OČISTNÉ PROCESY SÍLÍ - PLANETA ZEMĚ SE OČIŠŤUJE OD HRUBOVIBRAČNÍCH ENERGIÍ

Tání grónských ledovců je rychlé, oceány stoupají

Z ledovce Kangerdlugssuaq na východním pobřeží Grónska odtává stále více ledové hmoty. Ledovcový proud se sune do moře rychlostí 15 kilometrů za rok, což je trojnásobek rychlosti z roku 1988 (5 km/rok). Z celkového objemu pevninského příkrovu Kangerdlugssuaq odvádí 4 procenta ledu.

22.6.2006

Ústup ledovců v Grónsku nabývá na rychlosti. V roce 1996 se v moři rozplynulo 63 kilometrů krychlových ledu. V roce 2005 to bylo už 162 kilometrů krychlových. Po započtení dalších faktorů (kumulace sněhu ve vnitrozemí a tání sněhu podél pobřeží) činil celkový úbytek ledového příkrovu v roce 1996 96 km3 a v roce 2005 220 km3. K největšímu tání dochází na jihovýchodě ostrova. Trend se rozšířil i na středovýchod a západ Grónska. Žádné prognózy s tak dynamickým průběhem nepočítaly. Rychle se rozpuštějící led přispívá ke stoupání mořské hladiny dvojnásobně více, než se čekalo. Studii vypracoval Pannir Kanagaratnam z Kansaské univerzity ve spolupráci s Ericem Rignotem z kalifornské Laboratoře tryskového pohonu (Jet Propulsion Laboratory, JPL) při Národním úřadu pro letectví a vesmír (National Aeronautics and Space Administration, NASA).

"Jsme svědky obrovských změn," shrnul obsah studie Eric Rignot. Grónské ledovce jsou na tom podobně jako ledovce na Aljašce. "Jakmile je jenom trochu vychýlíte z rovnováhy, začnou velice rychle slábnout a ustupovat." Tání postupně začíná ovlivňovat celý ledový příkrov. Ve druhé polovině 90. let se zrychlené tání ledu omezovalo na území pod 66 rovnoběžkou, do roku 2005 se tento trend rozšířil až po 70 rovnoběžku. 21 největších ledovců zrychlilo v rozmezí let 1996 až 2000 tempo svého odtávání o 28,5 procenta. Do roku 2005 se tempo zvýšilo o 57 procent.

"Dokonce i během tak krátkého časovéhu úseku byly pozorovány změny velkého rozsahu," konstatoval Pannir Kanagaratnam. A vyhlídky nejsou vůbec příznivé. "V budoucnu, jak bude oteplování Grónska postupovat dále na sever, očekáváme další ztráty z grónských ledovců na severozápadě, což dále zvýší grónský podíl na stoupání mořské hladiny," vysvětlil Rignot.

Hladina oceánů se každoročně zvyšuje v průměru o 3 milimetry. Grónský příspěvek k tomuto vzestupu je sedmnáctiprocentní (0,5 milimetru). "Podíl grónského ledového příkrovu na zvyšování mořské hladiny je otázkou značného společenského a vědeckého významu," řekl Rignot. Jak se nyní ukazuje, všechny dosavadní odhady tání ledu v Grónsku a vzestupu mořské hladiny byly podceněny. Počítačové modely totiž vůbec nepočítaly se zrychlováním ledovcových proudů, které rok od roku odvádějí do oceánu větší množství ledové hmoty. "Reálné změny budou mnohem větší, než předpovídaly tyto modely," zdůraznil Rignot.

Už nyní je jasné, že prognózy, podle nichž mělo Grónsko přijít o svůj ledový krunýř až za tisíc nebo několi set let, byly chybné. "Pokud by hladina stoupala desetkrát nebo i vícekrát rychleji, tak si nejsem jist, jestli s tím vůbec můžeme něco dělat," vyjádřil Rignot své obavy. Ani jeho kolega z Kansaské univerzity nešetří varovnými slovy: "Je znepokojivé sledovat tak rychlé tání ledu. V pobřežních oblastech žije velká část populace a ta bude stoupající hladinou moře postižena."

Autoři studie nespekulují o tom, do jaké míry je za oteplování Arktidy zodpovědný člověk. Faktem však je, že teploty za polárním kruhem prudce rostou a existuje jasná souvztažnost mezi zvyšující se teplotou a stoupající hladinou moře. Za posledních 20 let se průměrné roční teploty na jihovýchodě Grónska zvedly o 5,4 stupně Fahrenheita (3 stupně Celsia). Oteplení ve zvýšené míře mění skupenství vody, která po svém zkapalnění prosakuje až ke skalnatému podloží, snižuje tření a je tak hlavní příčinou rychlejšího pohybu ledovcových proudů.

Výzkum amerických vědců vychází z údajů naměřených kanadskými a evropskými družicemi. Využit byl i letecký monitoring a systém globální navigace (Global Positioning System, GPS).

"Tato studie je nesmírně důležitá, protože prokazuje rychlou reakci pevninského ledového příkrovu na na oteplování klimatu," komentoval zveřejněné informace Jason Box ze státní univerzity v Ohiu.

Grónský ledový příkrov má rozlohu 1,7 milionů kilometrů čtverečních a místy se vypíná až 3 kilometry nad podloží. Vědci odhadují, že po jeho rozpuštění stoupne hladina oceánů o 7 metrů. K nezvratné destabilizaci ledového příkrovu v Grónsku a Antarktidě by mohlo podle současných poznatků dojít po zvýšení teplot o 4,9 stupně Fahrenheita (2,7 stupně Celsia).

Vzrůstající objem sladké vody vtékající ve vysokých zeměpisných šířkách do moře vzbuzuje oprávněné obavy. Vize odklonění nebo i úplného kolapsu Golfského proudu je den od dne reálnější. Měření uskutečněná v posledních letech dávají pesimistickým předpovědím za pravdu.

7000 stran textů a 5000 obrázků o Vesmírných lidech Sil Světla najdete zde: