nízké posílila na cestě k výšinám. Existuje jen věčný přechod jednoho stupně v druhý, ale nikdy žádné odloučení. Obyvatelstvo naší planety tento zákon zná a využilo ho ke svému vývoji. Tím jsme došli k poznání věčného života a k roli, kterou v něm všichni hrají.“
Přišel mi na mysl problém přelidnění, který je na Zemi tak často příčinou znepokojení národů. Bez jakéhokoli přerušení mi velký Moudrý muž na mou myšlenku odpověděl:
„Nikoliv, můj synu, my nejsme přelidněni. Takový stav nás nikdy neohrožuje tak, jako vás. Neboť my se nerozmnožujeme bezmyšlenkovitě a neplánovaně. Existuje přírodní zákon vyrovnání a toho my se držíme. Mimo to smí ti, kteří na nějaké planetě získali velké poznání; hledat nová zrození na jiných planetách. K tomu mají dvojí možnost: Buď mohou výměnu planety uskutečnit znovuzrozením nebo přímo být na žádoucí místo dopraveni nějakou lodí ve svém dosavadním těle. K tomu často dochází, dokonce i na Zemi. Znovuzrozením se dostalo velké množství lidí ze Země na jiné planety. Jiní lidé – i když je jich málo – tam byli dopraveni přímo, jak o tom podává zprávu i vaše Bible.
Smrt existuje na jiných planetách tak jako na Zemi. Ale my to nenazýváme smrtí a nemáme zármutek nad těmi, kteří nás opustili, jako je tomu u vás. Víme, že takový odchod je jenom změnou stavu a přenesení na jiné místo. Víme, že to není nic jiného, než přesídlení z jednoho domu do druhého.
Nemůžeme si s sebou vzít své domy, když odcházíme na jiné místo. Zrovna tak si při smrti a odchodu z jednoho světa do druhého s sebou nemůžeme vzít své tělo, které je také domem. Materiál vašeho pozemského těla patří Zemi a musí tam zůstat, aby váš svět byl zachován. Ale když vy lidé ze Země přicházíte na jinou planetu, tento pro vás nový svět vám také zapůjčí materiál, abyste mohli vystavět dům, který je v souladu s potřebami a poměry, které tam existují.
Pozemský člověk má skutečně omezené vědění o vesmíru. Vesmír bez hranic si nedokáže ani představit. A přesto užívá slova „věčnost“. Podle jeho definice nemá věčnost ani začátek ani konec. Jak nezměřitelný je potom vesmír ? Tak nezměřitelný, jako věčnost.
Tak také člověk není jenom dočasnou bytostí, nýbrž bytostí věčnou. A ti, kteří tuto pravdu poznali, žijí ve věčně trvající přítomnosti. Neboť skutečně existuje jenom přítomnost.
My lidé z Venuše se oblékáme podobně jako vy a děláme mnoho věcí podobným způsobem. Není žádný větší rozdíl mezi naší a vaší postavou a ani naše oblečení se mnoho neliší. Rozdíl je jen v tom, že my víme, kdo jsme !
Od té doby, co jsme pochopili, že život je všezahrnující a že my sami jsme životem, víme, že nesmíme nic zraňovat, abychom tím zároveň nezranili sami sebe. Život, aby byl životem věčným, musí stále setrvávat ve svém původním stavu. Aby to mohl realizovat, musí být věčně nový.
Proto u nás, jak jsem již řekl, neexistuje žádná jednotvárnost. Každý okamžik je radostí. A vůbec nezáleží na tom, jakou práci vykonáváme. Když se musí udělat to, co vy nazýváte těžkou tělesnou prací, děláme to s velkou radostí a láskou v duši. Také na naší planetě přináší každý den spoustu práce jako u vás. Každý člověk a každá životní forma je za své služby hodnocena stejným způsobem. Nikdo není považován za méněcenného. Neděláme žádný rozdíl mezi duševně pracujícími a ostatními dělníky. Všechny služby jsou posuzovány stejným způsobem.
Pozemskému člověku byl tento zákon dán také; byl mu předán těmi, kteří jej už znali a po nějakou dobu na jiných planetách využívali. Na Zemi to bylo alegoricky vyjádřeno v chrámu Šalamounově a také v podobenství o dělnících na vinici, kterým je na konci dne dána stejná mzda jednoho groše. Jak Ježíš Kristus řekl, jednalo se zde o stejné ohodnocení prokázaných služeb.“
Když se velký Mistr odmlčel, lehce si přejel rukou po čele. Uvědomil jsem si, že jsem naslouchal tak pozorně, že jsem se ani nepohnul. Přesunul jsem své tělo do jiné pozice a čekal jsem, až Mistr začne znovu hovořit.
„Přestože je vzduch na všech planetách trochu rozdílný, mohl by se člověk, v rozporu s tím, co tvrdí vaši vědci, pohybovat všude ve vesmíru, aniž by pocítil nějaké nepohodlí. Ve skutečnosti bude vesmír přirozeným dědictvím člověka tehdy, až pozná sám sebe i velkou přizpůsobivost svého těla.“
Opět se odmlčel, naklonil hlavu a chvíli přemýšlel. Pak pokračoval:
„My jsme se propracovali k takovému stupni vědomého cítění, které nám nedovoluje sedět se skupinou lidí bez láskyplných myšlenek a bez žehnání. Přítomnost lidí je už sama o sobě požehnáním, protože my se na ně nedíváme jenom jako na lidi, ale jako na živou božskou inteligenci, vyjádřenou formou, která se nazývá „člověk“. Toto božské cítíme i u jiných životních forem.
Vidíme, jak se projevuje božské vědomí prostřednictvím všech forem, od nejmenších až po největší. Poznali jsme, že nic, žádná jednotlivá forma nemůže existovat, aniž by ji pronikl tento božský život.
Vidíme, že život je božská nejvyšší Inteligence. Neexistuje okamžik, ani ve spánku, abychom nepocítili tuto božskou přítomnost. To je pravým smyslem bytí životní formy – člověka, pro to byl stvořen. Neboť zatímco se všechny ostatní životní formy vyjadřují jenom právě ve svých speciálních oblastech služby, vyvinula se elementární a minerální forma člověka tak vysoko, že je schopna vyjadřovat nejvyšší stupeň božské Inteligence.
Nemáme se na pozoru jeden před druhým, ani netoužíme po tom, co patří jinému, neboť jsme rovnými podílníky veškerých darů na naší planetě.“
Všemu, co Mistr z jiného světa říkal, jsem velmi dobře rozuměl. V tomto okamžiku se mi v mysli vynořila otázka. Rád bych věděl, jaký názor mají na zabíjení zvířat v rámci zajišťování potravy, zda zvířata vůbec zabíjejí nebo zda se živí jen zeleninou a ovocem; vždyť i tyto dva druhy – ovoce a zelenina – patří přece k formám života. Jako vždy jsem na tuto nevyřčenou otázku okamžitě dostal odpověď.
„Na tom není nic nelogického, můj synu. Když jíš list salátu, stane se částí tebe. A od tohoto okamžiku s tebou začíná prožívat všechny věci. To, co jsi tedy ve skutečnosti udělal, je, že jsi formu tohoto listu přenesl do své vlastní formy. Kdyby k tomu nedošlo, salátový list by dozrál, přinesl by semena a vysemenil se, aby dál žil ve své vlastní formě. To by pak bylo jeho celým zážitkem. Ale když ti slouží, pozvedá se díky tobě k vyšší formě bytí.
Vše záleží na pohnutkách. Neboť když tvou pohnutkou je ničení, zranění nebo vyhlazení, pak je to pohnutka falešná. Ale když v sobě zahrnuje službu, kterou můžeš prokázat jiné formě života a tím ji pozvednout na vyšší stupeň, pak je to správné. Neboť tím minerál postupuje z jednoho stavu do druhého, a to znamená vyšší způsob služby. Když tak činíš, jednáš v souladu se zákonem růstu nebo vyššího vývoje, který u vás často nazýváte evolucí. Je to zákon vašeho Stvořitele.
Lidé vašeho světa nemyslí na zákon vyššího vývoje, neboť pokládají formu za všechno. Ale forma je jen prostředek, kterým se vyjadřuje život nebo inteligence. Všezahrnující inteligence se nemůže vyjádřit jedním listem salátu.
Proto musí být salátový list postupně proměněn ve vyšší formu, skrze niž pak může sloužit vyšším způsobem. A to je jeho odměnou. Kdyby vaši lidé na Zemi tento zákon přijali v plnosti a žili podle něho, tak jak to učinili obyvatelé jiných planet, pak by se atmosférické podmínky na vaší Zemi zlepšily. Neboť pak by každá forma vyzařovala radost a naplnila by touto radostí vzduch, ve kterém člověk žije.
Rád bys věděl, jakým způsobem jsme dospěli až do stavu, ve kterém nyní žijeme. Stalo se to tím, že žijeme podle základních zákonů. Jejich přijetím a dodržováním mohou vyrůst i lidé na Zemi.
Až lidé na Zemi poznají, že nejsou jenom tělem nebo domem, nýbrž že jsou obyvateli těla nebo domu, pak si budou moci stavět domy všude, kde jen budou chtít. Pak i oni budou pány živlů, místo aby byli živly ovládáni.
Jistě jste se vy, lidé na Zemi, naučili některé živly až do určitého okamžiku ovládat, ale zneužití znalostí u vás dosáhlo takového rozsahu, že se živly nyní obracejí proti vám, aby vás zničily. Tímto způsobem bylo v minulosti zničeno mnoho civilizací.
V takovém stavu nyní my planetu Zemi nacházíme. Nemůžeme dělat nic jiného, než se pokoušet pomoci všude tam, kde se naskytne příležitost. Je však velmi těžké dostat se k většímu počtu lidí, protože většina z nich je na nízkém stupni vývoje.“
Mistr se odmlčel. Po chvíli pokračoval:
„Není to poprvé, co jsi byl vzat do naší lodi, a také to není naposledy. Můžeš si být jist, že my z jiných světů ti čas od času budeme sdělovat pravdy, které pak musíš na Zemi dále předávat. Budeme ti vyprávět o fyzickém životě v jiných světech a také ti sdělíme to, co vy nazýváte duchovními nebo náboženskými pravdami, i když my je od sebe neoddělujeme. Neboť existuje jenom jeden život. A ten objímá vše. Dokud lidé na Zemi nepoznají, že je jenom jeden život, kterému musí sloužit a kterým musí žít, dotud budou pracovat proti sobě samým. Toto je základní pravda, kterou budou lidé teprve muset poznat. Až ji poznají, bude život na vaší Zemi rovnocenný životu na jiných planetách.
A nyní, můj synu, je čas, aby ses vrátil na Zemi. To, čemu ses naučil, může mít pro obyvatele tvé planety velkou cenu. Sděl jim to ústně i písemně. Neboj se, že zapomeneš něco z toho, co ti bylo řečeno. Neboť jakmile o tom začneš hovořit nebo psát, vybaví se ti s první myšlenkou nepřetržitý proud vzpomínek.“
V této nádherné lodi z jiného světa vládl tak velký mír ! Poučení, kterého se mi této noci dostalo, bylo velmi významné a plné hlubokého porozumění. Nějak jsem tušil, že všichni přítomní je již slyšeli v životě mnohokrát. Ale zdálo se, že ono poučení miluji, protože se při něm v člověku otevře něco nového, takže mu rozumí ještě lépe. Opět jsem si přál, abych se již nemusel vrátit na Zem a mohl s těmito dobrotivými přáteli zůstat a cestovat s nimi k jiným světům. Ale Mistr řekl:
„Synu, je toho ještě tolik, co se musí na Zemi udělat. Lidé jsou hladoví a musí být nasyceni. Ty se k nim nyní vrátíš a podělíš se s nimi o duchovní potravu, aby nezahynuli ve tmě své nevědomosti, která již po dlouhé generace na Zemi vládne.“
Na cestě zpět jsem stále ještě v mysli měl Mistrova slova, která naléhavě zaznívala v mém vědomí. Ani Zůl ani Ráma mé mlčení nepřerušili. Bylo tomu tak i při cestě do města. Pamatuji si jen velmi mlhavě, jak jsme se rozloučili s pilotem. Myslím, že jsme při tom ani nemluvili.
Když Ráma zastavil u vchodu do hotelu, pomalu jsem vystoupil. Otočil jsem se a hledal jsem slova, která bych mu řekl. Přestože to Ráma pravděpodobně věděl lépe než já, čekal trpělivě a klidně. Jeho oči se na mne dívaly s porozuměním, na rtech měl vážný úsměv.
Pak jsem to náhle věděl:
„Myšlenkové poselství, které jsem dnes obdržel,“ řekl jsem, „se mi zdá mnohem jasnější než jindy. Zdá se, že jsem věděl mnohem lépe; co se stane na mé cestě do Los Angeles. Nenavázal se mnou mentální kontakt tentokrát sám Mistr ?“
„Ano,“ řekl Ráma, „byl to on – a proto ten velký rozdíl. Kromě toho však roste tvoje schopnost přijímat telepatická sdělení.“
„Ovšem ten pocit duchovního povznesení, který jsem pocítil,“ pokračoval jsem zajíkavě a hledal vhodná slova, „věřím, že ten také vyšel od Mistra.“
„Ano,“ odpověděl Ráma, „on je jednou z nejvyspělejších bytostí, které působí v našem solárním systému. Už jen jeho přítomnost přispívá k růstu v lásce a porozumění. Po setkání s ním jsme všichni velmi šťastní.“
Dali jsme si sbohem a já vstoupil do hotelu. Jako vždy po takových setkáních jsem necítil potřebu spát. Ani jsem se nepodíval, kolik je hodin. Vím jenom, že jsem chvíli stál a díval se vzhůru, nikoliv dolů. Měl jsem ve svém nitru podivný pocit rozdvojení, které jsem již předtím zažil. Jenomže tentokrát jsem nebyl smutný. Myslím, že jsem nahlas vyslovil své myšlenky:
„Všechno je jeden celek, tam i zde a všude. Neexistuje žádné rozdělení.“
1439. Slavnostní hostina a rozloučení.
(Výtah z knihy George Adamského „Uvnitř vesmírných lodí“.)
1955.
Místo: USA.
(15)
Moje poslední setkání se odehrálo 23. srpna 1954. Desmond Leslie byl toho času v Los Angeles, kde přednášel. Věděl, že budu mít setkání, a velmi doufal, že jej vezmu s sebou. Přál jsem mu to. Ale kosmičtí bratři nemohli jeho přání splnit, z důvodu, který mi neřekli. Když o tom zpětně uvažuji, myslím, že to odmítli proto, že mi chtěli ukázat určité věci a sdělit něco, co nebylo určeno pro někoho, kdo ještě neměl žádné kontakty.
Setkání s mými přáteli Firkonem a Rámou proběhlo běžným způsobem. Na cestě ke scoutu Firkon řekl:
„Musím ti říci, že dnešní setkání bude setkáním na rozloučenou pro tebe i pro nás. Až tě dnes v noci doprovodíme zpět do hotelu, vrátíme se do scoutu a poletíme do mateřské lodě. Ta nás odveze na naši domovskou planetu. Naše mise na Zemi končí.“
Padl na mne hluboký smutek. Ráma rychle řekl:
„Ale ty nás ztratíš pouze fyzicky. Nezapomeň, že nadále zůstaneme v myšlenkovém kontaktu, ať jsme kdekoliv.“
Pokoušel jsem se z toho získat nějakou útěchu, ale momentálně se mi to nedařilo.
Pak Firkon hlasem plným soucitu řekl:
„Ty jsi náš velký přítel. Celý ten rozlehlý prostor, který se rozpíná mezi námi, na tom nemůže nic změnit.“
Styděl jsem se za své duševní pohnutí. I když jsem tyto pocity nedokázal zcela překonat, přece jsem se pokusil je alespoň trochu ovládnout. Přistihl jsem se při myšlence, zda snad jiní kontaktéři, kteří budou právě teď žít na Zemi, nedostanou za úkol se se mnou někdy v budoucnu sejít. Na tuto nevyslovenou otázku jsem bohužel nedostal žádnou odpověď. Nechali mě při tom, že toto je skutečně setkání na rozloučenou, přinejmenším na nějaký čas. Je to nejen rozloučení s oběma přáteli, mezi nimiž jsem seděl, ale zároveň to je i poslední let do vesmíru.
Pohnutí mysli, které na mne bylo jistě znát, propůjčilo všemu novému, co jsem slyšel, a všem podivuhodným věcem, které jsem této noci viděl, zvláštní naléhavost. Přispělo k hlubšímu hodnocení věcí z mé strany. Rostla moje vděčnost za vše, co mi mimozemšťané již dříve prokázali, a moje srdce tím bylo tak přeplněno, že se to ani nedá vyjádřit slovy.
Let malým talířem jsem již několikrát detailně popsal. Proto jenom krátce připomenu; že nás u malého letounu čekal Orton.
Scout se vznášel nad zemi a byl připraven k okamžitému odletu. Během krátkého letu jsme se ani neposadili. Pozoroval jsem střídavě měnící se diagramy a Ortona u přístrojové desky.
Když jsme tentokrát vjeli do mateřské lodě z Venuše, neměl jsem již pocit propadání žaludku. Dosáhli jsme plošiny a zastavili se jako při prvém letu. Byl zde opět týž muž se svorkami, aby malý scout upevnil, tentokrát nás však následoval po schodech dolů do salónu.
Při vstupu jsem ihned zachytil slavnostní náladu. Bylo zde množství lidí, které jsem nikdy před tím neviděl.
Měl jsem obrovskou radost, když ke mně přistoupily Ilmuth a Kalna a srdečně mne pozdravily.
„Jestlipak ti již někdo řekl, že mám dnes v noci pro tebe překvapení ?“ ptala se Kalna. Aniž by však vyčkala odpovědi, pokračovala nadšeně dále: „Dnes v noci ti bude splněn slib, který jsme ti kdysi dali.“
Zatímco Kalna hovořila, podala mi Ilmuth číši se vzácnou ovocnou šťávou. Všiml jsem si, že dívky na sobě měly letecký oblek, a to znamenalo cestu do vesmíru.
V salónu bylo mnoho mužů a osm žen, včetně Kalny a Ilmuth. Ostatní ženy měly na sobě krásné šaty, stejné jako Kalna a Ilmuth, když jsem se s nimi setkal poprvé. Muži byli oblečení do pohodlných košil a kalhot. Všichni měli na nohou sandály.
Nebyli jsme si navzájem představeni, ale mně to nevadilo, neboť mne všichni přátelský pozdravili a někteří mne při tom dokonce oslovili jménem. Když bylo vítání u konce, ozvala se pojednou kdesi v pozadí hudba; místy mi to připomínalo hudbu orientální.
Kromě mne obdržel číši se šťávou jenom Ráma, ostatní s námi nepili. Proč, to jsem pochopil, když Ilmuth řekla: „Musíme jít ihned na svá místa, abychom připravili překvapení, o kterém se zmínila Kalna. Tentokráte zde s tebou zůstane Ráma.“
Zatímco Orton a Kalna odešli jedním směrem, Firkon a Ilmuth se vydali opačným směrem na druhý konec lodě. Ráma a já jsme mlčky pili šťávu. Bylo mi dobře, neboť jsem se podílel na vřelé a radostné náladě, která na lodi panovala. To mi alespoň částečně pomohlo překonat pocit smutku z loučení.
Některé skupiny lidí byly zabrány do mně neznámých her. Ráma, když uviděl můj zájem, řekl, že se můžeme k některé skupině podívat blíž.
U jednoho z malých stolů seděli čtyři muži a hráli karty. Karty byly zcela jiné, než u nás, i když byly přibližně stejně velké. Místo číslic na nich byly namalovány znaky. Díval jsem se, zda se některé znaky opakují, ale byly odlišné.
Další skupina mužů házela malé barevné kuličky na hladkou desku. Měl jsem zato, že jsou magneticky nabité. Neboť i když na desce nebyly žádné drážky, kuličky se nepohybovaly volně. Některé měly, jak se zdálo, přitažlivou sílu a přitahovaly k sobě ty druhé.
Jiná hra se podobala našemu stolnímu tenisu s tím rozdílem, že ve hře byly dva míčky najednou. To vyžadovalo obzvláštní šikovnost. Ženy byly v této hře mnohem obratnější.
Bylo mi nápadné, že nikdo při hře nemluvil, nesmál se ani se jinak nerozptyloval. Všichni se očividně bavili, ale nikdo z nich při tom nekřičel, jak tomu často bývá na Zemi. Mimoto nikdo nebral hru vážně, jak je to obvyklé u nás. Vládla zde atmosféra veselí a duševního odpočinku. Hráči se na nás často podívali s přátelským úsměvem. Někteří s námi také hovořili. Žasl jsem, jak plynně hovoří tito lidé mým jazykem.
Po nějaké chvíli Ráma řekl:
„Nyní bychom měli jít do kontrolního prostoru. Je tam k vidění mnoho věcí, které tě zcela jistě budou zajímat.“
Následoval jsem jej s číší v ruce do velkého prostoru s mnoha tabulemi, diagramy a přístroji, které jsem zde již viděl při své první návštěvě.
Když jsme vstoupili stiskl Ráma zřejmě nějaké tlačítko, protože jsem viděl, jak se jako kouzlem z podlahy vynořila dvě sedátka. V týž okamžik jsem na velké obrazovce přímo před sebou spatřil Měsíc. Byl jsem zcela ohromen, jak byl blízko, a že vůbec nevypadal, že je na obrazovce, nýbrž jako by byl v hlubinách vesmíru.
To tedy bylo to překvapení ! Chvíli jsem se domníval, že na Měsíci opravdu přistaneme.
Ráma řekl:
„Dnes vidíš stranu Měsíce, kterou můžete ze Země vidět, ale nepřistaneme na ní. Obraz Měsíce je reflektován teleskopem, který při tvé minulé návštěvě nebyl v činnosti. Jen se podívej: Blížíme se k povrchu a za chvíli uvidíš výsledky lidské činnosti. V nesčetných velkých kráterech, pozorovatelných i ze Země, uvidíš obrovské hangáry, které ovšem normálně vidět nemůžete.
Všimni si, že krajina se velmi podobá krajině vašich pouští. Vystavěli jsme tyto hangáry tak velké proto, aby lodě, které jsou větší než je například tato, do nich mohly pohodlně vjíždět. V těchto hangárech jsou i byty pro velký počet pracovníků a jejich rodin a jsou vybaveny veškerým komfortem. Voda se v dostatečném množství přivádí z hor, stejně jako to děláte i na Zemi, když chcete zavodnit pouště.
Když loď vjede do hangáru, podrobí se cestující změně vzdušného tlaku. Tento proces trvá přibližně 24 hodin. Kdyby se tato změna neuskutečnila, pak by lidé v okamžiku, kdy vstoupí na Měsíc, trpěli značnými nevolnostmi. Takový proces změny tlaku nemohou lidé ze Země ještě pochopit. Příliš málo rozumí tělesným funkcím a jejich ovládání. Lidské plíce se skutečně mohou přizpůsobit velmi nízkému i velmi vysokému tlaku za předpokladu, že ke změně tlaku nedojde příliš rychle. V takovém případě by to ovšem mohlo způsobit i smrt.“
Rád bych se takovému procesu podrobil, jen kdybych mohl na Měsíci přistát. Moje zpáteční cesta na Zemi vůbec nespěchala. Ale Ráma s chápavým úsměvem řekl:
„Máme pro tebe ještě mnoho nového. Chceme ti, ještě než tě dopravíme zpět na Zemi, ukázat druhou stranu vašeho satelitu. Dívej se pozorně – přibližujeme se k okraji Měsíce. Hleď, jak se vytváří oblaka. Jsou velmi lehká a vynořují se jakoby z ničeho, jak to často u oblak bývá. Většina z nich se nezhušťuje, ale okamžitě mizí. Za příznivých podmínek však některá ztěžknou. Jejich stíny jsou ze Země pozorovatelné teleskopy.
Nyní se blížíme k té straně Měsíce, která ještě nikdy nebyla ze Země viděna. Podívej se na povrch přímo pod námi ! V této krajině jsou hory. Na vyšších vrcholcích můžeš dokonce vidět sníh a na úbočích nižších kopců hustý porost stromů. Na této straně je velký počet horských jezer a vodních toků. Jedno z těchto jezer můžeš nyní vidět pod sebou. Řeky ústí do velkých vod.
V údolích a na úbočích hor můžeš vidět celou řadu různě velikých osad. Tak jako všude jinde, i zde někteří lidé milují výšky hor, jiní dávají přednost údolím. A také zde, jako všude, kde žijí lidé, jsou pro udržení života stejné podmínky.
Kdybychom měli čas přistát a aklimatizovat se,“ pokračoval Ráma, „a trochu se projít po okolí, pak bys některé zdejší lidi poznal osobně. Ale co se týká studia měsíčního povrchu, je daleko výhodnější způsob pozorování z výšky, jak ho nyní provádíme.“
Ráma měl pravdu. To jsem pochopil, když se na obrazovce objevilo dost velké město. Skutečně to vypadalo, jako kdybychom pluli nad střechami, a bylo vidět lidi, jak se procházejí čistými úzkými ulicemi. Letěli jsme nad hustě obydlenou části města, asi nad obchodní čtvrtí, avšak mnoho lidí venku nebylo. Zjistil jsem, že na ulicích neparkovaly žádné vozy, viděl jsem jenom několik vozidel, které se pohybovaly nad ulicí, nikoliv po zemi, neboť nebylo vidět žádná kola. Svou velikosti ony vozy připomínaly naše autobusy a byly různě velké.
Ráma vysvětloval:
„Někteří lidé mají vlastní vozidla, ale mnozí jsou, jak vidíš, odkázání na městskou dopravu.“
V blízkosti města bylo poměrně velké volné prostranství s obrovskou budovou na jedné straně. Vypadala jako velký hangár a Ráma to také potvrdil, když řekl:
„Musíme postavit vždy několik hangárů v blízkosti měst, kvůli pohodlnějšímu přistání, když přivážíme zásoby a vše, co je potřebné k životu a co se zde přitom nedá sehnat. Výměnou dostáváme určité minerály, které se na Měsíci nacházejí.“
Stále jsem se díval na město, to však začínalo pomalu mizet. Ráma řekl, že se nyní vrátíme do prostoru mezi Měsícem a Zemí.
„Chceš se ještě na něco zeptat ?“ otázal se. Nic mě nenapadlo, a tak jsem záporně zavrtěl hlavou.
„Vrátíme se tedy do salónu.“ řekl a jeho oči zářily. „Je tam totiž připravena hostina na oslavu mého a Firkonova návratu na domovskou planetu.“
Při pomyšlení na brzké rozloučení jsem opět se zahanbením cítil vzrůstající pohnutí mysli. Překonal jsem je však tím, že jsem se v duchu vžil do jejich situace. Nebyl bych snad i já za takových okolnosti šťasten jako oni ? Byl, a to velmi !
„Všechny slzy, které snad proliji, budou slzami prolitými jenom nad sebou samým,“ řekl jsem a usiloval o klidný tón hlasu. „Co se týká vás, jsem šťastný.“
Setkali jsme se s Ortonem a Kalnou u dveří a šli jsme společně do salónu. Viděl jsem, že velký stůl na jedné straně salónu je prostřený. Některé ženy, které se dříve zaměstnávaly hrou, právě dokončovaly jeho úpravu.
Když protilehlými dveřmi vstoupili do salónu Firkon a Ilmuth, šla Kalna ke své přítelkyni a obě dívky společně opustily místnost. Vrátily se m několik minut převlečeny do jiných šatů. Své pilotní uniformy vyměnily za překrásné splývavé róby.
Stůl pokrýval nádherný ubrus ze zlatožluté látky, do které byl vetkán barevný vzor. Z obou stran po celé délce stolu ležely příbory. Stolní stříbro se od našeho poněkud lišilo tvarem a zároveň bylo, jak jsem viděl, mnohem lepší. Zdálo se, že je vyrobeno z několika kovů a bylo ozdobené krásným tepáním.
V čele stolu stálo křeslo a kolem stolu dalších 14 židlí. Když se Kalna a Ilmuth vrátily, byli jsme vyzvání, abychom zaujali místa. V místnosti bylo osm žen a 21 mužů včetně mě.
Ráma seděl po pravici a Firkon po levici velkého Mistra. Ilmuth měla místo mezi Rámou a mnou a Kalna na protější straně mezi Firkonem a Ortonem.
Když se všichni posadili. Mistr se zvedl a v sále zavládlo uctivé mlčení. Po chvíli velký učitel promluvil tichým, ale zřetelným hlasem:
„Děkujeme Pravěčnému za tyto dary a pokrmy. Kéž by všichni lidé ve tvé velké říši byli zrovna tak nasyceni, jako my ! Dej, ať tyto pokrmy posílí naše těla, aby dále sloužila božskému Duchu způsobem, který se tobě, Stvořiteli veškerého života, líbí.“ Když tuto překrásnou modlitbu dokončil, všichni ještě po několik okamžiků mlčeli. Než se Mistr posadil, dodal:
„Sešli jsme se zde dnes večer, abychom s velkou radostí oslavili úspěšné dokončení pozemské mise, kterou uskutečnili dva naši bratři. Firkon a Ráma splnili svůj úkol dobře. Nyní se po vynaložené námaze vrací na své mateřské planety. Radujeme se s nimi.“
Před každým hostem stál na stole křišťálový kalich s jemně nazlátlou tekutinou. Mistr jako první pozvedl svou číši a pronesl: „Připijme na blaho přítomných a svých spolubližních v celém vesmíru.“
Zvedl jsem číši ke rtům a trochu upil krásně vonící tekutiny. Obsah poháru jsem pil pomalu, abych jej vychutnal až do poslední kapky. Nápoj měl trochu opojný účinek, asi tak jako některá vína, když se vypijí ve větším množství.
Když jsme na počest Rámy a Firkona pozvedli číše, zazněla v salónu z neviditelného zdroje jemná hudba. Ještě nikdy před tím jsem podobnou hudbu neslyšel. Pronikala celou mojí bytostí a působila příjemné vibrace. Byla to podivná a krásná melodie. Pozemskou hudbu připomínala jen velmi vzdáleně.
Bylo to poprvé, co jsem směl stolovat s lidmi z jiných světů. Byl jsem přirozeně velmi zvědavý, jak dalece se jejich pokrmy podobají našim.
Uprostřed na obou koncích stolu stály krásné mísy s ovocem. Jeden druh ovoce vypadal přesně jako velké růžové jablko včetně stopky. Sliny se mi sbíhaly v ústech a již předem jsem cítil báječnou chuť ovoce, které mi bylo tímto způsobem nabídnuto. Když jsem se do něho zakousl, měl jsem pocit, jako kdybych kousl do dužiny zralé broskve, i když chutí se ovoce spíše podobalo směsi chuti jablka a třešně. Jádro obsahovalo pouze jednu pecku, která vypadala jako velké jadérko z jablka.
Jiné ovoce se podobalo obrovské malině, a to vzhledem i chutí. Nejmenší z plodů tohoto ovoce byl asi čtyřikrát větší než naše malina. Podél celého stolu byly rozestavěny nádoby, z nichž některé obsahovaly rozmanité ovocné šťávy, jiné pak různé druhy nápojů. Každý host měl k jejich konzumaci několik číší různých velikostí. Další nápoj, který jsem okusil, měl chuť jako čistá malinová šťáva.
Pokrmy rozdávaly dvě dámy, které seděly na opačných koncích stolu. Nejdříve přinesly kouřící mísy se zeleninou. Obsah jedné z mís se podobal naší karotce. Jak jsem však zjistil, nebyla tak tuhá a chutnala sladkokysele. Jiná zelenina se zase podobala pozemským bramborám. Byly sice oloupané, ale jinak v přirozené podobě. Měly nažloutlou barvu, chutnaly jako pastrňáky, ale jejich tkáň nebyla tak hrubá. Jiná zelenina měla tvar a barvu petrželové natě a chuť jemně citrónovou.
Bylo zde i velké množství dalších druhů zeleniny, ale ty jsem již neochutnal. Nikdy jsem od přírody nebyl velký jedlík a v onen večer jsem díky rozrušení neměl k jídlu skoro žádnou chuť. Marně jsem se pokoušel z mysli zapudit důvod konání této slavnostní hostiny. Firkon a Ráma, moji dobří přátelé, odcestují na své vzdálené domovské planety...
Bral jsem si po kouscích hrubý velmi tmavý chléb a něco, co vypadalo jako maso. Chléb měl zlatohnědou kůrku a chutnal, jako by byl upečen z ořechů, měl však v sobě i chuť obili. Když jsem žvýkal kousek do zlatova upečeného „masa“ a v duchu ho přirovnával k našemu hovězímu, vysvětlila mi Kalna přes stůl:
„Je to sušený kořen jedné rostliny z Venuše. Na Venuši vaříme tuto rostlinu čerstvou a čerstvá má daleko lepší chuť než tato sušená. Na cesty si je ovšem musíme usušit. Je obzvláště výživná, neboť obsahuje proteiny jako maso, ale je pro tělo lépe stravitelná: Každý kousek tohoto kořene, který je zde podáván, se rovná půl kilogramu vašeho masa. Z kořene rostliny navíc získáváme výtečné koření pro jiné pokrmy.“
Jako zákusek se podával velký koláč. Vypadal jako něco, co u nás nazýváme „andělským pokrmem“. Když ho však rozřízli, vnitřek se naší houbovité buchtě nepodobal. Bílé těsto bylo proloženo žlutými pruhy. Byl z jemné hmoty, která se doslova rozplývala v ústech, a měl nasládlou chuť. Když se z koláče jedla pouze bílá část, měnila se jeho chuť způsobem, který nedovedu popsat. V každém případě byl onen koláč vynikající.
Pozoroval jsem ostatní u stolu a naslouchal jejich veselému hovoru. Viděl jsem, že se nikdo chutnou potravou nepřejídal, jak se tomu často děje při hostinách na planetě Zemi. Bylo ovšem vidět, že jídlo chutnalo všem.
Po skončení hostiny se zvedly všechny ženy a několik mužů a odklidili nádobí. V jedné stěně, která předtím vypadala celistvě, se mně již známým způsobem otevřely dveře, vedoucí do kuchyně. Tudy všechno odnesli a za několik okamžiků se vrátili zpět na svá místa. Dveře se za nimi nehlučně zavřely.
Náhle utichla hudba. Jeden z mužů vstal a bez jakéhokoliv doprovodu zazpíval píseň ve své mateřské řeči. Nemohl jsem mu samozřejmě rozumět, ale byl jsem zcela unesen jeho hlasem. Když skončil, řekla Ilmuth:
„Byla to píseň na rozloučenou. Obsahovala požehnání pro naše bratry, vracející se domů.“
Opět zazněla hudba z neviditelného zdroje, nyní trochu hlasitěji a živěji. Dvě ženy se zvedly od stolu a ve volném prostoru místnosti se počaly v rytmu hudby půvabně pohybovat. Později mi bylo vysvětleno, že tento tanec je symbolem vesmírné síly.
Když jsem tak pozoroval pohyby žen, napadlo mě, že kdyby chtěl člověk takový tanec napodobit, musel by mít dvoje klouby a pružnost dítěte. Byla to skutečně nádherná podívaná. Neboť svými pohyby i držením těla představovaly postupně všechny přírodní nálady, od tichých vod za bezvětří až k nejbouřlivějším orkánům ve vesmíru.
Popsat takový rytmus je nemožné, ale bylo ta fascinující a zároveň vzrušující. Mladé tanečnice v sobě měly nenapodobitelný půvab a jejich šaty jako by při pohybu měnily barvy. Při tom jsem neviděl, že by na ně dopadalo barevné světlo. Slovo „grácie“ v nejužším slova smyslu vystihuje nádheru představení jen velmi těžko.
Chvíli po tom, kdy skončil tanec, promluvil Mistr s Ortonem a ten pak přišel ke mně.
„Nyní bychom ti rádi ukázali krajiny na Venuši, jejichž obrazy jsou z Venuše přenášeny přímo do naší lodě.“
Byl jsem unesen vyhlídkou na takový zážitek a ptal jsem se sám sebe, na které obrazovce se slíbené obrazy objeví. V salonu přece žádná nebyla. Vtom zhaslo světlo a před mýma udivenýma očima visela první krajina přímo uprostřed tohoto sálu.
Ortonovi zřejmě připadalo moje ohromení legrační a tak mi hned vysvětlil:
„Máme zvláštní projekční aparát, který může zadržet vyzářené paprsky v požadované vzdálenosti. Body, které v této vzdálenosti vytváří pomyslnou plochu, slouží jako jakási neviditelná obrazovka. Na ní se obrazy koncentrují v barvách a plasticky.“
Krajina, kterou jsem spatřil, vypadala, jako by byla přímo před námi, takže mi dalo velkou práci uvědomovat si, že se nacházím nikoliv na Venuši, ale v kosmické lodi. Viděl jsem krásné hory, jejichž některé vrcholky byly pokryty sněhem. Některé byly zcela holé a skalnaté a od pozemských hor se příliš nelišily, jiné byly naopak hustě zalesněné. Viděl jsem také vodu v potocích a velké vodopády na horských převisech.
Orton se ke mně naklonil a šeptal mi:
„Na Venuši máme mnoho jezer a sedm oceánů. Všechny jsou vzájemně spojeny přírodními i umělými vodními toky.“
Ukázali mi mnoho měst na Venuši, malých i velkých. Neustále jsem měl pocit, že jsem se ocitl v nějaké nádherné pohádkové zemi. Architektura domů byla podivuhodně krásná, neměla monotónní linie. Mnoho staveb mělo kupole, které zářily duhovými barvami, a působily dojmem živoucí síly.
„V temnotě noci,“ řekl tiše Orton, „barvy mizí a kopule svítí měkkým žlutavým světlem.“
Všechna města měla půdorys kruhový nebo oválný a žádné z nich nebylo přelidněné a nemělo domy postavené těsně vedle sebe. Mezi městy se nacházel neobydlený prostor.
Lidé, které jsem na ulicích těchto měst viděl, konali své denní pochůzky beze spěchu a neklidu, tedy bez toho, co je u nás na Zemi tak charakteristické. Jejich oblečení se podobalo našemu.
Každá osoba byla sice oblečena podle svého vkusu, zároveň se však svým oděvem přibližovala všeobecnému stylu.
Nejvyšší osobu jsem odhadoval tak na 198 centimetrů, průměrného dospělého člověka asi na 167 centimetrů a nejmenší osobu, kterou jsem viděl, asi na 106 centimetrů. To nejmenší bylo možná dítě. Nemohl jsem to zjistit přesně, neboť na nikom nebyl patrný věk, jak je tomu u nás. Vím zcela určitě, že jsem viděl i několik dětí. Ale ty byly ještě mnohem menší.
Dopravní prostředky, které se podobaly našim autům a s nimiž se cestovalo z místa na místo, vypadaly jako miniaturní mateřské kosmické lodě. Vznášely se mírně nad zemí a sloužily zřejmě jako autobusy, jak jsem to viděl na Měsíci. Navzájem se lišily velikostí a některé z nich byly zřejmě otevřené.
Byl bych rád věděl, čím jsou poháněny. Opět se ke mně naklonil Orton a šeptal mi do ucha:
„Stejnou energií, kterou jsou poháněny naše vesmírné lodě.“ Silnice byly dlážděné a lemované záhony pestrých květin.
Dále jsem viděl pobřeží jednoho jezera. Písek byl velmi bílý a jemný. Po hladině se proti pevnině valily dlouhé ploché vlny s hypnoticky působící pravidelností. Na pláži a ve vodě bylo mnoho lidí. Z jakého asi materiálu měli své koupací oděvy, když po vynoření z vody vypadaly stejně suché jako před ponořením ?
Kalna, která si sedla vedle mne, mi to vysvětlila:
„Materiál je vodotěsný a má i určité vlastnosti, které odpuzují některé škodlivé sluneční paprsky. Tak jako na Zemi jsou i u nás sluneční paprsky silnější, když se odrážejí od vodní hladiny.“
Jako další byl promítnut obraz tropické krajiny Venuše. S velkým údivem jsem zjistil, že mnoho stromů zde se podobá našim smutečním vrbám, jejichž listí visí v kaskádách z větví. Avšak barvy a detaily listů byly zcela jiné.
Jak může každého napadnout, měl jsem velký zájem o život zvířat, který bylo možno pozorovat na některých obrazech. Na pláži jsem viděl pejska s krátkou srstí, na jiných místech ptáky různých barev, jen málo odlišné od ptáků pozemských. Jeden například vypadal jako náš divoký kanárek. Na venkově jsem viděl koně a krávy, obojí trochu menší než u nás na Zemi, ale jinak velmi podobní. Zdálo se, že to jsou na Venuši jediní reprezentanti fauny.
Také květiny se podobaly těm, které rostou na Zemi. Mohl bych říci, že hlavní rozdíl mezi faunou a flórou na Venuši a na naší Zemí spočívá v barvách a tkáních. Jak mi Kalna řekla, je to způsobeno neustálou vlhkostí planety.
„Jak jsi již slyšel,“ pravila, „na rozdíl od lidí vaší Země vidí naši lidé hvězdy jen zřídka. Krásy nebes známe jen z našich výzkumných cest vesmírem.“
Jako poslední nám byl promítnut obraz velmi hezké paní, jejího chotě a jejich 18 dětí, které už byly kromě jednoho dospělé. Rodiče vypadali jako mladý manželský pár na počátku třicítky.
Zde podívaná končila. Byl jsem vyzván, abych kladl otázky. Moje první otázka byla, jak působí neustále zamračené nebe na obyvatele Venuše.
Orton odpověděl:
„Kromě toho, že žijeme podle vesmírných zákonů, působí naše vysoce aktivní atmosféra jako další faktor příznivě ovlivňující délku našeho života. Střední věk u nás je tisíc roků. Když měla Země také takovou atmosféru, byl u vás lidský věk mnohem vyšší než je tomu dnes.
Vrstva oblaků, která obklopuje naši planetu, působí jako filtrační systém. Oslabuje škodlivé záření, které by jinak pronikalo do naší atmosféry. Chtěl bych tě upozornit na jedno místo v Bibli. Když ji budeš pečlivě číst, zjistíš, že na Zemi se počal lidský věk zkracovat, když se začalo tvořit méně mraků a když lidé poprvé viděli daleko v prostoru hvězdy.
Jistě tě bude zajímat, že se vaše Země naklání. Kdyby se náhle převrátila úplně, a to se může stát každým okamžikem, pak se z moře vynoří velké plochy pevnin. Toto nové území, nasáklé vodou, pak bude po mnoho let vysychat, a to způsobí velké výpary. V důsledku toho se budou na vaší obloze neustále tvořit oblaka a lidský věk se začne opět prodlužovat. Jestliže se pak lidé vaší planety naučí žít podle zákonů Stvořitele, budou moci dosáhnout tisíce let života ve stejném těle.
Možné převrácení Země je důvodem, proč vás neustále pozorujeme. Neboť vaše postavení vůči ostatním planetám Mléčné dráhy je nanejvýš důležité. Drastické převrácení jedné planety by do určité míry mělo vliv na oběhové dráhy ostatních planet, a to by měnilo i směry vesmírných cest.“
„Převrácení Země. jestliže by k němu došlo náhle, by jistě na naší Zemi vyvolalo velké katastrofy, že?“ ptal jsem se.
„Musí k tomu nevyhnutelně dojít,“ odpověděl. „Bohužel člověk ještě nezná zákony, které určují vztah člověka ke světu, ve kterém žije. Po celá dlouhá staletí a tisíciletí tu bylo mnoho znamení a výstrah, ale lidé je prostě ignorovali. Některá z těchto znamení jsou uvedena v Písmu jako proroctví. Ale bohužel, lidé jich nedbali. Některá proroctví se již dokonce vyplnila. A přesto lidé nejsou o nic chytřejší. Není moudré zříkat se Stvořitele ! Lidstvo se musí dát vést nikou, která mu dala život !
Jestliže chce člověk žít bez katastrof; pak se musí dívat na svého bližního jako na sebe sama. Každý totiž v sobě zrcadlí toho druhého. Není vůlí Stvořitele, aby se lidé krutým způsobem a bezuzdným krveproléváním navzájem vybíjeli.“
„Já vím,“ řekl jsem, „že se nyní dostáváme do nového cyklu nebo časového úseku. Někteří pozemští bratří to nazývají „zlatým věkem“, jiní obdobím Vodnáře. Můžeš mi o tom něco říci ?“
„My na naší planetě neoznačujeme časové změny tímto způsobem. Známe jenom pokrok. Ale abych na tvůj dotaz odpověděl, mohl bych možná říci, že se blížíte kosmickému věku, i když tomu sotva můžete rozumět. Vy už jste zlatý věk měli tehdy, kdy pro vás mělo zlato větší cenu než Bůh. A věk Vodnáře, jak to nazýváte, se může projevit jen tak, že Země bude ohrožena obrovskými masami vod nebo také jejím nedostatkem. Tato dvě období jste již také prodělali. Právě takové označování časových period vede k tomu, že je omezováno vaše chápání. Obyvatelé Země se musí učit žít v rovnoměrném rytmu s přírodními změnami a nebýt jim podrobeni.“
„Jak bys definoval Kosmický věk ?“ Zeptal jsem se nyní. „Vlastně bychom to raději měli nazývat věk kosmického porozumění. Je to ve vaší civilizaci poprvé, kdy si začínáte více uvědomovat možnost, že i ostatní světy mohou být obydleny lidmi. Poněvadž se se svými vesmírnými loděmi nyní často objevujeme všude na obloze vašeho světa, nemají ani ti, kteří věřit nechtějí, jinou možnost, než to přijmout. Kam až sahá lidská paměť, existují nyní poprvé přesvědčivé důkazy o tom, že život na Zemi nevznikl náhodou, jak to tvrdí dokonce i vaši největší astronomové. Lidské pokolení se ve vašem světě vyvinulo proto, že planeta Země je součástí dalekosáhlého a přesně řízeného Stvoření a jako ostatní planety je podřízena božským zákonům jediného Pravěčného.
Naše vesmírné lodě provádějí na vašem nebi manévry, které žádný pozemský letoun, ať patří kterémukoliv národu, nemůže napodobit. Vaši vědci a vlády to vědí. Po celém světě nás piloti vašich letadel viděli a obdivovali. Tisíce lidí Země nás spatřilo na obloze a žaslo. A další tisíce se dívají po obloze v naději, že nás někde zahlédnou.
To všechno bylo již dávno předpovězeno. Ve vašich písemných proroctvích se říká, že celý svět upadne do zmatku a že to bude provázeno následujícími znameními: Synové Boží sestoupí z nebe na Zemi, aby lidi zachránili. Současné poměry na vaší Zemi, abych to řekl vašimi slovy, vás postavily do stínu smrti. Celý váš svět je jediný chaos ! A poněvadž nazýváte vesmírný prostor nebem a poněvadž i my jsme synové a dcery boží; nenapadá tě, že se právě nyní naplňují stará proroctví ?
Dále je předpovězeno, že až přijde čas, pozvednou se tmavé rasy na Zemi a budou si činit nárok na rovnoprávnost s bílými, na život svobodných lidí, který jim byl lidmi bílé pleti tak dlouho upírán. Nevyplňuje se právě nyní i toto proroctví ? Jak vidíš, známe velmi dobře historii vašeho světa. Výrok „jsme strážci svých bratří“ platí všude pro celé lidstvo. Právě v roli strážců svých bratří přicházíme k vám a říkáme: Nechť nejvyšší bytost vesmíru je světlem pro váš svět, dejte se jí vést, aby se vaše trápení rozplynulo, jako tma před světlem.
Co by byl člověk bez dechu života ? A od koho jej dostává ? Není ho snad všude dostatek k požehnání všech lidí ? Řekni lidem Země, že Bůh nesídlí na nějakém vzdáleném místě, ale že je stále zcela blízko ve všech životních formách a především v člověku samotném.“
Orton se odmlčel a já chvíli seděl se skloněnou hlavou a přemýšlel o jeho slovech. Pomalu jsem si začal uvědomovat nádherné teplo, které proudilo do mé duše. Když jsem opět vzhlédl, četl jsem v obličejích všech, kteří mne obklopovali, že to, co jsem pociťoval, byl proud požehnání, které ke mně od nich všech vyzařovalo.
Mistr se zvedl a šel ke mně. Povstali také všichni ostatní včetně mně.
„Můj synu,“ řekl Mistr a díval se mi hluboko do očí, „mnohé z toho, co ti právě řekl bratr, je v rozporu s tím, co jste se naučili znát jako pravdu. Nemá to samo o sobě žádný význam, neboť co jsme se naučili včera, je pouhým předstupněm k tomu, co zítra můžeme poznat jako vyšší pravdu. Je to zákon pokroku. Když je člověk jednou na správné cestě, pak již nic jiného neexistuje. Hlavní je, aby lidé pracovali s otevřeným srdcem, snažili se postupovat kupředu a měli stále na mysli, že nikdy nikdo nemůže vědět všechno ! Existuje neomylné vodítko, které člověku jasně naznačuje, zda nastoupená cesta je správná. Je to velmi prosté. Jestliže vaše myšlenky a vaše jednání mají zlé důsledky, pak cesta, kterou jdete, vede pryč od světla božské tváře. Když však vaše jednání přináší dobré výsledky, pak nejen váš život, ale i život vašich dětí a dětí vašich dětí bude šťastný. Pak bude vaším dědictvím nepřetržitý proud požehnání, nenarušený žádnou nemocí ani nouzí.“
Dotkl se na rozloučenou mé ruky a opustil místnost, v jejímž tichu ještě zněla ozvěna jeho slov.
Dlouho jsem se díval do tváří mých přátel a pevně si vrýval jejich podoby do srdce. Neřekli jsme si na rozloučenou žádná slova. Každý jen zvedl ruku a já také. Pak mě Orton doprovodil k malému scoutu.
Na zpáteční cestě do města mne provázeli Firkon a Ráma. Už jsme spolu nehovořili.
Když jsme dorazili k hotelu a nastal okamžik, kdy jsem se musel s těmito milými přáteli rozloučit, zalil mne pocit nevýslovné bolesti. Stiskli jsme si ruce a Ráma mi tiše řekl:
„Požehnání věčného Boha budiž s tebou !“
Pak jsem je opustil a šel nahoru do svého prázdného pokoje.
1440. II. SVĚTOVÉ SYMPOZIUM O LÁSCE. (Zpracoval Ivo A. Benda a Helena K.) 2001.
Místo: Česká Lípa.
II. SVĚTOVÉ SYMPOZIUM O LÁSCE
PRAHA 8. září (9.) 2001
SOBOTA OD 10 DO 18 HODIN (přestávka 12-14 hodin)
· Celosvětová účast všech duchovních Sil světla planety Země.
· Jsou osloveni také prezidenti České a Slovenské republiky, papež Jan Pavel II, Satya Sai Baba, N.D. Walsch, Matka Meera, Gabriela z Wurzburgu, kardinál Vlk, indičtí duchovní vůdci jógy a další lidé a církve.
· Přímý přenos televizí s přímým vysíláním do celého světa.
· Přineste s sebou poselství o Lásce (cca 10-15 minut).
üþý
Srdečně vás zvou Přátelé
a prezident České republiky Václav Havel ne.
Vyzýváme vás, lidi pracující pro Světlo, abyste se aktivně zapojili do organizování tohoto sympozia, ale prosíme Vás, ne tím že budete telefonovat organizátorům, ale tím, že budete informovat další lidi pod vedením STVOŘITELE ve SVÉM NITRU, kde MÁTE PRAVDU. Z I. sympozia lásky v roce 2000 mělo krásné zážitky 395 lidí, z toho 180 v meditaci.
Související informace najdete na internetu: www.universe-people.cz
SPOJIT SE POUTEM LÁSKY
Duchovní bratři a sestry by se měli spojit v JEDNOTU, a to v PRAVÉ ČISTÉ LÁSCE, to je pevné pouto, které nás všechny pevně spojí, a na tom je třeba usilovně a pevně pracovat v posledních dnech.
Není čas na zbytečné hádky, dohady a bezvýznamná slova. Hovořit jen o důležitých a užitečných věcech pro užitek všech lidí bez rozdílu, jak jsou zaměření.
Hlavní a nejdůležitější je L Á S K A , kterou máme na programu, a jen a jen o ní chceme hovořit, prožívat ji a stále zdůrazňovat, protože nic není důležitějšího pro tyto chvíle.
Dejte si každý sám otázku:
Co se stane, jaká bude následovat změna, když začnou spolupracovat duchovní bratři a sestry Sil světla planety Země v
J E D N O T Ě L Á S K Y ?
Jak se změní život na naší planetě Zemi ?
Jde o to, co chceme dělat v budoucnosti. A proto jděme a učme všechny národy a hlásejme Nové evangelium:
VŠICHNI JSME SOUČÁSTÍ JEDNOHO CELKU.
NAŠE UČENÍ NENÍ LEPŠÍ,
NAŠE UČENÍ JE PROSTĚ JINÉ.
Hlásejme to také ve vládních síních, v našich školách, a nejen prostřednictvím našeho kolektivního vědomí, ale také prostřednictvím našich kolektivních ekonomik.
Realizujme svou duchovnost tady a teď na této Zemi.
MILUJEME I TU NEJHORŠÍ SITUACI,
NEBOŤ SVOU LÁSKOU JI MŮŽEME DOSLOVA
„UMILOVAT ....“.
Každý je zodpovědný za každého. Jsme odpovědni za své bratry a sestry. Až si to uvědomíme, zmizí ze světa všechno utrpení a bolest.
Pak vytvoříme novou láskyplnou společnost. Hlavními zásadami takové společnosti budou tři základní principy:
VĚDOMÍ
POCTIVOST
ZODPOVĚDNOST
Nebudou žádné jiné zákony. Žádné jiné předpisy. Nebude žádné zákonodárství, neboť jej nebude potřeba. Protože si konečně uvědomíme, že MORÁLKU NELZE UZÁKONIT.
Tyto základní principy budeme učit ve školách. Školní osnovy budou založeny na těchto zásadách a všechny předměty se budou učit skrze tyto zásady.
A PRAVÁ LÁSKA JE SHOVÍVAVÁ, DOBROTIVÁ, BEZ ZÁVISTI, NENÍ NADUTÁ, NEVYHLEDÁVÁ SVÉ, NEROZČILUJE SE, NEZNÁ ZLÝCH MYŠLENEK, NETĚŠÍ SE ZE ZLOMYSLNOSTI, NÝBRŽ Z PRAVDY, SNÁŠÍ VŠECHNY VĚCI, VĚŘÍ VŠE, VŠEHO SE NADĚJE A VŠECHNO VYTRPÍ.
Prosíme Vás, napište nám (česky, anglicky), zda se této akce zúčastníte se svým důvěrným překladatelem nebo máme pro Vás překladatele zajistit ?
Helena Kroutilová
P.O. BOX 51
470 06 ČESKÁ LÍPA
CZECH REPUBLIC
Našim jménem nehradíme účastníkům cestovné, noclehy, ani stravné, protože to není v našich možnostech.
Prosíme o jakoukoliv finanční výpomoc na provozní výdaje, (např. pozvánky, překladatele atd.) na konto:
A) V Korunách
českých (Kč) – platby v tuzemském korunovém platebním styku:
8010-0505137483/0300
B) V Korunách českých (Kč) –
platby ze zahraničí:
ČSOB, pobočka Česká Lípa, Mariánská 216, 470 01 ČESKÁ LÍPA
Swift CEKO CZ PP LIB
8010-0505137483/0300
C) V cizí měně:
ČSOB, pobočka Česká Lípa, Mariánská 216, 470 01 ČESKÁ LÍPA
Swift CEKO CZ PP LIB
13748010/0300
Děkujeme za pochopení situace. S láskou přátelé.
1441. Rozhovor se Semjase a Hljarou. (Přijal Filip N.) 31.7.2001. 20:00-20:45 hodin.
Místo: Hrádek (okr. Ústí nad Orlicí).
„Ahoj, Semja, to je dost, že jsi se ozval.“
Jsi netrpělivá ?
„To ne, jenom se těším na kontakt s tebou.“
Co to bylo za myšlenku před chvílí ?
„Byla to rada (intuice) ode mne, Fildo, ale ty jsi nebyl zcela v přítomnosti a tak jsi ji nepoužil. Mohl jsi se s nimi vidět a popovídat si s nimi (s dívkami procházejícími kolem).“
Jak velká část mých myšlenek jsou intuice (v průběhu dne) ?
„Asi polovina myšlenek, zbytek jsou tvé vlastní myšlenky, další od darebů (ještírci), duchů a také telepatické zprávy od lidí (citlivějších).“
Jaký je tvůj názor na extrudované celozrnné chleby ?
„Mohl bys je vyzkoušet (pohankové, pšeničné) a uvidíš, jestli ti zachutnají. Jsou rozhodně zdravější, než obyčejné pečivo, včetně grahamova, protože neobsahují příměsi (zahušťovadla, konzervace).
Vzkaz pro ostatní lidi:
Milé lidičky, mějte se vždy rádi a snažte se vžít do přítomného okamžiku, místo toho zabývat se minulými nebo budoucími věcmi. Vaše intuice vám napoví, jakým správným směrem se máte vydat na vaší duchovní cestě. Povzneste se nad každodenní trable, problémy, stres a meditujte v přítomném okamžiku. Můžete i snít a vizualizovat si láskyplné prostředí 5. dimenze na Zemi. Ze všeho nejdůležitější je ovšem, kromě všeobecných podmínek, důsledná kontrola myšlenek, které vás napadnou v průběhu celého dne. Buďte v přítomném okamžiku, vnímejte své tělo a cizí myšlenky pouze pozorujte, až samy odplují jako mráčky na nebi. Někdy jsou (myšlenky) ovšem velice dotěrné až vnucující, pak vězte, že jsou od darebů nebo zlých duchů. Kromě důsledné kontroly myšlenek je důležité i šířit neboli vyzařovat lásku (i negativním lidem). Pro toto vyzařování je ovšem nutné lásku mít, tj. spojit se s vnitřním zdrojem. Pomoci může meditace v průběhu dne (při práci, sportu, procházce), častý pobyt v přírodě a zdravá výživa (bez masa), protože tělo a duch jsou v dokonalé jednotě a vzájemně se ovlivňují ve velké míře.“
Chtěla jsi ještě něco dodat Semjo ?
„Už asi ne, Fildo, snad možná:
Všechny lidičky na této překrásné cestě světel pravých (cesta lásky) upřímně zdravíme a posíláme, spolu s naším Otcem, lásku i do srdcí lidí dosud spících, aby se jednou probudili ze zlého snu, jako ta vaše Šípková Růženka.
Zatím se měj pěkně Fildo a pro dnešek se s tebou loučíme
Semjase + Hljara.“
1442. Popis Aštarovy Velké vesmírné flotily. (Přijal Jirka V.) 24.7.2001. 21:45-22:00 hodin.
Místo: Most.
Poprosil jsem jiného kontaktéra – netechnika – o přijetí popisu lodí Aštarovy flotily. Aby čtenář si udělal představu o tom, kdo toto přijímá – tedy netechnicky zaměřený člověk. Otázky klade Ivo (technický obor) a příjemce – pozn. zpracovatele.)
Sdělení navazuje na sdělení 1371. Mateřské lodě Aštarovy družiny (prostorová města), z knihy „Hidden Mysteries“, Joshua David Stone). 1995.
„Bratříčku, zde hlásí se Aštar Šeran a jsme zde všichni moc rádi, že jsi se spojil, abys poznal strukturu naší flotily a parametry a tvary našich lodí. Ano tyto informace vám pomohou v tom, abyste lépe navázali kontakt s námi a vrátili se lépe do prostředí, které se vám nyní na Zemi v tomto „lidském šatě“ zdá neznámé a vzdálené.
Věz tedy, že mateřská loď mé Aštarovy Velké flotily je doutníkového tvaru, délky 42 km a šíře 13 km, výšky 8 km, má tvar jako pouzdro od brýlí a je celá pokryta nánosem hvězdného prachu, neboť jde o těleso velmi staré, milion let. Tvar tento připomíná vaše oplatky „tatranka“ se zaoblenými hranami. Na koncích se doutníkově zužujících. Ano, správně je těch 12 pater přijato.
Ano další lodě jsou diskovitého tvaru podobné jako lodě Plejádské, ale s tím rozdílem, že naše lodě jsou z jiných, pevnějších materiálů, neboť vyrábíme lodě stále střežící mezihvězdný prostor a proto máme lodě s větší životností, cca 1 milion let. Technika, kterou zde užíváme je pro vás nemyslitelná, že ani za 1 milion let vašeho času nedojde k jejímu tzv. zestárnutí. Musíte pochopit, že naše technika, tak jako vaše, je vždy nejvýše možnou dokonalou v závislosti na duchovní úrovni populace. U vás na Zemi je vývoj technicky proto tak velice rychlý, jak se vyvíjí i duchovní růst. My jsme již delší čas v relativně stálé duchovní úrovni 7 dimenze a proto můžeme operovat s technikou se kterou máme takové letité zkušenosti (smích).
Bratříčku, ještě tedy k popisu mateřské lodi. Slouží zde posádky ve třech směnách po osmi hodinách. Loď má 12 pater, horní patra jsou místnosti obývané v soukromí, dá se to přirovnat vzdáleně k vašim bytům. Další patro je opět pro soukromé účely až do patra 7., dále následují patra zeleně, parky, společenské sály, knihovny, neboli střediska informací uložených v krystalech. Dále je patro řídící, kontrolní, kde monitorujeme chod celého vašeho Vesmíru, taktéž patro 4. je k tomuto účelu.
A spodní tři patra slouží pro zábavu a odpočinek. Dále v „přízemí“ jsou ještě umístěny lodě, které jsou součástí mateřské lodi, jedná se o celou řadu víceúčelových lodí jež plní funkce monitorovací, průzkumné i v případě nouze obranné.
Blíže se k patrům jednotlivým vyjádříme v dalších sděleních. Měj se krásně a dobrou noc. Tvůj přítel Aštar Šeran. Ahoj lásko a hezky se vyspi.“
Děkuji ti Aštare, děkuji ti Pane Ježíši Kriste za spojení.
1443. Popis Aštarovy Velké vesmírné flotily. (Přijal Jirka V.) 4.8.2001. Odpoledne.
Místo: Jesenicko.
„Mé dítě, má lásko, slyším tvé prosby a věz, že předchozí sdělení jsi přijal zcela správně o lodích mých Vesmírných synů a dcer, můžeš se dále na toto téma spojovat a vždy povedu tvé myšlenky správným směrem, abys nebyl ovlivněn žádným jiným zdrojem, než tím, který požádáš o spojení.
Tvůj Pán Ježíš Kristus.“
„Ano bratříčku, zde hlásí se Aštar Šeran a můžeme dále spolupracovat na popisu lodí mé flotily. Ano naše flotila má 1 mateřskou loď délky 42 km jak jsi její popis přijal, nijak prosím nepochybuj o žádném slově z tohoto spojení. Víme, že je pro vás těžké přijímat tato technická data, když nemáte představu o našich technologiích, ale snažíme se vám co nejvíce přiblížit naši techniku ve výrazech vaší řeči, proto věz, že je vše dobře přijato a můžeme pokračovat.
Ano, nyní k jednotlivým patrům.
Patro pracovní, námi zvané centrální, kde se nacházejí řídící systémy se nachází v prostřední části lodi, jak jsi již přijal. Zde jsou místnosti vybavené telestěnami, velké zasedací sály, kde se schází rada Kosmické konfederace planet a naše řídící a poradní orgány, složené z vysokých duchovních bytostí. Dále jsou zde laboratoře vybavené přístroji, které sledují dění v celém vašem vesmíru a okolních světech, pohyb těles, vývoj civilizací a další data. Pro vás důležité je to, že je zde zachycena celá historie vaší planety a je možné, aby zde lidské bytosti byly proškoleny ve vizuálním zobrazení tohoto děje. Toto lze uskutečnit, kdyby jste při hromadné meditaci ve svých mentálních tělech navštívili tuto loď a zde vám bude zobrazeno to oč požádáte.
Dále budeme pokračovat po jídle. Ahoj.“ (Byl jsem vyrušen - pozn. příjemce.)
Děkuji, děkuji moc.
1444. Popis Aštarovy Velké vesmírné flotily. (Přijal Jirka V.) 5.8.2001. 21:50-22:00 hodin.
Místo: Most.
Otázka Iva, ověření obrázků na www.spiritsite.net/celeste . Mimochodem jsou moc pěkné a ostatní obrazy jiných autorů také. Ahoj s láskou Jirka.
„Mé dítě, lásko moje, ano hovořím k tobě Já Pán Ježíš Kristus, ano ptáš se na ty obrazy od té Celesty, ano jsou v pořádku a použitelné pro vás a můžete je se svolením autorky zveřejnit na svých zdrojích informací, ano bude dobré přeložit anglický text k tomuto obrázku, neboť ten v pravdě vystihuje to co tento obraz znázorňuje a je dobré opatřit jej takto komentářem, aby bytosti lidské, studující tyto materiály se mohly lépe napojovat na tyto bytosti, komunikovat a nechat jejich léčivé síly působit skrze ně. Toto k tomuto sdělení.“
Celeste K. je vizionářská umělkyně, jasnovidka, učitelka a lektorka s univerzitním vzděláním v umění a hudbě z Penn st. univerzity. Její vizionářské portréty duše, malby, grafiky a grafická přání jsou k nalezení v dobrých galeriích, kancelářích i domovech po celé zemi.
Celeste rozvinula jedinečný způsob vyjádření podstaty duše a tak zpřístupnila využívání nekonečných duchovních zdrojů v běžném životě. Během sezení medituje přímo se zájemcem nebo s jeho fotografií. Jasnozřivě nahlíží za vnější fyzickou masku do pravé reality božské duše a zve zde nastřádanou lásku, moudrost a sílu k projevení se jejím vědomím. Jako umělec, může Celeste vyjádřit tuto energii v hluboce symbolických barvách a symbolech. Též zaznamenává na pásku i výklad k obrazu. Dokáže vyjevit duchovní průvodce, minulé životy, znázornění účelu života a informace o něm. Svými portréty může ukázat dvojicím vzájemná karmická pouta a lekce, a kresbou je společně provést jedním životem za druhým. Výsledkem je hluboké pochopení všudypřítomné milosti a přispění k Božskému Záměru.
1445. Popis Aštarovy Velké vesmírné flotily a o zdravotním systému u nás. (Přijal Jirka V.)
8.8.2001. 21:55-22:20 hodin.
Místo :Most.
„Ano má lásko, zde Aštar Šeran, opět hovořím k tobě a děkuji ti, žes usedl ke psaní a přijímáš opět sdělení k naším lodím.
Ano. Nyní k technickým parametrům naší mateřské lodi, vysoká je 8 km, je rozdělena do 12 ti pater, kdy každé PATRO je rozděleno na více MEZIPATER o výškách 12 metrů, což je zhruba výška jedné místnosti, výška jednotlivých pater je pravidelná, ano 600 metrů, a dále jsou zde prostory pod a nad těmito patry, které slouží k technickým účelům údržby a skladování. Ano dále jsi se ptal na charakteristickou formaci našich lodí, tuto nemáme. Naše lodě nejsou vázány jedna na druhou a proto formace netvoříme. Lodě naší flotily jsou většinou multidimenzionální a plní funkce v různých dimenzích, proto není možné tvořit formace v jedné dimenzi tak, jak znáte u jiných civilizací.
Ano dále jsi se ptal na zakončení naší lodi, ano je to pravidelný oblouk o průměru 13 km, ano jako je šířka lodi z boku a dále shora je průměr 7 km, jako je výška lodi, mírně zkosené na koncích. Boční průřez tedy je kulovitý na koncích, pro větší a lepší proudění energií, které tuto loď pohání, napájejí a umožňují prostup skrze dimenze.
Ano další dotaz zněl na polohu řídících systémů uvnitř lodi, jak už ti bylo řečeno, jsou ve střední části lodi po jejím obvodu, kde jsou telestěny napojené na boky lodi, které je možno energeticky zprůhlednit. Jinak loď je matně šedé barvy a vypadá jako vychladlé pravidelné těleso bez života, aby nenarušovalo svou přítomností v jiných dimenzích život a nerušeně a nepozorovaně jsme mohli pozorovat tuto činnost a plnit své úkoly.
Dále je k popisu třeba sdělit to, že skutečné rozměry lodi vycházejí z parametrů energií, které využíváme pro naši činnost a jsou to čísla a výpočty pro vás zatím nerealizovatelné nejlepší vaší technikou, to co jsme uvedli stačí, abyste měli názornou představu pro vaší lepší orientaci při mentálním cestování v prostorech. Toť k tomuto popisu.
Ano na Ivův dotaz uvádíme, že zakončení lodě je podobné tomu ovladači na věž, viz náš popis výše. Při pohledu z boku je konec kruhový, při pohledu ze předu je to obdélník se zakulacenými hranami, když byste se dívali do řezu lodi.
Bratříčku další informace k popisu lodi necháme na pozdější dobu.
Nyní je důležité abys přijal toto, že byste se měli angažovat a apelovat na poslance při schvalování tohoto zákona o zdravotní péči (viz www.mzcr.cz ). Opravdu vám hrozí to, že veškerá alternativní medicína bude postavena mimo zákon jako nelegální podnikání, eventuelně budou postihnutelné následky „neodborné péče“ když budou výsledky léčení negativní pro pacienta. Pochopte, že zde sehrávají temné síly velkou partii, neboť jak víte a již jsme ti to posílali v myšlenkách, řada lidí se na duchovní cestu a duchovní růst dostala přes péči o své zdraví, kdy poznali, že jde zejména o duchovní záležitost a léčením nemocí a potíží se dostali na svou duchovní cestu. POZOR ! Tento INICIAČNÍ PRVEK, pro vás tak velmi důležitý, neboť počátek péče o hmotné tělo je počátek péče o ducha, vám chtějí VZÍT. POZOR, je to uděláno velmi rafinovaně a fikaně, jak víte sami, není třeba chodit daleko, ve vaší praxi již bylo schváleno mnoho zákonů, které vždy pomohly lobující „elitě“ ekonomických magnátů, jak se tyto kruhy u vás nazývají. Tito lidé mají zavřená srdce a jsou naprosté LOUTKY sil temna a ti si s nimi dělají co chtějí. V případě schválení tohoto zákona by masové šíření duchovních učení cestou léčitelství, makrobiotiky, Reiki a mnoha a mnoha dalších systémů bylo postaveno mimo zákon a řada z vás by selhala ve svém poslání z důvodu strachu. Proto na vás apelujeme, abyste přijali výzvy odpůrců tohoto zákona a pozvedli také s nimi hlasy, i když váš úkol je zdánlivě jiný, než léčitelský, ale jak víte, vše se prolíná. Jsme s vámi a držíme vám palce při této práci. Nebojte se ničeho, chráníme vás, opatrujeme a nikdo a nic vám nemůže ublížit, tak se nebojte a bojujte s láskou za vaše práva.
Tvůj Aštar Šeran a řada Vesmírných sil světla. Dále Nebeská hierarchie Božích plamenů a řada bytostí Sil světla ti s láskou předává toto poselství bratříčku náš milovaný. Prosím bojujte za světlo děti naše, milujeme vás jsme s vámi.“
Děkuji lásky moje, miluji vás, děkuji.
(Informace možno najít v časopise Regenerace-srpen 2001, nebo je tento článek na www.osud.cz/magazin/clanek.php?id=201 .)
1446. Čistota a synchronizace vědomí. (Myšlenky použity z časopisu „Pohotovost“.) 1999.
Místo : USA.
(1)
„Podvědomí, vědomí, vyšší vědomí
Při dosažení vědomé synchronizace všech tří našich vědomí se život stává jednoduchým a radostným. Vidíme tento život z perspektivy vyššího vědomí. Z této perspektivy vidíme minulost – záznam, budoucnost – záznam a momentální děje – záznam (v našem systému) jako náš celkový program nebo osud.
(2)
Čistota a synchronizace
Je možné vymazat záznamy naší minulosti, které jsou spojené s tělem emocionálním a s podvědomím. A tímto očištěním se naše porozumění k životu stává jasnějším.
Je možné vymazat záznamy naší budoucnosti, které jsou spojené s naším tělem mentálním, a tímto dalším očištěním se naše porozumění k životu stává více jasným.
(3)
Čistota
A tak postupně vidíme minulost, přítomnost a budoucnost jako naše záznamy (programy), které máme možnost měnit kdykoli podle naší volby.
A tak vědomím žijeme v jiné dimenzi reality a svět (nebo náš život) pozorujeme z perspektivy ducha (v určitých % podle úrovně vědomí).
Je možné monitorovat (sledovat) naše myšlenky, které nás navštěvují (pokud jim to umožníme) po celý den a tak vědomě vědět, jaký osud nebo realitu si vytváříme.
Je možné monitorovat jednotlivá slova s předstihem a uvědomit si realitu, která se může projevit v mnoha dimenzích pouhým vyslovením jednoho slova (nebo více slov).
(4)
Synchronizace
Je možné monitorovat obrázky, které vytváříme nebo přijímáme v naší mysli po celý den, a tak i vědět, jaký osud nebo realitu si vytváříme.
Každé jednotlivé slovo je jako meditace, a člověk si to ani uvědomit nemusí, ale osud si tím vytváří.
Každá jednotlivá myšlenka a obrázek v mysli je také meditací, kterou si po celý den nemusíme ani uvědomit.
Naše supervědomí používá záznamy (CD) z minulosti (života) a míchá nebo přidává je k záznamům, které jsou v přítomnosti a dál k tomu přidává záznamy naší budoucnosti (naší víry, kterou máme, na tomto filmu vyhodnocuje a je tak vytvářená naše další reality. Jsme si toho vědomi nebo i nevědomi.“
K textu jsou schémata na internetu www.universe-people.cz .
1447. Jsme andělé (297). (Přijal Ivo A. Benda) 18.8.2001. 14:50-15:05 hodin.
Místo: Česká Lípa.
„Jsme andělé,
lidé jako vy, žijící v nebi,
milujeme a cítíme
vás jako bratry a sestry,
lidé této Země.
Čekáme tisíce let
na vaši lásku,
která spí,
jak Šípková Růženka.
Polibek lásky ji probudí
k návratu domů,
k nám,
andělům nebe.
Jsme rodina,
která nezná obchod, války ani peníze.
A koho milujeme ?
Otce našeho, jehož jsme děti pravé.
Čas návratu domů nastává,
k svým pravým rodinám v nebi,
nezapomeňte se vrátit
naši milovaní.
Bůh, Bůh, Bůh,
dobro, pravda a láska,
tě stvořil k obrazu svému,
jsa nyní pozměněn,
a nemáš žádných představ,
jak miluje tě, jako dítě své.
Lidé probuďte se,
a nasedejte na vlak lásky,
který odjíždí a nezastavuje,
čas se nachýlil ...
Domů, domů, domů.“
Viz film „Kontakt“.
Děkuji drahým Vesmírným přátelům za krásné poselství nám, lidem planety Země. Děkuji Stvořiteli našemu drahému za pomoc a umožnění tohoto spojení. S láskou a radostí Ivo.
1448. Pozemská škola. (Sdělení je z knihy „Soul psychology“ Joshua David Stone). 1994.
Místo: USA.
„Mistři ve vnitřním světě zaznamenávají detailně informace o studentech. Tito mistři jsou ztělesněním SEDMI ZÁKLADNÍCH PAPRSKŮ a tato práce je jejich základní náplní. Jsou to:
Mistr - MORYA
Mistr – KUTHUMI
Mistr – SERAPIS
Mistr – PAUL
Mistr – HILARION
Mistr – SANANDA (JEŽÍŠ)
Mistr – RAKOSZI (ST. GERMAIN)
Mistr – DJWHALL KHUL
A tak oni pracují s těmito záznamy a ukládají je do holografických počítačů. Tyto informace jsou rozhodující pro každou inkarnovanou duši nebo reprezentanta monády, pro další postup.
Podle těchto informací se rozhoduje o dalších postupech:
(A)
Inkarnace do světů fyzických.
(B)
Inkarnace do světů astrálních.
(C)
Inkarnace do světů mentálních.
(D)
Vstup (postup) do světa kosmického astrálního (svět za 12 dimenzemi).
Poznámka: 12 dimenzí = svět kosmický fyzický.“
1449. Porozumění. (Sdělení je z knihy „Žít s radostí“, Sanaya Roman). 1986.
Místo: USA.
„Pokud člověk nemá rád některé věci, události, navyšuje se propojení (podvědomé). A také, jinak řečeno, když člověk všímá si věcí s tímto hodnocením, tak spojuje a utváří vazby s těmito esencemi (které mají formu), mohou to být i myšlenky.
Pokud člověk (bytost) má porozumění k těmto formám, ví, že pozitivní nebo negativní formy jsou nástroje (pomůcky) k učení duše. Můžeme také říci: Vidí tyto události, formy, jako nezbytné pro vývoj duše.
Ty formy života, o které nemáme zájem, můžeme vidět jako perfektní, ale nevěnujeme jim pozornost. (Poznámka: Máme dar ignorance od Stvořitele).
S minulostí můžeme pracovat stejným způsobem. Záznamy (minulost), které nemáme rádi, přetrvávají a mohou se následně objevovat v momentálním životě. A tak záznamy nehodnotíme, ale vidíme je jako perfektní formy použité k učení duše, a tím se osvobozujeme od těchto událostí.
Pokud člověk změní negativní vzpomínky (záznamy) na pozitivní porozumění, může být rychleji ve své nové budoucnosti.“
Knihu lze objednat (česky): Šťastní lidé, P.O. BOX 57, Praha 6, tel. 02-24317940, 0601-201819.
| DALŠÍ ČÁST SDĚLENÍ 1450 - 1485 KNIHY "ROZHOVORY V." ZDE ... |